Nařízení exekuce

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 20 Cdo 1638/2006, ze dne 25.4.2007)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v exekuční věci oprávněné V. z. p. České republiky, zastoupené advokátkou, proti povinnému Z. K., zastoupenému advokátem, pro 80.574,- Kč, vedené u Okresního soudu Plzeň – jih pod sp. zn. 9 Nc 2496/2005, o dovolání povinného proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2005, č.j. 11 Co 914/2005-25, tak, že usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. 11. 2005, č.j. 11 Co 914/2005-25, se zrušuje a věc se tomuto soudu vrací k dalšímu řízení. 

Z odůvodnění :

V záhlaví uvedeným rozhodnutím krajský soud potvrdil usnesení ze dne 24. 8. 2005, č. j. 9 Nc 2496/2005-5, kterým Okresní soud Plzeň – jih nařídil podle platebních výměrů oprávněné ze dne 18. 4. 2002, č. 4240200181 a č. 2140200180, k uspokojení pohledávky 80.574,- Kč a pro náklady oprávněné a náklady exekuce na majetek povinného exekuci, jejímž provedením pověřil JUDr. V. F., soudní exekutorku. Námitkou, že exekuční tituly nejsou formálně vykonatelné (povinný v odvolání tvrdil, že mu platební výměry nebyly doručeny, neboť se v rozhodné době na adrese svého trvalého bydliště nezdržoval), se podle odvolacího soudu v řízení o odvolání proti rozhodnutí o nařízení exekuce nelze zabývat; taková námitka by mohla mít význam až v řízení o návrhu na zastavení exekuce.

Rozhodnutí odvolacího soudu napadl povinný dovoláním, jímž prostřednictvím důvodu uvedeného v § 241a odst. 2 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o.s.ř.“), zpochybnil závěr, podle něhož je námitka formální nevykonatelnosti podkladového rozhodnutí pro nařízení exekuce, tedy i v řízení o odvolání proti usnesení o nařízení exekuce, bezpředmětná. Má zato, že pro nařízení exekuce je vykonatelnost titulu, jejímž předpokladem je jeho účinné doručení, skutečností ve smyslu § 44 odst. 10 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 120/2001 Sb.“), rozhodnou. Navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Oprávněná se ve vyjádření ztotožnila s právním závěrem odvolacího soudu a navrhla, aby bylo dovolání jako nepřípustné odmítnuto.

Dovolání je ve smyslu § 236 odst. 1 o.s.ř. přípustné, protože směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, které má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (§ 237 odst. 1 písm. c/, odst. 3, § 238a odst. 1 písm. c/, odst. 2 o.s.ř., § 130 zákona č. 120/2001 Sb.). Ten je dán tím, že (právní) otázku splnění předpokladů pro nařízení exekuce odvolací soud vyřešil v rozporu s ustálenou soudní praxí.

Právní posouzení je ve smyslu § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Soud při věcném posuzování návrhu na nařízení exekuce zkoumá to, zda exekuční titul byl vydán orgánem, který k tomu měl pravomoc, zda je vykonatelný po stránce formální a materiální, zda oprávněný a povinný jsou věcně legitimováni, zda je výkon navrhován v takovém rozsahu, který stačí k uspokojení oprávněného, a zda právo není prekludováno.

Z toho, co bylo uvedeno shora, vyplývá, že skutečností rozhodnou pro nařízení exekuce je existence vykonatelného rozhodnutí nebo jiného titulu (§ 40 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb.). V řízení, jež nařízení exekuce předchází, se proto soud zabývá mimo jiné i tím, zda exekuční titul je z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný, a to jak po stránce formální, tak i po stránce obsahové (materiální). Vykonatelnost – v jednotě obou jejích stránek – lze tudíž ztotožnit s vlastností exekučního titulu, která ho činí způsobilým k nucenému uskutečnění cestou exekuce (výkonu rozhodnutí). Nevykonatelnost rozhodnutí (zde platebních výměrů) je důvodem pro zamítnutí návrhu na nařízení exekuce, popřípadě pro zastavení exekuce, byla-li již pravomocně nařízena (§ 52 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb., § 268 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.).

Dovolací soud již opakovaně ve své rozhodovací činnosti zdůraznil, že okolnosti významné pro závěr, že je podkladové rozhodnutí vykonatelné (případně že nikoliv), zjišťuje soud i v případě, že je opatřeno tzv. doložkou vykonatelnosti (potvrzením vykonatelnosti ve smyslu § 41 zákona č. 120/2001 Sb.), je-li její správnost účastníkem zpochybněna. Vyvstanou-li pochybnosti o tom, zda se exekuční titul stal vykonatelným, zejména zda byl řádně doručen povinnému, je soud oprávněn (a povinen) provést potřebná zjištění (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 20 Cdo 1020/99, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek 4/2002 pod č. 25). 

Odvolací soud založil své rozhodnutí na nesprávném právním posouzení, Nejvyšší soud proto rozhodnutí odvolacího soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení (§ 243b odst. 2, část věty za středníkem, odst. 3, věta první, o.s.ř.).