Jak vznikalo více než 400 komentářů v ASPI
V aplikaci ASPI je ke dnešnímu dni zařazeno už více než 400 komentářů. Jak vůbec probíhá cesta od hledání autora ke zveřejnění v ASPI a vydání knihy? Jak vzniká komentář zákona o 3 tisících paragrafů? Co je na práci na komentáři nejnáročnější? To a mnoho dalšího v rozhovoru popsala šéfredaktorka právní redakce Wolters Kluwer Iva Rolečková
Jak jste vybírali nejžádanější předpisy k okomentování?
Začínali jsme v roce 2012 s cílem vybudovat v ASPI nejrozsáhlejší elektronickou knihovnu komentářů. Kolegyně Marie Novotná začala postupně kreslit „mapu komentářů“. Vytipovávala nejdůležitější předpisy ze všech oblastí práva. Vycházeli jsme přitom hlavně ze statistik ASPI, z toho, které předpisy byly nejfrekventovanější, nejčastěji otevírané. Tak vznikla velká excelovská tabulka o asi 500 řádcích, rozdělená podle jednotlivých oblastí práva a podle priorit. Stáli jsme na začátku. Stáli jsme před obřím excelem a začínali jsme hledat autory.
Jak po výběrů zákona k okomentování probíhá hledání autorů?
Vždycky se snažíme hledat ty nejlepší autory. Jsou oblasti, kde můžeme vybírat nebo sestavit i dva velmi kvalitní kolektivy. A pak jsou oblasti, kde je pouze jeden jediný kolektiv v celé ČR a musíte ho přemluvit ke spolupráci.
Často prosíme o doporučení naše stávající autory, aby nám dali kontakt na svoje kolegy z oboru. Když to nezafunguje, zkoušíme psát na úřady nebo do advokátních kanceláří, které se danou problematikou zabývají. Velmi mě těší, že dnes už máme takové renomé, že se nám autoři často sami hlásí. To bývá někdy případ předpisů, na které dlouho a zoufale nemůžeme nikoho najít. Když už to hledání autora vzdáme a odložíme „na někdy“, někdo se sám přihlásí a je to jako dar z nebes. Teď naposledy se to stalo u zákona o právu na digitální služby, kde se nám přihlásil náš bývalý kolega Adam Jareš.
Co se děje po odevzdání rukopisu do chvíle, kdy se text dostává ke čtenářům?
Práce na komentáři u nás v redakci probíhají v celkem standardizovaných krocích – korektury, sazba, autorizace sazby, tisk… Ty kroky jsou celkem jasně dané. Co je pokaždé jiné, je text samotný. Každý text má jinou vnitřní logiku, každý autor má jiný styl. Na redaktorovi je, aby ten styl respektoval, ale zároveň zodpovídá za to, aby ediční řada komentářů byla pokud možno jednotná. To je nejtěžší u velkých kolektivů, kde každý autor píše trochu jinak, ale výsledkem musí být kompaktní dílo.
Snažíme se taky čím dál tím víc využívat moderní technologie, takže např. používáme nástroj PublishOne, který výrazně zrychluje sazbu a celý proces vydání díla jak v tištěné, tak v elektronické podobě.
Co je při tvorbě komentářů nejnáročnější?
Myslím, že nejnáročnější je ta část na straně autorů, tedy psaní samotné. Musí to být někdy boj, a proto si taky práce našich autorů nesmírně vážím.
Máme jen několik výjimečně spolehlivých autorů, kteří odevzdávají zásadně v termínu, ale u většiny komentářů se na rukopis dlouho čeká. Autoři ladí argumentaci, čekají na novou judikaturu, možná někdy jen prokrastinují. Takže pro redaktora je nejnáročnější zajistit odevzdání rukopisu plus minus v termínu.
Jedním ze stěžejních momentů přípravy komentářů určitě byl příchod nového občanského zákoníku. Jak probíhá na komentáři o 3 tisících paragrafů s téměř stočlenným autorským kolektivem?
První vydání toho komentáře v letech 2013/2014 bylo takové „totální nasazení“ pro asi šest redaktorů. Těžké tehdy bylo už jen sestavení kolektivu, pokrytí všech paragrafů autory. Na tom odvedla obrovský kus práce moje kolegyně Marie Novotná, která pro náš komentář tehdy získala profesora Jiřího Švestku. Profesor Švestka byla velká osobnost občanského práva a taky výjimečný člověk, který měl dar přitáhnout k sobě lidi. Z velké části díky němu ten kolektiv fungoval.
Samotné zpracování komentáře bylo velmi náročné organizačně. Kolektiv čítal asi 80 autorů a redaktor musel přesně vědět, kdo co píše, kdy odevzdá, kdo drží termíny a koho je potřeba častěji urgovat, v jaké fázi se která část rukopisu nachází… Byl to rok velmi intenzivní práce, ale výsledek stál za to.
Komentáře v ASPI prochází také aktualizacemi. Můžete blíže popsat, co to obnáší?
Pro nás komentář nekončí jedním knižním vydáním nebo se o to aspoň snažíme. Vždycky se s autory snažíme domluvit na dlouhodobé spolupráci. Knižní vydání je krásná událost, ale druhý (ten hlavní) „život“ má komentář před sebou v elektronické podobě v ASPI. A tam se snažíme našim uživatelům přinášet vždy aktuální informace. Proto autory komentářů po každé novele zákona žádáme o aktualizaci komentáře. Když je novela malá, aktualizujeme text jen v ASPI, když je novela větší, připravujeme zpravidla i nové knižní vydání.
Které komentáře byly nejúspěšnější?
Pokud se díváme na komerční úspěch, pak jednoznačně nový občanský zákoník, se kterým jsme po rekodifikaci vyšli na trh jako první, a pak insolvenční zákon, který se na jaře dočká už 6. vydání. V závěsu za nimi jsou ZOK, ZZVZ a GDPR, tedy předpisy, které potřebuje takřka každý právník.
Kdybychom ale neměřili úspěch jen penězi, mě osobně nejvíc těší komentáře z oblasti ústavního práva a práva životního prostředí. Například komentář k SFEU, SEU a Listině základních práv EU jsme vydali během úspěšného druhého českého předsednictví Radě EU. Životnímu prostředí se v podstatě nikdo z nakladatelů systematicky nevěnuje, ale podle mého názoru je to oblast s obrovským potenciálem do budoucna.
V redakci ale máme radost z každého nového komentáře, z každé nové knihy. Vydání každé z nich je pro redaktora událost.
