10 otázek pro ... Marii Timoščukovou

1. Co máte na své práci nejraději?
Určitě různorodost a pestrost. Téměř vždy je potřeba přistupovat k jednotlivým případům individuálně. To, co vyhovuje jednomu klientovi, nemusí vyhovovat jinému. Důležité je pak správně vnímat klienta a jeho potřeby, aby byla spolupráce přínosná. Proto je vlastně každý den originální a nový.

2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Velmi často. Upřímně by mě spíše překvapilo, pokud by v podstatě na každodenní bázi něco překvapivého nenastalo. Nemyslím ani, že by se to s narůstající délkou praxe mělo nějak zásadně změnit. Ať už se jedná o rozhodování soudů, úředníků, specifické okolnosti na straně klientů či u protistrany, advokacie má zkrátka široký záběr, a kromě samotných legislativních norem se v ní promítá i řada lidských faktorů.

3. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměla ráda vůbec?
Jeden jediný se mi označí obtížně, ale vždy jsem měla blíže k oblastem práva, které byly spojeny s určitým viditelnějším lidským rozměrem. Při studiu jsem si dokázala představit uplatnění v oblasti pracovního, rodinného či trestního práva. V době koncipientury jsem nicméně po několika zkušenostech při obhajobě ex offo a po prvním případu konfliktního řešení péče o děti seznala, že to nebude „to pravé“. Naopak pracovněprávní agenda, které se věnuji v praxi nejvíce, je mi blízká dodnes.
Pokud bych naopak měla říci, které předměty oblíbené nebyly, pak bych asi zvolila ty, ve kterých jsem tento rozměr příliš nespatřovala, možná finanční a daňové právo.

4. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Viděla jsem v tom dobrou průpravu do života. Vystudování právnické fakulty vám dá širokou škálu možností včetně právního povědomí, které se může hodit v řadě zaměstnání i při vlastním podnikání.

5. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
Zážitků mám samozřejmě spoustu, ale nejvíce mi utkvěly v paměti mé první soudy. Někdo má na začátku praxe štěstí na jednoduché, rychlé a bezproblémové případy, což rozhodně neplatilo u mě. S ohledem na velmi vyostřené vztahy mezi klienty a protistranami to bylo vždy velmi náročné a vypjaté, mnohdy i soudci měli co dělat, aby účastníky usměrnili. Jak se říká, byl to doslova křest ohněm.

6. Vaše práce vyžaduje rozhodnost. Přesto – jsou v životě nějaké situace, kdy jste nerozhodná?
Určitě ano a je jich spousta. Možná právě proto, že v práci rozhodná být musím, tak v běžném životě je pro mě někdy rozhodování složitější.

7. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?
Když jsem se hlásila na vysokou školu, zvažovala jsem kromě práv i psychologii. Možná by to mohla být tato cesta. Také je ale možné, že bych si to po vyzkoušení v praxi rychle rozmyslela. Již poměrně dlouhou dobu se mi ale velmi líbí vize vlastní kavárny / bistra, aby to mělo vlastní „duši“. Gastro průmysl má ale samozřejmě též svá specifika. Těžko říct, co by převážilo.

8. Co byste vzkázala mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Určitě bych jim doporučila, aby se informovali od někoho, kdo se v tomto prostředí pohybuje. Často mají lidé poměrně mylnou představu o tom, jak právní svět reálně vypadá. Ze všeho nejlépe, aby si třeba při studiu sami zkusili alespoň administrativní práci v advokátní či jiné kanceláři podle preference – načerpali vjemy a zažili to na vlastní kůži. Práce je to určitě zajímavá, ale zároveň také náročná a určitě není pro každého.

9. Ideální dovolená?
Pro mě jednoznačně vyhrává aktivní dovolená v přírodě spojená ideálně s poznáváním dané země. Spíše, než delší odpočinek na pláži preferuji mít k dispozici auto a projet cizí zemi křížem krážem a poznat ji z různých úhlů. Města mají své kouzlo, ale to, co mi v paměti zůstává nejvíce, jsou právě přírodní krásy a jedinečné kouty, které bych jinak neobjevila.

10. Ideální způsob relaxace?
V každodenním životě mi k relaxaci spolehlivě pomáhá vaření či pečení. Když se soustředím na tyto věci, daří se mi, alespoň dočasně, vypustit jiné myšlenky a starosti.