Komentář – smutná realita výmazů exekutorského zástavního práva z katastru nemovitostí

Předně, není pochybnost o tom, že pokud je exekuce pravomocně zastavena, zaniká tím i exekutorské zástavní právo váznoucí na nemovitostech povinného, a to s účinky od samého počátku.[1] Odpověď na otázku, na základě jaké listiny lze exekutorské zástavní právo vymazat z katastru nemovitostí, však je v praxi katastrálních úřadů zjevně nejasná.

Usnesení exekučního soudu, kterým se exekuce zastavuje, ve svém výroku neruší exekuční příkaz zřizující exekutorské zástavní právo a neobsahuje ve svém výroku ani označení nemovitostí, na kterých exekutorské zástavní právo vázne tak, jak to vyžaduje § 8 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „katastrální zákon“).

Pokyn Českého úřadu zeměměřického a katastrálního č. 39/2009 ze dne 30. 10. 2009, č. 5234/2009-22 k realizaci exekučního řádu odpověď na položenou otázku také nenabízí (viz čl. 2, odst. 1.2. a násl.). Analogická aplikace úpravy týkající se výmazu poznámky o zahájení exekuce v čl. 1.4. pokynu se sice nabízí, realita je však jiná.

V březnu letošního roku (tj. téměř deset let po účinnosti ustanovení § 73a exekučního řádu, který přepracoval a systematizoval exekutorské zástavní právo dříve obsažené v § 69a exekučního řádu), jsme pro klienta podaly návrh na vklad zániku exekutorského zástavního práva, ke kterému jsme přiložily usnesení o zastavení exekuce a exekuční příkaz. Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, Katastrální pracoviště Praha, nám bylo sděleno, že usnesení o zastavení exekuce nesplňuje náležitosti listin pro zápis do katastru, jelikož v něm není označena nemovitost údaji podle § 8 katastrálního zákona. Současně katastrální úřad odkázal klienta na § 66 odst. 1 písm. d) vyhlášky č. 357/2013 Sb., o katastru nemovitostí (dále jen „katastrální vyhláška“), dle něhož platí, že v případech, kdy zákon stanoví, že právo zapisované do katastru vzniká, mění se nebo zaniká na základě určité právní skutečnosti nezávisle na zápisu do katastru, anebo se promlčuje, ale nestanoví listinu, na jejímž základě se tato změna zapíše do katastru, ani listinu, která tuto změnu potvrzuje, nebo listinu, na jejímž základě k takové změně dochází, případně pro tuto listinu nestanoví náležitosti potřebné pro zápis do katastru, lze provést zápis do katastru na základě potvrzení o vzniku, změně nebo zániku práva vydaného orgánem veřejné moci, pokud právo vzniklo, změnilo se, nebo zaniklo v důsledku jeho úkonu při výkonu veřejné moci.

Reklama

Vybraná judikatura vysokých soudů k zástavnímu právu (online - živé vysílání) - 23.1.2026

23.1.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Při následné telefonické konzultaci s katastrálním úřadem nám bylo sděleno, že pro výše uvedenou situaci doposud neexistuje jednotná metodika katastrálního úřadu a zároveň bylo klientovi doporučeno, aby se obrátil na soud, který usnesení o zastavení exekuce vydal, a požádal ho s odkazem na § 66 odst. 1 písm. d) katastrální vyhlášky o vydání potvrzení, ve kterém by soud označil předmětnou nemovitost údaji podle § 8 katastrálního zákona a současně výslovně uvedl, že na základě usnesení o zastavení exekuce exekutorské zástavní právo zaniklo. Tomuto nesmyslnému požadavku soud samozřejmě nevyhověl, a proto jsme se v dubnu letošního roku obrátily s dotazem na řešení předmětné situace na oddělení metodiky a kontroly příslušného katastrálního úřadu, který nám doporučil se obrátit na soud.[2]

Jsme přesvědčeny, že s ohledem na skutečnost, že obrana proti nařízené exekuci je možná jen prostředky exekučního práva,[3] je usnesení o zastavení exekuce dostatečným (a dokonce jediným možným) podkladem pro výmaz exekutorského zástavního práva. Toto pak dle našeho názoru potvrzuje i Nejvyšší soud, který k tomuto právnímu institutu uzavřel, že z výslovného znění zákona (viz § 73a odst. 9, odst. 10, odst. 11 exekučního řádu) vyplývá, že exekuce zřízením exekutorského zástavního práva je provedena právní mocí exekučního příkazu, přičemž soudnímu exekutorovi zaniká oprávnění k vedení exekuce okamžikem, kdy je provedena; zástavní právo provedením exekuce nezaniká a po provedení exekuce lze podat návrh na její zastavení (pouze) k soudu, a tím se domoci (bude-li návrhu vyhověno) zániku zástavního práva s účinky ex tunc a následného výmazu jeho vkladu do katastru nemovitostí.[4]

Stávající praxe katastrálních úřadů, jež v rozporu s výše uvedeným požaduje potvrzení nad rámec zákonných podkladů, je problematická i z hlediska zásad správního řízení. Zásada ochrany oprávněných zájmů (§ 2 odst. 3 správního řádu) i zásada hospodárnosti (§ 6 odst. 2 správního řádu) ukládají správním orgánům povinnost minimalizovat zásahy do práv účastníků a nezatěžovat je nadbytečnými povinnostmi. Pokud však katastrální úřady odmítají akceptovat usnesení o zastavení exekuce jako podklad pro výmaz exekutorského zástavního práva, dostávají účastníky do právně nejistého postavení. Tato problematika proto volá po metodickém sjednocení či případné legislativní úpravě, která by odstranila aplikační rozpory a zajistila předvídatelný a efektivní postup při výmazu zaniklých exekutorských zástavních práv z katastru nemovitostí.

Lucie Kačerová

Martina Majárová



Kačerová advokáti s.r.o.

Pařížská 127/20
110 00 Praha

Tel.:     +420 775 232 176  
E-mail: kacerova@kacerova.legal