7. 3. 2018
ID: 107218
Recenze: Sousedská práva
V druhé polovině roku 2017 vydalo nakladatelství C. H. Beck publikaci Sousedská práva od autorů JUDr. Evy Kabelková, Mgr. Alexandry Floriánové, Mgr. Mojmíra Přívary a Mgr. Dany Růžičkové. S ohledem na složení autorského kolektivu je zřejmé, že předmětná monografie je napsána autory, působícími především v oblasti advokacie.
Jak vyplývá z úvodu publikace, klade si tato za cíl podat poměrně ucelený teoretický a zároveň i praktický pohled na problematiku právní úpravy sousedských vztahů a práv jak v zákoně 89/2012 Sb. (občanský zákoník), tak i v dalších právních předpisech, především správních a veřejnoprávních. Evidentní snahou a ambicí autorů předmětné monografie je tedy relevantní ustanovení jednotlivých právních předpisů interpretovat, vyjádřit svůj odborný názor na (již relativně) novou právní úpravu sousedských vztahů v občanském zákoníku, její konstrukci, resp. stinné stránky její praktické aplikace, a to při zohlednění významu a účelu této nové právní úpravy a neexistence dostatečného množství „porekodifikační“ judikatury.
Text publikace je logicky řazen do jednotlivých kapitol a podkapitol, přičemž úvodní je věnována, byť se může zdát do určité míry povrchnímu (s ohledem na cíl a ambice autorů však toto nelze považovat za negativum předmětné publikace), tak ze strany čtenáře pro svou stručnost, jednoduchou orientaci a základní přehlednost zajisté oceněnému, vývoji právní úpravy sousedského práva. Jako pozitivní, především ve světle účinnosti občanského zákoníku, vnímám právě základní historický výklad k právní úpravě sousedských práv v zákoně 946/1811 Sb. z.s. (obecný zákoník občanský), zákoně 141/1950 Sb. (střední občanský zákoník) a zákoně 40/1964 Sb. (občanský zákoník 40/1964 Sb.), umožňující rychlé srovnání a orientaci co se týče odlišností a změn jednotlivých právních úprav dané problematiky.
V kapitole, která následuje po historickém výkladu k právní úpravě sousedských vztahů (nazvané „Sousedské vztahy“), se autoři zaměřují nejdříve na vymezení samotného pojmu sousedských práv, a to v kontrastu zákonného omezení vlastnického práva, jako práva absolutního (jednak obecným zákazem závažného rušení práv nad míru přiměřenou poměrům, a jednak zákazem šikanózního jednání a souladem s dobrými mravy), a následně pak na vymezení jejich subjektů, předmětu, obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku a speciální právní úpravy obsažené ve zvláštních právních předpisech. Navazuje kapitola věnující se tradiční problematice sousedských vtahů, a to imisím; dále pak právu nezbytné cesty. V kapitole páté autoři monografie zpracovali (relativně[1]) nový institut „rozhrad“. Kromě dalších, věnovaných např. právu vstupu na sousední pozemek nebo úpravě sousedních pozemků apod., stojí za pozornost kapitola zabývající se „přestavkem“, jejíž zpracování by ovšem ze strany autorů zasluhovalo větší pozornosti, především pak co se praktické a procesní stránky věci týče.
K obsahu celé publikace a přístupu autorů lze říci, že jejich teoretické vymezení pojmů a jednotlivých (autory zpracovaných) okruhů souvisejících se sousedským právem je poměrně důkladně doplněno i o judikaturu především Ústavního a Nejvyššího soudu (ve většině případů nejen uvedením konkrétního rozhodnutí, ale i citací podstatných závěrů těchto soudů), a také případné názory osob z řad odborné veřejnosti, čímž je čtenáři dostatečným způsobem poskytnut komplexní pohled na danou věc. Takový přístup autorů ke zpracování publikace lze hodnotit jako pozitivní. Na druhou stranu je nutné zmínit, že autoři svůj výklad opírají převážně o judikaturu tuzemských soudů; kdy srovnání se zahraniční judikaturou, případně relevantní zahraniční právní úpravou, více méně absentuje.
Navíc, jak bylo zmíněno v úvodu recenze, autorský kolektiv uvedené publikace tvoří lidé, působící převážně v oblasti advokacie. Tuto skutečnost je tedy zapotřebí mít při čtení publikace na mysli, jelikož se také do jisté míry odráží (s ohledem na specifické postavení advokacie v právním prostředí) na jednotlivých závěrech autorů a také v jejich postoji k interpretaci (výkladově ne zcela jednoznačných) relevantních ustanovení právních předpisů (především pak občanského zákoníku) a jejich možné aplikaci v praxi.
Ve svém souhrnu však lze předmětnou publikaci vnímat z pohledu čtenáře za přínosnou, zejm. pak pro snadnou a základní orientaci v dané problematice právní úpravy sousedských práv.
Mgr. Pavel Vážan,
notářský koncipient a doktorand Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Publikace:
Kabelková, E., Floriánová, A., Přívara, M., Růžičková, D.
Sousedská práva. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2017, 202 s. ISIN 978-80-7400-661-6
_________________________________________
[1] Právní úpravu „rozhrad“ znal již zákon 946/1811 Sb. z.s. (obecný zákoník občanský). V zákoně 141/1950 Sb. (střední občanský zákoník) i zákoně 40/1964 Sb. (občanský zákoník 40/1964 Sb.) výslovná právní úprava rozhrad chyběla.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
Text publikace je logicky řazen do jednotlivých kapitol a podkapitol, přičemž úvodní je věnována, byť se může zdát do určité míry povrchnímu (s ohledem na cíl a ambice autorů však toto nelze považovat za negativum předmětné publikace), tak ze strany čtenáře pro svou stručnost, jednoduchou orientaci a základní přehlednost zajisté oceněnému, vývoji právní úpravy sousedského práva. Jako pozitivní, především ve světle účinnosti občanského zákoníku, vnímám právě základní historický výklad k právní úpravě sousedských práv v zákoně 946/1811 Sb. z.s. (obecný zákoník občanský), zákoně 141/1950 Sb. (střední občanský zákoník) a zákoně 40/1964 Sb. (občanský zákoník 40/1964 Sb.), umožňující rychlé srovnání a orientaci co se týče odlišností a změn jednotlivých právních úprav dané problematiky.
V kapitole, která následuje po historickém výkladu k právní úpravě sousedských vztahů (nazvané „Sousedské vztahy“), se autoři zaměřují nejdříve na vymezení samotného pojmu sousedských práv, a to v kontrastu zákonného omezení vlastnického práva, jako práva absolutního (jednak obecným zákazem závažného rušení práv nad míru přiměřenou poměrům, a jednak zákazem šikanózního jednání a souladem s dobrými mravy), a následně pak na vymezení jejich subjektů, předmětu, obecné právní úpravy obsažené v občanském zákoníku a speciální právní úpravy obsažené ve zvláštních právních předpisech. Navazuje kapitola věnující se tradiční problematice sousedských vtahů, a to imisím; dále pak právu nezbytné cesty. V kapitole páté autoři monografie zpracovali (relativně[1]) nový institut „rozhrad“. Kromě dalších, věnovaných např. právu vstupu na sousední pozemek nebo úpravě sousedních pozemků apod., stojí za pozornost kapitola zabývající se „přestavkem“, jejíž zpracování by ovšem ze strany autorů zasluhovalo větší pozornosti, především pak co se praktické a procesní stránky věci týče.
K obsahu celé publikace a přístupu autorů lze říci, že jejich teoretické vymezení pojmů a jednotlivých (autory zpracovaných) okruhů souvisejících se sousedským právem je poměrně důkladně doplněno i o judikaturu především Ústavního a Nejvyššího soudu (ve většině případů nejen uvedením konkrétního rozhodnutí, ale i citací podstatných závěrů těchto soudů), a také případné názory osob z řad odborné veřejnosti, čímž je čtenáři dostatečným způsobem poskytnut komplexní pohled na danou věc. Takový přístup autorů ke zpracování publikace lze hodnotit jako pozitivní. Na druhou stranu je nutné zmínit, že autoři svůj výklad opírají převážně o judikaturu tuzemských soudů; kdy srovnání se zahraniční judikaturou, případně relevantní zahraniční právní úpravou, více méně absentuje.
Navíc, jak bylo zmíněno v úvodu recenze, autorský kolektiv uvedené publikace tvoří lidé, působící převážně v oblasti advokacie. Tuto skutečnost je tedy zapotřebí mít při čtení publikace na mysli, jelikož se také do jisté míry odráží (s ohledem na specifické postavení advokacie v právním prostředí) na jednotlivých závěrech autorů a také v jejich postoji k interpretaci (výkladově ne zcela jednoznačných) relevantních ustanovení právních předpisů (především pak občanského zákoníku) a jejich možné aplikaci v praxi.
Ve svém souhrnu však lze předmětnou publikaci vnímat z pohledu čtenáře za přínosnou, zejm. pak pro snadnou a základní orientaci v dané problematice právní úpravy sousedských práv.
Mgr. Pavel Vážan,
notářský koncipient a doktorand Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně
Publikace:
Kabelková, E., Floriánová, A., Přívara, M., Růžičková, D.
Sousedská práva. 1. vydání.
Praha: C. H. Beck, 2017, 202 s. ISIN 978-80-7400-661-6
_________________________________________
[1] Právní úpravu „rozhrad“ znal již zákon 946/1811 Sb. z.s. (obecný zákoník občanský). V zákoně 141/1950 Sb. (střední občanský zákoník) i zákoně 40/1964 Sb. (občanský zákoník 40/1964 Sb.) výslovná právní úprava rozhrad chyběla.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
