Outsourcing ICT služeb dle nařízení DORA

Nařízení DORA (Digital Operational Resilience Act)[1] oblast outsourcingu specificky upravuje, když vedle vymezení samotného poskytovatele ICT služeb, nastavení odpovědnosti, vedení registru informací atd., stanoví též požadavky na předsmluvní a smluvní fázi vztahu s poskytovatelem ICT služeb.

Vymezení základních pojmů, řízení rizik

Nařízení DORA rozeznává několik skupin poskytovatelů ICT služeb, když vymezuje nejen „standardního“ poskytovatele z řad třetích osob, ale též specifické poskytovatele typu poskytovatele v rámci skupiny, kritického poskytovatele či poskytovatele usazeného ve třetí zemi.[2] Společným je pro tyto poskytovatele poskytování ICT služeb tzv. finančním subjektům, mezi které patří např. banky, pojišťovny, obchodníci s cennými papíry či obhospodařovatelé investičních fondů.[3]

Vymezení ICT služeb v nařízení je poměrně široké a rozumí se jimi digitální a datové služby poskytované prostřednictvím ICT systémů včetně hardware jako služby a hardwarových služeb, které zahrnují poskytování technické podpory prostřednictvím aktualizací s výjimkou tradičních analogových telefonních služeb.[4]

V rámci řízení rizik jsou finanční subjekty (se stanovenými výjimkami) zejména povinny přijmout a přezkoumávat strategii pro riziko související s outsourcingem ICT služeb.[5] Důležitou součástí řízení rizik spojených s outsourcingem ICT služeb je také jeho odpovídající smluvní zajištění. Nařízení v tomto ohledu upravuje nejen některé obsahové náležitosti samotné smlouvy o poskytování ICT služeb, ale též samotný kontraktační proces.
 

Předsmluvní fáze

Reklama

Veřejnoprávní plánovací smlouvy dle nového stavebního zákona (online - živé vysílání) - 17.4.2026

17.4.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Nařízení DORA v rámci předsmluvní fáze požaduje, aby finanční subjekty zejména s náležitou péčí prověřily potenciální třetí strany, posoudily, zda se budoucí smlouva týká využívání ICT služeb podporujících zásadní nebo důležité funkce, identifikovaly relevantní rizika a možnosti střetu zájmů a zvážily riziko koncentrace ICT služeb.

Finanční subjekty by vždy měly uzavřít příslušnou smlouvu pouze s poskytovatelem, který splňuje požadavky na bezpečnost informací. Samotná předsmluvní fáze tak může být poměrně náročným cvičením, a to jak po časové, tak finanční stránce.

Obsah smlouvy

Vedle formálních požadavků na smlouvu[6] stanoví nařízení DORA též požadavky obsahové.[7] Smlouva o poskytování ICT služeb by tak měla zejména obsahovat:

1. srozumitelný a úplný popis všech funkcí a ICT služeb včetně popisu úrovně služeb;
2. místa, kde mají být ICT služby poskytovány a kde mají být zpracovávána data včetně povinnosti poskytovatele ICT služeb oznámit finančnímu subjektu plán na změnu těchto míst;
3. ustanovení týkající se dostupnosti a důvěrnosti ohledně ochrany údajů včetně osobních údajů;
4. povinnost poskytovatele ICT služeb poskytnout finančnímu subjektu pomoc, dojde-li k ICT incidentu, a povinnost spolupracovat s příslušnými orgány dohledu;
5. ustanovení ohledně ukončování smlouvy včetně úpravy minimální výpovědní doby.

Nařízení DORA dále upravuje též specifické a podrobnější nároky na obsah smluv týkajících se zásadních či důležitých funkcí včetně závazku poskytovatele ICT služeb uplatňovat a testovat plány zachování provozu a přijmout taková opatření, která zajistí bezpečnost poskytovaných služeb v souladu s regulačním rámcem finančního subjektu či práva finančního subjektu na neomezený přístup, kontrolu a audit poskytovatele ICT služeb.

Z požadovaných ustanovení smluv o poskytování ICT služeb se podrobněji zaměříme na již zmíněné povinné ustanovení ohledně ukončování těchto smluv. Vedle samotné preambule[8] upravuje nařízení DORA ukončování smluv v samostatných ustanoveních, která poměrně podrobně upravují celou problematiku s cílem limitovat rizika na straně finančního subjektu, a to zejména riziko přerušení jím poskytovaných služeb. V ustanoveních týkajících se ukončení smlouvy o poskytování ICT tak je třeba mimo jiné upravit možnost ukončit smlouvu, pokud:

1. poskytovatel ICT služby poruší právní předpisy či smlouvu zásadním způsobem;
2. v rámci řízení rizika jsou zjištěna slabá místa s ohledem na dostupnost, integritu a důvěrnost údajů;
3. orgán dohledu není schopen efektivně dohlížet na finanční subjekt v důsledku sjednaných podmínek smlouvy.

V případě ICT služeb zajišťujících zásadní či důležité funkce jsou finanční subjekty povinny zavést tzv. strategie ukončení smluvního vztahu, v rámci kterých zohlední např. riziko selhání či snížení kvality poskytovaných služeb. Finanční subjekty musí být schopny ukončit smlouvu takovým způsobem, aby nedošlo k narušení jejich činnosti, narušení regulatorních požadavků či zhoršení kontinuity a kvality služeb poskytovaných klientům. Vzhledem k tomu, že zásadní rizika mohou vznikat při změně poskytovatele ICT služeb, jsou finanční subjekty povinny vypracovat tzv. plány přechodu, které umožní bezpečný a integrovaný přenos dat k novému poskytovateli či jejich začlenění v rámci finančního subjektu samotného.

Vedení registru informací

Nařízení DORA požadované vedení registru informací lze považovat za další příspěvek do již tak rozsáhlého katalogu formalit, jejichž praktický význam je snad s výjimkou případu tzv. kritických poskytovatelů ICT služeb minimálně pochybný.

Vedení registru informací týkajícího se všech smluvních ujednání o využívání ICT služeb poskytovaných třetími osobami považuje nařízení za součást rámce pro řízení rizika.

Nařízení požaduje, aby smlouvy byly řádně zdokumentovány a bylo rozlišeno mezi ICT službami, které podporují zásadní či důležité funkce a ostatními službami.[9] K žádosti jsou finanční subjekty povinny registr informací či jeho část poskytnout regulátorovi. Finanční subjekty jsou dále povinny zajistit, aby informace uvedené v registru byly zejména přesné, úplné a konzistentní.[10]

Závěrem ohledně odpovědnosti a proporcionality

Pokud v důsledku outsourcované ICT služby dojde k porušení povinností finančního subjektu stanovených nařízením, nese plnou odpovědnost za toto porušení finanční subjekt. Případná smluvní odpovědnost poskytovatele ICT služby vůči finančnímu subjektu tím samozřejmě není dotčena. Z tohoto důvodu lze ve smlouvě doporučit maximálně podrobnou úpravu odpovědnostních ustanovení, včetně např. sjednání motivačních smluvních pokut.

Též v případě outsourcingu se uplatní nařízením DORA zdůrazňovaná zásada proporcionality. Při sledování rizik souvisejících s poskytováním ICT služeb tak je třeba vždy vzít do úvahy zejména důležitost poskytovaných služeb a posoudit potenciální dopad na kontinuitu a dostupnost finančních služeb.[11] Vzhledem k rozsahu nově stanovených povinností nezbývá než doufat, že regulátoři budou zásadu proporcionality opravdu aplikovat a vyvarují se extenzivního výkladu nařízení.

JUDr. Jiří Kokeš, Ph.D.,
vedoucí advokát