10 otázek pro… Naděždu Rozehnalovou
eFocus
Prof. JUDr. Naděžda Rozehnalová, CSc. je děkankou Právnické fakulty Masarykovy univerzity. V roce 1979 absolvovala brněnskou právnickou fakultu a ve stejném roce nastoupila jako asistentka na Katedru mezinárodního práva. Postupně se stala kandidátkou věd, docentkou a profesorkou. Od roku 1994 byla proděkankou pro rozvoj studia, o tři roky později se stala děkankou. Fakultu povede do 31. března 2015.
Deset slov o sobě?
Žena – právník (snad) – vysokoškolský učitel – rozhodce – publikující – mezinárodní právo soukromé a procesní – právo mezinárodního obchodu – rozhodčí řízení – děkan Právnické fakulty MU Brno.
Kdybyste nebyla právničkou, čím byste byla?
Díky věku možná v předčasném důchodu. Vzhledem k zájmům nejspíše průvodcem v cestovní kanceláři.
Nevýhody vašeho povolání?
Neexistence pracovní doby. Neexistence zákonem garantované dovolené. Jiné nevím, zbytek jsou již jen výhody.
Kdo na Vás měl ve Vašem profesním životě největší vliv?
No, zůstanu v České republice a v akademické sféře. Z hlediska odborného prof. JUDr. Zdeněk Kučera, DrSc. Z hlediska pedagogického prof. JUDr. Petr Hajn, DrSc.
Nejméně přehledný předpis – a proč?
Každý, který neznám a musím se s ním seznámit. Což v oblasti mého zájmu je v dané chvíli nový Občanský zákoník.
Nesplněný sen?
Cesta okolo světa v průběhu dvou roků prázdnin.
Umíte si představit akademické působení v jiné zemi? Jaké?
Bohužel mou generaci minulo to, co je dnes pro studenty běžné – strávit semestr či dva v zahraničí. To dnes považuji pro akademika za nezastupitelnou zkušenost. A nejde jenom o získání alespoň základního povědomí o cizím právu, právní kultuře atd., ale také pro získání zkušeností jak jinak lze učit. Jaké jiné metodologické přístupy k uchopení a osvojení příslušné materie jsou využívány. Nejde o to, že bychom je přímo kopírovali. Některé jsou v původní podobě téměř nepřenositelné – viz některá uchopení právních klinik. Ale jde o inspiraci. Zda si to dokážu představit – dříve určitě ano. A kde? No, asi bych se potom rozhodovala mezi Německem, Francií či Nizozemím. Každá z těchto zemí má něco, co mne láká.
Čím Vás studenti dokážou překvapit?
Studenti jako celek tím, jak se dnes úžasně polarizují: na jedné straně vynikající – na druhé straně čím dál tím horší a vyhýbající se plnění povinností. Střed téměř mizí. A jinak, nějakou akcí? Nejvíce mne překvapili v minulých týdnech. Nikdy bych nevěřila, že jsou schopni vyjít do ulic a diskutovat v zájmu akademických svobod.
Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Můj obor, mezinárodní právo soukromé a procesní, mne v posledních letech překvapuje stále. Z oboru, o kterém před rokem 1990 se hovořilo jako o „třešince na dortu“ se stalo něco, co je základem unifikačního procesu v rámci evropského justičního prostoru. Úžasná dynamika, nové podněty, prolínání různých doktrinálních přístupů. To vše je nesmírně inspirující. Takže to mne překvapuje stále a pozitivně. No a co mne překvapilo negativně? Pro zainteresované uvedu – zákon 19/2012 Sb. Sedím nad ním a nestačím se divit. Tedy chvílemi.
Nejsilnější zážitek z přednáškového sálu?
Marně vzpomínám. A nic mne nenapadá. Ani rodící studentka, ani nic humorného, ani nic příliš smutného. Vždy je silné, když se Vám přednáška povede a cítíte, že to bylo dobré. A to není pokaždé. I vysokoškolští učitelé mají své dny……
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz
