Petice za odsouzení pachatele vs. nezávislost soudů

Zajímavou se však v souvislosti s tímto případem stala zpráva, která v médiích proběhla před pár dny. Zpravuje nás o tom, že na Velkém náměstí v Prachaticích se sešlo přes sto padesát pejskařů, aby se následně vydali na demonstrativní pochod, kterým chtěli podpořit týrané štěně a zároveň upozornit veřejnost na velmi nízké tresty za týrání zvířat.  To zcela určitě nejen mě, jako čtenáře, potěšilo, neboť z obsahu plyne, že převážné většině lidí není lhostejné týrání zvířat a dokáží na trestnost takového jednání upozornit. Co mě však nepotěšilo, byl následující odstavec, z něhož jsem se dozvěděl, že na této akci kolovala petice za vysoký nepodmíněný trest pro pachatele. Na internetových stránkách této petice[1] je pak tato nadepsána slovy: „Žádáme nejvyšší možný nepodmíněný trest za extrémní týrání štěněte panem J. L. z Prachatic.“ A pokračuje: „Žádáme, aby, s ohledem na důkazní materiál - video zachycující konání pachatele, byl čin posuzován jako trestný čin a soud uložil pachateli trest podle § 302, odst.2, písm.b) Trestního zákona, a to trest odnětí svobody v trvání 3 léta nepodmíněně, pokud byly psu způsobeny trvalé následky nebo smrt. Pokud trvalé následky nebo smrt nenastanou, žádáme pro pachatele trest odnětí svobody v trvání 2 roky nepodmíněně podle § 302, odst1, písm.b) Trestního zákona.“ Dle posledních informací má tato petice již přes sto padesát tisíc podpisů. Bez ohledu na závažnost celého případu, uvědomil si někdo z oněch údajných sto padesáti tisíc petentů, co vlastně podepisuje? Jak je známo, výkon petičního práva nesmí zasahovat do nezávislosti soudu. Stanoví tak § 1 odst. 3 zákona č. 85/1990 Sb., o právu petičním. Na ústavní úrovni tak činí čl. 18 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, jež je součástí ústavního pořádku ČR, když stanoví, že „peticí se nesmí zasahovat do nezávislosti soudu“. Každý právník jistě dobře ví proč tomu tak je, resp. chápe důvody výluky u tohoto základního politického práva. Komentářová literatura k tomu uvádí následující: „Zákaz zásahu formou petice do nezávislosti soudu je tak nutno v souladu s čl. 4 odst. 4 Listiny vykládat tak, že se tím rozumí jakýkoliv zákaz zásahu do rozhodovací činnosti kteréhokoliv soudu v jednotlivých věcech.“[2] Daný zákaz si samozřejmě nelze vykládat tak, že se občané vůbec nesmějí s peticemi obracet na soud jako orgán veřejné moci. Bude se jednat o řádný výkon petičního práva, pokud se občané obrátí na soud například s peticí, která bude obsahovat návrhy směřující k vyšší efektivnosti rozhodování soudní soustavy či s peticí upozorňující na nevhodné chování soudce (např. rasistické výroky, soustavná opilost)[3]. Výluka se vztahuje toliko na případy, ve kterých by petent zasahoval do nezávislosti soudu, tedy např. se snažil prostřednictvím petice, resp. počtem podpisů pod peticí ovlivnit rozhodování soudce v konkrétní věci. Jinými slovy požadoval by, aby soudce např. v trestním řízení nerozhodoval nestranně a nezávisle, ale aby vzhledem k značnému počtu podpisů pod peticí žádající ten či onen trest, vzal toto v úvahu a rozhodl tak, jak žádají petenti, nebo k tomu alespoň přihlédl. Není vůbec jisté na jaký odpovědný orgán a zda vůbec se petenti z úvodu tohoto článku s peticí obrátí. Avšak vzhledem k tomu, že obsahem je požadavek „nejvyššího možného nepodmíněného trestu“ dále pak konkretizovaného příslušným ustanovením trestního zákoníku, bylo by bláhové domnívat se, že se s peticí obrátí např. na živnostenský úřad. Je evidentní, že jediným příjemcem této petice musí být ve smyslu obsahu jedině soud, který v případě podání obžaloby bude rozhodovat o vině a trestu. Jistěže lze pochopit rozhořčení veřejnosti nad jednáním pachatele, který utrápil zvíře skoro až k smrti. Stejně tak je naprosto legitimním požadavek veřejnosti na spravedlivém potrestání pachatele. A koneckonců i podněty k otevření širší diskuze stran trestů za tyto trestné činy jsou zcela oprávněné. Sepisovat však petici za nejvyšší možný nepodmíněný trest a v podstatě navrhovat soudu, jak by měl být konkrétní pachatel potrestán, je dle mého názoru v demokratickém právním státě nepřípustné. Kdo zrovna nechyběl při hodinách dějepisu na střední škole, ví, že podobná prohlášení a rezoluce s podpisy, žádající trest smrti pro Dr. Horákovou, zasílali v roce 1950 závodní rady, školy a podniky Státnímu soudu v Praze. Netřeba dodávat, že tehdy se jednalo o ukázkovou státní propagandu a rozsudek byl již dávno předem politicky zadán. Jistá podobnost tu však je. Alespoň v tom rozsahu, že některým z oněch petentů nejde o spravedlivý proces, v rámci něhož by pachatel byl jistě přísně potrestán podle příslušných ustanovení trestního zákoníku, nýbrž jde jim o to prezentovat svoje úvahy o vině a trestu a úkolovat soud, jak by měl daný případ rozhodnout. Jakkoli je počínání těchto lidí lidsky pochopitelné s ohledem na skutečně zavrženíhodný čin pachatele, nevěřím tomu, že těch údajných sto padesát tisíc petentů chce žít ve státě, kde soudce rozhoduje o vině a ukládá trest na základě počtu podpisů pod peticí, která mu ráno přistane na stole. To už by mohl rovnou rozhodovat podle toho, jak se zrovna vyspal.

Mgr. Martin Tomášek,
asistent soudce


e-mail:    TOMASEK41@seznam.cz

_________________________
[1] Dostupné na www, k dispozici >>> zde.
[2] JEMELKA Luboš, BŘEŇ Jan. Zákon o právu petičním: Komentář. Praha. 2007. Wolters Kluwer. 172s.
[3] tamtéž

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz