Zákaz reformace in peius

V případě, kdy je v novém řízení podle § 264 tr. ř. ukládán samostatný trest odnětí svobody, ač byl v původním rozsudku, který byl zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obviněného, uložen trest odnětí svobody souhrnný za současného zrušení výroku o trestu odnětí svobody uloženého dřívějším rozsudkem (§ 35 odst. 2 tr. zák.), je v důsledku zákazu reformace in peius (§ 264 odst. 2 tr. ř.) hranicí délky trestu odnětí svobody, kterou nelze překročit, rozdíl mezi délkou trestu uloženého původním rozsudkem jako trestu souhrnného a trestu, který byl uložen dřívějším rozsudkem.


(Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16.10.2001, sp.zn. 11 Tz 229/2001)


Nejvyšší soud České republiky projednal ve veřejném zasedání stížnost pro porušení zákona podanou ministrem spravedlnosti České republiky ve prospěch obviněného V. M., , proti rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, a rozhodl podle § 268 odst. 2, § 269 odst. 2 a § 271 odst. 1 tr. ř. tak, že rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, byl v neprospěch obviněného porušen zákon v ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud České republiky tento rozsudek zrušil, jako i další rozhodnutí na zrušený rozsudek obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Nejvyšší soud České republiky zároveň rozhodl, že se obviněný na základě výroku o vině a o náhradě škody v rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 13 To 266/2000 odsuzuje podle § 247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody na tři měsíce, pro jehož výkon se podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazuje do věznice s ostrahou.


Z odůvodnění:


Rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, byl obviněný V. M. uznán vinným trestným činem krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák., jehož se dopustil tím, že společně s M. H., jehož trestní stíhání bylo podle § 314c odst. 1 písm. b) tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení § 172 odst. 2 písm. a) tr. ř. zastaveno, dne 4. 1. 2000 v dopoledních hodinách v chatové oblasti H. II v katastru obce Ž., okres M., odtrhli ze střechy kůlny u rekreační chaty pět hliníkových plechů v hodnotě 750,- Kč, přičemž poškozením střechy způsobili škodu ve výši 784,- Kč a tak majiteli chaty, poškozenému M. M. M. H., způsobili celkovou škodu ve výši 1534,- Kč a dále ze střechy garáže u rekreační chaty odtrhli šestnáct hliníkových plechů v hodnotě 1600,- Kč, přičemž poškozením střechy způsobili škodu ve výši 1176,- Kč, čímž majiteli chaty, poškozenému P. Ch., způsobili celkovou škodu ve výši 2776,- Kč. Při současném zrušení výroku o trestu z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 1. 2000, sp. zn. 2 T 199/99, byl odsouzen podle § 247 odst. 1 tr. zák. za použití ustanovení § 35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, pro jehož výkon byl zařazen do věznice s ostrahou.


K odvolání obviněného Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, napadený rozsudek částečně zrušil, a to ve výroku o trestu, a věc v rozsahu tohoto zrušení vrátil soudu I. stupně s tím, aby dokazování doplnil o provedení důkazu přečtením spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 2 T 119/99, a ověřil tak podmínky pro ukládání souhrnného trestu v této věci.


Okresní soud v Mělníku pak rozsudkem ze 9. 8. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, uložil obviněnému M. při nezměněném výroku o vině a náhradě škody z rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 13 To 266/2000, trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců. Pro výkon trestu jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. ř. zařadil do věznice s ostrahou.


Obviněný sice proti tomuto rozhodnutí podal včasné odvolání, to však písemným podáním doručeným odvolacímu soudu dne 10. 11. 2000 vzal zpět. Zpětvzetí odvolání téhož dne vzala podle § 250 odst. 4 tr. ř. předsedkyně senátu Krajského soudu v Praze na vědomí. Rozsudek Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, tak dne 10. 11. 2000, nabyl právní moci.


Proti tomuto rozsudku podal ve prospěch obviněného stížnost pro porušení zákona ministr spravedlnosti. Uvádí, že Okresní soud v Mělníku porušil v neprospěch obviněného zákon v ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. Poukazuje přitom na skutečnost, že v původním řízení byl obviněnému v téže věci uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců při současném zrušení výroku o trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 1. 2000, sp. zn. 2 T 119/99, jehož výměra činila 12 měsíců. Souhrnný trest byl tak přísnější jen o tři měsíce oproti trestu uloženého dřívějším rozsudkem. Při novém rozhodnutí o trestu a jeho uložení jako trestu samostatného ve výši 12 měsíců došlo proto k výraznému zhoršení postavení obviněného. Ministr spravedlnosti z tohoto důvodu navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky vyslovil, že rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, byl porušen zákon v ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř., napadený rozsudek zrušil a dále aby postupoval podle § 270 odst. 1 tr. ř., případně dle ustanovení § 271 odst. 1 tr. ř.


Nejvyšší soud na podkladě této stížnosti pro porušení zákona přezkoumal správnost výroku napadeného rozsudku, jakož i řízení, které mu předcházelo, a shledal, že zákon byl ve vytýkaném směru porušen.


Okresní soud v Mělníku po částečném zrušení svého rozsudku ve výroku o trestu znovu věc v rozsahu zrušení projednal v hlavním líčení konaném dne 9. 10. 2000. Pro účely tohoto řízení podle pokynu odvolacího soudu vyžádal trestní spis Okresního soudu v Kolíně, sp. zn. 1 T 199/99, a provedl důkaz jeho přečtením. Zjistil, že ve věci byl původně samosoudcem Okresního soudu v Kolíně dne 27. 10. 1999 vydán trestní příkaz sp. zn. 2 T 199/99, jímž byl obviněný M. uznán vinným trestným činem zpronevěry dle § 248 odst. 1 tr. zák. a byl mu uložen trest odnětí svobody v trvání 1 roku, který měl vykonat v režimu ostrahy. Tento trestní příkaz byl obviněnému doručen dne 19. 11. 1999 a ač proti němu obviněný vzápětí podal odpor, doručení mělo v souladu s platnou judikaturou účinky odsuzujícího rozsudku. Protože se obviněný trestného činu krádeže dle § 247 odst. 1 písm. a) tr. zák. dopustil dne 4. 1. 2000, není mezi uvedenými trestními věcmi vztah souhrnnosti, ale jde o recidivu protiprávního jednání obviněného. Při úvaze o trestu Okresní soud v Mělníku pak správně shledal, že zákonné podmínky pro uložení souhrnného trestu v jím posuzované trestní věci nejsou splněny, a že je nutno uložit trest samostatný. Při ukládání tohoto trestu tím, že jej uložil ve výměře dvanácti měsíců, však nerespektoval ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. upravující postup soudu I. stupně po zrušení rozsudku, resp. části rozsudku, odvolacím soudem.


Podle ustanovení § 264 odst. 2 tr. ř. platí, že byl-li napadený rozsudek zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obžalovaného, nemůže v novém řízení dojít ke změně v jeho neprospěch. Jde o vyjádření tzv. zákazu reformace in peius.


Obviněnému V. M. byl v původním řízení v téže věci uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání 15 měsíců při současném zrušení výroku o trestu odnětí svobody z rozsudku Okresního soudu v Kolíně ze dne 20. 1. 2000, sp. zn. 2 T 199/99, jehož výměra činila 12 měsíců. Zařazen byl v obou případech do věznice s ostrahou. Trest odnětí svobody, k němuž byl souhrnný trest ukládán, byl tak zpřísněn jen o 3 měsíce. Při novém rozhodování o trestu a uložení trestu jako samostatného ve výši 12 měsíců odnětí svobody došlo k výraznému a nepřípustnému zhoršení postavení obviněného. Při zachování stávajícího trestu ze shora uvedeného rozsudku Okresního soudu v Kolíně v trvání 12 měsíců, k němuž již není souhrnný trest ukládán, musí obviněný vykonat ještě trest odnětí svobody v trvání 12 měsíců podle napadeného rozsudku Okresního soudu v Mělníku ze dne 9. 10. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000. To je zjevně oproti původním 15 měsícům nesprávně uloženého souhrnného trestu odnětí svobody zahrnujícího obě trestní věci, změna v neprospěch obviněného, přičemž k této změně došlo v rámci nového řízení konaného po zrušení původního rozsudku jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obviněného.


Nejvyšší soud se ztotožňuje s názorem vysloveným ve stížnosti pro porušení zákona, že v případě, kdy je v novém řízení podle § 264 tr. ř. ukládán samostatný trest odnětí svobody, ač byl v původním rozsudku, který byl zrušen jen v důsledku odvolání podaného ve prospěch obviněného, uložen trest odnětí svobody souhrnný za současného zrušení výroku o trestu odnětí svobody uloženého dřívějším rozsudkem (§ 35 odst. 2 tr. zák.), je v důsledku zákazu reformace in peius (§ 264 odst. 2 tr. ř.) hranicí délky trestu odnětí svobody, kterou nelze překročit, rozdíl mezi délkou trestu uloženého původním rozsudkem jako trestu souhrnného a trestu, který byl uložen dřívějším rozsudkem. Tento závěr není v rozporu s rozhodnutím 4/1998 Sb. rozh. tr. Citované rozhodnutí zabývající se obdobnou problematikou zákazu reformace in peius při ukládání samostatného trestu, kdy původním rozsudkem byl uložen trest souhrnný, dopadá jen na případ, kdy souhrnný trest nelze v době odvolacího řízení uložit z toho důvodu, že dřívější odsouzení je takové povahy, že se na pachatele již hledí, jako by nebyl odsouzen (§ 35 odst. 2 tr. zák.).


Nejvyšší soud proto vyslovil, že napadeným rozsudkem byl v neprospěch obviněného porušen zákon v uvedeném směru a napadený rozsudek zrušil. Jelikož byly splněny podmínky pro postup podle § 271 odst. 1 tr. ř. Nejvyšší soud sám obviněnému za trestnou činnost, za níž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 27. 4. 2000, sp. zn. 1 T 120/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 27. 6. 2000, sp. zn. 13 To 266/2000, uložil trest odnětí svobody tři měsíce, pro jehož výkon jej podle § 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařadil do věznice s ostrahou. Nejvyšší soud přitom postupoval podle shora vyslovených právních názorů na vázanost tzv. zákazem reformace in peius.



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz