29. 7. 2016
ID: 102142upozornění pro uživatele

Dětská práce – problém nebo výhoda?

Práce dětí je celosvětovým problémem. Není žádným tajemstvím, že i v České republice se setkáváme s prací dětí ve věku do 15 let, zejména o prázdninách. Většinou se jedná o „pracovní“ vztah podle občanského zákoníku (např. nepojmenovaná smlouva) na nejrůznější práce, např. při roznášce propagačních letáků, novin, různých tiskovin, práce u čerpacích stanic, občerstvovacích stánků apod. Pracovněprávní předpisy však neumožňují, aby osoby ve věku do 15 let uzavřely pracovněprávní vztah. Jde tedy o „práci“, ve které není mladý člověk chráněn (např. pro případ náhrady škody v důsledku pracovního úrazu) a nevznikají mu pracovněprávní nároky (např. pracovní volno při překážce v práci). Fakticky se jedná o obcházení zákona, neboť většina uvedených aktivit dětí ve věku do 15 let má charakter závislé činnosti.

Podle mezinárodní Úmluvy

Pracovněprávní vztah může vzniknout jedině dnem, kdy fyzická osoba dosáhne 15 let věku a dokončila povinnou školní docházku. Zaměstnavatel by tedy při zajišťování uvedených činností měl správně postupovat tak, že sjedná pracovněprávní vztah s osobou starší 15 let, která má způsobilost činit právní úkony nebo si k tomu sjedná smlouvu s právnickou osobou, která má realizaci těchto úkonů v předmětu činnosti.

Pracovněprávní způsobilost již neupravuje zákoník práce č. 262/2006 Sb. (dále ZP), ale občanský zákoník č. 89/2012 Sb. v § 35 odst. 1.

To je jedna stránka (z legislativního pohledu negativní) pracovního zapojení dětí. Ve světovém měřítku se však stále častěji objevují jiné způsoby dětské práce, které se v mezinárodních dokumentech nazývají „nejhorší formy dětské práce“. Mezi nejdůležitější dokumenty, které můžeme pro tyto účely označit jako „právní akty“, patří Úmluva Mezinárodní organizace práce č. 182 o zákazu a okamžitém odstranění nejhorších forem dětské práce (dále jen „Úmluva“), která dne 19. června 2002 vstoupila pro Českou republiku v platnost. Tato Úmluva byla přijata na 87. Mezinárodní konferenci práce v roce 1999 a je jí přikládána mimořádná důležitost a význam.

V souvislosti se vstupem ČR do Evropské unie vystupuje do popředí další mezinárodní dokument, kterým je směrnice Rady ze dne 22. 6. 1994 č. 94/33/EC o ochraně mladých lidí při práci. Tato směrnice stanoví opatření pro právní úpravy členských států. Např. by měly přijmout opatření k zákazu práce dětí a zajistit podmínky stanovené směrnicí pro práci mladistvých.

Směrnice EU uvádí, že členské státy mohou přijmout zákonné opatření nebo nařízení, podle kterých se zákaz práce dětí ve věku do 15 let nebude vztahovat na děti, které vykonávají kulturní, uměleckou, sportovní a reklamní činnost. Podmínkou je, že výkon těchto činností bude schválen kompetentním orgánem pro každý jednotlivý případ a že členské státy upraví právním předpisem podmínky pro děti a podrobnosti, týkající se schvalovací procedury pro vydání povolení.

Směrnice EU se staly „právním“ podkladem pro úpravu práce dětí v Listině základních práv EU, která je součástí Lisabonské smlouvy. V čl. 32 Listiny se uvádí:

Dětská práce se zakazuje. Minimální věk pro přijetí do zaměstnání nesmí být nižší než věk pro skončení povinné školní docházky, aniž jsou dotčena pravidla, která jsou příznivější pro mladé lidi, a omezené výjimky.“

Legislativní požadavky EU jsou zapracovány zejména v zákoně o zaměstnanosti č. 435/2004 Sb. (dále ZOZ) a v ZP. Předpisy ČR jsou plně v souladu s Listinou základních práv EU. Protože při výkonu těchto činností nejde o pracovněprávní vztah, nemůže se jednat o „práci“, ale o pracovní činnost. Proto také tento pojem není v zákonech ČR užíván.

Zákaz dětské práce

Práce dětí ve věku do 15 let je v ČR zakázána. Práce mladistvých ve věku od 15 do 18 let věku může být vykonávána pouze v pracovněprávním vztahu. Podmínky pro tuto práci jsou stanoveny v ZP a odpovídají požadavkům Listiny EU a směrnicím EU.

Občanský zákoník v § 34 výslovně zakazuje závislou práci nezletilých mladších než 15 let nebo mladistvých, kteří neukončili povinnou školní docházku. Děti ve věku do 15 let mohou vykonávat pouze umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti po předchozím povolení správního úřadu (úřadu práce) a za ochranných podmínek uvedených v zákoně a v povolení. O tomto povolení vydává úřad práce rozhodnutí, a to na základě písemné žádosti osoby odpovědné za výchovu dítěte. Povolení se nevyžaduje k činnosti zájmové v uvedených oblastech, pokud nepůjde o výkon činnosti za odměnu.

Povolení k dětské činnosti

Obsahem písemné žádosti, kterou podává zákonný zástupce dítěte nebo jiná osoba odpovědná za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu (návrh na povolení může podat např. ústav sociální péče), jsou všechny údaje potřebné pro rozhodnutí o vydání povolení, včetně posudku lékaře o vhodnosti činnosti pro dítě. Rozhodující je konkrétní a objektivní lékařský posudek o tom, zda dítě může ze zdravotnického hlediska vykonávat zvolené úkony při konkrétní činnosti.

Uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost může dítě vykonávat u právnické nebo fyzické osoby, která je v ZOZ uváděna jako „provozovatel činnosti“. Ve většině případů se jedná o právnické nebo fyzické osoby, které tuto činnost provozují jako hlavní předmět své činnosti (např. reklamní agentura) nebo jako jeden z předmětů své činnosti (např. televize, rozhlas, tisk, film). Může se však jednat i o fyzické osoby, které tuto činnost vykonávají na základě živnostenského oprávnění. Povolení se nevyžaduje k činnosti zájmové v uvedených oblastech, pokud nepůjde o výkon činnosti za odměnu.[1]

Ochrana zdraví dítěte

Vzhledem k tomu, že právní úprava se dotýká dětí nejnižšího věku, je třeba věnovat náležitou pozornost zajištění jejich bezpečnosti. Činnost dětí nesmí rovněž ohrozit jejich zdraví i psychický a fyzický vývoj. Tato činnost rovněž nesmí negativně ovlivnit docházku dětí do školy, jejich účast v teoretické i praktické přípravě na povolání a ve výcvikových programech. Všechny tyto okolnosti musí posoudit lékař, který ve svém vyjádření k možné činnosti dítěte musí uvést, zda budou v konkrétním případě splněny všechny podmínky týkající se bezpečnosti a zdraví dítěte a zda tato činnost bude přiměřená z hlediska zdravotního.

Zajištění bezpečnosti

Provozovatel, který zajišťuje činnost dítěte a pro něhož dítě tuto činnost vykonává, má řadu povinností k zajištění bezpečných podmínek při výkonu činnosti. Jde např. o zajištění bezpečnosti s ohledem na možná rizika, která mohou být zejména u malých dětí vysoká. Odpovědnost za dodržení těchto povinností mají všichni vedoucí zaměstnanci provozovatele činnosti v rozsahu svých funkcí, jako je tomu v pracovněprávním vztahu. Na výkon činnosti dítěte se dále přiměřeně použijí ustanovení ZP. Zejména se jedná o prevenci rizik, zajištění osobních ochranných pracovních prostředků, zajištění vhodného prostředí, v němž bude činnost probíhat, možnost kontroly odborových orgánů a inspektorátů práce apod.

Bez činnosti v noci

Mezi ochranné podmínky pro činnost je i její vymezení v časovém období v denní a noční době. V ZOZ je stanovena horní týdenní hranice pro výkon činnosti na 35 hodin. Je však limitována denním výkonem v maximálním rozsahu 7 hodin (§ 125 odst. 1 písm.c) ZOZ). Teoreticky by to znamenalo, že dítě může vykonávat tuto činnost 5 dnů v týdnu, maximálně po 7 hodinách denně. To je však maximální rozsah, který přichází v úvahu u dětí vyššího věku blížící se hranici pracovněprávní způsobilosti a s prokazatelnou fyzickou a duševní vyspělostí. Tyto okolnosti hodnotí lékař ve svém posudku k rozsahu zamýšlené činnosti.

Činnost dítěte je zakázána v noční době, tedy od 22. do 6. hodin. Výjimka je pouze pro dny, po nichž následuje odpočinek dítěte a neexistuje v následující den povinnost dítěte ke školní docházce. Jedná se např. o dny, po nichž následuje sobota a neděle nebo svátky (případně školní prázdniny). To se většinou týká činnosti dětí v kulturních a uměleckých vystoupeních, např. v divadelních představeních.

Co nesmí dítě vykonávat?

Předmětem výkonu činnosti dětí nemohou být práce, které jsou jim zakázány podle § 245 ZP nebo podle vyhlášky č. 288/2003 Sb., o zakázaných pracích pro mladistvé. Zákazy platí i pro činnost dětí v oblasti umělecké, kulturní, reklamní a sportovní. Většinou se týkají jen mladistvých staršího věku, zpravidla od 13 do 15 let. Mladší děti s těmito druhy prací nebudou zpravidla přicházet do styku.

Druhy prací jsou uvedeny v tomto právním předpise (např. práce s nadměrnými břemeny, práce v nepřirozených polohách apod.). Možný výkon těchto prací v rámci činnosti dítěte bude hodnotit lékař, který vyjádření uvede pro vydání individuálního povolení.

Úraz dítěte a co dál?

Činnost dětí ve vybraných oblastech se neobejde bez možných konfliktů. Ať již jsou jejich příčiny jakékoliv, pravdou zůstává, že tím může dojít i k ohrožení zdraví nebo bezpečnosti dítěte. I na tyto situace právní úprava pamatuje.

V případě úrazu dítěte při výkonu činnosti se hodnotí, zda ke škodě došlo porušením právní povinnosti (protiprávním úkonem) ze strany osob, které za provozovatele činnosti jednaly nebo činnost dítěte prováděly a za tuto činnost byly odpovědny. Dále musí být splněny další podmínky: vznik škody, příčinná souvislost mezi porušením právní povinností a vznikem škody a zavinění ve formě úmyslu nebo nedbalosti. Přitom platí, že odpovědnost provozovatele činnosti je i v případech, kdy dodržel všechny předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

Druhy náhrady škody

Za skutečnou škodu se považuje majetková újma vyjádřitelná v penězích, která spočívá v důsledku škodní události ve zničení, ztrátě, zmenšení, snížení či jiném znehodnocení již existujícího majetku poškozeného, jeho věcí a jiných práv, jakož i hodnot ocenitelných penězi, jako jsou pohledávky, duševní vlastnictví apod. a jež představuje majetkové hodnoty nezbytné k uvedení věci v předešlý stav. Tato úprava vychází z občanského zákoníku, neboť ve vztahu k ZP je takový pojem náhrady škody širší a pro potřeby uplatnění náhrady škody v případě činnosti dětí také plně použitelný. Jde např. o pojem „duševní vlastnictví“, nebo jiné majetkové hodnoty, které ZP nezná.

Kromě uvedeného může být podle občanského zákoníku dítěti hrazen i ušlý zisk (podle ZP jen náhrada za ztrátu na výdělku, která v případě úrazu dítěte neexistuje). Tuto úpravu je možno plně aplikovat i na náhradu škody způsobenou provozovateli činnosti např. malým dítětem, u něhož by se dalo předpokládat, že nebýt škodní události, došlo by v budoucnosti ke zvětšení jeho majetku.

Provozovatel činnosti je povinen pro případ náhrady škody, ke které by mohlo dojít při výkonu činnosti, sjednat pojištění. To musí být uvedeno v povolení.

V praxi může nastat opačný případ, kdy dítě způsobí škodu provozovateli např. tím, že rozbije věc značné hodnoty.

Ve smyslu uvedených zásad se řeší i náhrada škody, kterou dítě způsobí provozovateli činnosti. Vychází se ze situace, kdy dítě ještě nemá žádný výdělek a postup při uplatňování náhrady škody v plné výši by byl neodůvodnitelný. Existuje však omezení výše náhrady škody: škoda, kterou by dítě, případně jeho zákonný zástupce, byl povinen nahradit provozovateli, nesmí přesáhnout v jednotlivém případě 0,70 násobek průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém vznikla škoda.( § 122 odst.5 ZOZ). Podle sdělení Ministerstva práce a sociálních věcí č. 355/2015 Sb., je tato průměrná mzda 25 903 korun. Jedná se tedy o maximální částku 181 321 korun.

Výpomoc v domácnosti

Obsah, forma smluv i nároky plynoucí dítěti z jiných právních vztahů zůstávají právní úpravou dětské činnosti nedotčeny, pokud byly sjednány podle jiných předpisů k provádění uvedených činností. Jestliže např. dítě sjednalo smlouvu podle občanského zákoníku nebo podle autorského zákona k výkonu umělecké nebo kulturní činnosti, nároky z toho plynoucí jsou nedotčeny. Musí však být k této činnosti vydáno povolení, aby byly zajištěny ochranné podmínky při výkonu činnosti.

Právní úprava činnosti dětí rovněž nesměřuje k omezení drobných prací dětí v domácnosti rodičů. Občanský zákoník dokonce takovou výpomoc dětí předpokládá a v některých případech ji dětem ukládá jako povinnost.

Kontrola dětské činnosti

Inspektoráty práce mohou kontrolovat nejen dodržování podmínek ve vydaném povolení, ale i skutečnost, zda činnost dítěte je prováděna na základě povolení a zda vůbec bylo povolení vydáno. Mají oprávnění v případech porušování předpisu ukládat provozovateli činnosti nebo i tomu, kdo „nezákonnou“ činnost dítěte umožní, vysoké finanční sankce.

Fyzické osobě, která umožní dítěti výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti bez povolení nebo podmínky tohoto povolení poruší, může být uložena pokuta až do částky 2 milionů korun. Stejná výše pokuty může být uložena právnické osobě (provozovateli dětské činnosti). Jestliže by zákonný zástupce dítěte (např. rodič) umožnil výkon činnosti dítěte bez povolení nebo poruší -li toto povolení, může mu být uložena pokuta až do částky 100 tisíc korun ( § 21 odst. 2, 22 odst. 2 a 34 ZOZ).


JUDr. Ladislav Jouza

JUDr. Ladislav Jouza
,
advokát a rozhodce pracovních sporů


------------------------------
[1] Při přípravě právní úpravy dětské činnosti, na které jsem se jako legislativní pracovník Ministerstva práce a sociálních věcí podílel, se ozývaly  vedle kladného přijetí i kritické hlasy zejména některých filmových režisérů, že navrhovaná úprava zavede byrokracii do uplatnění dětí v umělecké (filmové a televizní) oblasti. Více jak desetiletá praxe však potvrdila, že úprava odpovídající právu EU, je plně vhodná a účelná a že nepřinesla očekávané problémy.


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz