Informační kozel zahradníkem

eFocus

O právu na informace byly již popsány kilogramy papíru. Ne nadarmo je právo na informace přímo právem ústavním, tedy právem té nejvyšší právní síly.

Mezi povinné subjekty, které nám musejí poskytovat informace, ať se jim to líbí či nikoliv, spadá nejen stát (resp. všechny státní úřady, včetně ministerstev) všechny obce a kraje, což se tak obecně mezi lidmi již i ví.

Ale, co není tak veřejně známo, za povinný subjekt byl v minulosti soudně určen mj. i ČEZ a.s., Všeobecná zdravotní pojišťovna, Dopravní podnik hl. m. Prahy či dokonce městský fotbalový klub Hradec Králové. Dle zákona o svobodném přístupu k informacím však nyní občan nemůže žádat o informace neziskové organizace, které mnohdy čerpají miliony z veřejný peněz. Proč sem informační světlo nedopadá?

Řada „neziskovek“ se tváří jako nejsvatější mezi svatými. A také jejich pracovníci či sympatizanti mnohdy rádi zavalují ostatní povinné info-subjekty svými žádostmi o informace. Někdy jde i o šikanozní stovky žádostí o informace.

Fakt, že neziskové organizace v současnosti nespadají do režimu zákon o svobodném přístupu k informacím, nepokládám v souladu s veřejným zájmem.

Mám návrh do budoucnosti, třeba se toho nějaký pracovitý poslanec nebo poslankyně ujme.

Neměly by do režimu povinných subjektů být zařazeny i neziskové organizace čerpající veřejné peníze?

Tedy ne všechny, ale ty které čerpají více než 50 procent svého rozpočtu z veřejných peněz – tedy mají nadpoloviční většinu svých financí od města, kraje, státu či z EU.

Ostatní by se mohly přirozeně přihlásit pod režim info-zákona dobrovolně.

Jak jsem už dovodil výše, přijde mi značně nesystémové a nelogické , pokud sami neziskovky pod zákon o svobodném přístupu k informacím nespadají. Pod svícnem je někdy tma.

Nenastal už čas na změnu, páni zákonodárci?