Odčinění nemajetkové újmy v souvislosti se zásahem do pověsti právnické osoby

Ústavněprávní korekce

Tento restriktivní výklad Nejvyššího soudu však narazil na ústavní limity. Plénum Ústavního soudu se v nálezu Pl. ÚS 26/24 ze dne 15. 1. 2025 zabývalo ústavností § 135 a § 2894 odst. 2 o.z., podle nichž se právnická osoba v rámci ochrany před neoprávněným zásahem do své pověsti nemůže s úspěchem domáhat odčinění způsobené nemajetkové újmy.  a označilo absenci satisfakčního nároku za (teleologickou) mezeru odporující čl. 10 odst. 1 LZPS, již je třeba překlenout analogickým užitím katalogu prostředků z § 2988 o. z. určeného pro ochranu proti nekalé soutěži, včetně přiměřeného zadostiučinění. Ústavní soud mj. upozornil, že právo na ochranu dobré pověsti nesmí sloužit k vedení strategických žalob (SLAPP) proti svobodě projevu, zejména v otázkách veřejného zájmu. Takové žaloby mohou omezit svobodnou diskusi a oslabit občanskou společnost. Soudy by měly rozlišovat mezi legitimním výkonem práva a jeho zneužitím. Je třeba pečlivě vyvažovat ochranu pověsti a svobodu projevu podle čl. 17 LZPS.

Krátce nato senát ÚS v nálezu IV. ÚS 2672/23 ze dne 6. 2. 2025 s odkazem na výše zmíněný nález ÚS[1] zrušil napadená rozhodnutí soudů, která odepřela stěžovatelce (právnické osobě) právo na omluvu kvůli zásahu do její pověsti z důvodu, že je právnickou osobou. Takový postup podle Ústavního soudu porušuje právo právnických osob na ochranu dobré pověsti. Ústavní soud v tomto rozhodnutí potvrdil, že právnické osoby mají právo na ochranu své pověsti a mohou tak žádat přiměřené zadostiučinění v případě neoprávněného zásahu, tedy včetně omluvy.

Reakce Nejvyššího soudu

Reklama

Skončení pracovního poměru (online - živé vysílání) - 9.9.2026

9.9.2026 09:003 975 Kč s DPH
3 285 Kč bez DPH

Koupit

Ústavní intervence přiměla tříčlenný senát č. 23 Nejvyššího soudu předložit věc velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jenž 18. 6. 2025 vydal rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1145/2025, ve kterém konstatoval, že závěry vyslovené mj. v  23 Cdo 327/2021 již nadále neobstojí; při aplikaci § 135 odst. 2 o. z. je nutno analogicky použít konstrukci § 2988 o. z. a právnická osoba se tedy může domáhat přiměřeného zadostiučinění, prokáže‑li vznik nemajetkové újmy a kauzální souvislost s protiprávním zásahem do své pověsti.

Velký senát staví především na těchto pilířích:

• Teleologii a ústavní konformitě: Neexistuje‑li v zákoně výslovný prostředek ochrany pověsti, soud ji dotvoří analogií, aby zajistil plnou účinnost čl. 10 LZPS.
• Pluralitě nároků: Je nutné rozlišit zápůrčí a odstraňovací nároky (§ 135 odst. 1 o. z.) a deliktní závazek k odčinění nemajetkové újmy (§ 2894 odst. 2 o. z.), jenž předpokládá reálně vzniklou nemajetkovou újmu.
• Převzetí nekalosoutěžních standardů: Při ochraně pověsti právnických osob je třeba analogicky použít stejný katalog prostředků, jaký je stanoven pro ochranu proti nekalé soutěži v § 2988 o. z., včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění.

Skutkový rámec sporu 31 Cdo 1145/2025

JUROS, s.r.o. požadovala omluvu za internetový článek z prosince 2017, v němž spolek Ústecké šrouby, z.s. uváděl údajně nepravdivé a zavádějící tvrzení; článek se dle žalovaného věnoval kritickému zhodnocení kvality biologických hodnocení a posudků zpracovávaných pro investiční záměry v Ústeckém kraji. S požadavkem omluvy v rámci předchozích řízení žalobce neuspěl, Velký senát Nejvyššího soudu však rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání, přičemž tento soud bude nyní vázán právním názorem Nejvyššího soudu.

Závěr

Rozsudek 31 Cdo 1145/2025 představuje významné sjednocení judikatury a potvrzuje právo právnických osob na přiměřené zadostiučinění v případě neoprávněného zásahu do jejich pověsti. Ústavní argumentace se tak stává mostem, kterým se satisfakce vrací do výbavy ochrany dobré pověsti právnické osoby – ovšem nikoli automaticky, nýbrž pod přísným testem existence a příčinnosti nemajetkové újmy.

Dominik Smolka,
advokát

Debora Cibulková,
advokátní koncipient