Waikiki: nejkrásnější pláž na světě?

Lidí jako v Bibione. Proužek písku uzoučký jako bederní rouška. Táhne se sice v délce tří kilometrů, ale na šířku měří snad třicet metrů. A to ještě kdoví jestli. Pak dvacet metrů trávy a palem a po nich už nasazuje pláži náhubek město. Obepíná ji okružní silnice s potoky aut, semafory a policisty na harleyích.

Za ní - a někde dokonce ještě před ní - se tyčí věže hotelů. Všude jsou domy, obchody, restaurace. Těch posledních je tam údajně 450, k tomu ještě 350 barů.

Čekali jste, že vám Havajky budou klást kolem krku květinový límec a snad ještě rozhoupají boky v hříšném tanci hula, a místo toho vidíte obyčejnou městskou pláž.

Havaj, Oahu, Honolulu, Waikiki. Jak romanticky to zní, když je člověk ještě hodně daleko.

Pak dokonce zjistíte, že ani ten krásně žlutý písek není původní. Navážejí ho sem z jiné pláže, která leží na úplně jiném ostrově. Waikiki s vypůjčeným zlatem...

Na té pláži něco je...
Takhle a ještě jinak pláž potichu pomlouváte - a pak začnete zjišťovat, že na ní opravdu něco je.

O lyžařský prodloužený víkend v Rakousku soutěžte ZDE.

Palmy jsou krásné vždycky. Naklánějí se nad moře jako ptáci, když se chtějí napít. A domy přes ně nejsou vidět. A když jsou, po hodině vám to stejně nevadí, protože ten pohled vypadá moc hezky. Ani auta a harleye nejsou slyšet. Přemaže je šumění vln, které donekonečna olizují pláž, jako by byla z belgické čokolády.

Waikiki má jako každá pláž svůj trik. Nikdo přece neleží zády k moři. A tak, když se uložíte, jak máte, vidíte pláž a oceán před sebou. Slunce a vlny. Dívky v bikinkách. Surfaři. A večer západ slunce. Tak to viděly miliony na místě a stovky milionů v hollywoodských filmech. "Life is the beach," říká učitel surfingu Jack, "život je pláž". Jack už dávno nevypadá jako typický beach boy, plážový chlapec zWaikiki. Byl jím, ale to bylo před třiceti lety a určitě před čtyřiceti kilogramy. Strávil na písku Waikiki celý život a těmi několika slovy chce říct, že člověk si má hledět, aby jeho život byl úplná pohoda. Klídek. Užívárna.

Jestli tohle rčení někde opravdu platí, pak je to zrovna na Waikiki. Přestože jste v Americe, nikdo nikam nespěchá. Všichni se tváří, že jsou tam úplně sami. Zjistíte, že se tak můžete cítit i vy. Je to úplně ideální samota, protože když jste na pláži opravdu sami, nevlní se kolem vás žádné slečny.

Ale když se učíte surfovat, nikdo si nevšímá toho, že jen padáte. Nikdo o vás ani nezavadí pohledem, když vás Jack nutí trénovat pohyby na prkně na suchu. Prostě vám položí prkno na písek a vy děláte, jako že jedete. Vypadá to směšně, ale každému je to opravdu úplně jedno.

Ten den zrovna občas zaprší, ale voda je skvělá. Není ani horká, ani studená. Dá se v ní vydržet třeba hodinu. Tak to na Waikiki bývá vždy. Nikdy není ani zima, ani vedro. Nejvyšší teplota bývá tak osmadvacet ve stínu. Písek Waikiki je možná půjčený odjinud, zato je celý prohřátý, ale přitom nikdy nepálí do nohou.

Život na pláži
Pláž je nejlepší brzo ráno, kdy patří jen běžcům. Přes den ji obsazují samozřejmě turisté, kteří přicházejí ve vysoko vzedmutých vlnách. Když odejdou, patří Marvinu Reagymu. Prochází s jakousi minohledačkou pískem, který se potahuje temnotou, a pátrá po mincích, hodinkách a špercích, které dnešní várka ztratila. Dá se tím uživit, Marvine? "Asi by ses divil," zní odpověď.

V noci jsou vidět hvězdy, a jak jdete po pláži, slyšíte havajskou píseň. Někdo si sedl k palmě, hraje na ukulele a zpívá. Jen tak. Obrácený klobouk před sebou nemá. Víc než světla města na druhé straně ulice prozařují tmu světla pochodní kolem pomníku urostlého muže se surfovacím prknem. Jdete se mu poklonit. Duke Kahanamoku, slavný surfař, objevil pro svět kraul.

Další dny už vám nevadí, že Waikiki je úzká jako bederní rouška. Vidíte něco jiného. Waikiki, to je úhledný zlatý náhrdelník, nad nímž sedí Diamantová hlava, sopka, pod níž pláž končí. Waikiki jsou hořící nebesa. Waikiki je vysoko zdvižený příboj, na kterém tančí lidé. Waikiki jsou Japonci plácající hrad pro svého Japončíka. Waikiki jsou nahé boky žen. Waikiki je pohoda.

Dokonce i to město přes ulici má svou výhodu. Hodíte přes sebe tričko a jdete se najíst nebo si koupit knížku.

Nebo perlu.

V obchodním domě vám nabídnou malou loterii. Dejte deset dolarů a vyberte si škebli, kterou chcete. Když v ní bude perla, je vaše. Krásná Havajka vás přemluví rychle. A opravdu, perla je vaše! Máte pocit štěstí, ale ona řekne: "Perla je v každé škebli. Prohrát jste nemohl. Dáváme je tam." Vítejte na Waikiki, na pláži, která je tak hezká, až je z ní kýč. Přízrak i sen. Pravda i lež.



více informací na http://cestovani.idens.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz