„Přímá ochrana zvířat proti týrání zahrnuje ochranu zvířat vymezenou právními předpisy, které vymezují, zakazují a postihují činnosti považované za týrání zvířat. 

Nepřímá ochrana zvířat proti týrání zahrnuje ochranu zvířat, kterou vymezují předpisy upravující zacházení se zvířaty a ochranu jejich pohody a zdraví. Jedná se o předpisy, jejichž hlavním cílem není ochrana zvířat proti týrání, ale které svým obsahem přesto k ochraně zvířat přispívají …“.

Na webových stránkách Státní veterinární správy[2] je možné najít podrobnější informace k této problematice a také shlédnout videoprogramy, které se vztahují k uplatňování zásad welfare (ochrana pohody zvířat) a které lze chovatelské veřejnosti jen doporučit.

Někteří chovatelé však stále nejsou schopni dodržet ani minimální standardy a zákonné požadavky na chov zvířat. V médiích se pak objevují zprávy o skotu, který živořil v bahně nebo o koních celoživotně ustájených v nevyhovujících podmínkách bez možnosti výběhu.

Veřejný ochránce práv (dále jen „ochránce“) a jeho působnost v této oblasti[3]

Cílem všech zainteresovaných orgánů by měla být co nejrychlejší a zároveň nejefektivnější pomoc zvířatům.

Státní veterinární správa je orgánem veterinární správy a správním úřadem s celostátní působností podřízeným Ministerstvu zemědělství. Svoji působnost vykonává Ústřední veterinární správou a krajskými veterinárními správami.

Ke kontrole způsobu a podmínek chovu zvířat z hlediska veterinárního zákona a zákona na ochranu zvířat proti týrání jsou příslušné zejm. krajské veterinární správy[4]. Základním procesním předpisem upravujícím oblast kontroly je zákon č. 255/2012 Sb., o kontrole (kontrolní řád), který od 1. 1. 2014 nahradil zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole[5]. Provedení tzv. neohlášených kontrol ze strany kontrolního orgánu je vhodné zejm. tehdy, pokud by doručení oznámení o zahájení kontroly mohlo výrazným způsobem komplikovat zjišťování skutkového stavu[6].

Ochranou zvířat se kromě veterinární správy zabývají také obecní úřady obce s rozšířenou působností, které ukládají sankce za týrání zvířat[7] a nařizují zvláštní (nápravná) opatření[8]. Jejich nadřízeným správním orgánem je krajský úřad, na který je možné se obrátit např. tehdy, když je obecní úřad obce s rozšířenou působností ve věci nečinný.

Postup veterinární správy, obecních úřadů obce s rozšířenou působností resp. krajských úřadů pak může prošetřit ochránce. Podotýkám, že publikační řada ochránce obsahuje sborníky zaměřené na ty oblasti, v nichž se ochránce opakovaně setkává se stížnostmi a které umožňují odborné a laické veřejnosti podrobně se seznámit s danou problematikou. Jednou z publikací je také sborník Kontrolní orgány[9].

Ochránce se však nemůže zabývat občanskoprávními otázkami, jako je obtěžování sousedů zápachem, zvýšeným výskytem hmyzu a dalšími důsledky chovu zvířat. Obtěžování těmito tzv. imisemi je problémem občanskoprávním a je třeba se bránit občanskoprávní žalobou pro porušování ustanovení § 1013 občanského zákoníku[10].

Ochranou zvířat se v neposlední řadě zabývá také Policie ČR v případě podezření na spáchání trestného činu týrání zvířat (okamžitý zásah může provést rovněž obecní policie). Ochránce se nemůže zabývat postupem policie, pokud vystupuje jako orgán činný v trestním řízení. Další informace k této problematice jsou uvedeny v informačním letáku Policie, státní zastupitelství, který byl zveřejněn na webových stránkách www.ochrance.cz [11].

Mgr. Marcela Fadrná