Oáza uprostřed velkoměsta

Neobvyklou a v architektonických kruzích velmi oceňovanou stavbu poblíž pražského centra jsem navštívila už před sedmi lety, když byla čerstvě zabydlená. Domácí pán, počítačový odborník, mě tehdy přivítal velmi netradičně v kraťasech a v pantoflích: „Nemám chuť ztrácet čas v koloně aut přesunem do kanceláře. Nahoře ve věži mám internet, před domem bazén a nikam nemusím jezdit. Je tu i dost místa, abych si pozval kamarády na večírek.“ Přiznávám, že mi to znělo trochu jako science fiction, vždyť na vizitkách měl v té době málokdo www stránky jako on. Majitel s vážnou tváří dodal, že manželku si také hledá na internetu. Byla jsem docela zvědavá, jestli ji tam skutečně najde.

Při naší nedávné návštěvě nás už přivítala nejen manželka, ale i malý chlapeček a holčička. Vynikající počítačový expert stále pracuje ve své věži, ale provoz v domě si vyžádal několik zásadních doplňků, které zcela změnily charakter stavby. Vše vyřešil autor původního projektu akademický architekt Tomáš Turek ve spolupráci s projektantem Jiřím Starým.

Celoroční relaxace

Po sedmi letech zkušeností s otevřeným bazénem usoudil majitel, že je škoda koupat se jen dva měsíce v roce. Tvrdí, že když sedí celý den u počítače, je pro něj plavání ta nejlepší sportovní relaxace. Rozhodl se proto nahradit klasickou modrou kapku před domem promyšlenou dostavbou. Spolu s architektem Turkem a projektantem Starým nakonec přistavěli nejen krytý bazén, ale také saunu, fitcentrum, kulečník, místnost s krbem, bar a hudební salon. Když se tu sejde větší společnost na hudební párty, neruší muzika chod domácnosti.

Rozsáhlá dostavba navazující na původní dům využila svažitého terénu pozemku. Její podstatná část je zapuštěná do země, nekonkuruje proto původnímu domu svou hmotou, spíš ho doplňuje a vytváří harmonický komplex zakomponovaný do půvabné vzrostlé zahrady.

Dostatečně velký pozemek obehnaný vysokou starou zdí patřil kdysi majiteli továrny na mýdlo. Stopy staré zahradní architektury, jako jsou zbytky altánků a staré kamenné schody, se uplatnily právě při dostavbě. Aby se sem dostaly stavební stroje, bylo třeba část unikátní původní zdi zbourat a na závěr poskládat vše do původní podoby.

Nejcennější jsou ale vzrostlé stromy. Kolem novostavby zapustily kořeny i dřeviny nové, hlavně borovice a smrky. Najdete zde i další ostrůvky stále zelených mladých keřů. Vznikla tím takzvaná „bezúdržbová“ zahrada, na níž místo rozkvetlých záhonů připoutají pozornost velké kameny vybagrované při hloubení základů pro dostavbu.

Řídící věž

Dostavba je co do rozlohy srovnatelná s domem, v němž se bydlelo již dříve. Výhodou bylo to, že investor si sám vše řídil a kontroloval ze své věže. S dozorem mu v tomto případě pomáhal projektant. Zadání určovalo, že provoz původního domu nebude rekonstrukcí vůbec zasažen. V některých místech se ale Metrostav – dodavatel hrubé stavby – riskantně „podhrabával“ pod původní základy. „Právě proto jsme na tyto práce vybrali zkušenou firmu a myslím, že se to vyplatilo,“ říká Tomáš Turek a dodává: „Moje spolupráce s investorem vypadala tak, že on mi řekl, jak by to mělo fungovat, a já jemu, jak by to mělo vypadat.“

Tento způsob uplatnili už před sedmi lety. Tehdy se pustili do neobvyklého experimentu s tvarem a materiály. Původní vila byla navržena jako válec o průměru osmnácti metrů s dvěma hranoly a věží. Zimní zahrada, otevřená k jihu, tvořila jakoby dílek ukrojeného dortu. Z ní se stal prostor spojující původní objekt s novým. Ten tvoří železobetonová konstrukce s cihlovými vyzdívkami. I tady okna z bukového dřeva doplňuje nezvyklá, ale působivá kombinace klasické omítky, hliníku, mědi a režného zdiva.

Bazén je ze dvou třetin prosklený, aby z něj bylo vidět do zahrady. V létě se dá odkrýt, ale jenom z boku.

Se společenskou částí spojuje bazén terasa z broušených betonových dlaždic. Zde najdete i místo pro grilování. To bude ještě zajímavější, až z travertinové stěny začne téct malý vodopád... Vznikne tak opravdová oáza uprostřed velkoměsta.

Místo pro plastiky

Celý text článku naleznete zde.