19. 3. 2020
ID: 110721upozornění pro uživatele

Zaměstnanec odmítl zkoušku na alkohol v krvi

Zdroj: shutterstock.com

Do pracovního řádu v jedné firmě zařadili ustanovení, že " přes vrátnici nesmí být přenesena jediná láhev alkoholu." Zaměstnanci " dobrou " snahu zaměstnavatele obcházeli tím, že přenášeli dvě a více lahví alkoholu… Podobně postupují někteří zaměstnavatelé, když zakáží požívání alkoholu na " půdě" pracoviště. Přitom kanceláře nebo výrobní prostory nejsou půdou a zákaz by tam při slovním výkladu stanovené povinnosti neplatil.

Že by šlo o ochranu zaměstnavatele před alkoholem na pracovišti, aby se zaměstnanci nerozptylovali " nepodnikatelskými" záležitostmi? Nikoliv, jen účelová a protizákonná interpretace pracovněprávních předpisů ze strany zaměstnanců.

Již téměř tři roky (od 31. května 2017) je v ČR podrobná a důkladná právní úprava zákazu požívání alkoholu na vymezených místech a prostorách, včetně pracovišť. Tyto otázky upravuje zákon č. 65/2017 Sb., (dále „ zákon “) a rovněž zákoník práce č. 262/2006 Sb.,(dále ZP), který je obsahuje v části bezpečnost a ochrana zdraví při práci.

Zákaz na pracovišti

Zákon v § 11 odst. 6 zakazuje podávání nebo prodávání alkoholických nápojů osobě, o níž lze důvodně předpokládat, že tento nápoj vzápětí požije a následně bude vykonávat činnost, při níž by vzhledem k předchozímu požití alkoholického nápoje mohl ohrozit zdraví lidí nebo poškodit majetek. Na pracovištích se může např. jednat o kantýny nebo jiné občerstvovací stánky, kde by se neměl alkoholický nápoj prodávat řidičům nebo jiným osobám vykonávající činnosti ohrožující zdraví nebo bezpečnost ostatních zaměstnanců. Jedná se např. o zaměstnance obsluhující strojní park, jako jsou jeřáby, zdvižná a manipulační zařízení apod.

Tuto zákonnou povinnost může ovšem porušit i spolupracovník, který svému kolegovi nabídne (podá) alkoholický nápoj.

Další povinnost podle § 19 zákona se týká zaměstnanců. Osoba, která vykonává činnost, při níž by mohla ohrozit život nebo zdraví svoje nebo jiné osoby (např. spoluzaměstnanců) nebo poškodit majetek, nesmí před touto činností nebo v jejím průběhu požívat alkohol. Zákon se přitom odvolává na ZP.

Zákaz v pracovní době

ZP ukládá zaměstnancům povinnost nepožívat alkoholické nápoje a nezneužívat jiné návykové látky na pracovištích zaměstnavatele a v pracovní době i mimo tato pracoviště, nevstupovat pod jejich vlivem na pracoviště zaměstnavatele a nekouřit na pracovištích a v jiných prostorách, kde jsou účinkům kouření vystaveni také nekuřáci (§ 106 odstavec 4 písm. e) ZP).

. Zákaz je v pracovní době vždy bez ohledu na to, na kterém pracovišti se zaměstnanec nachází (např. pracovník stavební firmy obědvá v restauraci) a na pracovišti vždy i třeba po pracovní době.

ZP tedy staví mimo zákon i oslavy na pracovištích mimo pracovní dobu. Jestliže oslavenec čeká se svou oslavou až po skončení pracovní doby, aby si se spoluzaměstnanci "připil " na zdraví v prostorách firmy (např. zasedací místnost), není toto jednání v souladu se ZP.

Stejně tak není " zákonné" jednání zaměstnanců, kteří v pracovní době si " odskočí" na pivo nebo skleničku do nedaleké restaurace a svoje jednání odůvodňují " že nejde o pracoviště." Někteří zaměstnanci se při této " činnosti " vymlouvají na to, že se přestávka na jídlo a oddech nezapočítává do pracovní doby. Domnívají se, že při této přestávce, která není pracovní dobou, mohou požívat alkoholické nápoje. To je však jen jedna stránka věci. Současně platí, že zaměstnanec nesmí pod vlivem alkoholu nastupovat do práce a proto v žádném případě nemůže nastat situace, že alkoholický nápoj, byť by to bylo nízko stupňové pivo, nebude mít účinky po uplynutí 30 minutové přestávky.

Zákaz v mimopracovní době

Zákaz požívání alkoholických nápojů se vztahuje i k mimopracovní době tehdy, pokud by ovlivnění alkoholem mohlo přetrvávat až do nástupu do práce. Tomu odpovídá i povinnost zaměstnavatele, většinou vedoucích zaměstnanců, kteří řídí a organizují práci: nepřipustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti.

U vlivu alkoholu na práci je nutno rozlišit krátkodobé vlivy působící zejména v průběhu směny a dlouhodobé, které mají vliv na celkovou výkonnost zaměstnance i kolektivu, na jeho způsobilost k práci, použitelnost, spolehlivost i kvalifikaci. Krátkodobý vliv alkoholu na výkon práce se projevuje již při požití malého množství alkoholu. Např. při požití půllitru desetistupňového piva je doba potřebná k vymizení alkoholu jedna hodina, půl litru dvanáctky 3 hodiny. K tomu, aby zaměstnanec nebyl schopen nastoupit do práce např. na ranní směnu stačí, když předtím večer vypije pět dvanáctistupňových piv. Doba k vymizení alkoholu z krve je deset hodin.

Přesto jsou pracoviště, kde se pití alkoholu nezakazuje. Ovšem při dodržení několika podmínek. Musí se jednat o zaměstnance, kteří pracují v nepříznivých klimatických podmínkách, např. v horkých provozech a o pivo se sníženým obsahem alkoholu (§ 106 odst. 4 písm. e) ZP).  Podle vyhlášky č 335/1997 Sb., k zákonu potravinách, pivem se sníženým obsahem alkoholu se rozumí pivo s obsahem alkoholu nejvýše 1,2 %. Nízko stupňovým pivem ve smyslu tohoto předpisu je pivo nejvýše osmistupňové. Za nealkoholický nápoj se považuje nápoj, který obsahuje méně než 0,5 % ethanolu.

Zákaz požívání alkoholu se rovněž nevztahuje na zaměstnance, u nichž je tato " činnost" součástí plnění pracovních úkolů nebo je s plněním těchto úkolů obvykle spojena. Většinou se jedná o degustátory nebo zaměstnance pivovarů.

Dechová zkouška

Zaměstnanci jsou povinni podrobit se na pokyn příslušného vedoucího zaměstnance, který byl zaměstnavatelem písemně určen, zda nejsou pod vlivem alkoholu nebo jiných návykových látek.( § 22 odst. 2 nového zákona a § 106 odst. 4 písm. i) ZP)

Odbornému vyšetření zjišťujícímu obsah alkoholu nebo jiných návykových látek včetně odběru biologického materiálu k jeho stanovení je povinna podrobit se osoba, která se požitím těchto látek uvedla do stavu, v němž bezprostředně ohrožuje sebe nebo jiné osoby, veřejný pořádek nebo majetek, dále osoba, u které je důvodné podezření, že přivodila jinému újmu na zdraví v souvislosti s požitím alkoholického nápoje nebo užitím jiné návykové látky.

Tyto osoby (zaměstnanci) jsou povinny podrobit se na výzvu příslušníků Policie České republiky, obecní policie, Vojenské policie, Vězeňské služby České republiky, zaměstnavatele nebo jejího ošetřujícího lékaře vyšetření, zda nejsou ovlivněny alkoholem nebo jinou návykovou látkou. Podle § 21 odst. 2 zákona to může být i zástupce zaměstnavatele, který byl k tomu písemně určen.

Bližší podmínky, za kterých může být dán zaměstnanci pokyn, aby se podrobil vyšetření, není-li ovlivněn alkoholem, se soustřeďují na prevenci. Ustanovení ZP v § 106 ZP má čelit možnosti ohrožení života, zdraví nebo majetku. Je tedy třeba zvážit, kdy má zaměstnavatel a jeho orgán zasáhnout a dát pokyn, aby se zaměstnanec podrobil vyšetření. Je nepochybné, že tak má činit tehdy, když existuje důvodné podezření, že je zaměstnanec alkoholem skutečně ovlivněn. Je však nutno připustit, a to zejména u ovlivnění jinými omamnými prostředky, že není nutné pokyn k vyšetření vázat na podmínku, že jde o "odůvodněné" podezření, ale že lze pokyn vydat i tehdy, nemá-li příslušný vedoucí vůbec konkrétní podezření. Ovlivnění alkoholem nemusí být natolik zřetelné, aby u vedoucího vyvolalo odůvodněné podezření (např. jde-li o řidiče podnikového auta, u něhož se však ovlivnění alkoholem musí posuzovat velmi přísně, přísněji než u ostatních zaměstnanců).

Zaměstnanec odmítl zkoušku

Při splnění zákonných podmínek je zaměstnanec povinen podrobit se zjištění, zda není pod vlivem alkoholu a záleží na zaměstnavateli, jakou formu " zjištění " zvolí. Většinou se provádí tzv. orientační dechová zkouška a při pozitivním nálezu i vyšetření alkoholu v krvi, tzv. odborné lékařské vyšetření. To však provádí jen lékař.

Tyto případy se budou posuzovat podle § 20 odst. 2 zákona. Odmítne – li osoba (zaměstnanec) orientační vyšetření, provede se odborné lékařské vyšetření. Pokud toto vyšetření odmítne, hledí se na tuto osobu, jako by byla pod vlivem alkoholu. Odborné lékařské vyšetření se neprovede, jestliže orientační vyšetření (tzv. dechová zkouška) bylo provedené analyzátorem alkoholu v dechu

Příklad: vedoucí zaměstnanec, který je písemně určen zaměstnavatelem, vydal pokyn zaměstnanci k vykonání orientační zkoušky na alkohol v krvi (tzv. dechová zkouška). Jestliže zaměstnanec tuto zkoušku odmítne, provede se odborné lékařské vyšetření. Odmítne – li i toto vyšetření, hledí se na zaměstnance jakoby požil alkohol.

V těchto a obdobných případech může jít o porušení právních povinností (pracovní kázně) s nepříznivými důsledky pro zaměstnance. Takové odmítnutí by se mohlo považovat za závažné porušení a zaměstnavatel by mohl zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď z pracovního poměru a v závažnějších případech (např. s přihlédnutím k výši způsobené škody) by mohl i okamžitě zrušit pracovní poměr.  Zaměstnanec by si tedy měl své odmítavé stanovisko důkladně rozmyslet.

Není-li k vydání pokynu na orientační zkoušku na alkohol v krvi vedoucí zaměstnanec písemně určen zaměstnavatelem, nemusí zaměstnanec příkaz uposlechnout a neporušuje právní povinnost (pracovní kázeň.)

Alkohol na pracovišti a judikatura

V poslední době se k možným sankcím, zejména k možnosti skončit pracovní poměr, při prokázání alkoholu u zaměstnance na pracovišti, vyjádřil Nejvyšší soud. V rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 4733/2015 rozebral, za jakých okolností může být se zaměstnancem rozvázán pracovní poměr pro závažné porušení povinností, pokud test ukáže, že zaměstnanec požil alkohol. Vycházel ze situace, kdy zaměstnanci, před počátkem směny, bylo zjištěno 0,32 % alkoholu v krvi.

Nejvyšší soud zdůraznil, že se musí posuzovat hlediska, zda určité jednání zaměstnance naplňuje znaky závažného porušení povinností, či nikoliv. Mezi taková kriteria patří zejména funkce, kterou zaměstnanec zastává, jeho dosavadní postoj k plnění pracovních úkolů, doba a situace, v níž došlo k porušení právních předpisů, míra zavinění zaměstnance, způsob a intenzita porušení konkrétních povinností zaměstnance, důsledky porušení právních předpisů pro zaměstnavatele, zda svým jednáním způsobil zaměstnavateli škodu apod.

Nejvyšší soud vyslovil závěr, že „pozitivní zjištění alkoholu neznamená vždy (bez dalšího) porušení takové intenzity, aby bylo možné kvalifikovat jako závažné porušení povinnosti ve smyslu § 52 písm. g) ZP s možností výpovědi z pracovního poměru.“

V této souvislosti je však třeba zdůraznit, že podle § 106 odst. 4 písm. e) ZP, zaměstnanec nesmí vstupovat na pracoviště zaměstnavatele, pokud je pod vlivem alkoholického nápoje nebo návykové látky. V posuzovaném případě zaměstnanec nastoupil na pracoviště pod vlivem alkoholu a již tímto jednáním porušil povinnost, která má v ZP. Proto bylo a je nutné hodnotit především tuto skutečnost: zda nástup do zaměstnání pod vlivem alkoholu je závažným porušením, pracovních povinností, zejména s ohledem na charakter práce, možné důsledky po požití alkoholu, např. na bezpečnost a ochrany zdraví při práci spolupracovníků, poškození majetku zaměstnavatele apod. Výše alkoholu v krvi je pak doplňujícím hlediskem pro určení stupně intenzity porušení pracovní kázně.

Úhrada nákladů

je řešena v § 24 zákona. Náklady na odborné lékařské vyšetření (např. odebrání krve jako zkouška na alkohol) hradí poskytovateli zdravotnických služeb, zpravidla smluvnímu lékaři nebo zdravotnickému zařízení, zaměstnavatel. Byl-li zkouškou zjištěn v krvi alkohol, hradí náklady vyšetřované osoba, např. zaměstnanec. Rovněž hradí náklady na dopravu do zdravotnického zařízení. Neprokáže – li se krevní zkouškou alkohol, hradí tyto náklady zaměstnavatel.

Pokud bylo odborné lékařské vyšetření provedeno z důvodu odmítnutí orientační (dechové) zkoušky, hradí náklady vyšetřovaná osoba tomu, kdo uhradil náklady poskytovateli zdravotnických služeb. V pracovněprávních vztazích se jedná o zaměstnavatele. To se týká i nákladů na dopravu do zdravotnického zařízení.

Alkohol a pracovní úrazy

Výkon práce pod vlivem alkoholu se může negativně projevit i v oblasti odškodňování pracovních úrazů. I kdyby došlo k pracovnímu úrazu, který zaměstnanec nezavinil, ale prokázal by se vliv alkoholu, zaměstnavatel by žádnou škodu, byť by byla závažnější, zaměstnanci nehradil.

K úplnému zproštění odpovědnosti za škodu vzniklou pracovním úrazem nebo nemocí z povolání může dojít ve dvou případech, a to prokáže-li zaměstnavatel, že škoda byla způsobena výhradně tím, že postižený zaměstnanec svým zaviněním porušil předpisy nebo pokyny o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, ačkoliv s nimi byl řádně seznámen a jejich znalost a dodržování byly soustavně vyžadovány a kontrolovány, nebo že si škodu přivodil postižený výhradně svou opilostí a zaměstnavatel nemohl škodě zabránit.

Pro tento " postih " zaměstnance stačí, když zaměstnavatel prokáže, že si poškozený způsobil škodu svou opilostí a zaměstnavatel škodě nemohl zabránit a že tato skutečnost byla jedinou příčinou škody. Znamená to, že zaměstnavatel prokáže nejen, že zaměstnanec byl při práci opilý, ale že je příčinná souvislost mezi opilostí a vzniklou škodou, dále, že zaměstnavatel nemohl škodě zabránit a že tato skutečnost je jedinou příčinou škody.

Již z pracovních řádů zaměstnavatelů vyplývá, že zaměstnanec v opilém stavu nesmí být připuštěn k práci. Mistr, který zjistil opilost u zaměstnance, ať již na základě vlastní kontroly nebo na základě upozornění spoluzaměstnance, musí zaměstnanci další výkon práce zakázat a poslat ho domů. Nechá-li ho však v tomto stavu dále pracovat, porušuje povinnosti, které mu z hlediska péče o bezpečnost a ochranu zdraví při práci náležejí. V takovém případě nemůže přicházet pro zaměstnavatele v úvahu úplné zproštění odpovědnosti, ale jen zproštění částečné.

Opilostí, která je důvodem úplného nebo částečného zproštění odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou pracovním úrazem, je už takový stupeň alkoholického opojení, který znamená významnější zatížení duševních funkcí a celkové pohotovosti. Stav opilosti nemusí být dán jen pouhým požitím alkoholického nápoje, ale musí dojít ke snížení duševních funkcí a celkové pohotovosti zaměstnance. V těchto případech zpravidla nestačí výslechy spolupracovníků-svědků, ale soudy si opatřují důkazy znalců-lékařů. Hodnotí se, zda jde o zavinění zaměstnance, existuje-li příčinná souvislost mezi požitím alkoholu a následkem, který jednáním zaměstnance nastal apod.

Náhradu škody za pracovní úraz, který si zaměstnanec způsobil v důsledku alkoholu, může zaměstnavatel krátit i jen částečně. Rozdíl proti úplnému zproštění odpovědnosti je v tom, že skutečnost, která umožňuje dovolávat se zprošťovacího důvodu, není jedinou příčinou vzniklé škody (pracovního úrazu), nýbrž je jednou z příčin. Musí zde být ještě další příčina, na které zaměstnanec nenese vinu.

Kontrola na pracovišti

Kontrolu dodržování povinností v oblasti pracovních vztahů a podmínek provádějí podle § 10 písm. e) a § 19 a § 20 odst. 1 písm. a) Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce.

Tyto orgány mohou kontrolovat dodržování § 19 zákona, zda zaměstnanci, jejichž charakter práce je uveden v tomto ustanovení, nepožívají alkohol.  Obdobné ustanovení obsahuje i § 20 odst. 1. písm. a) zákona.

Za tyto přestupky (včetně odmítnutí orientační nebo dechové zkoušky) může Státní úřad inspekce práce nebo oblastní inspektorát práce uložit pokutu zaměstnanci až do částky 50 tisíc korun. O stejnou sankci se jedná v případě, kdy právnická osoba se dopustí správního deliktu tím, že podá nebo prodá alkoholický nápoj osobě, která bude vykonávat práci ohrožující zdraví a bezpečnost nebo při níž může poškodit majetek zaměstnavatele.

JUDr. Ladislav Jouza                       

JUDr. Ladislav Jouza,
advokát a rozhodce pracovních sporů


© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz