Dne 17. 12. 2021 uplyne členským státům Evropské unie transpoziční lhůta k dosažení účelu Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2019/1937 ze dne 23. října 2019 o ochraně osob, které oznamují porušení práva Unie (dále „směrnice”). Nedojde-li ze strany členských států k implementaci směrnice do tohoto data, nastane její přímý účinek. V rámci České republiky prošla navrhovaná právní úprava zákona o ochraně oznamovatelů a návrh souvisejícího změnového zákona pouze prvním čtením a dosud nedošlo k jejich schválení. Přímý účinek směrnice se tak jeví jako vysoce pravděpodobný. Následující text proto shrnuje, na koho se bude směrnice vztahovat a jaké povinnosti z ní povinným subjektům vyplývají.

Na koho se bude směrnice přímo aplikovat:

Povinnými subjekty směrnice chápe v ní blíže specifikované subjekty soukromého sektoru, státní orgány, veřejné instituce[1] a orgány územních samosprávných celků. Právě posledním z uvedených subjektů se budeme dále zabývat. Sama směrnice tuto skupinu omezuje na obce, jejichž počet obyvatel je větší než 10 tisíc. Členské státy ovšem mohou povinnosti spojené se směrnicí vyžadovat i od obcí s menším počtem obyvatel.[2] Jak vyplývá z výše uvedeného, v současné chvíli není pravděpodobné, že by do uplynutí implementační lhůty došlo v České republice k přijetí vnitrostátní právní úpravy. Proto by zatím měly směrnici věnovat pozornost zejména územní samosprávné celky, jejichž počet obyvatel přesahuje 10 tisíc.

Reklama

Aktuální judikatura k rodinnému právu, zejména k otázkám péče o děti a jejich výživy (online - živé vysílání) - 3.6.2022

3.6.2022 09:003 025 Kč s DPH
2 500 Kč bez DPH

Koupit

Co si představit pod pojmem whistleblowing:

Whistleblowing můžeme chápat jako prostředek sloužící k oznamování protiprávního jednání u některého z povinných subjektů. Celý proces má fungovat tak, aby byla zajištěna co nejúčinnější ochrana osoby oznamující protiprávní stav (dále „oznamovatel”) před možným odvetným opatřením, například formou finančních postihů či propuštění. Oznamovatelem bude obvykle zaměstnanec, který se v souvislosti se svou prací dozví o protiprávním jednání porušujícím právo Unie u povinného subjektu. Tento postup má přispívat k hájení svobody projevu ve vztahu k oznamovatelům, ale také k pluralitě ve sdělovacích prostředkcích a v neposlední řadě sloužit jako důležitý zdroj zejména pro investigativní novináře.

Jak má celý proces probíhat:

K oznámení protiprávního jednání může dojít prostřednictvím dvou odlišných kanálů, a to přímo v rámci obce či kraje, nebo u externího orgánu mimo územní samosprávný celek. V souvislosti s tím lze základní povinnosti, které s sebou směrnice přináší, rozdělit na následující:

1. povinnost zavést vnitřní oznamovací systém spolu s nastavením mechanismů pro vyřizování, zpracování a uchování oznámení
2. povinnost zavést externí oznamovací systém spolu s nastavením mechanismů pro vyřizování, zpracování a uchování oznámení.

Povinnosti spadající pod písm. B) bude v rámci České republiky vykonávat Ministerstvo spravedlnosti. V pozornosti obcí a krajů by tak v průběhu příštích dní mělo rezonovat zejména zavedení vnitřního oznamovacího systému a s tím spojené povinnosti.

Vnitřní oznamovací systém a s ním spojené povinnosti:

Sama směrnice upřednostňuje oznamování informací o porušení práva Unie právě prostřednictvím vnitřního oznamovacího systému. Obcím a krajům tím vznikne prostor pro případnou nápravu oznámeného protiprávního stavu před tím, než se jím začne zabývat orgán veřejné moci, jak by tomu bylo v případě oznámení u externího orgánu (Ministerstva spravedlnosti). Zároveň se jedná o variantu rychlejší a finančně přijatelnější.

Stěžejním prvkem tohoto systému je tzv. příslušná osoba. Tato bude v rámci konkrétního územního samosprávného celku přijímat a vyhodnocovat jednotlivá oznámení, případně také navrhovat možná řešení k odstranění zjištěného protiprávního stavu. Svou činnost bude příslušná osoba vykonávat nestranně, bez jakékoliv intervence povinného subjektu. Povinností obcí a krajů tak bude zajistit alespoň jednu příslušnou osobu (množství příslušných osob by se mělo odvíjet od velikosti povinného subjektu) a následně ji řádně proškolit ohledně jejích práv a povinností vyplývajících pro ni ze směrnice. Důležitost vhodného výběru kandidáta podtrhuje také skutečnost, že odpovědnost za řádné fungování celého vnitřního oznamovacího systému ponese sám povinný subjekt, nikoli příslušná osoba. Pokud si obec na tuto pozici vybere pouze jednu osobu, bude nutné zajistit vhodné zastoupení v případě její dovolené, dočasné pracovní neschopnosti nebo jiné indispozice. Příslušnou osobou může být jakákoliv zletilá, svéprávná a bezúhonná osoba bez ohledu na její právní vztah vůči povinnému subjektu. Obce a kraje musí příslušné osobě zajistit a poskytnout takové nástroje, pomocí kterých se bude moci s oznamovatelovým oznámením seznámit pouze ona, ať už písemně, nebo ústně. V souvislosti s ochranou totožnosti oznamovatele je důležitá také mlčenlivost příslušné osoby, kterou tato bude vázána, a to i vůči povinnému subjektu. Při zavádění vnitřního oznamovacího systému může být obtížné najít osobu, která bude schopna se této pozice chopit a začít ji vykonávat v souladu s požadavky směrnice. Řešením proto může být výběr externí osoby (např. advokáta), která může využít svou praxi, popřípadě je schopna si celou problematiku v krátkém čase  nastudovat  a přispět ke snazšímu průběhu hned v začátcích. Zavedení vnitřního oznamovacího systému také může být předmětem činnosti dobrovolného svazku obcí, což umožní sdílet jeden systém všemi členy svazku obcí, aniž by ho musela zřizovat každá obec zvlášť.

K podpoře funkčnosti celého systému se vážou další povinnosti, zejména dostatečně informovat potencionálního oznamovatele o způsobu oznamování nebo o tom, kdo je příslušnou osobou (či příslušnými osobami). Stejně tak je třeba zabývat se způsobem evidence veškerých oznámení – ty je třeba uchovávat tak dlouho, jak to bude nutné k dosažení účelu směrnice. Zároveň tím nesmí být ohrožena totožnost oznamovatele.

Závěr:

Předběžně lze předpokládat, že se krajské úřady, magistráty, městské úřady či obecní úřady nemusejí obávat přílišné náročnosti ani nadměrného využívání této agendy. Přesto je třeba zajistit celý mechanismus tak, aby mu veřejnost plně důvěřovala a potenciální oznamovatelé se proto nemuseli obávat podat oznámení, kterým mohou zabránit pokračování v porušování práva. Zároveň by měla být zabezpečena také medializace celého systému, aby osoba, která se dozví o porušení práva Unie, měla jasno, jak tuto situaci bez obav oznámit.

Na závěr je třeba poukázat na Metodiku k přímé aplikovatelnosti směrnice vypracovanou Ministerstvem spravedlnosti, která uvádí podrobnější informace a zajišťuje tak usnadnění situace při plnění povinností vyplývajících ze směrnice. Metodika je vždy v aktuální verzi dostupná >>> zde.

Mgr. Sára Králová,
advokátní koncipientka

GHS Legal, s.r.o., advokátní kancelář

Horní náměstí 371/1
779 00 Olomouc

tel:+420 226 633 461
email: office@ghslegal.cz