1/ Téma: Stavební právo

Oblast stavebního práva je v počtu podání, kterými se na veřejného ochránce práv lidé obracejí, výrazně zastoupena. Patří mezi nejvíce frekventované oblasti. Od vzniku Kanceláře přišlo více než tisíc stížností, což je 10,2 procenta k nápadu v působnosti. Za letošní první pololetí obdržel veřejný ochránce práv 194 podněty, to je 14 procent k nápadu v působnosti.   Je tomu tak proto, že v rámci stavebního řízení dochází poměrně často ke konfliktním situacím, a to ve dvou rovinách. Jednak ve vztahu stavební úřad x stavebník, jednak mezi účastníky řízení (zpravidla sousedy) navzájem. Případy takových konfliktních situací se dají rozčlenit do určitých typových kategorií:

-         absence soudního přezkumu územně plánovací dokumentace,

-         nečinnost stavebních úřadů, prodlevy v řízeních,

-         nerespektování hranic pozemků ze strany stavebníků (zateplování fasád, ploty),

-         obtěžování hlukem z  výrobních provozoven, dopravy,

-         odmítání poskytovat informace ze správních řízení,

-         spory při odstraňování staveb,

-         exekuce (výkon rozhodnutí), opět případy odstranění stavby, pokuty,

2/ Problémem zůstávají černé stavby

Veřejný ochránce práv ve své, v pořadí již třetí, výroční zprávě předkládané Poslanecké sněmovně opět kritizoval stávající právní stav, kdy nejsou realizována rozhodnutí stavebních úřadů týkající se demolic černých staveb. Stavební úřady se musejí  čím dál častěji potýkat s nekázní stavebníků, kteří odmítají plnit pravomocná rozhodnutí ukládající jim povinnost například odstranit stavbu či provést na stavbě udržovací práce, které jim stavební úřad nařídil. Veřejný ochránce práv zaznamenal případy, kdy stavební úřady sice uložily stavebníkovi pokutu za nesplnění pravomocného rozhodnutí, k jeho výkonu však nepřikročily. Přitom je třeba zdůraznit, že povinnost vykonat rozhodnutí plyne pro stavební úřady ze správního řádu a nečinnost tohoto druhu patří k závažným pochybením při výkonu státní správy.

Nechuť přistoupit k nucenému splnění rozhodnutí často pramení z nutnosti nést náklady na náhradní výkon rozhodnutí za neukázněné stavebníky. Stavební úřady jsou v této věci pod silným tlakem samosprávných orgánů, které odmítají uvolnit finanční prostředky na exekuce (zejména pokud jde o hrazení nákladů na sankční demolice a udržovací práce na soukromých objektech) za situace, kdy není vůbec jisté, zda se vynaložených finančních prostředků po stavebníkovi zpětně domohou. Ve většině případů přitom jde o hrazení nákladů na odstranění drobných staveb jako kůlen, zídek, plotů, přístřešků apod. Ani v těchto případech, kdy náklady na odstranění staveb nejsou příliš vysoké, však stavební úřady k sankčním demolicím nepřistupují, což nepřímo podporuje další stavebníky, aby v praxi nepovolených staveb pokračovali.

Nečinnost stavebních úřadů na úseku exekucí je podle veřejného ochránce práv tématem pro vážnou diskusi o změně stávajícího systému, kdy náklady na výkon rozhodnutí hradí obce ze svých rozpočtů. Stávající praxe, kdy jsou případy odstranění nelegálních staveb vzácnou výjimkou, je do budoucna neudržitelná a musí být v rámci chystané rekodifikace stavebního práva předmětem zvýšené pozornosti. Veřejný ochránce práv ve své výroční zprávě zdůraznil, že rezignace na výkon rozhodnutí stavebního úřadu závažným způsobem narušuje principy právního státu.

Veřejný ochránce práv řešil stížnost na nečinnost stavebního úřadu při výkonu jím vydaného rozhodnutí. Stavební úřad nehodlal vykonat rozhodnutí o nařízení udržovacích prací (opravy v bytě) s odkazem na nedostatek finančních prostředků. Po intervenci veřejného ochránce práv u tajemníka úřadu zahájil stavební úřad exekuci a na své náklady nařízené práce provedl.

Veřejný ochránce práv obdržel podnět, v němž stěžovatelka žádala ochránce o prošetření postupu stavebního úřadu v souvislosti s řešením jejích stížností na zhoršující se stav bytu v domě a neplnění rozhodnutí o nařízení udržovacích prací. Na základě stížnosti ombudsman oslovil s žádostí o součinnost v uvedené kauze nejprve stavební úřad. Vedoucí stavebního úřadu ochránci sdělil, že v případě nesplnění rozhodnutí o nařízení udržovacích prací přichází v úvahu vymáhání splnění povinnosti uložené v rozhodnutí postupným ukládáním pokut, přičemž úhrn všech pokut nesmí podle platného správního řádu převyšovat u občana částku 500 Kč.

Protože veřejný ochránce práv s návrhem postupu nastíněného stavebním úřadem nesouhlasil, zaslal vedoucímu stavebního úřadu dopis, ve kterém uvedl, že v daném případě stavebním úřadem zvolený postup sice nejméně postihuje majitele domu, v žádném případě však nevede k cíli, tj. splnění povinnosti provést udržovací práce. Daný exekuční prostředek byl podle ombudsmana zvolen zcela nevhodně a v rozporu se správním řádem a stavební úřad byl vyzván, aby přistoupil k náhradnímu výkonu a na své náklady nařízené práce provedl. Stavební úřad s odkazem na výše uvedené konstatoval, že provedení výkonu rozhodnutí ochráncem navrženým způsobem brání neexistence finančních prostředků k takovým účelům, přičemž jde o celoměstský, krajský i celospolečenský problém. Stavební úřad argumentoval tím, že samotné vymáhání vynaložených nákladů na zajištění předmětných udržovacích prací by bylo neúměrně zdlouhavé a vynaložené prostředky by mohly daleko citelněji chybět na jiných naléhavějších rozpočtových položkách.

S ohledem na shora popsané skutečnosti veřejnému ochránci práv nezbylo než se obrátit na tajemníka úřadu jako osobu odpovědnou za výkon státní správy. Veřejný ochránce práv konstatoval, že stavební úřad nemůže argument o nemožnosti výkonu rozhodnutí opírat o nedostatek finančních prostředků, neboť tento důvod žádný právní předpis jako důvod zamítnutí či zastavení exekuce nezná. Odkázal v této souvislosti na ustálenou rozhodovací praxi Ústavního soudu, podle níž soudy ani správní orgány nemohou omlouvat svou nečinnost, ať už v řízení samém či v řízení o výkon rozhodnutí, nedostatkem finančních prostředků. Stavební úřad po doporučení ombudsmana přistoupil k vydání příslušných opatření, na základě kterých byl proveden výkon rozhodnutí náhradním výkonem a udržovací práce (opravy bytu) byly na náklady městské části provedeny.

Zdroj: Kancelář veřejného ochránce práv

Autor: JUDr. Otakar Motejl