Slovo do chartistických řad

 

Když se v Praze minulý týden setkali signatáři Charty 77, aby si připomněli třicáté výročí jejího vzniku, došlo i na panelovou diskusi o poselství, které Charta zanechala dnešku. Většina řečníků se víceméně spokojila s vyzdvihování mravního apelu Charty, přesně v duchu zahajovacích projevů Václava Havla a Václava Malého. Naštěstí se však našlo i několik jedinců, kteří z tohoto oslavného rámce dokázali vybočit.

A všichni mlčeli...

Například undergroundový nestor a loňský laureáta ceny Jaroslava Seiferta Ivan Martin Jirous, řečený "Magor". Ten navodil živější atmosféru v prostorách kostela sv. Anny ovíněným prohlášením, že pokud potká bývalého bachaře a současného poslance za KSČM Josefa Vondrušku, který brutálně šikanoval politické vězně v Minkovicích, rozbije mu hubu i další části tělesné schránky.

K potlesku mě ale donutila pouze Marie Rút Křížková, obdivovatelka a samizdatová vydavatelka básníka Jiřího Ortena, která svůj příspěvek nazvala "Slovo do vlastních řad" a prezentovala neutěšenou sociální situaci signatářů charty na penzi, z nichž řada nemohla kvůli podpisu Charty 77 vykonávat své profese a musela se živit podřadným zaměstnáním, což se odrazilo na výši jejich důchodů.

Paní Křížková vyprávěla, jak o této problematice jednala s poslankyní za ODS Alenou Páralovou, která jí poradila, aby sepsala žádost a adresovala ji ředitelství Úřadu sociálních věcí. To bývalá chartistka odmítla, protože se nehodlá doprošovat almužny. Výsledek? Marii Rút Křížkové bylo přidáno 13 korun. Zatímco - jak poznamenala - "bývalí estébáci ve vyšších funkcích mají důchody ve čtyřnásobné výši". Pak se obrátila na nás všechny přítomné na Pražské křižovatce "pravdy a lásky", jak je desakralizovaný kostel sv. Anny nazýván, s otázkou: "Co s tím uděláme?"

Nikdo neodpověděl. Ani já ne, a to přesto, že jsem chtěl na setkání také vystoupit. I první řada pod pódiem byla potichu. A to i přesto, že v ní seděl bývalý prezident, který si v rozhovoru pro magazín Lidových novin na sklonku minulého roku posteskl, jak jsou na tom někteří bývalí mluvčí Charty 77 sociálně špatně. A k tomu podotkl, že estébáčtí exponenti, kteří disidenty tloukli a vydírali, využili polistopadové situace a dneska si žijí na vysoké noze.

To vnucuje otázku: A kdo v té době kočíroval "sametovou" revoluci a nastavoval podmínky směru, kterým se bude ubírat? Přece my, chartisté, shromáždění minulý týden na oslavném setkání! Byl jsem jen řadovým signatářem Charty 77, ale své odpovědnosti se nezříkám. Je sice neskonale menší než u Havla, Pitharta, Dienstbiera, Rychetského, Jičínského a řady dalších; přesto se jí nelze zříci.

Jsem také už důchodce, ale osobně si na svoji životní úroveň naříkat nemusím. Avšak nejde jen o sociální situaci, svým pouhopouhým slovním idealismem jsme umožnili, že nejen nám chartistům, ale všem občanům Česka se vysmívají komunistické a estébácké "Máří Magdalény", jak řekl komunistický bachař, dnes poslanec Vondruška. A že justice a státní orgány mohou například držet rok ve vazbě Vladimíra Hučína a policie při soudních jednáních s ním může beztrestně vláčet po chodbě soudu politické vězně z padesátých let.

Zhoubné gesto

Pseudohumanistická neplodná gesta odpouštění měla a mají demoralizující vliv na úroveň naší politické scény a i na většinovou občanskou apatii.

Ve výčtu nešvarů a nekalostí by se dalo pokračovat skoro do nekonečna. Omezím se proto na zopakování otázky paní Marie Rút Křížkové: Co s tím všichni uděláme?

Autor je signatářem Charty 77


Zpracovatel: Anopress IT a.s.