Svátky klidu, míru… a nakupování!?, aneb zákaz maloobchodního prodeje o státních svátcích a e-shopy. (tento článek shrnuje Rozsudek NSS pod sp. zn. 4 As 349/2020–63 ze dne 12.7.2021)

Na svatého Václava roku 2017 byl Českou obchodní inspekcí proveden kontrolní nákup u giganta internetového nakupování v Čechách, Alzy.cz. Předmětem nákupu byla myš k počítači v hodnotě 161,- Kč, která se České obchodní inspekci nakonec prodražila na 33.000,- Kč jako náhrada nákladů řízení prohraného soudního sporu.

V této kauze se jedná o výklad zákona č. 223/2016 Sb., o prodejní době v maloobchodě a velkoobchodě, a sice hned o § 1 odst. 1 písm. d): V maloobchodě je zakázán prodej o těchto státních svátcích a ostatních svátcích (…) d) 28. září – Den české státnosti. Jak lze vidět, tak by se Alza skutečně dopustila přestupku dle § 3 téhož zákona, pokud by v tento den otevřela a provozovala by maloobchod. Ostatně do zákonné definice by se vešla i svou velikostí prodejní plochy – předmětná provozovna v Plzni měla větší výměru, než je zákonem stanovená hranice 200 m². Má to ale háček…

Alza.cz je sice v obchodním rejstříku zapsána mimo jiné jako maloobchodní prodejce, tím argumentovala ČOI, ale v daném případě se o maloobchodní prodej dle výkladu Alzy nejednalo. Ona, jakožto internetový obchod, se daným zákonem vůbec řídit nemusí, neb ten se na internetové prodejny vůbec nevztahuje.

V daném právním sporu se totiž střetává extenzivní výklad ČOI a restriktivní výklad daného zákona, jak nám zde ukazuje Alza. Podle ní totiž nelze situaci, kdy si zákazník přes internetové stránky Alza.cz objedná zboží, které si pak následně přijde vyzvednout do kamenné prodejny, označit za maloobchodní prodej. Prodej je totiž pojem nadřazený pro několik samostatných úkonů, které si svým dopadem nejsou pro posouzení, jestli se jedná o maloobchodní prodej, rovny. Za místo prodeje je právě podle tohoto výkladu nutno považovat místo, kde došlo k uzavření kupní smlouvy (což může být při prodeji přes internet obývací pokoj zákazníka, tramvaj cestou do práce etc.), není ale už rozhodující, který z nabízených způsobů zaplacení (platba internetovou platební bránou či při převzetí na prodejně nebo při převzetí od kurýra) a doručení zboží (kamenná prodejna, kurýr, výdejní box…) si zákazník zvolí. V čem dává také Nejvyšší správní soud Alze.cz za pravdu je to, že i Nový občanský zákoník při prodeji distančním způsobem stanovuje speciální podmínky (např. v § 1829 čtrnáctidenní lhůtu pro odstoupení od smlouvy). Co také odlišuje distanční způsob uzavírání kupní smlouvy od toho prezenčního, je povinnost prodávajícího předložit obchodní podmínky a vyžádat si od kupujícího potvrzení, že se s nimi seznámil a rozumí jim. Při klasickém převodu vlastnictví tradicí na prodejně se s ničím takovým nesetkáme. Navíc argumentem ad absurdum lze při považování internetového prodeje za klasický maloobchodní prodej dojít k tvrzení, že pokud by musely e-shopy opravdu zákaz prodejní doby dle výše zmíněného zákona dodržovat, musely by ve státní svátky zákazníkům zamezit přístup ke svým stránkám například znepřístupněním těchto stránek všem uživatelům internetu.

V části, kde NSS posuzuje kasační stížnost jako takovou tedy vymezuje svůj nesouhlas s definicí zákazu prodeje tak, jak ho užila Česká obchodní inspekce a posléze s ní souhlasil i Krajský soud v Plzni – tedy že tento zákaz se vztahuje na jakoukoliv fázi prodeje. Dále je též zajímavá část, kde se NSS pouští do vod soukromého práva a vymezuje, že na e-shopu je nabídka prodávajícího činěna již samotným vyvěšením produktu se specifikovanou cenou na veřejně přístupné internetové stránky.

Ještě znovu zde v této části bylo Nejvyšším správním soudem zmíněno, že pokud je o státním svátku otevřena provozovna, která by jinak dle zmiňovaného zákona měla být zavřena, jen pro účel výdeje objednávek vytvořených distančním způsobem, tak se nejedná o maloobchodní prodej.

S čím ale naopak Alza jako stěžovatelka u Nejvyššího správního soudu neuspěla, byla stížnost na způsob, jakým ČOI určila velikost inkriminované provozovny. Česká obchodní inspekce si totiž parametry pro posouzení vypůjčila z Unijního předpisu, což se Alza před NSS snažila napadnout, ovšem neuspěla. Stejně tak stěžovatelka neobstála i s tvrzením, že plocha, kde není vystaveno zboží ke koupi/vyzkoušení, ale jen k reklamním a propagačním účelům jejích smluvních partnerů, nemůže být započítána do celkové prodejní plochy provozovny. Dle právního názoru NSS se totiž jedná stále o prostor, který je přístupný zákazníkům, kteří zde mohou zboží sledovat a na základě toho se rozhodnout pro případnou koupi.

Sečteno podtrženo – postup České obchodní inspekce byl označen za rozporný se zákonem a jí použitý výklad zákona o zákazu maloobchodního prodeje označen za chybný.

Vojtěch Horký,
právní asistent