Alimenty má platit otec, ne státní supertaťka

 

ÚHEL POHLEDU

Již potřetí se ve sněmovně rozehraje hra poslankyně ČSSD Čurdové o státní alimenty. Cože tak dobrého a sociálního má přinést? Tvrdí se, že budou státem podpořeny děti z neúplných rodin, jejichž rodiče neplatí alimenty. Chápu, že platí pořekadlo o dobrých úmyslech, které dláždí cestu do pekel, ale pro třetí opakování takové výpravy žádné slušné pořekadlo neznám.
Socialisté a socialistky pospolu s komunisty a komunistkami chtějí zestátnit děti z neúplných rodin, což zvlášť některým z nich půjde jako po másle, a ze státu udělat štědrého a zodpovědného taťku.
Státní superotec tak bude na rozdíl od toho biologického pravidelně platit výživné na své státní děti.
Ptám se, kde je přirozená zodpovědnost v rodině k sobě navzájem, kam se v tomto případě poděla podpora rodiny, kde jsou prarodiče, kde jsou ty nejintimnější a nejužší vztahy. Kam se v ČSSD ztratilo rodinné moudro: s každým problémem přijď nejdřív za námi rodiči, my ti pomůžeme vždycky.
Jsme tu přece pro tebe.
Pokračování na straně 10

Dokončení ze strany 1
Bojím se, že se neztratilo, v ČSSD nikdy rodinné ani jiné moudro nebylo. Pro ty, které by mé věty pobuřovaly, připomínám, že vzájemná pomoc a podpora uvnitř rodiny je daná i zákonem. Rozuměla bych snad snaze finančně zajistit děti, kterým se nedostává, ale musím se současně zeptat, které děti to jsou. Jsou finančně strádající opravdu jen v neúplných rodinách, pro které je zákon napsán? Nejsou náhodou také v rodinách otců-drobných živnostníků, kterým neplatí odběratelé? Nejsou také v rodinách, kde je otec nezaměstnaný? A co ty rodiny, kde prostě a jednoduše oba vydělávají, a vydělávají málo? Myšlení socialistů je příliš složité Kde jsou tyto děti? V zorném úhlu paní předkladatelky rozhodně ne. Jak se potom hledí na matky, které vzaly osud svůj a svých dětí do vlastních rukou, začaly pracovat a plně vyživují své děti, což jim mino jiné velí nejen zdravý rozum, ale i zákon? Tak k těm je návrh snad "nejlaskavější". Vskutku nádherný pocit musí mít každý rodič bez výživného, který odvede daně a z nich je těm ostatním, co nepracují a nesnaží se zabezpečit své děti, superotcem vypláceno náhradní výživné. Zde se hodí provolat hurá.

Co vlastně chce alimentový zákon? Jak myslí jeho předkladatelé? Nevím, socialistické myšlení je na mne příliš složité, snad proto, že se navenek jen snaží vypadat sociálně a spravedlivě. S neomylnou přesností se však vždy spletou a výsledek jejich snah je zcela opačný.

I přesto, že jsem matka samoživitelka, vím, že za chyby se platí, a mé chyby jsou také mou zodpovědností. S touto výchovou se mi opravdu jen těžko chápe, proč by mi stát měl pomáhat, když udělám chybu ve výběru partnera. Je totiž velká chyba, když si špatně vyberu otce pro své dítě. Najdu-li si lehkovážného a nezodpovědného lumpa, bohužel budu trpět nejen já, ale i mé dítě. Není to však jediná možná chyba, kterou mohu udělat, a negativně tak ovlivnit život svého dítěte. Zvažme, proč by mi stát neměl pomoci, když si špatně vyberu a koupím dům nebo auto. Vždyť v tom domě se mnou bude žít to ubohé dítě, které chce stát adoptovat, a v tom autě se mnou přece taky jezdí do školky. Ptám se, jestli boj o ekonomické zajištění dětí povede paní Čurdová až do konce, neboť chystám rekonstrukci domu a vzhledem k jeho stáří si nejsem jistá, že při opravách nespadne. Co pak udělá stát, když mé dítě, dítě samoživitelky, přijde o střechu nad hlavou? Vezme si státní superotec montérky a půjde zdít? Nesmyslnost snahy tohoto zákona je trestuhodná. Chce, abychom zapomněli, že žijeme v demokratické zemi, že máme soudy, exekutory, policii. To je snad ten stát, který platíme ze svých daní. Neplacení výživného je u nás stále trestným činem, tak proč nepostupovat standardně? Tento návrh zákona uráží nás zodpovědné rodiče do takové míry, že se to nedá ani slušně vyjádřit. Paní předkladatelka usiluje o to, abychom zapomněli, že rodičovství je povinnost a zodpovědnost na celý život. Snad si ani neuvědomuje, jakou výchovnou facku tak dává "státním" dětem, jejichž rodiče rezignovali na své povinnosti s vědomím, že se postará supertaťka. Ze státních dětí tak vyrostou státní dospělí, kteří budou vědět, že kdyby něco, tak nic, je zde přece stát. Jen nevím, kdo vám do té státní pokladny ještě bude na takové blbosti ochoten přispívat. A co zdravý rozum? Takovou výchovu nepřeji žádným dětem, přeji jim rodiče se všemi jejich přednostmi i jejich neduhy. Prosím paní předkladatelku, aby se zamyslela a s tímto návrhem už nevyhrožovala. Slušné, pracovité a zodpovědné to uráží, osamělé, kteří udělali chybu, ponižuje a nám všem to bere i ty poslední ideály o zdravém rozumu.

Názory v této rubrice nemusejí vyjadřovat stanovisko redakce

***

I přesto, že jsem matka samoživitelka, vím, že za chyby se platí, a mé chyby jsou také mou zodpovědností. S touto výchovou se mi opravdu jen těžko chápe, proč by mi stát měl pomáhat, když udělám chybu ve výběru partnera.

O autorovi: KLÁRA POTOČNÁ, poradkyně


Zpracovatel: Anopress IT a.s.