Lidé s autismem často nedosáhnou na sociální podporu

Jedinci s touto diagnózou ve většině případů nejsou schopni vést normální život. Přesto právní normy, podle nichž se řídí poskytování sociální pomoci handicapovaným lidem, s autismem nepočítají, řekla ČTK předsedkyně sdružení Autistik Miroslava Jelínková.

    "Například rodina dítěte s autismem, které kvůli přecitlivělosti na pachy a lidi absolutně nemůže cestovat
městskou hromadnou dopravou, nedostane příspěvek ani na dopravu ani na auto, protože podle vyhlášky není ani tělesně postižené a nemá IQ pod 50," konstatovala Jelínková. Sdružení se proto snaží, aby se diagnóza autismus v zákonech objevila. Jelínková zatím postupuje tak, že shromažďuje křiklavé případy, kdy se lidé pomoci nedočkají, a posílá je na ministerstvo práce a sociálních věcí. Úspěšného vyřešení se podle ní dočká zhruba třetina z nich.

    Autisté trpí podle přednosty dětské psychiatrické kliniky motolské nemocnice Michala Hrdličky takzvanou sociální slepotou. Neumějí rozlišit, zda se dívají na věc nebo na živého člověka, a proto nejsou schopni vytvářet normální mezilidské vztahy. "Nerozumějí emocím a neumějí na ně reagovat. Chybí jim zájem o kontakty s jinými lidmi a nechtějí s nimi komunikovat," uvedl lékař. Lidé s touto poruchou také často trpí poruchami řeči a lpí na dodržování nefunkčních rituálů. Proto podle Hrdličky mnohdy nepřiměřeně reagují na běžné zvuky, pachy či chutě.

    Část autistů s lehčí formou vady, kteří nemají snížený intelekt, nemá nárok ani na invalidní důchod. Získat práci je
však pro ně téměř nemožné. Kvůli projevům své nemoci často nejsou schopni zařadit se do pracovního kolektivu, nerozumějí zadaným úkolům a nesnadno se soustředí. Jejich kolegům také mohou působit problémy nepředvídatelné reakce autistů na podněty. Diagnóza autismus by proto měla být zařazena mezi choroby, jejichž nositelé mají nárok na invalidní důchod, je přesvědčen lékař.