31. 7. 2017
ID: 106129upozornění pro uživatele

Mzda při práci podle konta pracovní doby

Konto pracovní doby je jiný způsob a zvláštní druh nerovnoměrného rozvržení pracovní doby, který může obsahovat jen kolektivní smlouva, případně vnitřní předpis zaměstnavatele, pokud u něj nepůsobí odborová organizace.. Právní úprava je uvedena v § 86 a 87 zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb.- dále ZP).K uplatnění konta pracovní doby a délce období nemusí mít zaměstnavatel předchozí souhlas jednotlivých zaměstnanců, jichž se bude toto rozvržení pracovní doby týkat. Konto pracovní doby není možné použít při pracích konaných na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr.

Nemůže být zavedeno rovněž u zaměstnanců tzv. nepodnikatelských subjektů uvedených v § 109 odstavec 3 ZP. Jsou to např. zaměstnanci státu, územních samosprávných celků, příspěvkových organizací, státních fondů a školských právnických osob.

Délka směny


Vyrovnávacím obdobím se rozumí časový úsek, v němž budou zaměstnanci pracovat podle konta pracovní doby.  Při uplatnění konta pracovní doby nemůže  vyrovnávací období přesáhnout  26 týdnů po sobě jdoucích.  Jen kolektivní smlouva však může vymezit toto období nejvýše na 52 týdnů po sobě jdoucích. Délka směny při uplatnění konta pracovní doby  může činit nejvýše 12 hodin.

Při uplatnění konta pracovní doby je zaměstnavatel povinen vést účet pracovní doby zaměstnance a účet mzdy zaměstnance.Na účtu pracovní doby zaměstnance se vykazuje:

  • stanovená týdenní pracovní doba, popřípadě kratší pracovní doba
  • rozvrh pracovní doby na jednotlivé pracovní dny, včetně začátku a konce směny, a
  • odpracovaná pracovní doba v jednotlivých pracovních dnech a za týden.
Právní úprava vychází z předpokladu, že  konto pracovní doby je možné sjednat  výlučně v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu zaměstnavatele. V   jednotlivé smlouvě, např. v pracovní smlouvě nebo v dohodě o pracovní činnosti,  její úprava není možná.

Sjednaná nebo stanovená mzda


Mzdové otázky v souvislosti s kontem pracovní doby upravuje § 120 a 121 ZP.            

Zaměstnancům, u nichž zaměstnavatel s jejich souhlasem uplatní konto pracovní doby, přísluší za vyrovnávací období za jednotlivé kalendářní měsíce mzda ve stálé měsíční výši sjednaná v kolektivní smlouvě nebo  stanovená vnitřním předpisem (tzv. stálá mzda).  Tato mzda nesmí být nižší než 80 % průměrného výdělku zaměstnance.  Pro určení stálé mzdy je rozhodným obdobím předchozích 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích ( § 354 odst. 4 ZP). Bude–li např. zaměstnavatel uplatňovat  konto pracovní doby od září 2017, rozhodným obdobím pro výpočet průměrného výdělku pro účely stálé mzdy  je období měsíců září 2016 až srpen 2017.

Určení stálé mzdy

Zaměstnavatel musí ke stanovení stálé mzdy zjistit průměrný výdělek zaměstnance a potom určit stálou mzdu v kolektivní smlouvě nebo ve vnitřním předpisu pro účely konta pracovní doby. V kolektivní smlouvě sjedná nebo ve vnitřním předpisu stanoví bod, že  např. „ pro účely konta pracovní doby  je stálá mzda ve výši 85 % průměrného výdělku zaměstnance“.  Příslušný zaměstnanec, např. mzdová účetní, pak při uplatňování mzdových nároků zaměstnance v průběhu konta pracovní doby, musí zjistit průměrný výdělek každého zaměstnance. Pokud by zaměstnavatel nezjišťoval pro tyto účely průměrný výdělek, mohl by porušit zákon v tom,že by určil stálou mzdu pod stanovenou zákonnou hranici 80 % průměrného výdělku.

Proto je nutné je v souvislosti s kontem pracovní doby nutno vymezit postup pro zjišťování průměrného výdělku a pro určení stálé mzdy.

Průměrný výdělek se zjišťuje z hrubého výdělku zaměstnance za předcházející čtvrtletí a je pro účely náhrad mezd, např. po dobu dovolené zaměstnance v průběhu konta pracovní doby.

Stálou mzdu určuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zaměstnance dosažené v předchozích 12 kalendářních měsících.

Při stanovení průměrného výdělku sehrávají roli základní faktory:

  • rozhodné období,
  • hrubá mzda dosažená v rozhodném období,
  • odpracovaná doba v rozhodném období.

Průměrný výdělek pro pracovněprávní účely zjišťuje zaměstnavatel z hrubé mzdy zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z doby odpracované v rozhodném období. Rozhodným obdobím je:

  • za obvyklých okolností vždy bezprostředně předcházející kalendářní čtvrtletí,
  • pokud se stane, že zaměstnanec neodpracuje v průběhu rozhodného období alespoň 21 dnů, pak se namísto průměrného výdělku použije pravděpodobného výdělku. K této situaci může dojít nejen z důvodu pozdějšího data nástupu zaměstnance do pracovního poměru, ale též z důvodu déletrvající nemoci. Jak napovídá název „ pravděpodobný výdělek, jde o výdělek odhadnutý.

V případě konta pracovní doby a k určení stálé mzdy je rozhodným obdobím předchozích 12 kalendářních měsíců po sobě jdoucích. Průměrný výdělek se zjišťuje k prvnímu dni následujícího kalendářního měsíce. Při vzniku zaměstnání v průběhu předchozího kalendářního čtvrtletí je rozhodným obdobím doba od vzniku zaměstnání do konce kalendářního čtvrtletí.

Příklad:

Zaměstnání vzniklo v dubnu 2017 a průměrný výdělek se bude zjišťovat v červenci 2017. Rozhodným období bude doba od vzniku pracovního poměru v dubnu 2017 do konce června 2017. Jde ovšem o průměrný výdělek zjišťovaný pro účely stálé mzdy.


Může se stát, že zaměstnanec nastoupí do zaměstnání na počátku měsíce nebo v jeho průběhu, např. v červnu, a od července zaměstnavatel uplatňoval konto pracovní doby.  Pro zaměstnavatele tak vznikne potřeba zjišťovat stálou mzdu zaměstnance a to z hrubého výdělku za předchozích 12 kalendářních měsíců. Zaměstnanec však tuto dobu u zaměstnavatele neodpracoval. V tomto případě bude zaměstnavatel vycházet z pravděpodobného výdělku zaměstnance.

Pravděpodobný výdělek

Jestliže zaměstnanec v příslušném rozhodném období, pro určení stálé mzdy je to 12 předcházejících kalendářních měsíců, neodpracoval alespoň 21 dnů, používá se místo průměrného výdělku pravděpodobný výdělek. Ten se zjistí z hrubé mzdy, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, případně z hrubé mzdy, které by zřejmě dosáhl. Přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty.

Pravděpodobný výdělek lze stanovit několika různými způsoby. Jednak kalkulací ze základního mzdového tarifu zaměstnance a pravděpodobných odměn či prémií, jednak použitím průměrného výdělku jiných zaměstnanců, kteří vykonávají stejnou nebo obdobnou práci. Může se zjišťovat i z hrubé mzdy nebo platu, kterého by zřejmě dosáhl, kdyby pracoval. Základním požadavkem při určování pravděpodobného výdělku je soulad s dobrými mravy. Zaměstnanec by neměl být poškozen  na výši svého průměrného výdělku jen z toho důvodu, že v rozhodném období neodpracoval  21 dnů.

Pokud by průměrný nebo pravděpodobný výdělek byl nižší v příslušném měsíci než minimální mzda, zvýší se průměrný nebo pravděpodobný výdělek na výši odpovídající této minimální mzdě.

Zjištěný průměrný výdělek v rozhodném období nelze  měnit. A to ani při trvalé změně základní mzdy nebo změně odměňování z hodinové na mzdu měsíční nebo naopak, neboť to zákon nepřipouští.

Jak vypočítat průměrný  výdělek

Průměrný výdělek se  zjišťuje  jako průměrný hodinový výdělek, nikoliv jako  průměrný denní (směnový) výdělek
. Postupuje se tak, že dosažený hrubý výdělek v rozhodném období se dělí počtem odpracovaných hodin. Jde–li o  zjišťování pro jiné účely stanovené ZP, než je konto pracovní doby, je to předchozí kalendářní čtvrtletí.

Příklad:

Zaměstnanec dosáhl v rozhodném období hrubý výdělek 54 000 Kč a odpracoval 480 hodin. (Dvanáct týdnů v kalendářním čtvrtletí po 40 hodinách). Jeho průměrný hodinový výdělek je 112, 50 Kč.( 54 000:: 480 = 112, 50 Kč.)


Dále se  musí vypočítat  denní průměrný výdělek. ZP tento postup neupravuje. Zjišťování průměrného denního výdělku je však třeba omezit jen na případy, kdy vzhledem k evidenci pracovní doby není možné zjišťovat průměrný výdělek hodinový. Postupuje se tak, že se zjištěný hodinový průměrný výdělek vynásobí počtem odpracovaných hodin za pracovní den.

Příklad:

V předchozím případě by se hodinový průměrný výdělek 112, 50 Kč vynásobil průměrným počtem hodin za 1 den, který zaměstnanec odpracoval v rozhodném období. V případě, že je to 8 hodin, je denní průměrný výdělek 900 Kč.


Při výpočtu denního průměrného výdělku je nutné přesně vymezit odpracovanou dobu nebo odpracované dny tak, aby v případech, kdy zaměstnanec pro překážky v práci kratší než jedna směna neodpracoval celé dny, nebyla jeho hrubá mzda rozmělněna i na neodpracovanou dobu. Proto je potřebné v případě přímého zjišťování průměrného denního výdělku, dobu omluvené nepřítomnosti v práci jen po část směny přepočítávat v rozhodném období na pracovní dny a snížit o ně počet dnů, kterými se dělí hrubá mzda zúčtovaná zaměstnanci v rozhodném období k výplatě.

Příklad :

Zaměstnanec odpracoval v rozhodném období (kalendářním čtvrtletí) 60 pracovních dnů a měl pracovní volno k návštěvě lékaře - pět půldnů. Překážky v práci představují dva a půl dne a o ně se sníží počet odpracovaných dnů. Dosažený výdělek v rozhodném období se tedy dělí 57 a půl dne a zjistí se tak průměrný denní výdělek.


Průměrný hrubý měsíční výdělek

Teprve po „absolvování“ předchozích úkonů, dojde zaměstnavatel k výpočtu průměrného hrubého měsíčního výdělku. Průměrný hodinový výdělek zaměstnance se vynásobí týdenní pracovní dobou zaměstnance a koeficientem 4, 348, který vyjadřuje průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce.

Příklad:

Zaměstnanec má v předchozím příkladu průměrný hodinový výdělek 112, 50 Kč. Tento výdělek se vynásobí týdenní pracovní dobou a koeficientem 4, 348, což je průměrný počet týdnů na 1 měsíc v průměrném roce: 112, 50 Kč x 40 = 4500 Kč x 4, 348 = 19 566, což je průměrný hrubý měsíční výdělek.


Takto zjištěný průměrný měsíční výdělek nemůže zaměstnavatel použít k určení stálé mzdy, neboť tento výdělek byl zjištěn z předchozího čtvrtletí. Tento výdělek by zaměstnavatel uplatnil, kdyby v průběhu práce v rámci konta pracovní doby zaměstnanec měl překážku v práci, např. dovolenou.

Pro určení stálé mzdy  musí zaměstnavatel  vzít v úvahu   předchozích 12 kalendářních měsíců.  Stálá měsíční mzda pak nemůže být nižší, než 80 % průměrného výdělku.


Příklad:

Zaměstnanec dosáhl za posledních 12 kalendářních měsíců hrubou mzdu v celkové výši 216 tisíc korun. Z toho se zjistí průměrný výdělek za měsíc, ale jen pro účely určení stálé mzdy.  Hrubý výdělek za období 12 měsíců  (216 tisíc korun) se dělí 12. Průměrný výdělek je  18 tisíc korun, a stálá mzda nesmí být nižší, než 80 % tohoto průměrného výdělku. Při uplatnění konta pracovní doby, nemůže být stálá mzda u tohoto konkrétního zaměstnance nižší, než 14 400 Kč. Zaměstnavatel  nemůže ani v kolektivní smlouvě sjednat nebo ve vnitřním předpise stanovit stálou mzdu nižší, než je 80 % průměrného výdělku. Pokud by se to stalo u jednotlivých zaměstnanců, musela by být u nich stálá mzda určena výší 80 % jejich průměrných výdělků.
              

Vyrovnání výdělku

Aby mohl zaměstnavatel splnit veškeré zákonné povinnosti na úseku konta pracovní doby, bude muset vykazovat na účtu zaměstnance jeho stálou mzdu a dosaženou mzdu za kalendářní měsíc, na kterou zaměstnanci vzniklo právo podle ZP a podle sjednaných podmínek.

Za vyrovnávací období přísluší zaměstnanci mzda ve výši součtu vyplacených mezd. Jestliže po uplynutí tohoto období nebo po skončení pracovního poměru souhrn práva zaměstnance na dosaženou mzdu za jednotlivé kalendářní měsíce je vyšší než součet vyplacených stálých mezd, je zaměstnavatel povinen zaměstnanci vzniklý rozdíl doplatit. Stálá mzda se poskytne za pracovní dobu rozvrženou v příslušném kalendářním měsíci. Přísluší v plné výši i tehdy, jestliže zaměstnavatel v příslušném měsíci pracovní dobu nerozvrhne.

Příklad:

Vyrovnávací období je šest měsíců (26 týdnů). Zaměstnanec má stálou mzdu 14 tisíc korun, součet stálých mezd je tedy 84 tisíc korun. Zaměstnanec však v tomto období si vydělal (dosažená mzda) podle ¨konta pracovní doby 90 tisíc korun. Zaměstnavatel je povinen mu doplatit 6 tisíc korun.


Může nastat opačný případ. Po skončení vyrovnávacího období nebo při skončení pracovního poměru je dosažená mzda  nižší, než součet vyplacených stálých mezd. Zaměstnavatel neposkytne část mzdy (náhrady), která odpovídá stálé mzdě za dobu, kdy zaměstnanec nepracoval, ačkoliv podle rozvrhu pracovní doby pracovat měl. Jedná se např. o dovolenou, překážky v práci na straně zaměstnance apod.) Pokud by rozdíl v dosažené a stálé mzdě byl způsoben jinými důvody, zaměstnavatel takto postupovat nemůže a není oprávněn mu srazit rozdíl mezi vyplacenou stálou mzdou a dosaženou mzdou.

Příklad: 

vyrovnávací období zaměstnavatel poskytl zaměstnanci stálou mzdu v částce 84 tisíc korun. Zaměstnanec však dosáhl výši mzdy jen v částce 80 tisíc korun. V období, kdy zaměstnanec pracoval podle konta pracovní doby, čerpal dovolenou  a zaměstnavatel mu za ni poskytl náhradu mzdy ve výši 1000 korun. Tuto částku si může zaměstnavatel odečíst ze součtu stálých mezd (84 tisíc – jednoho tisíce = 83 tisíc korun). I když zaměstnanec „si vydělal“ jen 80 tisíc korun a zaměstnavatel mu poskytl stálou mzdu 84 tisíc, nemůže si tři tisíce korun srazit, ale jen jeden tisíc korun, jako náhradu mzdy za dovolenou.


Dovolená a konto pracovní doby

Je nutné počítat s tím, že v období konta pracovní doby bude zaměstnanec čerpat dovolenou nebo bude mít jiné překážky v práci, za něž se poskytuje náhrada mzdy

Náhradu mzdy za dobu dovolené bude zaměstnavatel zjišťovat z hrubého výdělku, dosaženého v předchozím kalendářním čtvrtletí, nikoliv za posledních 12 kalendářních měsíců. Při uplatnění konta pracovní doby se bude jednat o stálou mzdu, a nikoliv mzdu dosaženou v předchozím čtvrtletí. Výpočet průměrného výdělku pro účely náhrady mzdy za dovolenou bude tedy závislý na výši stálé mzdy za období konta pracovní doby a počtu odpracovaných hodin. Bude-li např. počet odpracovaných hodin nízký, průměrný hodinový výdělek bude vyšší. V opačném případě, kdy z provozních důvodů bude vyšší potřeba práce a tedy i počet odpracovaných hodin, bude průměrný hodinový výdělek nižší.

Příklady:

  • Zaměstnanec měl stálou mzdu 18 tisíc korun a v kalendářním čtvrtletí odpracoval  240 hodin. Jeho průměrný hodinový výdělek pro účely náhrady mzdy bude 225 Kč ( 54 tisíc děleno 240).
  • Zaměstnanec měl stejnou stálou mzdu (18 tisíc korun), ale odpracoval 300 hodin. Jeho průměrný výdělek bude 180 Kč.

Průměrný hodinový výdělek se požívá pro poskytnutí náhrady mzdy za dobu překážek v práci kratších než jedna směna (např. ošetření u lékaře). Denní a měsíční průměrný výdělek je rozhodující pro poskytování náhrady mzdy za dovolenou nebo pro náhradu škody apod. Průměrný hrubý měsíční výdělek se zjistí tak, že  se průměrný hodinový výdělek zaměstnance vynásobí jeho týdenní pracovní dobou  a koeficientem 4,348 (průměrný počet týdnů připadajících na 1 měsíc v průměrném roce).
             
JUDr. Ladislav Jouza

JUDr. Ladislav Jouza
,
advokát a rozhodce pracovních sporů

 
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz