Ústavní Zákon ze dne 18. října 2001, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů

Sbírka:  395/2001 | Částka:  149/2001
9.11.2001

Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE

395

ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 18. října 2001,
kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů






      Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:

Čl. I

      Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb., se mění takto:

      1.  V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:

      ,,(2)  Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.".

      2.  Čl. 10 zní:

,,Čl. 10

      Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.".

      3.  Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:

,,Čl. 10a

      (1)  Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.

      (2)  K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví- -li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.

Čl. 10b

      (1)  Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.

      (2)  Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.

      (3)  Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.".

      4.  V čl. 39 odstavec 4 zní:

      ,,(4)  K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.".

      5.  Čl. 49 zní:

,,Čl. 49

      K ratifikaci mezinárodních smluv
a)
upravujících práva a povinnosti osob,
b)
spojeneckých, mírových a jiných politických,
c)
z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
d)
hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
e)
o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,

je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.".

      6.  Čl. 52 zní:

,,Čl. 52

      (1)  K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.

      (2)  Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.".

      7.  V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí:

,,a)
o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
b)
o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,".

      8.  V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:

      ,,(2)  Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.".

Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.

      9.  V čl. 88 odstavec 2 zní:

      ,,(2)  Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.".

      10.  V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:

      ,,(3)  Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.".

      11.  Čl. 95 zní:

,,Čl. 95

      (1)  Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.

      (2)  Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.".

Čl. II

Účinnost

      Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002.




Klaus v. r.


Havel v. r.


Zeman v. r.