K problematice popření otcovství dle nového občanského zákoníku
Dle základní zásady z dob římského práva: (Mater semper certa est pater semper incertus est) je matka vždy jistá, zatímco otec je vždy nejistý. Tato zásada umožňuje potenciálnímu otci dítěte, který má pochybnosti o tom, zda je skutečným rodičem dítěte, se otcovství vzdát. Není to však tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát.
Podle úpravy před rekodifikací soukromého práva, tedy dle zákona 94/1963 Sb., zákon o rodině, konkrétně dle ustanovení § 57 odst. 1: „manžel může do šesti měsíců ode dne, kdy mu vzniknou důvodné pochybnosti o tom, že je otcem dítěte, popřít u soudu otcovství. Nejpozději však může popřít otcovství do tří let od narození dítěte.“[1] Dosavadní popěrná lhůta byla kritizována i Ústavním soudem.[2]
Stávající úprava nového občanského zákoníku v sobě zahrnuje i bývalý zákon o rodině. Dle ustanovení § 785 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník se tato lhůta pro popření otcovství prodlužuje až o tři roky. Domnělý otec má tedy možnost podat k soudu návrh o popření otcovství až do 6 let dítěte.[3]
Pokud by tuto lhůtu nestihl, existují ještě další možnosti, které zákon nabízí. Kupříkladu otec může jednat i po uplynutí této lhůty. K této problematice se vztahuje také ustanovení §792 zákona 89/2012 Sb. Dle dřívější úpravy rodinného práva mohl za domnělého otce po uplynutí šestileté lhůty podat návrh na popření otcovství i státní zástupce. Tímto oprávněním však nebyl vybaven každý státní zástupce, ale pouze nejvyšší.[4] Hlavní změnou je fakt, že nejvyšší státní zástupce již není oprávněn zasahovat, kdežto tato pravomoc je přiznána přímo soudu, který bude o této věci rozhodovat. Mám za to, že novější úprava lépe reflektuje skutečnou praxi.
Nově je vymezen také okruh účastníků řízení. Účastníky řízení jsou navrhovatel a dále ten, kterého zákon za účastníka označuje. Za účastníky jsou tedy považování: žena, která dítě porodila, dítě a muž, který o sobě tvrdí nebo o němž je tvrzeno, že je otcem dítěte (domnělý otec) nebo jehož otcovství má být popřeno. Tímto je odstraněna nedostatečnost staré úpravy zákona o rodině, kdy dítě nebylo zaručeně v postavení účastníka řízení.[5]
Podle mého názoru je nutné přihlížet také k duševnímu vývoji dítěte. Myslím si, že šest let[6] je hraniční věk pro popření otcovství. Dítě už je s domnělým otcem natolik sžito, že při vyšším věku např. od 7 do 12 let by mohly hrozit psychické poruchy a narušit tak zdravý duševní vývoj jedince. Malé tříleté dítě si není natolik vědomo situace, kdežto šestileté dítě si už samo dokáže vytvořit názor na situaci a může se ocitnout ve zmatečném stavu.
Mgr. Kamila Peterková
--------------------------------------------------------------------------------
[1] § 57 odst. 1 zákona č. 9/1963Sb., zákon o rodině, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2015].
[2] Nový občanský zákoník – muži budou mít více času na popřená otcovství. rozhlas.cz[online]. 2013 [cit. 20. 3. 2015].
[3] § 785 odst. 1 zákona 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů. In: ASPI [právní informační systém]. Wolters Kluwer ČR [cit. 20. 3. 2015].
[4] Popření otcovství. Občanský zákoník. wiki.idnes.cz[online]. 2013 [cit. 20. 3. 2015].
[5] HRUŠÁKOVÁ, Milana. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655−975), 1. Vydání. V Praze: C.H. Beck,2014, s. 572 – 579.
[6] Lhůta je stanovena dle ESLP, například ve Francii činí lhůta pro popření otcovství až 10 let.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
