Přelom v pojetí odpovědnosti advokátů?

Něco málo ke skutkovému stavu: v roce 2006 sepsal advokát (žalovaný) smlouvu o půjčce ve výši 2.240.000,- Kč a související zástavní smlouvu k zajištění půjčené částky. Problémem však bylo, že skutečný obsah smlouvy o půjčce datované dnem 3. 8. 2006 neodpovídal skutečnosti, neboť je v ní uvedeno, že před podpisem smlouvy v místě jejího uzavření předal věřitel (žalobce) částku 2.240.000,- Kč dlužníku. Toho dne ovšem smlouvu podepsal v kanceláři advokáta pouze žalobce, zatímco dlužník až dne 7. 8. 2006 v jiném místě, aniž mu byly peníze předány; smlouva o půjčce jakožto reálný kontrakt tak jejím podpisem nevznikla a strana smlouvy označená jako dlužník se tak ve skutečnosti dlužníkem nestala, vzhledem k dále popsanému vývoji, a nevznikla jí povinnost ji věřiteli vrátit. Dne 8. 8. 2006 žalobce pověřil svou manželku, aby do kanceláře žalovaného donesla částku 2.000.000,- Kč za účelem jejího předání dlužníku. Zde ji v přítomnosti žalovaného převzala ručitelka ze smlouvy o půjčce, která ji měla nepřítomnému dlužníku předat. Žalovaný advokát o předání peněz mezi těmito osobami vyhotovil příjmový doklad, který předal manželce žalobce, aniž ověřil oprávnění ručitelky jednat za dlužníka. Ta peníze dlužníkovi nepředala, ponechala si je pro svou potřebu a byla za to pravomocně odsouzena v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v Českých Budějovicích.

Je nasnadě, že advokát pochybil, Nejvyšším soudem bylo totiž jeho jednání právně posouzeno (a podobné jednání by obecně mělo být posuzováno) nikoliv pouze jako činnost spočívající v sepisu smluv, ale do výkonu advokacie (podle dikce ustanovení § 1 (2) zákona č. 85/1996 Sb., o advokacii[2] (dále jen "Zákon o advokacii"), je vzhledem k okolnostem nutné zařadit také působení v dalších fázích celé transakce, zejména předání smluv za účelem jejich podpisu a účast při předání finanční hotovosti. Žalovaný advokát věděl, že k předání peněz došlo v rozporu s textem smlouvy až po jejím uzavření, dokonce se na tom aktivně podílel, neboť se tak stalo v jeho kanceláři a sám vystavil doklad o převzetí. Zároveň advokát musel z titulu své odbornosti samozřejmě vědět, že smlouva o půjčce (v tomto případě dle dikce původního § 657 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku[3]) má reálnou povahu, tedy ke vzniku souvisejícího závazkového vztahu dochází nikoliv uzavřením smlouvy, ale až skutečným předáním předmětu půjčky od věřitele dlužníkovi.  

Odpovědnost advokáta upravuje ustanovení § 24 Zákona o advokacii, který vychází z objektivní odpovědnosti, tedy bez zřetele k zavinění, a to v případě, kdy při výkonu advokacie dojde k porušení povinnosti advokáta, následně dojde ke vzniku škody a tyto dva elementy vzájemnou příčinnou souvislostí. Z povahy věci (z podstaty poskytování právních služeb) pak vyplývá, že advokát je při poskytování právních služeb klientovi povinen postupovat s náležitou odbornou péčí. To předpokládá iniciativní a samostatný přístup advokáta, poskytnutí potřebných informací klientovi, vysvětlení řešené problematiky, předestření možných variant postupu, vyhodnocení jejich výhod i rizik a vyžádání si pokynů (informovaného souhlasu) klienta v případě, že je to potřebné, což se v tomto případě dle názoru Nejvyššího soudu nestalo.

Nejvyšší soud zde (logicky) uzavírá, že pokud sepsaný text smlouvy o půjčce neodpovídá skutečnému průběhu realizace takové půjčky, tak není možné výkon advokacie selektivně omezit na pouhé sepsání takové smlouvy, ale je nutné celou transakci vnímat v širším měřítku a v této souvislosti poučit strany smlouvy o případných následcích - zde o tom, že v rozporu s textem smlouvy nebyly peníze řádně předány a že závazkový vztah dosud platně nevznikl. Poučení plynoucí z celého řízení je poměrně prosté - každou transakci je nutné, vzhledem k existenci poučovací povinnosti dle ustanovení § 16 Zákona o advokacii, brát jako komplexní souhrn vlastní právní porady a návazujících úkonů nutných k dosažení jejího účelu a i když je úkol advokáta v daném případě vymezen úžeji, tak nesmí opomenout svého klienta alespoň stručně informovat o souvisejících následcích zamýšlené konstrukce dané transakce.  

[1] K dispozici >>> zde. 
[2] Zákon č. 85/1996 Sb.
[3] Zákon č. 40/1964 Sb.