Odčinění nemajetkové újmy v souvislosti se zásahem do pověsti právnické osoby
Ještě nedávno se zdálo, že otázka odčinění nemajetkové újmy způsobené pouhým zásahem do dobré pověsti právnické osoby je po rekodifikaci soukromého práva uzavřena. Nejvyšší soud totiž mj. v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 327/2021 ze dne 30. 11. 2021 dovodil, že z § 135 zák. 89/2013 Sb., občanský zákoník („o.z.“) žádný satisfakční nárok kompenzující nemajetkovou újmu vzniklou zásahem do pověsti právnické osoby neplyne a situaci nelze zhojit ani za použití analogie; žalobce‑právnická osoba si tak měl vystačit s nárokem zápůrčím či odstraňovacím.
Ústavněprávní korekce
Tento restriktivní výklad Nejvyššího soudu však narazil na ústavní limity. Plénum Ústavního soudu se v nálezu Pl. ÚS 26/24 ze dne 15. 1. 2025 zabývalo ústavností § 135 a § 2894 odst. 2 o.z., podle nichž se právnická osoba v rámci ochrany před neoprávněným zásahem do své pověsti nemůže s úspěchem domáhat odčinění způsobené nemajetkové újmy. a označilo absenci satisfakčního nároku za (teleologickou) mezeru odporující čl. 10 odst. 1 LZPS, již je třeba překlenout analogickým užitím katalogu prostředků z § 2988 o. z. určeného pro ochranu proti nekalé soutěži, včetně přiměřeného zadostiučinění. Ústavní soud mj. upozornil, že právo na ochranu dobré pověsti nesmí sloužit k vedení strategických žalob (SLAPP) proti svobodě projevu, zejména v otázkách veřejného zájmu. Takové žaloby mohou omezit svobodnou diskusi a oslabit občanskou společnost. Soudy by měly rozlišovat mezi legitimním výkonem práva a jeho zneužitím. Je třeba pečlivě vyvažovat ochranu pověsti a svobodu projevu podle čl. 17 LZPS.
Krátce nato senát ÚS v nálezu IV. ÚS 2672/23 ze dne 6. 2. 2025 s odkazem na výše zmíněný nález ÚS[1] zrušil napadená rozhodnutí soudů, která odepřela stěžovatelce (právnické osobě) právo na omluvu kvůli zásahu do její pověsti z důvodu, že je právnickou osobou. Takový postup podle Ústavního soudu porušuje právo právnických osob na ochranu dobré pověsti. Ústavní soud v tomto rozhodnutí potvrdil, že právnické osoby mají právo na ochranu své pověsti a mohou tak žádat přiměřené zadostiučinění v případě neoprávněného zásahu, tedy včetně omluvy.
Reakce Nejvyššího soudu
Ústavní intervence přiměla tříčlenný senát č. 23 Nejvyššího soudu předložit věc velkému senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu, jenž 18. 6. 2025 vydal rozsudek sp. zn. 31 Cdo 1145/2025, ve kterém konstatoval, že závěry vyslovené mj. v 23 Cdo 327/2021 již nadále neobstojí; při aplikaci § 135 odst. 2 o. z. je nutno analogicky použít konstrukci § 2988 o. z. a právnická osoba se tedy může domáhat přiměřeného zadostiučinění, prokáže‑li vznik nemajetkové újmy a kauzální souvislost s protiprávním zásahem do své pověsti.
Velký senát staví především na těchto pilířích:
- Teleologii a ústavní konformitě: Neexistuje‑li v zákoně výslovný prostředek ochrany pověsti, soud ji dotvoří analogií, aby zajistil plnou účinnost čl. 10 LZPS.
- Pluralitě nároků: Je nutné rozlišit zápůrčí a odstraňovací nároky (§ 135 odst. 1 o. z.) a deliktní závazek k odčinění nemajetkové újmy (§ 2894 odst. 2 o. z.), jenž předpokládá reálně vzniklou nemajetkovou újmu.
- Převzetí nekalosoutěžních standardů: Při ochraně pověsti právnických osob je třeba analogicky použít stejný katalog prostředků, jaký je stanoven pro ochranu proti nekalé soutěži v § 2988 o. z., včetně možnosti požadovat přiměřené zadostiučinění.
Skutkový rámec sporu 31 Cdo 1145/2025
JUROS, s.r.o. požadovala omluvu za internetový článek z prosince 2017, v němž spolek Ústecké šrouby, z.s. uváděl údajně nepravdivé a zavádějící tvrzení; článek se dle žalovaného věnoval kritickému zhodnocení kvality biologických hodnocení a posudků zpracovávaných pro investiční záměry v Ústeckém kraji. S požadavkem omluvy v rámci předchozích řízení žalobce neuspěl, Velký senát Nejvyššího soudu však rozsudky nižších soudů zrušil a věc vrátil Krajskému soudu v Ústí nad Labem k novému projednání, přičemž tento soud bude nyní vázán právním názorem Nejvyššího soudu.
Závěr
Rozsudek 31 Cdo 1145/2025 představuje významné sjednocení judikatury a potvrzuje právo právnických osob na přiměřené zadostiučinění v případě neoprávněného zásahu do jejich pověsti. Ústavní argumentace se tak stává mostem, kterým se satisfakce vrací do výbavy ochrany dobré pověsti právnické osoby – ovšem nikoli automaticky, nýbrž pod přísným testem existence a příčinnosti nemajetkové újmy.
Dominik Smolka,
advokát
.png)
Debora Cibulková,
advokátní koncipient
Eversheds Sutherland, advokátní kancelář, s.r.o.
Oasis Florenc
Pobřežní 394/12
186 00 Praha 8
Tel.: +420 255 706 500
Fax: +420 255 706 550
e-mail: praha@eversheds-sutherland.cz
[1] nález Pl. ÚS 26/24 ze dne 15. 1. 2025
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
