Informační povinnost podnikatele v souvislosti se smlouvou o dílo
Spotřebitel je tradičně a oprávněně označován jako slabší smluvní strana. Z toho důvodu náleží spotřebiteli ochrana v právních vztazích a projevuje se primárně v legislativě. Soudní praxe nadále precizuje míru ochrany spotřebitele ve smluvních vztazích s podnikateli. Obvykle se jedná o vysoký tlak na informovanost spotřebitele před samotným uzavřením smlouvy, v průběhu jejího plnění, nebo ochranu před některými konkrétními nekalými praktikami. Níže analyzované rozhodnutí není výjimkou, neboť se věnuje právě povinnosti podnikatele informovat spotřebitele před vstupem do smluvního vztahu.
Skutkové okolnosti případu
Nejvyšší soud ve věci sp.zn. 33 Cdo 1677/2024 posuzoval z hlediska skutkového prostou situaci. Spotřebitel uzavřel s podnikatelem smlouvu o dílo, přičemž dílo spočívalo ve zhotovení nové kuchyňské linky. Dne 24.6.2022 podnikatel spotřebiteli kuchyňskou linku předvedl, aniž by strany vyhotovily písemný předávací protokol nebo jinak výslovně deklarovaly, že došlo k předání díla. Spotřebitel dne 4.7.2022 uplatnil proti podnikateli práva z vadného plnění. Podle názoru spotřebitele měla kuchyňská linka vady a z toho důvodu rovněž spotřebitel od smlouvy o dílo odstoupil.
Dovolací otázka
Spotřebitel v soudním sporu v rámci svého dovolání pokládá dovolací otázku, a to, zda za výše vylíčených skutkových okolností včas uplatnil svá práva z vadného plnění.
Právní analýza
Dovolací soud těžiště právní otázky spatřuje ve výkladu ustanovení § 1811 odst. 2 OZ. Toto ustanovení ukládá podnikateli okruh informací, které je povinen spotřebiteli sdělit v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy. Mimo notoriety, jako je totožnost podnikatele, jeho kontaktní údaje, či cena a platební podmínky, patří do okruhu povinně sdělovaných informací podle písm. f) citovaného ustanovení také „údaj o existenci práv z vadného plnění, případně také o záruce za jakost, poprodejním servisu a jejich podmínkách.“ A právě pod toto obecné vymezení je nutné zahrnout všechny v úvahu přicházející situace, při nichž spotřebitel může uplatňovat proti podnikateli vady, ať už mu takové právo plyne ze smlouvy nebo přímo ze zákona.
Mezi soukromoprávní důsledky porušení takové povinnosti podnikatele odborná literatura řadí např. sankce v podobě výkladu nejpříznivějšího pro spotřebitele, vyvolání neurčitosti následného právního jednání spotřebitele a s ní souvisejících následků nebo neplatnost v důsledku možného omylu spotřebitele. (Podrobněji: Občanský zákoník, 2. vydání (2. aktualizace, 2023): O. Vondráček).
Mezi veřejnoprávní důsledky porušení povinností podnikatele pak komentář řadí jeho odpovědnost např. za užívání nekalých obchodních praktik, klamavé opomenutí nebo klamavé jednání ve smyslu zákona o ochraně spotřebitele (Vondráček, 2023, tamtéž).
Nejvyšší soud v rozebíraném rozhodnutí dovozuje další možný následek porušení povinnosti podnikatele. Konkrétně Nejvyšší soud uvádí, že v situaci, kdy spotřebitel není poučen o své povinnosti vytknout vady díla při jeho převzetí a na to navazující námitku podnikatele podle ustanovení § 2605 odst. 2 OZ, tedy že později vytknuté vady jsou opožděné, může být tato námitka podnikatele v rozporu s ustanovením § 6 odst. 2 OZ. Tedy důsledkem může podle názoru Nejvyššího soudu také být, že podnikateli obrana v podobě námitky opožděnosti nenáleží.
V tomto konkrétním případě je však otázkou, zda by poskytnutí informací spotřebiteli vedlo k jinému výsledku, neboť v průběhu soudního řízení vyšlo najevo, že samotné předvedení díla (které má ze zákona důsledek jeho dokončení) spotřebitel nepovažoval za jeho předání a převzetí, zatímco podnikatel ano, a rovněž nižší soudy došly ke skutkovému závěru, že dílo bylo předáno a převzato skutečně 24.6.2022, tedy více než týden před vytknutím vad.
Ochrana spotřebitele je neodmyslitelnou součástí moderních právních řádů. V tuzemském, resp. unijním kontextu jsou práva spotřebitelů dokonce ústavně chráněná, jak výslovně judikoval Ústavní soud (sp. zn. II. ÚS 2778/19). Na druhou stranu paternalistický přístup soudů ke spotřebiteli není žádoucí a žádný takový požadavek z právního řádu nevyplývá. Spotřebitel nemůže být degradován na osobu neschopnou orientovat se ani v základních právních vztazích. Příliš přísné hodnocení plnění podnikatelových povinností by potom kladlo na podnikatele zcela neadekvátní požadavky pro vstup do právního vztahu se spotřebitelem a mohlo by mít důsledky třeba i v ekonomické rovině, tedy neadekvátní zdražení zboží a služeb jako kompenzace za administrativní náročnost nebo rizikovost neúspěchu v případném sporu.
Rozhodnutí Nejvyššího soudu však není konečné, věc byla vrácena odvolacímu soudu. Je dost dobře možné, že na základě kompletní znalosti spisu je „správné řešení“ již nasnadě, avšak komentátorovi vycházejícímu toliko z publikovaného rozhodnutí o dovolání nejsou známé veškeré skutkové detaily.
Závěr
Nejvyšší soud věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení s úkolem posoudit, zda a jakým způsobem splnil podnikatel svou informační povinnost vůči spotřebiteli. Tedy posoudit, zda podnikatel mimo jiné informoval spotřebitele, že případné zjevné vady díla musí spotřebitel namítnout při předání a pokud je namítne později, o svá práva z vadného plnění přichází. A tuto povinnost podnikatele Nejvyšší soud dovodil z ustanovení § 1811 OZ. Pokud podnikatel spotřebitele o jeho právu, resp. povinnosti neinformoval, námitka opožděného uplatnění vad spotřebitelem (§ 2605 OZ) podle názoru Nejvyššího soudu může kolidovat s ustanovením § 6 odst. 2 OZ.
Všem podnikatelům je proto třeba znovu doporučit, aby před uzavřením smlouvy spotřebitele skutečně kvalifikovaně a podrobně informovali v rozsahu, jak vyžaduje ustanovení § 1811 OZ.
Všem spotřebitelům na straně druhé je nutné doporučit, aby bez ohledu na splnění povinností podnikatele vytýkali zjevné vady ihned.
JUDr. PhDr. Karolina Spozdilová, Ph.D.,
advokát a partner
Mgr. Jakub Vodička,
advokátní koncipient
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
