Obecný zájem při němž poskytuje zaměstnavatel pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, je charakterizován v § 200 ZP. Jde o tři skupiny překážek, které ZP blíže konkretizuje. Jedná se o výkon veřejné funkce (např. člen zastupitelstva obce, poslanec Sněmovny, senátor, přísedící u soudu), občanskou povinnost (účast svědka v trestním řízení, soudní znalci, poskytnutí první pomoci při živelních událostech nebo obdobných mimořádných případech) a jiné úkony v obecném zájmu (např. činnost vedoucího na dětském táboře, dárci krve apod.) 

Výkonem veřejné funkce se rozumí plnění povinností vyplývajících z funkce, která je vymezena funkčním nebo časovým obdobím a je obsazována přímou nebo nepřímou volbou nebo jmenováním.  Zaměstnanci, který vykonává veřejnou funkci vedle svého zaměstnání, může být poskytnuto pracovní volno z tohoto důvodu v rozsahu nejvýše 20 pracovních dnů (směn) v kalendářním roce.  Jedná se např. o neuvolněného člena zastupitelstva obce. Touto úpravou se sleduje větší úspornost.

Občanské povinnosti
Povinnost občana k plnění občanských povinností je založena pro jednotlivé případy ve zvláštních právních předpisech. Z nich mu vyplývá povinnost, jejímž nevykonáním se vystavuje možnému postihu, např. povinnost svědčit u soudu, podrobit se opatřením proti přenosným nemocem, lékařským prohlídkám, které je povinen absolvovat podle zdravotnických předpisů. ZP je upravuje v § 202. O výkon občanských povinností jde zejména u svědků, tlumočníků, soudních znalců a jiných osob předvolaných k jednání u soudu, správního úřadu, jiného státního orgánu nebo orgánu územního samosprávného celku, při poskytnutí první pomoci nebo při požární ochraně, při živelních událostech apod.
             
Jinými úkony v obecném zájmu jsou úkony, které stanoví ZP v § 203 a dále úkony    stanovené zvláštními zákony. V případě jiných zákonů jde zejména o účast na různých zkouškách a posuzování způsobilosti k výkonu specializovaných povolání. Jiné úkony v obecném zájmu stanoví např. § 90 odstavec 1 zákona č. 96/2004 Sb.,  o podmínkách získávání a uznávání způsobilosti k výkonu nelékařských zdravotnických povolání a k výkonu činností souvisejících s poskytováním zdravotní péče (zákon o nelékařských zdravotnických povoláních),§ 15 odstavec 9 a § 83 odstavec 11 zákona o vysokých školách, § 184 školského zákona, § 7 odstavec 5 zákona č. 104/2000 Sb., o Státním fondu dopravní infrastruktury apod.

Školský zákon ( zákon č. 561/2004 Sb.) v § 184  v souvislosti se státními maturitami  uvádí, že účast členů ve zkušební komisi pro závěrečné a maturitní zkoušky, absolutorium v konzervatoři, absolutorium a činnost komisaře a hodnotitele a maturitního asistenta, je jiným úkonem v obecném zájmu. Zaměstnanci při něm náleží náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.,případně náhrada jízdních výdajů k účasti na jednání zkušební komise.

Bude-li zaměstnavatel posuzovat, zda se u zaměstnance jedná o jiný úkon v obecném zájmu a z toho důvodu i o poskytnutí pracovního volna, musí tedy nejdříve zjistit, zda tato překážka v práci není uvedena jako jiný úkon v obecném zájmu v jiném právním předpise (zákoně). V záporném případě přichází pak v úvahu  zjištění, zda tato překážka (žádost o poskytnutí pracovního volna)  je uvedena v § 203 ZP. 

Za jiný úkon v obecném zájmu se podle tohoto ustanovení považuje např. výkon funkce člena orgánu odborové organizace, výkon jiné odborové činnosti (účast na schůzích, konferencích nebo sjezdech), školení pořádané odborovou organizací v rozsahu   5 pracovních dnů v kalendářním roce, nebrání –li tomu vážné provozní důvody. V uvedených „odborových“  úkonech náleží pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.  Rozhodující je charakter uvedených schůzí, konferencí a sjezdů, nemělo by se např. jednat o účast zástupců odborů  na obdobných akcích politických stran.
                          
Účast na odborové schůzi

V podnikatelské praxi jsou problémy s tím, jak posuzovat účast člena managementu firmy na schůzi odborové organizace, kde se např. projednává výpověď z pracovního poměru zaměstnanci. I v tomto případě se i těchto vedoucích  zaměstnanců jedná o jiný úkon v obecném zájmu podle § 203 odst. 2 písm.b). ZP. Jde o výkon jiné odborové činnosti, účast na schůzi, na níž vedení plní svoji povinnost. Jestliže je  zaměstnanec – vedoucí, nečlen odborů, pozván na schůzi odborové organizace v pracovní době, aby vysvětlil důvody k výpovědi zaměstnance, rovněž se uplatní toto ustanovení. Tuto skutečnost nemůžeme posuzovat  jako neplacené volno, i když by odborová organizace jednala  mimo pracoviště.

Mezi jiné úkony v obecném zájmu dále patří např. činnost dárce krve, afereze a při odběru dalších biologických materiálů a činnost člena Horské služby. Dále je v nich zahrnuta činnost zaměstnance při přednášce nebo výuce, v rozsahu nejvýše 12 směn v kalendářním roce, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody na straně zaměstnavatele.  Pracovní volno rovněž přísluší k činnosti členů volebních komisí pro volby do Parlamentu ČR, Evropského parlamentu a zastupitelstev územních samosprávných celků. Zanedbatelná není ani činnost zprostředkovatele a rozhodce při kolektivním vyjednávání. V tomto případě přísluší pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu, stejně jako k činnosti dobrovolného sčítacího orgánu při sčítání lidu, domů a bytů včetně doplňujících výběrových šetření obyvatelstva.

Za jiný úkon v obecném zájmu se rovněž považuje činnost při organizování zájmové tělovýchovné, sprotovní nebo kulturní  akci a nezbytné přípravy na ni a k činnosti dobrovolného zdravotníka Červeného kříže při výkonu zdravotnických služeb při sportovní nebo společenské akci. Pracovní volno přísluší v nezbytně nutném rozsahu, pokud tomu u zaměstnavatele nebrání vážné provozní důvody.

Za jiný úkon v obecném zájmu se dále považuje činnost zaměstnance, který je členem vyjednávacího výboru a člena výboru zaměstnanců podle zvláštního právního předpisu (např. podle zákona č. 627/2004 Sb., o Evropské společnosti, zákona č. 125/2008 Sb., o přeměnách  obchodních společností a družstev, zákona č. 307/2006 Sb., o evropské družstevní společnosti. Pracovní volno poskytne zaměstnavatel  k výkonu uvedených funkcí s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.

Pracovní volno k volbám

Zákon č. 130/2000 Sb., který upravuje pravidla pro  volby, stanoví v oblasti pracovněprávních vztahů práva členů okrskových volebních komisí a kandidátů. Podle § 55 tohoto zákona člen okrskové volební komise, který je v pracovním poměru nebo v poměru obdobném pracovnímu poměru, má nárok na pracovní volno v nezbytně nutném rozsahu a na náhradu mzdy nebo platu ve výšvi průměrného výdělku od uvolňujícího zaměstnavatele. Zákon pamatuje i na osoby samostatně výdělečně činné,které nejsou v pracovním poměru. Těmto osobám, které jsou členy okrskových volebních komisí, přísluší paušální náhrada ušlého výdělku za dobu výkonu funkce v této komisi. Podmínkou je, že tyto osoby jsou výdělečně činné. Kandidáti do krajských zastupitelstev mají podle § 56 zákona č. 130/2000 Sb., právo, aby ode dne následujícího po registraci kandidátní listiny okresním úřadem v sídle kraje do dne předcházejícího volbám do zastupitelstva kraje má ten, k němuž je v pracovním nebo obdobném poměru, poskytl pracovní volno  bez náhrady mzdy. Činnost kandidáta v tomto období je jiným úkonem v obecném zájmu. Obdobná práva mají členové okrskových volebních komisí ve volbách do zastupitelstev obcí. Podrobná úprava je obsažena v § 62 a § 63 zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí. 
                      
Branná povinnost a pracovní volno

Se zrušením  branné  povinnosti  došlo i k podstatné úpravě této překážky v práci jako jiného úkonu v obecném zájmu podle § 204 ZP.  Zaměstnavatel omluví nepřítomnost zaměstnance v práci v nezbytně nutném rozsahu, je –li zaměstnanec povinen dostavit se k příslušnému  vojenskému správnímu úřadu v souvislosti s výkonem branné povinnosti. Ve stejném rozsahu se poskytuje zaměstnanci pracovní volno na cestu do místa, kam byl povolán, a dále po dobu vojenského cvičení  nebo výjimečného vojenského cvičení podle branného zákona. Zájem státu na efektivní obraně vlasti je vyjádřen v ustanovení § 204 odstavec 3 ZP.  Příslušný vojenský úřad, který zaměstnance předvolal či povolal, hradí předvolanému nebo povolanému zaměstnaci náhradu mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku.
                         
Refundace mzdy
     
Při posuzování jiných úkonů v obecném zájmu  mnohdy dochází v personální praxi k nesrovnalostem a k nerovnému postavení zaměstnanců. Mnohdy se tyto otázky vysvětlují účelově. Na některých pracovištích považují určité činnosti ( např. sportovní reprezentace, vystupování kulturních souborů v zahraničí apod.) za jiné úkony v obecném zájmu a poskytují pracovní volno s náhradou mzdy, jinde zaměstnanec dostává "jen" neplacené pracovní volno. Těmto problémům by měla zabránit  jednoznačná právní úprava.  Není-li v § 203 ZP u konkrétního jiného úkonu v obecném zájmu uvedeno, že přísluší pracovní volno s náhradou mzdy, tak jde o pracovní volno bez náhrady mzdy (neplacené volno). Náhradu mzdy v těchto případech poskytne subjekt, pro něhož byl zaměstnanec činný nebo pro něhož  vykonával jiný úkon v obecném zájmu. Pokud by náhradu mzdy poskytl zaměstnavatel, musí ten, pro něhož byl zaměstnanec uvolněn, tuto náhradu mzdy refundovat zaměstnavateli (§ 206 odstavec 4 ZP).

Náhradu mzdy nebo platu v těchto případech, kromě několika výše uvedených úkonů, neposkytuje zaměstnavatel. Případnou „kompenzaci“ (tzv. refundaci mzdy nebo platu) může zaměstnavatel uplatňovat vůči právnické nebo fyzické osobě, pro níž byl zaměstnanec uvolněn, pokud není právním předpisem stanoveno jinak nebo není-li dohodnuto jinak. Tím se sleduje větší úspornost. Pracovní volno přísluší vždy zásadně v nezbytně nutném rozsahu.
             
Např. zaměstnanec je uvolněn pro činnost vedoucího v dětském táboře nebo na přednášku pro vzdělávací agenturu. Zaměstnavatel neposkytne náhradu mzdy. Poskytne ji pořadatel dětského tábora nebo vzdělávací agentura. V případě, že ji poskytne zaměstnavatel, pořadatel dětského tábora nebo vzdělávací agentura ji uhradí (refunduje) zaměstnavateli.

Zaměstnavatel je povinen poskytovat pracovní volno s náhradou mzdy jen k výkonu funkce člena orgánu odborové organiazce, k účasti na školení pořádaném odborovou organizací, k činnosti dárce při odběru krve , při aferéze a při odběru dalších biologických materiálů, k výkonu funkce člena vyjednávacího výboru a člena výboru zaměstnanců.                                 

Náhrada mzdy bez povinnosti

Ustanovení § 200 ZP umožňuje, aby v kolektivní smlouvě se sjednalo nebo se  dohodlo se zaměstnanci, že náhradu mzdy nebo platu  zaměstnavatel poskytne při překážce v práci z důvodu obecného zájmu zaměstnanci  i v případech, kdy podle zákona nepřísluší. Právo na náhradu mzdy může zaměstnavatel stanovit i ve vnitřním předpisu podle § 305 ZP.

Možnost náhrady mzdy nebo platu platí nejen pro zaměstnavatele, kteří se v odměňování zaměstnanců řídí ustanoveními ZP o mzdě ( tzv. podnikatelské subjekty), ale i pro zaměstnavatele, kteří se při odměňování řídí platovou úpravou ( tzv. nepodnikatelské subjekty), např. organizační složky státu, územní samosprávné celky, subjekty z oblasti veřejných služeb apod. Tito zaměstnavatelé jsou  však, na rozdíl od „podnikatelských“ subjektů, limitováni finančními prostředky, které jim byly v rámci příslušného rozpočtu poskytnuty. Zaměstnavatel nemůže určitou překážku v práci označit nebo rozšířit jako „jiný úkon v obecném zájmu“ ve srovnání s těmi, které jsou uvedeny v § 203 odstavec 2 ZP (např. výkon funkce člena odborového orgánu, dárce krve, člen volební komise, vedoucí táborů pro děti a mládeže apod.). Může však zvýšit rozsah poskytovaného volna, případně přiznat toto volno s náhradou mzdy tam, kde to zákon sám nestanoví. Tzv. nepodnikatelský subjekt musí ovšem dodržovat příslušné zvláštní předpisy, zejména rozpočtová pravidla, které upravují poskytování úhrad a prostředků z veřejných rozpočtů.

Nebude v rozporu s ustanovením § 200 ZP, když uvedené možnosti budou sjednány v pracovní smlouvě (jde o dvoustranný právní úkon – dohodu). Zaměstnavatel však v rámci tohoto postupu musí respektovat ustanovení ZP o diskriminaci a dodržování zásady rovnosti v pracovněprávních vztazích.

Více volna pro vedoucí dětských táborů

Od 1.ledna 2021 se rozšiřuje pracovní volno související s akcí pro děti a mládež. Jedná se o rozšíření překážek v práci z důvodu obecného zájmu.
 Doplňuje se § 203 odst.2 písm. h) ZP v tom smyslu, že za jiný úkon v obecném zájmu s poskytováním pracovního volna se považuje činnost vedoucích táborů pro děti a mládež, jejich zástupců pro věci hospodářské a zdravotní, oddílových vedoucích, vychovatelů, instruktorů, případně středních zdravotnických pracovníků v táborech pro děti a mládež a pro obdobné činnosti na sportovních soustředěních dětí a mládeže. Zaměstnanci přísluší pracovní volno s náhradou mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku nejvýše za 1 týden v kalendářním roce.

Podmínky pro volno
Pracovní volno podle § 203 odst. 2 písm. h) ZP s náhradou mzdy nebo platu přísluší zaměstnanci pouze, pokud se jedná o akci pořádanou právnickou osobou,

• zapsanou ve veřejném rejstříku právnických a fyzických osob po dobu nejméně 5 let a
• práce s dětmi a mládeží je její hlavní činností.

Tuto skutečnost musí zaměstnanec zaměstnavateli prokázat. Maximální výše poskytnuté náhrady mzdy nebo platu činí výši průměrné mzdy v národním hospodářství za první až třetí čtvrtletí kalendářního roku předcházejícího kalendářnímu roku, ve kterém se poskytuje pracovní volno, vyhlášené podle zákona upravujícího zaměstnanost. Zaměstnavatel má nárok na úhradu poskytnuté náhrady mzdy nebo platu ze státního rozpočtu. Úhradu poskytuje na žádost okresní správa sociálního zabezpečení podle sídla zaměstnavatele, je-li jím právnická osoba, nebo podle místa trvalého pobytu zaměstnavatele, je-li jím fyzická osoba. Zaměstnavatel musí doložit poskytnutí náhrady mzdy nebo platu a splnění podmínek pro její poskytnutí.
                                     
Žádost o pracovní volno

ZP stanoví v § 206 zaměstnanci povinnost, aby o pracovní volno předem požádal a překážku v práci prokázal. V případě neodkladné překážky v práci, která nebyla zaměstnanci předem známa, např. náhlé onemocnění nebo úraz, nebude zaměstnanec povinen uvědomovat zaměstnavatele o této překážce v práci předem, je však povinen tak učinit bez zbytečného průtahu po jejím vzniku.
Příklad: Jestliže bude zaměstnanec vědět, že v určitém období bude mít zasedání zastupitelstva obce, musí o pracovní volno zaměstnavatele předem požádat. Právnické a fyzické osoby jsou povinny poskytnout zaměstnanci v těchto otázkách potřebnou součinnost. Tato úprava vychází z dřívější praxe, kdy např. zdravotnická zařízení neměly stanovenu povinnost prokazovat existenci vyšetření nebo ošetření zaměstnance, případně délku trvání tohoto úkonu.
                                    

Časté jsou dotazy od personalistů, zda mohou neposkytnout náhradu mzdy nebo platu zaměstnavatelem v případech, kdy zaměstnanec měl v určité době neomluvenou absenci nebo se po skončení pracovního volna včas nevrátil do práce.  Tato možnost nepřichází v úvahu.
     
V některých případech pracovního volna by se však mohlo jednat o bezdůvodné obohacení na straně zaměstnance.  Jedná se např. o právní jednání zaměstnavatele, kterým poskytne náhradu mzdy při překážce v práci z důvodu obecného zájmu, na kterou zaměstnanci nárok nevznikl.

Jestliže např. zaměstnanec je uvolněn k činnosti vedoucího na dětském táboře a tato doba přesahuje 3 kalendářní týdny, nemůže mu zaměstnavatel poskytnout  pracovní volno nad tento rozsah. ZP v § 203 odstavec 1 písm.h) uvádí podmínky, za kterých může být toto volno poskytnuto, a zaměstnanec je nesplnil. Obdobně by s e posuzoval i případ, kdy uvolňovaný zaměstnanec  nepracoval  nejméně po dobu 1 roku před uvolněním soustavně a bezplatně s dětmi a mládeží.

Za bezdůvodné obohacení zaměstnance by s e považoval i případ, kdy zaměstnanec mohl tuto činnost provést mimo pracovní dobu.

Příklad : Jednání zastupitelstva Městského úřadu probíhalo po skončení pracovní doby zaměstnance. Ten však požádal o pracovní volno, které předcházelo jednání zastupitelstva a zasahovalo do pracovní doby.  I když náhradu mzdy (platu) za tuto překážku v práci by měl refundovat územní samosprávný celek, přesto by zaměstnanci na náhradu nárok nevznikl. Přitom zaměstnanci neoprávněně požadují za toto volno náhradu mzdy.

Podobně by se posuzoval nárok zaměstnance, který by existenci této překážky v práci neprokázal (§ 206 odst. 2 ZP).

Nejde-li o občanské povinnosti nebo o jiné úkony v obecném zájmu, může zaměstnanec dostat jen neplacené pracovní volno. Je to např. účast na soudním rozvodovém nebo trestním řízení, projednávání dědictví u notáře, účast u soudu při projednávání žaloby, kterou zaměstnanec podal na jiného občana, účast na jednání o alimentační povinnosti zaměstnance, řízení při směně bytu, zařizování záležitostí kolem vydání pasu, průkazu totožnosti apod.

JUDr. Ladislav Jouza,
advokát a rozhodce pracovních sporů