Horní parlamentní komory mají ve světě mnoho podob
I docela maličké ostrovy Antigua a
Barbuda v Karibiku či mikronéský ostrov Palau se mohou pochlubit
dvoukomorovým sněmem. Kromě tradičních "senátních" zemí typu
Spojených států, Velké Británie či Německa má nějakou protiváhu
dolní komory ve svém zákonodárném sboru téměř polovina ze všech ...
Barbuda v Karibiku či mikronéský ostrov Palau se mohou pochlubit
dvoukomorovým sněmem. Kromě tradičních "senátních" zemí typu
Spojených států, Velké Británie či Německa má nějakou protiváhu
dolní komory ve svém zákonodárném sboru téměř polovina ze všech
států. Vznikají i senáty zbrusu nové.
Původní myšlenkou horních komor bylo vytvořit jakousi
pojistku v demokratickém systému. U států s federativním
uspořádáním umožňovaly navíc rovné zastoupení všech států či
územních celků. Tak tomu bylo ve Sněmovně národů bývalého
Československa a u mnohých federací je tomu tak dodnes. Například
ruská Rada federace má po dvou zástupcích ze všech regionů, v
australském Senátu zastupuje každý stát 12 senátorů, v brazilském
Federálním senátu zasedají tři z každého státu, v americkém
Senátu dva. Ve švýcarské Radě kantonů má každý kanton dva
zástupce, polokanton jednoho.
Hlavním úkolem senátorů bývá přezkoumání a případné doplnění
navrhovaných zákonů. Mívají však i další poslání. Britská
Sněmovna lordů je nejvyšším odvolacím soudem v zemi. Na Fidži
slouží senát jako poradní orgán pro místní záležitosti, v Thajsku
podle ústavy dohlíží na činnost vlády a má pravomoc obvinit
korumpované politiky včetně těch nejvyšších.
Za vůbec nejmocnější horní komoru považují svůj Senát Spojené
státy. Zakládají si na jeho tradici neomezených diskusí a
ústavních pravomocí nad exekutivou v zahraniční politice a při
jmenování do funkcí.
Zatímco ve volbách do dolních komor poslance většinou volí
občané, má formování senátů velmi různé podoby - od britské
Sněmovny lordů, jejímiž členy jsou příslušníci šlechty a vysocí
duchovní, až po norský Lagting, do něhož sami poslanci vyberou
čtvrtinu z vlastních řad. Francouzské senátory nevolí, podobně
jako členy německé Spolkové rady, přímo občané, nýbrž sbory
volitelů v departementech.
Kromě volených členů zasedají v mnohých senátech i další
vážené osobnosti z vědy a kultury. V alžírské Radě národa tvoří
plnou třetinu a jmenuje je prezident, v chilském Senátu jich
jmenuje devět Rada národní bezpečnosti. V indické Radě států
jmenuje prezident 12 senátorů, na Madagaskaru třetinu, v
kazašském Senátu sedm, v tádžickém Národním shromáždění osm.
V italském sněmu zasedá celkem deset doživotních senátorů z
řad bývalých prezidentů republiky. Doživotní senátory v osobě
bývalých panovníků má i Belgie a Chile. V některých ostrovních a
afrických státech tvoří Senát kmenoví náčelníci místních klanů.
Tak je tomu v africkém Lesothu a na Americké Samoi.
Volební období senátorů se pohybuje v rozpětí od dvou do
devíti let. Častým případem je, podobně jako v ČR, volba po
částech: Ve Francii, stejně jako v Pákistánu, se každé dva roky
obnovuje třetina. V Brazílii se po čtyřech letech obnovuje
střídavě jedna třetina a dvě třetiny, v africkém Jordánsku
polovina každé čtyři roky, v Mexiku polovina každé tři roky a v
Nepálu polovina každé dva roky.
Rozdíly v počtu senátorů v jednotlivých zemích jsou
pozoruhodné - od osmi v malém americkém státu Belize až po
současných 695 v britské Sněmovně lordů.
Horní komory se i reformují. V ruské Radě federace donedávna
zasedali za každý z 89 regionů jeden gubernátor a jeden volený
zástupce. Reforma prezidenta Vladimira Putina však v červenci
gubernátory z členství v Radě vyloučila, s cílem omezit jejich
pravomoci.
Největší ústavní reformou od roku 1911 prošla loni na podzim
britská Sněmovna lordů. Labouristům se podařilo prosadit tolik
diskutované zrušení práva dědičných peerů. V únoru loňského roku
lordi reformu zamítli, v říjnu téhož roku ji přijali.
Nově vznikly v nedávné době senáty v Bělorusku, Tádžikistánu
a v několika afrických zemích. V Bělorusku posloužila
"demokratická pojistka" senátu k upevnění diktátorské moci
prezidenta Alexandra Lukašenka. Po posílení pravomocí v
listopadovém referendu roku 1996 rozhodl Lukašenko o vytvoření
horní komory. Rovněž zlikvidoval dosavadní parlamentní opozici a
ustavil sněm nový, z loajálních zákonodárců.
Obyvatelé Tádžikistánu v březnu poprvé volili do Národního
shromáždění. V této chudé středoasijské zemi, zmítané občanskou
válkou, je to další krok k završení mírového procesu.
K africkým senátům přibyly v roce 1997 alžírská Rada národa,
marocká Sněmovna poradců a Senáty v Gabonu a Libérii. Loni vznikl
Senát v Senegalu. Zbrusu nové dvoukomorové Národní shromáždění má
od loňského května Nigérie.
Pramen: ČTK
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz