Licenční smlouva podle nového občanského zákoníku

Dosavadní právní úprava licencí byla rozdělena do dvou právních předpisů. Licence k dílu chráněnému autorským právem je upravena v §§ 46-57 autorského zákona, zatímco licence k předmětům průmyslového vlastnictví je upravena v §§ 508-515 obchodního zákoníku. Obecná úprava licenční smlouvy ve stávající právní úpravě chybí. Nový občanský zákoník tuto dvojkolejnost právní úpravy licenčních smluv odstraňuje a zavádí jednotnou právní úpravu licenční smlouvy a licence, přičemž kromě obecných ustanovení dopadajících na všechny licence obsahuje i zvláštní ustanovení týkající se jen některých typů licenčních smluv.

Obecná ustanovení

Nový občanský zákoník z větší části přejímá do obecných ustanovení právní úpravu obsaženou v autorském zákoně, která doposud platila pouze pro licence poskytované podle autorského zákona. Většina těchto ustanovení proto bude představovat změnu pouze pro licence k právům průmyslového vlastnictví, jejichž dosavadní úprava je v některých otázkách odlišná.

Odměna za poskytnutí licence

Podle § 2366 odst. 1 písm. b) nového občanského zákoníku si mohou strany ve smlouvě ujednat, že licence se poskytuje bezúplatně. Takový postup byl doposud možný pouze v případě autorskoprávních licencí, nově se však bude aplikovat i na licence k předmětům průmyslového vlastnictví. Jedná se o významnou změnu stávající úpravy obsažené v § 508 obchodního zákoníku spočívající v rozšíření autonomie vůle smluvních stran.

Aktivní legitimace při ochraně licence

Významnou změnu přináší nový občanský zákoník v oblasti ochrany práv nabyvatele licence. Podle § 2369 nového občanského zákoníku je nabyvatel licence povinen informovat poskytovatele o ohrožení nebo porušení licence bez zbytečného odkladu, jakmile se o tom dozví. Tuto povinnost nabyvateli stanovuje již stávající právní úprava. Poskytovatel je následně povinen poskytnout nabyvateli součinnost k právní ochraně jeho licence. Ze znění tohoto ustanovení vyplývá, že aktivní legitimace při ochraně licence přísluší nabyvateli licence. Tato úprava se dotkne zejména vymáhání práv z licencí k předmětům průmyslového vlastnictví, kde byl doposud podle § 515 odst. 2 obchodního zákoníku aktivně legitimován poskytovatel licence. Lze předpokládat, že tato změna bude mít dopad i na stávající znění zákona o vymáhání práv z průmyslového vlastnictví, který ve svém § 2 stanoví, že nabyvatel licence může vymáhat práva jen se souhlasem vlastníka práva. V případě výhradních licencí k právům chráněným autorským zákonem se nic nemění, protože již nyní je podle § 41 autorského zákona k ochraně licence aktivně legitimován její nabyvatel.

Zvláštní ustanovení

Nový občanský zákoník ponechává speciální úpravu licenčních smluv k předmětům ochrany autorského zákona a smluv nakladatelských a nově i práv souvisejících s právem autorským a práv pořizovatele databáze. Nová úprava v této oblasti nepřináší žádné zásadní změny, je však podrobnější a odstraňuje některé nejasnosti stávající právní úpravy.

Právo na dodatečnou odměnu

Ustanovení § 2374 odst. 1 nového občanského zákoníku stanoví, že pokud odměna za poskytnutí licence není stanovena v závislosti na výnosech z využití licence a je tak nízká, že je ve zřejmém nepoměru k zisku z využití licence a k významu předmětu licence pro dosažení takového zisku, má autor právo na dodatečnou přiměřenou odměnu. Toto pravidlo je obsažené i v § 49 odst. 6 stávajícího autorského zákona, nová úprava však výslovně stanoví, že tohoto práva se autor nemůže vzdát. Doposud tento závěr plynul pouze z interpretace této právní normy jako kogentního ustanovení. Do novely autorského zákona v květnu 2006 platilo, že strany se mohly od tohoto pravidla ve smlouvě odchýlit, avšak ani po této novele nebylo ze samotného textu ustanovení zřejmé, že strany se nemohou dohodnout jinak. V praxi se tak i nadále poměrně často vyskytovaly smlouvy, které toto pravidlo nerespektovaly. Nová úprava by měla tuto situaci odstranit.

Návrh na uzavření smlouvy

Nová právní úprava ve svém ustanovení § 2373 přebírá ustanovení § 46 odst. 5 a 6 stávajícího autorského zákona týkající se některých specifik kontraktačního procesu u autorskoprávních licenčních smluv. Zároveň však nově výslovně stanoví, že obsah nebo část smlouvy lze určit i odkazem na známé nebo veřejně dostupné licenční podmínky a že návrh adresovaný neurčitému okruhu osob, který lze přijmout i bez vyrozumění navrhovatele, nelze odvolat během lhůty stanovené k jeho přijetí. Takový postup je v praxi již běžně využíván, nicméně jeho správnost nebyla z interpretace dosavadní právní úpravy jednoznačná.

Závěr

Sjednocení úpravy licenční smlouvy v novém občanském zákoníku představuje zejména systematický zásah, jak vyplývá i z důvodové zprávy. Zákonodárce původní úpravu převážně přejímá a až na několik výjimek nedochází k podstatným změnám. Nicméně nová úprava s sebou přináší i několik obsahových změn, přičemž za nejvýznamnější lze považovat možnost bezúplatnosti licenční smlouvy k předmětům průmyslového vlastnictví a aktivní legitimaci nabyvatele licence k její ochraně, u nichž lze předpokládat významný dopad na právní praxi. Další popsané změny by měly přispět zejména k odstranění interpretačních nejasností stávající úpravy a větší právní jistotě.

Ľuboslava Pištejová