Ústavní Zákon ze dne 18. října 2001, kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Celé znění předpisu ve formátu PDF ke stažení ZDE
ÚSTAVNÍ ZÁKON
ze dne 18. října 2001,
kterým se mění ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb.,
Ústava České republiky, ve znění pozdějších předpisů
Parlament se usnesl na tomto ústavním zákoně České republiky:
Čl. I
Ústavní zákon České národní rady č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky, ve znění ústavního zákona č. 347/1997 Sb. a ústavního zákona č. 300/2000 Sb., se mění takto:
1. V čl. 1 se dosavadní text označuje jako odstavec 1 a doplňuje se odstavec 2, který zní:
,,(2) Česká republika dodržuje závazky, které pro ni vyplývají z mezinárodního práva.".
2. Čl. 10 zní:
Vyhlášené mezinárodní smlouvy, k jejichž ratifikaci dal Parlament souhlas a jimiž je Česká republika vázána, jsou součástí právního řádu; stanoví-li mezinárodní smlouva něco jiného než zákon, použije se mezinárodní smlouva.".
3. Za čl. 10 se vkládají nové články 10a a 10b, které znějí:
(1) Mezinárodní smlouvou mohou být některé pravomoci orgánů České republiky přeneseny na mezinárodní organizaci nebo instituci.
(2) K ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v odstavci 1 je třeba souhlasu Parlamentu, nestanoví- -li ústavní zákon, že k ratifikaci je třeba souhlasu daného v referendu.
Čl. 10b
(1) Vláda pravidelně a předem informuje Parlament o otázkách souvisejících se závazky vyplývajícími z členství České republiky v mezinárodní organizaci nebo instituci uvedené v čl. 10a.
(2) Komory Parlamentu se vyjadřují k připravovaným rozhodnutím takové mezinárodní organizace nebo instituce způsobem, který stanoví jejich jednací řády.
(3) Zákon o zásadách jednání a styku obou komor mezi sebou, jakož i navenek, může svěřit výkon působnosti komor podle odstavce 2 společnému orgánu komor.".
4. V čl. 39 odstavec 4 zní:
,,(4) K přijetí ústavního zákona a souhlasu k ratifikaci mezinárodní smlouvy uvedené v čl. 10a odst. 1 je třeba souhlasu třípětinové většiny všech poslanců a třípětinové většiny přítomných senátorů.".
5. Čl. 49 zní:
K ratifikaci mezinárodních smluv
- a)
- upravujících práva a povinnosti osob,
- b)
- spojeneckých, mírových a jiných politických,
- c)
- z nichž vzniká členství České republiky v mezinárodní organizaci,
- d)
- hospodářských, jež jsou všeobecné povahy,
- e)
- o dalších věcech, jejichž úprava je vyhrazena zákonu,
je třeba souhlasu obou komor Parlamentu.".
6. Čl. 52 zní:
(1) K platnosti zákona je třeba, aby byl vyhlášen.
(2) Způsob vyhlášení zákona a mezinárodní smlouvy stanoví zákon.".
7. V čl. 87 odst. 1 písmena a) a b) znějí:
,,a)- o zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem,
- b)
- o zrušení jiných právních předpisů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním pořádkem nebo zákonem,".
8. V čl. 87 se za odstavec 1 vkládá nový odstavec 2, který zní:
,,(2) Ústavní soud dále rozhoduje o souladu mezinárodní smlouvy podle čl. 10a a čl. 49 s ústavním pořádkem, a to před její ratifikací. Do rozhodnutí Ústavního soudu nemůže být smlouva ratifikována.".
Dosavadní odstavec 2 se označuje jako odstavec 3.
9. V čl. 88 odstavec 2 zní:
,,(2) Soudci Ústavního soudu jsou při svém rozhodování vázáni pouze ústavním pořádkem a zákonem podle odstavce 1.".
10. V čl. 89 se doplňuje odstavec 3, který zní:
,,(3) Rozhodnutí Ústavního soudu, kterým byl podle čl. 87 odst. 2 vysloven nesoulad mezinárodní smlouvy s ústavním pořádkem, brání ratifikaci smlouvy do doby, než bude nesoulad odstraněn.".
11. Čl. 95 zní:
(1) Soudce je při rozhodování vázán zákonem a mezinárodní smlouvou, která je součástí právního řádu; je oprávněn posoudit soulad jiného právního předpisu se zákonem nebo s takovou mezinárodní smlouvou.
(2) Dojde-li soud k závěru, že zákon, jehož má být při řešení věci použito, je v rozporu s ústavním pořádkem, předloží věc Ústavnímu soudu.".
Čl. II
Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem 1. června 2002.
