Společnost s ručením omezeným

Nynější vydání je zaměřeno výlučně na rozbor platné právní úpravy. Pojednává o všech podstatných otázkách právní úpravy společnosti s ručením omezeným – o založení a vzniku společnosti, právním postavení společníků a podílu, o vnitřních poměrech a organizační struktuře společnosti, orgánech společnosti, jednání za společnost a o zrušení a zániku společnosti. Do výkladu jsou začleněny také další bezprostředně související otázky, jako je obchodní rejstřík nebo podnikatelská seskupení.

Monografie formuluje první odpovědi na alespoň některé sporné otázky, které nová právní úprava přináší, a to se zřetelem k jejich praktické využitelnosti. V knize jsou zohledněny dostupné vědecké i judikatorní závěry a výstupy na téma právní úpravy společnosti s ručením omezeným, pokud jsou použitelné i za nové právní úpravy, jež přinesla značné množství někdy i dosti zásadních změn.

Doc. JUDr. Tomáš Dvořák, Ph.D., je dlouholetým pedagogem katedry obchodního práva a katedry občanského práva Fakulty právnické Západočeské univerzity v Plzni. Je autorem několika monografií (např. Akciová společnost a evropská společnost, 2009; Valná hromada společnosti s ručením omezeným, 2011; Osobní obchodní společnosti ve světle rekodifikace českého obchodního práva, 2012) a komentářů (např. komentář k novému občanskému zákoníku Wolters Kluwer, 2014).

Společnost s ručením omezeným
doc. JUDr. Tomáš Dvořák, Ph.D.
Vydalo nakladatelství Wolters Kluwer v roce 2014, 696 stran,  952 Kč.

Publikaci lze objednat >>> zde.

Z publikace vybíráme:

3. oddíl:

Publicita rejstříkových zápisů

§ 1 Základní otázky

Je nutno vždy rozlišovat materiální a formální publicitu rejstříkových zápisů.

§ 2 Materiální publicita

1. Obecně

Materiální publicita je upravena v § 8 zák. veř. rej. Co se materiální publicity týče, je třeba přitom rozlišovat její pozitivní a negativní princip.

2. Negativní princip materiální publicity

Negativní princip materiální publicity vyjadřuje zákon tak, že proti tomu, kdo jedná v důvěře v zápis do obchodního rejstříku, nemůže ten, jehož se zápis týká, namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti. Jde o to, aby nikdo neutrpěl újmu v důsledku nedbalosti (popř. úmyslu) toho, koho se zápis týká. Negativní princip materiální publicity přitom působí absolutně bez ohledu na zavinění konkrétní osoby.[1]

Rozhodujícím kritériem je důvěra v zápis, resp. v aktuální stav zápisu. To má v praxi významné dopady, zejména při posuzování platnosti právních jednání osobami, u nichž je sporné, zda byly oprávněny je učinit, anebo které je učinily, ačkoliv k tomu oprávněny nebyly. Pokud osoba jednající v důvěře, resp. dobré víře, v aktuální stav zápisu v obchodním rejstříku nevěděla, že druhá strana není oprávněná k jednání za společnost proto, že byla ze své funkce např. již odvolána, pak jsou právní jednání učiněná osobou k tomu neoprávněnou platná a společnost zavazují. Společnost zde nemůže namítat, že zápis neodpovídá skutečnosti.[2] Jestliže ovšem třetí osoba věděla, že zápis v obchodním rejstříku neodpovídá skutečnosti, pak v dobré víře nebyla a právní jednání takto učiněné platné není. Důvěra ve stav zápisu v obchodním rejstříku chrání pouze ty, jež skutečně věří zápisům v obchodním rejstříku.

Má-li zápis do obchodního rejstříku konstitutivní účinky, je negativní princip materiální publicity reálně bez praktického významu, neboť není rozhodné, zda určitá osoba o skutečnostech věděla či nikoliv, neboť teprve provedení zápisu do obchodního rejstříku určitou právní skutečnost konstituuje; dokud zápis není proveden, pak tato skutečnost neexistuje.

3. Pozitivní princip materiální publicity

A) Obecně

Údaje a obsah listin, jejichž zveřejnění zákon ukládá, může společnost, jíž se zápis nebo listina týká, namítat vůči třetím osobám až od okamžiku jejich zveřejnění, ledaže by prokázala, že byly třetí osobě známy dříve; důkazní břemeno má zapsaná společnost. Snesení důkazu však bude v praxi ne-li nemožné, pak přinejmenším velmi obtížné. Tyto údaje a obsah listin však není možno vůči třetím osobám namítat až do šestnáctého dne po jejich zveřejnění, jestliže třetí osoba prokáže, že o nich vědět nemohla; důkazní břemeno se zde přesunuje na třetí osobu (§ 8 odst. 2 zák. veř. rej.).

Jestliže existuje nesoulad mezi zněním zápisu v obchodním rejstříku v českém a cizím jazyce nebo listin založených ve sbírce listin obchodního rejstříku v českém jazyce a dobrovolně založeným překladem těchto listin do cizího jazyka v zákonem stanovených případech, nelze se vůči třetím osobám dovolávat znění zveřejněného nebo založeného do sbírky listin obchodního rejstříku v cizím jazyce. Třetí osoba se však může dovolávat znění zveřejněného nebo založeného do sbírky listin obchodního rejstříku v cizím jazyce, ledaže společnost prokáže, že třetí osoba znala znění obsahu zápisu nebo listiny založené v českém jazyce (§ 9 odst. 2 zák. veř. rej.).

B) Účinky zveřejnění zápisu nebo usnesení o zamítnutí zápisu jednatele, člena dozorčí rady nebo likvidátora

Specifickou zákonnou konstrukci stran některých osob zapisovaných v rámci zápisu společnosti do obchodního rejstříku představuje § 10 zák. veř. rej.

Od okamžiku zveřejnění zápisu osoby, která je jednatelem, členem dozorčí rady nebo likvidátorem, se nelze vůči třetím osobám dovolávat porušení právních předpisů nebo společenské smlouvy při jejím povolání do funkce, ledaže společnost prokáže, že třetí osoba o tomto porušení věděla. Tím není dotčeno právo dovolávat se neplatnosti povolání této osoby do funkce postupem podle § 191 korp. z.

Jestliže rejstříkový soud zamítne (nikoliv odmítne) návrh na zápis osoby, která je jednatelem, členem dozorčí rady nebo likvidátorem, do obchodního rejstříku, hledí se na její povolání do funkce, jako by se nestalo; tím nejsou dotčena práva třetích osob nabytá v dobré víře. Zamítavé pravomocné rozhodnutí musí rejstříkový soud zveřejnit.

Otázkou je, ke kterému dni v tomto případě končí výkon funkce neplatně povolaného jednatele, člena dozorčí rady nebo likvidátora; zda ke dni právní moci rozhodnutí, nebo již ke dni jeho doručení společnosti.[3] Podle všeho však končí výkon funkce až dnem právní moci, protože jednak k tomuto dni zákon stanoví povinnost rejstříkového soudu zveřejnit rozhodnutí a kromě toho, pokud by totiž odvolací soud zrušil prvoinstanční rozhodnutí a rozhodl o povolení zápisu, pak je povolání do funkce platné.

§ 3 Princip formální publicity

Princip formální publicity rejstříkových zápisů vyjadřuje veřejnou přístupnost jak zapsaných údajů v obchodním rejstříku, tak i listin založených ve sbírce listin obchodního rejstříku; úprava je obsažena v §§ 3–7 zák. veř. rej.

Každý má právo do obchodního rejstříku nahlížet, pořizovat si kopie a opisy;[4] informace jsou bezplatné, kopie a opisy jsou zpoplatněny podle zákona 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Rovněž tak lze požadovat potvrzení o tom, že v obchodním rejstříku nebo sbírce listin obchodního rejstříku se určitý zápis nebo listina nenalézá. Opis z obchodního rejstříku má povahu veřejné listiny; to platí i o opisech poskytovaných z informačního systému veřejné správy na tzv. Czech POINTECH.[5]

Výjimka je dána pro rodné číslo. Zapisuje-li se rodné číslo do obchodního rejstříku, neuvádí se v opisu z obchodního rejstříku ani se nezveřejňuje.[6] Je-li rodné číslo uvedeno v listinách zakládaných do sbírky listin obchodního rejstříku, zveřejňují se tyto listiny včetně rodného čísla.

Rejstříkový soud uveřejní údaje o společnosti a listiny založené ve sbírce listin obchodního rejstříku způsobem umožňujícím dálkový přístup a umožní získat úředně ověřený elektronický opis. O skutečnostech zapsaných do obchodního rejstříku a listinách založených do sbírky listin obchodního rejstříku před 1. 1. 1997 vydá rejstříkový soud vždy jen listinný opis, ledaže jsou i zápisy o těchto skutečnostech nebo listiny již uchovávány v elektronické podobě.

Od zápisů v obchodním rejstříku je třeba odlišovat rejstříkové spisy, které nejsou veřejné. Každému, kdo prokáže právní zájem nebo vážné důvody, dovolí předseda senátu na základě jeho žádosti, aby nahlédl do rejstříkového spisu a učinil si z něj výpisy nebo opisy (§ 44 odst. 2 o. s. ř.).

--------------------------------------------------------------------------------
[1] Nelze se dovolávat vůči tomu, kdo jedná v důvěře ve stav zápisu v obchodním rejstříku, nesprávnosti zápisu, a to i tehdy, pokud tuto chybu způsobil rejstříkový soud, resp. jeho soudce nebo jiný zaměstnanec (civ. R 36/2001).
[2] 69 Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 30. 6. 1998 sp. zn. 44 Ca 67/98, Ad notam, 1999, č. 2, s. 35 a násl. (a Soudní judikatura, 1999, č. III., s. 37 a násl.).
[3] Shodně J. Dědič a J. Holejšovský in Dědič, J. a kol. Obchodní zákoník. Komentář. II. díl, Praha: Polygon, 2002, s. 157.
[4] Opisy se dělí na běžné (tj. takové, které zobrazují právní stav ke dni pořízení opisu) a úplné (tj. takové, které zachycují veškeré zapsané údaje o společnosti, včetně již vymazaných).
[5] Informace z obchodního rejstříku lze získat i z internetových stránek Ministerstva spravedlnosti ČR (www.justice.cz).
[6] V dikci zákona je chyba (zákon vadně hovoří o neuveřejnění).

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz