Nepropadejte beznaději, když není práce

Pro většinu lidí patří podle psychiatra Marka Radimského z brněnské psychiatrické léčebny ztráta zaměstnání spolu se ztrátou blízkých osob k nejtěžším stresům. Člověk bez práce začne jinak vnímat okolí, ztrácí pocit bezpečí, jistoty, sounáležitosti. Nemá se jak realizovat, nemůže se třeba už věnovat svým koníčkům, jeho standard jde prudce dolů. A čím vyšší byl, tím hůře. Jsou tu problémy s udržením auta na leasing, s hypotékou, nečekanými výdaji. "Byla jsem rok nezaměstnaná a každý den ráno jsem se bála, aby se nepokazila pračka, auto, aby se zkrátka nestalo něco, co vyžaduje výdaje," vzpomíná prodavačka Mirka Jáchymová z Havířova.

Jak na Nový rok...

Přelom roku bývá zvláště pro dlouhodobě nezaměstnané velmi těžkým obdobím. Během Vánoc si většina lidí uvědomí, že chybí něco, co bývávalo běžné. "Ale na počátku roku si třeba někdo dokáže říct: Začnu s novou energií a znovu budu hledat. A když se to nepovede, o to silněji působí další neúspěch na psychiku nezaměstnaného," varuje psycholog Jiří Král z Úřadu práce v Děčíně. Lidé bez práce na vzniklou situaci reagují různě. Největší šok zažívají ti, kteří pracovali prakticky celý život u jednoho zaměstnavatele a nebyli za celou tu dobu nuceni učit se reagovat na přílišné změny. "Někdo mobilizuje síly a teprve po případných neúspěších přichází na psychiatrii, někdo bere věc relativně klidně a později se u něj projeví psychosomatické poruchy: srdeční, dechové, zažívací i jiné. Někdo upadá do deprese, úzkosti a rezignace, může hledat východisko v alkoholu, v lécích na uklidnění či v drogách, dokonce i v sebevraždě," varuje Radimský. Podle něho by se lidé rozhodně neměli za vzniklou situaci stydět, a pokud nenajdou dostatečnou pomoc ve svém okolí, měli by se svěřit psychiatrovi nebo obvodnímu lékaři, psychologovi při úřadu práce. Bez aktivního přístupu to však nejde, žádný odborník není všemocný. "Své nové místo ve společnosti si nakonec každý musí najít sám. Léčba však umožní lépe překonat počáteční stres a napomůže k mobilizaci sil pro řešení těžké životní situace," vysvětluje Radimský.

Podporu potřebuje každý

Nejbližší oporou nezaměstnanému je rodina. Tedy - měla by být. Nesmí se zvrtnout v takovou tu podporu: Ty naše chudinko, co si všichni počneme...? Je důležité nezaměstnaného udržet v aktivitě a v roli, kterou v rodině měl. Nepodporovat jej v myšlence, že se proti němu spikl celý svět. "Je dokázáno, že na získání jednoho místa je třeba devadesát devět poptávek, proto nelze pokaždé si říkat, že to bylo zmanipulované, když je tak malá šance, a užírat se tím. Je nutné, aby ho rodina chápala, ale nesmí ho omlouvat. Na druhou stranu destruktivně působí rodina, která dokáže říkat: Jsi neschopný, nic neumíš, nikdy práci nenajdeš. Takové výroky dokážou ranit," dodává Král.

Boj se strachem a skepsí

Jak se vyrovnat s úzkostí, strachem? Odborníci se shodují v tom, že nejdůležitější je zůstat aktivní. "A chtít něco změnit, chtít opravdu něco dělat, ne si stěžovat a pasivně čekat, kdo mi pomůže. Někdy se ukáže, že je třeba cosi změnit i u sebe. A to obvykle neslyšíme rádi," říká personální konzultantka Alena Sehnalová. Samozřejmě, že člověk bez práce obvykle neoplývá penězi. Ale může chodit do knihovny, běhat, chodit na procházky, dívat se pravidelně na internet... "Je třeba se systematicky zaměstnávat, zvlášť teď, kdy jsou krátké dny a dlouho tma. To nahrává špatné náladě a depresivním úvahám. Tisíce jiných lidí práci našly. Dříve či později ji najde ten, kdo opravdu chce. Záleží hlavně na každém z nás, jak dlouhé to 'dříve či později' bude," podotýká Sehnalová. Někdo je bojovník sám o sobě, někomu stačí malá podpora od okolí, někdo je velmi úzkostlivý a stále plný obav. To pak může přivodit i zdravotní potíže. Nemocnému či sklesle působícímu člověku tím spíš nikdo práci nedá. Proto je důležité nezvyknout si na fakt, že jsem nezaměstnaný, a tudíž neužitečný.

Zdroj: www.idnes.cz