Použití cenového minima při hodnocení nabídek ve veřejné zakázce
Zhodnocení nabídek s využitím kritéria ceny prochází v posledních letech jistým vývojem. Aktuálně se například můžeme setkat s modelem hodnocení, kdy zadavatel stanoví cenové horní či dolní limity kritéria nabídkové ceny. Tento článek rozebírá především recentní rozhodnutí Úřadu pro ochranu hospodářské soutěže (dále jen „ÚOHS“), který se k použití cenového minima vyjádřil a stanovil mantinely pro jeho využití.
K použití cenového minima
Odborná literatura i komentáře k zákonu č. 134/2016 Sb. o zadávání veřejných zakázek (dále jen „ZZVZ“) obecně připouštějí možnost stanovení cenových limitů v rámci hodnocení, pokud je tento postup uplatněn transparentně a se zásadou přiměřenosti. Zadavatel tak může určit jak maximální přípustnou cenu (horní strop), jejíž překročení vede k vyřazení nabídky, tak i minimální hranici (spodní strop), pod níž další snižování ceny nepřináší bodový zisk. Horní limit chrání rozpočet zadavatele, avšak nesmí být nastaven výrazně nad tržní úrovní, zatímco spodní limit má zabránit neúměrně nízkým nabídkám, které by mohly vést ke snížení kvality plnění či k dodatečným nákladům.
Tento přístup nově konkretizovalo rozhodnutí ÚOHS ve věci veřejné zakázky „Poskytování externích právních služeb pro potřeby MHMP – Část 1 – Administrace veřejných zakázek (včetně související problematiky)” (ÚOHS-S0087/2025/VZ, 14. 4. 2025; rozklad ÚOHS-R0058/2025/VZ, 27. 6. 2025). Zadavatel stanovil rozpětí hodinové sazby právních služeb od 2 000 do 3 000 Kč, přičemž sazba 2 000 Kč znamenala maximální bodový zisk a vyšší ceny byly sankcionovány vyloučením. ÚOHS seznal, že tento mechanismus odpovídá povaze zakázky a že cenové minimum je přípustné, neboť u intelektuálních plnění může zabránit tzv. spekulačním nabídkám s nereálně nízkou sazbou, které by mohly vést k obcházení smluvních podmínek či poklesu kvality. Předseda ÚOHS sice označil cenové minimum za méně vhodný nástroj než klasické posouzení mimořádně nízké ceny, nicméně jeho použití v daném případě považoval za přiměřené a zákonné.
Obdobný princip ÚOHS posuzoval ve věci „Úklidové služby pro objekty MPO (2022–2026)” (ÚOHS-01203/2023/500, 20. 4. 2023). Ministerstvo průmyslu a obchodu stanovilo hodnoticí kritérium „minimální hodinová sazba“ s bodem zlomu při 150 Kč, přičemž vyšší bodové hodnocení bylo dosažitelné až od 165 Kč. ÚOHS potvrdil, že takové nastavení neomezuje soutěž, jelikož minimální mzda po započtení odvodů a režie reálně převyšuje 150 Kč, a tedy nižší nabídky by byly neproveditelné. Tímto postupem zadavatel předešel nutnosti opakovaně zkoumat mimořádně nízké ceny.
Obě rozhodnutí dokládají, že stanovení cenových limitů je možné i z hlediska zásad hospodárnosti a přiměřenosti, pokud je jejich výše věcně odůvodněna, zveřejněna a ponechává prostor pro skutečnou hospodářskou soutěž.
Jaká bude aplikace do budoucna?
Z dikce rozhodnutí rozhodně lze vyčíst povoir zadavatelům u všech řízeních o určení minimální nabídkové ceny v rámci zadávacích podmínek. Na tzv. spodní limit má mířit především institut mimořádně nízké nabídkové ceny, případně existuje možnost zadavatele cenu určit pevně a hodnotit jiná kritéria[1]. Jak vyplynulo například na říjnové konferenci AVZ z příspěvku Mgr. Ivety Pospíšilikové, ředitelky Odboru druhostupňového rozhodování ÚOHS, která vnímá možnost omezit dolní nabídkovou cenu jen ve zvlášť odůvodněných případech zejména veřejných zakázek na služby, ale například uplatnění této metody dost dobře nespatřuje například ve veřejných zakázkách na dodávky. Cekově akcentovala institut mimořádně nízké nabídkové ceny oproti spodní hranici určenou zadavatelem.
Závěr
Cenové limity, ať už horní či dolní, lze vnímat jako flexibilní nástroj, který je však nutné využívat dolní limity s velkou obezřetností. Horní hranice slouží k ochraně hospodárného nakládání s veřejnými prostředky, zatímco dolní limit může zabránit vzniku spekulačních nabídek, které by mohly vést k neproveditelnému nebo nekvalitnímu plnění. ÚOHS takové postupy připouští, pokud jsou řádně odůvodněny, vycházejí z podstaty veřejné zakázky a z objektivních potřeb zadavatele a jsou transparentně vymezeny v zadávací dokumentaci.
Lze uzavřít, že úprava hodnoticího kritéria ceny umožňuje v definovaných případech přizpůsobit soutěžní mechanismus povaze a potřebám konkrétní zakázky. Při správném a otevřeném nastavení umožňuje tento přístup dosáhnout rovnováhy mezi hospodárností a kvalitou plnění, a tím naplnit požadavek na skutečně nejvýhodnější nabídku ve smyslu ZZVZ.
JUDr. Aneta Hourová,
advokátní koncipient se specializací na veřejné zakázky
JUDr. Miroslav Kučerka, LL.M.,
advokát a partner
[1] zde například odkazují autoři na veřejnou zakázku s názvem „Poskytování právních služeb“ jejímž zadavatelem byla Technická správa komunikací hl. m. Prahy, VVZ č. Z2021-046912, kde právě cena byla stanovena jako pevná a 100% hodnoticích kritérií tvořily jen ukazatele kvality dodavatele
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
