K paragrafu 57 zákona č. 235/2004 Sb. o dani z přidané hodnoty
Jedním ze zákonů, který doznává častých změn v poměrně krátkém časovém období, je zákon číslo 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zákon o DPH). V následujícím textu si dovolím krátké zamyšlení nad paragrafem 57 výše uvedeného zákona v aktuálním znění.
Zákon o DPH vychází ze Šesté směrnice ES, 31977LO388 ze dne 17. května
Zákon je souvislým celkem, a aniž bych snižoval význam ostatních ustanovení, dovolím si pojednat o stávající úpravě paragrafu 57 z pohledu pracovníka, který se zabývá ekonomikou veřejné vysoké školy.
Paragraf 57 definuje výchovu a vzdělávání pro účely zákona. Srovnáme-li aktuální znění k 1.1. 2006 se zněním původně přijatého zákona je vidět, že nastává určitý posun směrem k rozšíření definice vzdělávací činnosti poskytované na vysokých školách v rámci odstavce 1. Že se jedná o významnou změnu v rámci tohoto paragrafu je zřejmé z odstavce 2, který osvobozuje od daně dodání zboží nebo poskytnutí služby uskutečňované v rámci výchovy a vzdělávání osobou uvedenou v odstavci 1.
Původně přijatý zákon o DPH nevymezoval samostatně vzdělávací činnost na vysokých školách, pouze odkazoval na zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách. Takto pojatá definice vzdělávací činnosti zúžila obsah pouze na akreditované studijní programy. Mimo zůstala poměrně široká oblast poskytovaného celoživotního vzdělávání. Výraznou změnu paragrafu 57 přinesla novela zákona o DPH přijatá v roce
1) vzdělávací činnost v akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programech
2) vzdělávací činnost v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných v rámci akreditovaných bakalářských, magisterských a doktorských studijních programů
3) vzdělávací činnost v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných podle zvláštních právních předpisů
4) vzdělávací činnost v programech celoživotního vzdělávání uskutečňovaných jako Univerzita třetího věku
Hlavní význam této novely spočívá v tom, že sjednotila pro potřeby zákona o DPH pohled na vzdělávací činnost poskytovanou na vysokých školách jednak formou studijních programů a jednak formou vzdělávacích programů.
Z výše uvedeného by se dalo domnívat, že stávající úprava je dostatečná a definuje celou šíři vzdělávací činnosti. Na příkladu nově otevřeného postgraduálního studia LLM na Právnická fakultě Masarykovy univerzity v Brně je však zřejmé, že ani stávající úprava nepostihne komplexně zejména další vzdělávání. Na tento nový typ mezinárodního vzdělávacího programu není možné pohlížet jako na vzdělávací činnost upravenou v části c 2 vzhledem k akreditaci zahraniční partnerskou univerzitou a zároveň vzhledem k odkazu v části c 3 na zákon 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnicích není možné podle výkladu pohlížet na tento program jako uskutečňovaný podle zvláštních právních předpisů.
Vzhledem k poptávce po nových typech vzdělávacích programů v rámci celoživotního vzdělávání se domnívám, že by bylo účelné tento paragraf upravit novelou v odstavci 1, písmenu c tak, aby postihoval komplexně vzdělávací programy. Například rozšířením výkladu části c 3.
Je zcela logické, že vždy zůstane část, kterou osvobození nepostihne. V jakém poměru má být tato část k části, kterou osvobození postihne, je otázka diskuse. Vzdělávací činností se zabývá též řada komerčních subjektů. Domnívám se však, že vzdělávací činnost poskytovaná na vysokých školách v rámci souvislých ať již studijních nebo programů celoživotního vzdělávání by měla být upravena z tohoto pohledu jednotně.
Ing. Vladimír Adámek
Právnická fakulta MU
Autor je vedoucím ekonomického oddělení Právnické fakulty Masarykovy univerzity a dlouhodobě se zabývá problematikou daňového práva a účetnictví.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
