Zákon ze dne 8. srpna 2001 o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem pro lidská práva a před Výborem Osn pro lidská práva

318

ZÁKON
ze dne 8. srpna 2001
o poskytování informací a další součinnosti pro účely řízení před Evropským soudem
pro lidská práva a před Výborem OSN pro lidská práva






      Parlament se usnesl na tomto zákoně České republiky:

§ 1

      (1)  Státní orgány, popřípadě úřední osoby, jejichž jednání či opomenutí je předmětem stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva (dále jen ,,Soud"),¹) jakož i státní orgány, popřípadě úřední osoby, které nejsou nebo nemohou být stížností přímo dotčeny, avšak jejichž součinnost je rovněž nezbytná k objasnění skutkové a právní stránky případu, (dále jen ,,dotčené orgány") poskytují Ministerstvu spravedlnosti nebo jinému ministerstvu (§ 3 odst. 1) pro účely řízení před tímto Soudem ve věcech týkajících se jejich působnosti bezúplatně úplné, přesné a objektivní informace a další součinnost.

      (2)  Pro účely tohoto zákona se rozumí

a)

státním orgánem orgán, který se podílí na výkonu funkcí státu a jehož jednání či opomenutí může být důvodem mezinárodní kontroly, zda Česká republika dodržuje mezinárodní závazky v oblasti lidských práv,

b)

úřední osobou fyzická osoba, která je na základě zákona pověřena výkonem některých funkcí státního orgánu.

      (3)  Povinnost úředních osob podle odstavce 1 trvá i v případě, že v době řízení před Soudem již příslušnou funkci nevykonávají.

§ 2

      (1)  Poskytování informací a další součinnosti ve smyslu § 1 zahrnuje

a)

zaslání nebo sdělení informací o okolnostech případu, předložení nebo zaslání listin a dalších písemných podkladů, jakož i zpracovávání stanovisek pro zodpovězení skutkových a právních otázek souvisejících s údajným porušením Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Protokolů k ní (dále jen ,,Úmluva"),²)

b)

zaslání spisu vztahujícího se k případu anebo jeho kompletní kopie nebo kopie jeho příslušné části, včetně soudních spisů a evidenčních pomůcek vedených soudy, popřípadě umožnění nahlédnout do spisu a pořizovat z něho opisy a výpisy,

c)

předložení stanoviska k možnostem smírného urovnání záležitosti, popřípadě zajištění účasti v jednání zahájeném za účelem dosažení dohody o podmínkách takového urovnání,³)

d)

předložení stanoviska ve věci postoupení případu Velkému senátu Soudu,⁴)

e)

zajištění přímé konzultace s osobami, které se případem zabývaly nebo zabývají v rámci plnění svých služebních nebo pracovních úkolů.

      (2)  Povinnost obecných soudů poskytovat informace a další součinnost podle odstavce 1 plní předsedové soudů. Při plnění této povinnosti nesmí dojít k porušení Ústavou zaručené nezávislosti soudců.⁵)

§ 3

      (1)  Dotčené orgány jsou povinny poskytovat informace a další součinnost podle § 2 Ministerstvu spravedlnosti⁶) na základě jeho žádosti a ve lhůtě jím stanovené nebo jinému ministerstvu na jeho žádost a v jím stanovené lhůtě, pokud pro Ministerstvo spravedlnosti připravuje podklady pro návrh písemného stanoviska vlády k přijatelnosti nebo odůvodněnosti stížnosti nebo návrh jeho části, popřípadě podklady pro další stanoviska nebo vyjádření vyžádaná Soudem v průběhu řízení.

      (2)  Pokud jde o povinnost mlčenlivosti stanovenou zvláštními právními předpisy,⁷) má Ministerstvo spravedlnosti pro účely tohoto zákona stejné postavení jako soud.

§ 4

      V rámci dohledu nad plněním rozsudků Soudu⁸) dotčené orgány na žádost Ministerstva spravedlnosti a ve lhůtě jím stanovené sdělí písemně, jaká konkrétní individuální nebo všeobecná opatření přijaly nebo navrhly, popřípadě hodlají přijmout nebo navrhnout s cílem zabránit dalšímu porušování Úmluvy ze shodných důvodů, pro které Soud v konečném rozsudku konstatoval její porušení.

§ 5

      Povinnosti poskytnout informace a další součinnost podle předchozích ustanovení platí obdobně i pro účely řízení před Výborem OSN pro lidská práva.

§ 6

      Tento zákon nabývá účinnosti prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po dni vyhlášení.




Klaus v. r.


Havel v. r.


Zeman v. r.

––––––––––––––––––––

¹)

Čl. 19, 33 a 34 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

²)

Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášená pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

³)

Čl. 38 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

⁴)

Čl. 43 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.

⁵)

Čl. 82 odst. 1 ústavního zákona č. 1/1993 Sb., Ústava České republiky.

⁶)

§ 11 odst. 5 zákona č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů.

⁷)

Například § 24 odst. 6 písm. c) zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů.

⁸)

Čl. 46 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, vyhlášené pod č. 209/1992 Sb. a č. 243/1998 Sb.