Základním východiskovým bodem, řekněme, že jakýmsi rozcestníkem pro pravidla doručování do zahraničí je § 50j odst. 1 občanského soudního řádu („OSŘ“), který nám říká, že při doručování v rámci EU se řídíme nařízeními EU[1], v ostatních případech Haagskou úmluvou[2] nebo dvoustrannými mezinárodními smlouvami, případně zákonem o mezinárodním právu soukromém[3]. V tomto článku se blíže podíváme právě na doručování soudních písemností dle Haagské úmluvy.

1) Doručování prostřednictvím ústředních orgánů zúčastněných států dle čl. 2 až 7 Haagské úmluvy

Jedná se o základní způsob doručování, který ovšem není právě nejflexibilnější a nejrychlejší. Doručované dokumenty putují k adresátovi poměrně strastiplnou cestou od soudu přes ústřední orgány odesílajícího státu, ústřední orgány dožádaného státu a tamní poštu či jiného místního poskytovatele služeb. V České republice je tímto ústředním orgánem Ministerstvo spravedlnosti, mezinárodní odbor civilní. Samotné doručování probíhá způsobem dle právních předpisů dožádaného státu, případně způsobem požadovaným českým soudem, není-li v rozporu s právními předpisy dožádaného státu. Úspěšné doručení potvrdí dožádaný ústřední orgán tím, že vydá osvědčení o doručení.[4]

Reklama

Značka a další duševní vlastnictví v podnikání - využití, ochrana, marketing (online - živé vysílání) - 18.10.2023

18.10.2023 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

2) Doručování prostřednictvím diplomatických zástupců a konzulárních úředníků dle čl. 6 až 9 Haagské úmluvy

Tento způsob doručování podléhá tzv. opt-out režimu. V prvním kroku je tedy nutné prověřit, zda stát, na jehož území se má doručovat, tento způsob doručování na svém území nevyloučil, jako např. Česká republika. Výluka ovšem není možná, pokud se má doručovat osobě, která je příslušníkem státu, v němž byla doručovaná písemnost vyhotovena.

3) Přímé doručování poštou a prostřednictvím oprávněných úředních osob dožádaného státu dle čl. 10 Haagské úmluvy

Konečně opouštíme konvenční ministerstva a konzuláty a dostáváme se k něčemu zajímavějšímu. Nevyloučil-li smluvní stát tento způsob doručování na svém území (opět se uplatní opt-out režim, který Česká republika využila), tak Haagská úmluva umožňuje další tři alternativní způsoby doručování, které by bylo možné souhrnně zařadit do kategorie přímé doručení:

1. Doručení adresátovi do ciziny přímo poštou.

Soud vezme usnesení či rozsudek a pošle jej na mezinárodní doručenku adresátovi do ciziny.

2. Doručení oprávněnou úřední osobou státu, v němž byla písemnost vyhotovena, přímo prostřednictvím oprávněných úředních osob státu, ve kterém má být písemnost doručena.

Možnost b) patrně znamená postup, kdy se soud smluvního státu, který je autorem písemnosti, obrátí přímo na soud a soudní doručovatele či obdobné osoby státu, v němž potřebuje písemnost doručit. Soudy jsou ovšem vesměs konzervativní instituce a pravděpodobnost, že (z vlastní iniciativy) zvolí tuto cestu, je poměrně nízká.

3. Doručení osobou mající na věci právní zájem přímo prostřednictvím oprávněných úředních osob státu, ve kterém má být písemnost doručena.

Pod možností c) si fanoušci seriálu Suits či podobných amerických seriálů a filmů, v nichž právníci připomínají spíše akční hrdiny, pravděpodobně představí odhodlaného doručovatele písemností, který v ulicích New Yorku pronásleduje utíkajícího adresáta. A proč vlastně ne. Žalobce, či jiný účastník řízení, je nepochybně osobou mající právní zájem na doručení písemností protistraně. Určit, kdo je to oprávněná úřední osoba státu už může být těžší oříšek. Bude samozřejmě záležet na právních předpisech konkrétního státu, v němž bude doručováno. Nicméně si lze představit, že takovými osobami skutečně budou i různé soukromé společnosti zabývající se procesním doručováním.

Jelikož jsme u nás v kanceláři fanoušci efektivních a nekonvenčních řešení, tak přesně tuto metodu doručování jsme úspěšně odzkoušeli. Samozřejmě ale neručíme za to, že bude fungovat v každém případě.

Mezinárodní doručování tak nemusí být zas takovým oříškem, jak se může na první pohled zdát. Bude záležet na přístupu soudu, vynalézavosti advokáta a v neposledním řadě také na tom, v jaké míře využije konkrétní stát možnosti vyloučit alternativní způsoby doručování, tj. výše popsané opt-out možnosti. Pokud by se podle Haagské úmluvy mělo doručovat ze zahraničí do České republiky, tak díky výlukám uplatněným Českou republikou by v úvahu přicházelo pouze doručování klasickou cestou, tj. prostřednictvím ústředních doručovacích orgánů.

Mgr. Paulína Macháčová