Lze vymáhat dluhy spravedlivě?

Jak je zvykem, moderátor setkání, JUDr. Václav Vlk si připravil několik otázek, které přednášejícím položil. První z nich byla, zda vůbec patří dluhy před soud. Jako první se ujal slova Mgr. Petr Nečas, viceprezident Unie státních zástupců ČR a řekl, že se občan má domáhat svých práv primárně soudní cestou, ne svépomocí. Vymezil také některé možné trestné činy souvisejících s dlužníkem/věřitelem a pohled na tuto problematiku z pozice státního zástupce. Nezapomněl připomenout, že trestní represe je až posledním stupněm, a to v těch nejzávažnějších případech. Mgr. Tomáš Mottl, místopředseda Městského soudu v Praze novinářům řekl, že se nejprve musíme zamyslet nad tím, jaké dluhy před soud vůbec patří a před jaký soud patří. „Podstata dluhu je soukromoprávní. Ale bohužel se dnes kriminalizují a řeší se cestou trestní, která té podstatě není vlastní. Práva věřitele jsou zde navíc okrajová,“ řekl a zhodnotil, že dluhy před soud nepochybně patří - ale před soud civilní. Věnoval se také tomu, zda před soud patří všechny dluhy. „V některých dluzích se vyskytuje veřejnoprávní aspekt, zájem veřejnosti na úpravě určitých smluv, například energie, telekomunikační vztahy. Proč by měly soudy řešit dluhy z nezaplacených telekomunikačních poplatků, když neznají „ducha“, který byl předpisům upravujícím tyto záležitosti vtělen?“ zakončil svou odpověď. Mgr. Ing. Jiří Prošek, prezident Exekutorské komory České republiky nejprve uvedl, že exekutor je poslední řetězec, kde bylo právo nalezeno a řeší výkon práva. „Podtrhl bych to, že dnes se soudy zabývají často něčím jiným, než nalézáním práva. Soud vydá platební rozkaz - spor o existenci dluhu tu není. Řeší se „pouze“ jeho neuhrazení,“ řekl a dodal, že soudy mají hledat spravedlnost. Prezident Exekutorské komory by tak byl pro to, aby věci, které jsou v zásadě nesporné, řešily primárně správní orgány (například energetický regulační úřad apod.)

Tématem byli také „poškození“ dlužníci. Václav Vlk řekl, že viníkem jejich situace není exekutor, soudce – ale poskytovatel půjček, který provádí „naprosto legální byznys“. Přílišná snaha regulovat a „soudit“ podle něj vede k tomu, že když je konkrétní a podložený exces při vymáhání spravedlnosti, soudy už jsou přehlceny. Tomáš Mottl se také zastavil u role věřitelů, kteří „často nabádají k tomu, aby dluhy vznikaly“. Stranou by pak postavil opravdu sociálně slabé, kteří nemají na „energie“ a dopravní podniky, kde načerno nejezdí jen sociálně slabí. „Soudní vymáhání je to nejdražší,“ zdůraznil. Jiří Prošek média ujistil, že všechny dluhy jsou vymáhány exekutory stejně. U tématu doručování a korespondence se přednášející shodli na tom, že si dlužníci prostě „musí hlídat schránku“. Václav Vlk pak moderovanou část setkání uzavřel s tím, že advokátní zastoupení procesu vždy prospěje, lidé by si ale měli dát pozor na právní laiky poskytující právní služby.

Novináři plně využili prostor pro dotazy a ptali se například na přeprodeje pohledávek z nezaplacených zdravotnických poplatků a dopravních podniků nebo na inkasní agentury. Zajímavá diskuze se rozvinula na závěr, po dotazu novinářů, kdo z exekucí „vlastně profituje nejvíce“. Zástupci České advokátní komory novinářům vysvětlili genezi odměn, zejména několik „zásadních systémových chyb“ – například vyhlášku Ministerstva spravedlnosti 484/2000 Sb., kterou se stanoví paušální sazby výše odměny za zastupování účastníka advokátem nebo notářem při rozhodování o náhradě nákladů v občanském soudním řízení. Setkání uzavřeli s odkazem na poslední Nález Ústavního soudu, který stanovil strop pro náklady na advokáty v případech takzvaných bagatelních pohledávek. Úspěšný žalobce dostane v těchto případech maximálně jednonásobek jistiny.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů , judikatura, právo | www.epravo.cz