epravo.cz

Přihlášení / registrace

Nemáte ještě účet? Zaregistrujte se


Zapomenuté heslo
    Přihlášení / registrace
    • ČLÁNKY
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • insolvenční právo
      • finanční právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • evropské právo
      • veřejné zakázky
      • ostatní právní obory
    • ZÁKONY
      • sbírka zákonů
      • sbírka mezinárodních smluv
      • právní předpisy EU
      • úřední věstník EU
    • SOUDNÍ ROZHODNUTÍ
      • občanské právo
      • obchodní právo
      • správní právo
      • pracovní právo
      • trestní právo
      • ostatní právní obory
    • AKTUÁLNĚ
      • 10 otázek
      • tiskové zprávy
      • vzdělávací akce
      • komerční sdělení
      • ostatní
      • rekodifikace TŘ
    • Rejstřík
    • E-shop
      • Online kurzy
      • Online konference
      • Záznamy konferencí
      • EPRAVO.CZ Premium
      • Konference
      • Monitoring judikatury
      • Publikace a služby
      • Společenské akce
      • Advokátní rejstřík
      • Partnerský program
    • Předplatné
    26. 6. 2002
    ID: 17580

    Neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti

    Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 občanského zákoníku může být porušeno právo na ochranu osobnosti více občanů a potom všichni současně nebo kterýkoliv z nich (nezávisle na sobě) mají právo se obrátit se svými návrhy na soud.



    Neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 občanského zákoníku může být porušeno právo na ochranu osobnosti více občanů a potom všichni současně nebo kterýkoliv z nich (nezávisle na sobě) mají právo se obrátit se svými návrhy na soud.


    (Rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 28 Cdo 416/2002, ze dne 21.5.2002)


    Nejvyšší soud rozhodl v právní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 117/99 (žalobkyně G. L., zastoupené advokátem, proti žalovaným: 1. Městu Ú., zastoupenému advokátem, a 2. Městskému obvodu Ú.-N., zastoupenému advokátem, o ochranu osobnosti), o dovolání G. L., zastoupené advokátem, proti rozsudku Vrchního soudu v Praze z 18.12.2001, sp.zn. 1 Co 240/2001 tak, že zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze z 18.12.2001, sp.zn. 1 Co 240/2001, vydaný v právní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp.zn. 34 C 117/99 a věc vrátil Vrchnímu soudu v Praze k dalšímu řízení o odvolání žalobkyně G. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 23.7.2001, čj. 34 C 117/99-4.


    Z odůvodnění :


    Žalobkyně se domáhala žalobou, podanou u soudu 17.11.1999, aby žalovaným bylo uloženo do 30 dnů od právní moci rozsudku odstranit stavbu, označenou ve sdělení odboru Magistrátu města Ú. z 11.11.1998, sp.zn. 50/5/2165/98/134-Doš, jako „oplocení, M. ulice, Ú. na pozemku parc. č. 97, 99 a 102 katastrální území K. B.“. Dále se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaslat žalobkyni do tří dnů od právní moci rozsudku omluvný dopis za postavení shora uvedeného oplocení, v němž by bylo uvedeno, že se žalovaní omlouvají za jeho postavení, protože „konstrukce oplocení a jeho další existence je neoprávněným zásahem do Vašeho práva na ochranu osobnosti, neboť poškozuje Vaši občanskou čest a lidskou důstojnost a je v rozporu s právy garantovanými Listinou základních práv a svobod a mezinárodními úmluvami, jimiž je Česká republika vázána“. Žalobkyně také navrhovala, aby bylo žalovaným uloženo uveřejnit do 15 dnů od právní moci rozsudku formou placené inzerce v denících D., L. a P. článek obsahující omluvu žalovaných s obdobným zněním jako žalobou požadovaný omluvný dopis. Posléze se žalobkyně domáhala, aby žalovaným bylo uloženo zaplatit jí společně a nerozdílně náhradu za vzniklou nemajetkovou újmu částkou 100.000,- Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku. Skutečnost, proč tento svůj nárok, směřující k odstranění uvedeného plotu, uplatňuje žalobou o ochranu osobnosti, spočívá podle žalobkyně v tom, že stavba tohoto plotu má zjevný segregační charakter, neboť odděluje skupinu obyvatelů od dalších místních občanů a má také diskriminační charakter, protože vystavuje skupinu obyvatelstva odlišnému zacházení; tomuto segregačnímu charakteru je často přičítán i rasový podtext, protože drtivou většinu obyvatel domů čp. 381 a 382, kolem nichž je plot veden, tvoří Romové. Omezení práv obyvatel domů čp. 381 a čp. 382 se tu dostává do zjevné disproporce s ochranou práv sousedících obyvatel rodinných domků a nelze je považovat za nezbytné. Žalobkyně vyslovovala ve své žalobě i názor, že počínání žalovaných v souvislosti s chystaným postavením plotu je v rozporu s články 3 odst. 1, 7 odst. 2, 10 odst. 1 a 2 a článkem 14 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (zejména tedy pokud jde o zákaz diskriminace občanů, zákaz ponižujícího zacházení s občany i pokud jde o princip svobody pobytu lidí).


    Žalovaný Městský obvod Ú.-N. navrhl zamítnutí žaloby s tím, že zamýšlená stavba plotu nesleduje žádný segregační, diskriminační či rasový záměr. Jde o plot, který byl vybudován před několika desítkami let, nikdo v něm nespatřoval sebemenší zásah do práva na ochranu osobnosti, občanské cti a lidské důstojnosti; nyní jde o rekonstrukci tohoto plotu; žalobkyně ve své žalobě ostatně vůbec konkrétně neuvádí, v čem má stavba plotu, podle jejího názoru, zasahovat do práv garantovaných Listinou základních práv a svobod a mezinárodními smlouvami o lidských právech.


    Žalované Město Ú. se k žalobě žalobkyně nevyjádřilo.


    Soud prvního stupně vyslechl v řízení žalobkyni jako účastnici řízení, vyslechl starostu žalovaného městského obvodu, vyslechl svědky P. Ch. a J. Č. a konstatoval obsah listinných dokladů, předložených účastníky řízení.


    Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem z 23.7.2001, čj. 34 C 117/99-74, byla žaloba žalobkyně zamítnuta. Žalobkyni bylo uloženo nahradit žalovanému městskému obvodu 7.875,- Kč na náhradu nákladů řízení do 15 dnů od právní moci rozsudku. Bylo také rozhodnuto, že žalobkyně a žalované Město Ú. nemají ve vzájemném vztahu právo na náhradu nákladů řízení.


    V odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně bylo uvedeno, že pokud jde o realizaci stavby oplocení, bylo v řízení prokázáno, že obyvatelé rodinných domků v M. ulici si dlouhodobě, opakovaně a důvodně stěžovali na nadměrný hluk a nepořádek v uvedené ulici, který způsobovali někteří obyvatelé domů čp. 381 a čp. 382. Své stížnosti adresovali žalovanému městskému obvodu a žádali zjednání nápravy. Na základě těchto stížností proto žalovaný městský obvod se rozhodl přikročit k realizaci stavebních úprav v M. ulici, a to vybudováním dětského hřiště, oplocení a chodníků; tato opatření měla přispět ke stabilizaci a k dalšímu zlepšení situace v dané lokalitě. Realizací uvedených opatření žalovaní plnili zákonem uloženou právní povinnost, tj. povinnost vyřešit spor v oblasti veřejného pořádku a čistoty veřejného prostranství ve smyslu ustanovení § 14 zákona 367/1990 Sb., o obcích. Tato opatření nebylo možné považovat, podle názoru soudu prvního stupně, za nedůvodná a nepřiměřená; soud prvního stupně proto dospěl k závěru, že toto opatření nebylo objektivně způsobilé ohrozit osobnostní práva žalobkyně. Nebylo v řízení prokázáno, že by některý ze žalovaných uváděl o žalobkyni, že je obyvatelkou obecních domů v M. ulici, která neplatí nájem a je nepřizpůsobivou osobou. I když problém kolem stavby oplocení byl široce publikován a komentován, podnět k tomu nedal žádný ze žalovaných. Proto soud prvního stupně dospěl k výslednému závěru, že realizací stavby oplocení, ani prezentací jeho účelu nedošlo k neoprávněnému zásahu do osobnostních práv žalobkyně, a žalobu žalobkyně zamítl.


    Výrok o nákladech řízení byl soudem prvního stupně odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a ustanoveními vyhlášky 177/1996 Sb.


    O odvolání žalobkyně proti uvedenému rozsudku soudu prvního stupně rozhodl Vrchní soud v Praze rozsudkem z 18.12.2001, sp.zn. 1 Co 240/2001. Rozsudek soudu prvního stupně byl odvolacím soudem potvrzen. Žalobkyni bylo uloženo zaplatit na náhradu nákladů řízení žalovanému Městu Ú. 13.991,30 Kč a žalovanému městskému obvodu 13.340,- Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.


    V odůvodnění rozsudku odvolacího soudu bylo uvedeno, že žalobkyně spatřuje neoprávněný zásah do svých osobnostních práv ve stavbě zdi v M. ulici v Ú. s tím, že tato stavba byla odůvodňována oddělením vlastníků rodinných domků v této ulici od nepřizpůsobivých osob bydlících v domech čp. 381 a 382 v N. Odvolací soud poukazoval na to, že ochrany osobnosti podle ustanovení § 13 občanského zákoníku se nemůže domáhat nikdo jiný než sama konkrétně dotčená určitá fyzická osoba; nemůže tak činit jedna fyzická osoba ohledně zásahu týkajícího se neurčitých fyzických osob (např. osob patřících nebo hlásících se k určité politické straně, k určitému náboženství apod.). V tomto občanském soudním řízení žalobkyně neprokázala, podle názoru odvolacího soudu, žádnou souvislost mezi stavbou zdi, její existencí, jež by byly výlučně spjaty s osobností žalobkyně; žalobkyně také neprokázala, že by ji žalovaní označili za „nepřizpůsobivou a neslušnou“ osobu, takže nebyla v řízení prokázána neoprávněnost zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Subjektivní pocit žalobkyně tu není rozhodný, nebyl tu tedy dán zákonný předpoklad odpovědnosti žalovaných podle ustanovení § 13 občanského zákoníku; proto se již odvolací soud nezabýval hodnocením charakteru žalobkyní uváděné stavby zdi.


    Z uvedených důvodů odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ustanovení § 219 občanského soudního řádu; o nákladech řízení rozhodl odvolací soud s poukazem na ustanovení § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 občanského soudního řádu a na ustanovení vyhlášky 177/1996 Sb.


    Rozsudek odvolacího soudu byl doručen advokátu, který žalobkyni v řízení zastupoval, dne 25.1.2002 a dovolání žalobkyně bylo předáno na poště k doručení Krajskému soudu v Ústí nad Labem dne 25.2.2002, tedy ve lhůtě stanovené v § 240 odst. 1 občanského soudního řádu.


    Dovolatelka ve svém dovolání navrhovala, aby dovolací soud zrušil rozsudek odvolacího soudu i rozsudek soudu prvního stupně a aby věc byla vrácena k dalšímu řízení. Co do přípustnosti dovolání byla dovolatelka toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž směřuje její dovolání, má po právní stránce zásadní význam, když jsou jím řešeny otázky v existující judikatuře dosud neřešené a když předmět tohoto řízení je sám o sobě v soudní praxi neobvyklý (zejména pokud jde o řešení otázky aplikace ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku na případy, kdy neoprávněný zásah směřuje proti více fyzickým osobám a nikoli jen jmenovitě proti konkrétně označené osobě). Dovolatelka byla toho názoru, že je tu dána přípustnost dovolání i podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, když odvolací soud sice potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně, ale na základě odlišného právního posouzení a došlo tu vlastně k obsahové změně rozhodnutí soudu prvního stupně. Jako dovolací důvod dovolatelka uplatňovala, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci.


    Dovolatelka vyslovovala názor, že pokud soud nevylučuje, že tu mohlo dojít k porušení práv a oprávněných zájmů žalující strany, nesmí odmítnout zabývat se skutkovým stavem a jeho hodnocením jen proto, že nelze aplikovat žalobkyní označené ustanovení platného práva; v takovém případě je soud povinen hledat např. ustanovení právního předpisu, jež je svým charakterem nejbližší, a použít tu analogii zákona nebo práva či v extrémním případu neprostého právního vakua vycházet z právních zásad tzv. přirozeného práva; opačný postup soudu znamená v podstatě odepření spravedlnosti.


    Za rozhodující otázky posouzení tohoto dovolání dovolatelka pokládala to, zda je správné omezení zákonem vymezené ochrany osobnostních práv jen na ochranu proti zásahům směřujícím výlučně vůči jmenovitě označené konkrétní fyzické osobě a zda tu v opačném případě vyžadujícím vyloučení takového omezení bylo nebo nebylo povinností soudu použít jiného právního ustanovení či použít analogii právní úpravy.


    Dovolatelka nepokládá za správný názor odvolacího soudu, že k zásahu do morální integrity konkrétní fyzické osoby může dojít pouze tím, že zásah je výslovně a jmenovitě směřován proti této konkrétní fyzické osobě. Podle názoru dovolatelky lze zasáhnout do osobnostního práva konkrétní osoby za určitých předpokladů i tehdy, směřuje-li zásah proti skupině osob, do níž taková konkrétní osoba náleží. I v daném případě údaj o tom, že „obyvatelé nájemních domů v M. ulici jsou nepřizpůsobivé osoby“ je způsobilý označit i žalobkyni za takovou osobu, takže na daný případ mohla být aplikována ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku.


    Dovolatelka byla v tomto případě také toho názoru, že tu šlo vůči ní ze strany žalovaných o natolik intenzivní zásah do její morální integrity, že to mělo povahu tzv. ponižujícího zacházení ve smyslu článku 3 Úmluvy o ochraně lidských práv a svobod.


    Při posuzování tohoto dovolání vycházel dovolací soud z ustanovení hlavy první dvanácté části, bodu 1 zákona 30/2000 Sb., podle něhož tento zákon (jímž byl změněn a doplněn občanský soudní řád – zákon 99/1963 Sb.) platí i na řízení zahájená přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud není v tomto zákoně stanoveno jinak.


    Přípustnost dovolání tu bylo třeba posoudit podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ občanského soudního řádu, podle něhož je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že dovoláním napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam.


    Na zřeteli tu bylo třeba mít ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu, podle něhož rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodnutí dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, anebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.


    Nebylo tu možné přisvědčit názoru dovolatelky, že je tu dána přípustnost dovolání i podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. a/ občanského soudního řádu, které tu nedopadalo na podané dovolání dovolatelky, jež směřovalo proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu. Proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není dovolání zásadně přípustné s výjimkami uvedenými v § 237 odst. 2 písm. b/ a c/ občanského soudního řádu, z nichž zákonné předpoklady uvedené v § 237 odst. 1 písm. b/ občanského soudního řádu nepřicházely v daném případě v úvahu. Nebylo možné změnu rozhodnutí soudu prvního stupně spatřovat jen v dílčí změně odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu při aplikaci hmotněprávních ustanovení § 11 a § 13 občanského zákoníku.


    Z obsahu spisu (sp.zn. 34 C 117/99 Krajského soudu v Ústí nad Labem), ani z obsahu dovolání dovolatelky a ani z vlastních poznatků dovolacího soudu nebylo možné dovodit, že by tu šlo v rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž dovolání dovolatelky směřovalo, o řešení právní otázky, která by nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena, nebo která by byla odvolacími soudy nebo dovolacím soudem řešena rozdílně, a to i s přihlédnutím k povaze této projednávané věci, jež je svou povahou v praxi soudů zřídka přicházející a netypickou.


    Bylo tedy třeba zaměřit posouzení přípustnosti dovolání dovolatelky na to, zda řešení právní otázky v rozhodnutí odvolacího soudu je nebo není v rozporu s hmotným právem (srov. závěr ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu).


    Odvolací soud posoudil projednávanou právní věc v tomto případě podle ustanovení § 11 a § 13 občanského zákoníku, která se této právní věci týkala a účastníci řízení na ně také v průběhu řízení poukazovali. Musel se tedy dovolací soud zabývat ještě tím, zda si odvolací soud tato ustanovení také správně vyložil a zda tu řešení právní otázky nebylo co do výkladu ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku v rozporu s těmito hmotně právními ustanoveními, pokud šlo o řešení právní otázky neoprávněného zásahu, je-li ze strany subjektu ochrany ve smyslu ustanovení § 11 občanského zákoníku tvrzeno porušení práva na ochranu osobnosti u více fyzických osob.


    Nejvyšší soud se již v předcházejícím období zabýval výkladem a aplikací ustanovení § 11 občanského zákoníku, vyskytl-li se v soudní praxi případ, kdy se více občanů dožadovalo ochrany označení celé skupiny fyzických osob. V této otázce bylo Nejvyšším soudem vyloženo, že neoprávněným zásahem do práva na ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 občanského zákoníku „může být porušeno právo na ochranu osobnosti více občanů a potom všichni současně nebo kterýkoliv z nich (nezávisle na sobě) mají právo se obrátit se svými návrhy na soud. U každého z nich musí jít vždy o právo, které každému jako fyzické osobě náleží a které je chráněno ustanoveními § 11 a § 12 občanského zákoníku“ (viz Sborník III. Nejvyššího soudu, SEVT, Praha 1980, str. 178-179).


    V daném případě soud prvního stupně vycházel při posouzení tohoto případu, v němž jedna osoba ze skupiny fyzických osob uplatnila nárok na ochranu své osobnosti proti tvrzenému zásahu, směřujícímu nejen proti žalobkyni, ale i proti jiným fyzickým osobám, z toho, že i tu je rozhodující existence neoprávněného zásahu objektivně způsobilého narušit, popřípadě ohrozit osobnostní práva chráněná ustanoveními § 11 a násl. občanského zákoníku, přičemž musí jít o zásah co do obsahu, formy, závažnosti výsledku zásahu a sledovaného jím účelu důvodný a ospravedlnitelný.


    Odvolací soud zaujal právní názor, že „pokud by se neoprávněný zásah týkal neurčitých fyzických osob (např. osob patřících nebo hlásících se k určitému náboženství, politické straně apod.), pak byť by jej některé z těchto neurčitých fyzických osob pociťovaly subjektivně jako neoprávněný, neměly by věcnou legitimaci v řízení o ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku“. Odvolací soud také poukazoval na to, že žalobkyně ani netvrdila, že by ji žalovaní označili za „nepřizpůsobilou a neslušnou“ osobu.


    Odvolací soud tedy vycházel při posuzování „aktivní legitimace v řízení o ochranu osobnosti podle ustanovení § 11 a násl. občanského zákoníku z odlišného právního názoru, než byla tato otázka vyložena ve shora citovaném výkladovém závěru Nejvyššího soudu, z něhož naopak vychází dovolací soud i v daném případě. V návaznosti na svůj odlišný právní názor pak odvolací soud ještě uváděl, že vzhledem k tomuto názoru měl za to, že je už nadbytečné provedení dalších žalobkyní navržených důkazů k prokázání existence neoprávněného zásahu do osobnostních práv žalobkyně; stejně měl odvolací soud za zcela nadbytečné zabývat se objasněním a hodnocením charakteru stavby zdi v M. ulici, v Ú.


    Za těchto uvedených okolností, kdy odvolací soud vycházel z jiného právního názoru než z názoru, jímž Nejvyšší soud vyřešil dílčí výkladovou otázku aplikace ustanovení § 11 občanského zákoníku, musel dovolací soud dospět k závěru, že odvolací soud řešil tutéž otázku aplikace a interpretace ustanovení § 11 občanského zákoníku jinak a tedy v rozporu s hmotným právem (srov. závěr ustanovení § 237 odst. 3 občanského soudního řádu).


    Proto bylo třeba posoudit dovolání dovolatelky jako přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ a odst. 3 občanského soudního řádu.


    Stejně také bylo třeba posoudit dovolání dovolatelky jako dovolání důvodné ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. b/ občanského soudního řádu, když pro odlišný výklad ustanovení § 11 občanského zákoníku odvolacím soudem ve srovnání s výkladovým závěrem Nejvyššího soudu, musel dovolací soud posoudit rozhodnutí odvolacího soudu jako rozhodnutí spočívající na nesprávném právním posouzení věci.


    Přikročil proto dovolací soud podle ustanovení § 243b odst. 2 občanského soudního řádu ke zrušení rozsudku odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení, aby se tak odvolací soud při posuzování odvolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 23.7.2001, čj. 34 C 117/99-74, mohl zabývat v součinnosti s účastníky řízení zejména všestranným objasněním (v širším rozsahu než v dosavadním průběhu řízení) a posouzením toho, zda, kdy a jakým způsobem tu ze strany žalovaných došlo nebo nedošlo k nepravdivému tvrzení či obvinění, že žalobkyně, spolu s ostatními obyvateli domů čp. 381 a 382 v M. ulici v Ú., nežijí spořádaným životem a neplní své povinnosti, jsou neplatiči nájemného a nepřizpůsobivými osobami, jak to žalobkyně uváděla v tomto řízení.




    © EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

    redakce epravo.cz (jav)
    26. 6. 2002

    Poslat článek emailem

    *) povinné položky

    Další články:

    • Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)
    • Příspěvek na péči
    • Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)
    • Předvídatelnost soudního rozhodování
    • Opatrovník
    • Společná domácnost
    • Mzda (exkluzivně pro předplatitele)
    • Náhrada za ztrátu na výdělku (exkluzivně pro předplatitele)
    • Nesprávný úřední postup (exkluzivně pro předplatitele)
    • Odpovědnost státu za újmu (exkluzivně pro předplatitele)
    • Vypořádací podíl v bytovém družstvu (exkluzivně pro předplatitele)

    Novinky v eshopu

    Aktuální akce

    • 05.08.2025ChatGPT od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 5.8.2025
    • 12.08.2025Claude (Anthropic) od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 12.8.2025
    • 19.08.2025Microsoft Copilot od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 19.8.2025
    • 26.08.2025Gemini a NotebookLM od A do Z v právní praxi (online - živé vysílání) - 26.8.2025
    • 02.09.2025Pracovní smlouva prakticky (online - živé vysílání) - 2.9.2025

    Online kurzy

    • Úvod do problematiky squeeze-out a sell-out
    • Pořízení pro případ smrti: jak zajistit, aby Váš majetek zůstal ve správných rukou
    • Zaměstnanec – rodič z pohledu pracovněprávních předpisů
    • Flexi novela zákoníku práce
    • Umělá inteligence a odpovědnost za újmu
    Lektoři kurzů
    JUDr. Tomáš Sokol
    JUDr. Tomáš Sokol
    Kurzy lektora
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    JUDr. Martin Maisner, Ph.D., MCIArb
    Kurzy lektora
    Mgr. Marek Bednář
    Mgr. Marek Bednář
    Kurzy lektora
    Mgr. Veronika  Pázmányová
    Mgr. Veronika Pázmányová
    Kurzy lektora
    Mgr. Michaela Riedlová
    Mgr. Michaela Riedlová
    Kurzy lektora
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    JUDr. Jindřich Vítek, Ph.D.
    Kurzy lektora
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Mgr. Michal Nulíček, LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Ondřej Trubač, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    JUDr. Jakub Dohnal, Ph.D., LL.M.
    Kurzy lektora
    JUDr. Tomáš Nielsen
    JUDr. Tomáš Nielsen
    Kurzy lektora
    všichni lektoři

    Konference

    • 18.09.2025Diskusní fórum: Daňové právo v praxi - 18.9.2025
    • 02.10.2025Trestní právo daňové - 2.10.2025
    • 03.10.2025Daňové právo 2025 - Daň z přidané hodnoty - 3.10.2025
    Archiv

    Magazíny a služby

    • Monitoring judikatury (24 měsíců)
    • Monitoring judikatury (12 měsíců)
    • Monitoring judikatury (6 měsíců)

    Nejčtenější na epravo.cz

    • 24 hod
    • 7 dní
    • 30 dní
    • Právo na víkend - týden v české justici očima šéfredaktora
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Ne/podceňování zastupitelnosti bezpečnostních rolí dle zákona o kybernetické bezpečnosti
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Jak dlouho po podání žádosti o vydání stavebního povolení musí žadatel udržovat podkladová stanoviska platná a aktuální?
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Závislá práce ve světle nového rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 3. 2025, sp. zn. A Ads 6/2025
    • Promlčení zápůjčky na dobu neurčitou a změna judikatury Nejvyššího soudu
    • Právo a umělé inteligence: AI Act, osobní údaje, kyberbezpečnost a další regulace
    • Sankční povinnost odevzdání řidičského průkazu v implikační souvislosti
    • Od konkurenční doložky k právní nejistotě: kontroverzní výklad Nejvyššího soudu v rozsudku 27 Cdo 1236/2024
    • Obchodní vedení společnosti
    • 10 otázek pro ... Jana Kohouta
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Ověření podpisu advokátem a „nestrannost“ advokáta
    • Projevy tzv. flexinovely zákoníku práce při skončení pracovního poměru výpovědí udělenou zaměstnanci ze strany zaměstnavatele
    • Bez rozvrhu pracovní doby to nepůjde
    • Nařízení odstranění černé stavby aneb Když výjimka potvrzuje pravidlo
    • Zákon č. 73/2025 Sb.: Advokacie v nové éře regulace a ochrany důvěrnosti
    • Top 12 čili Tucet nejvýznamnějších judikátů Nejvyššího soudu z loňského roku 2024 vzešlých z řešení pracovněprávních sporů
    • Umělá inteligence v právu: Efektivní pomoc nebo riziko pro odborný úsudek?
    • Finální podoba flexibilní novely zákoníku práce nabyla účinnosti - co nás čeká?

    Soudní rozhodnutí

    Nesprávné označení relevantní stěžovatelovy námitky (exkluzivně pro předplatitele)

    Nejvyšší správní soud nedostojí požadavkům na řádné odůvodnění soudního rozhodnutí vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, pokud nesprávně označí...

    Předběžná vazba (exkluzivně pro předplatitele)

    Při rozhodování o předběžné vazbě podle § 94 zákona o mezinárodní justiční spolupráci musí soudy dostatečně odůvodnit reálné riziko útěku vyžádané osoby, podložené jejím...

    Přeřazení odsouzeného do přísnějšího typu věznice (exkluzivně pro předplatitele)

    Rozhodnutí o přeřazení odsouzeného do věznice s přísnějším režimem představuje omezení práva na osobní svobodu podle článku 8 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a obecné...

    Příspěvek na péči

    Příspěvek na péči a jeho právní úprava v zákoně č. 108/2006 Sb., o sociálních službách, je naplněním práva na přiměřené hmotné zabezpečení při nezpůsobilosti k práci podle...

    Střídavá péče (exkluzivně pro předplatitele)

    Nemožnost přítomného účastníka efektivně participovat na jednání prostřednictvím svého advokáta z důvodu jazykových omezení může za určitých okolností vést k porušení jeho...

    Hledání v rejstřících

    • mapa serveru
    • o nás
    • reklama
    • podmínky provozu
    • kontakty
    • publikační podmínky
    • FAQ
    • obchodní a reklamační podmínky
    • Ochrana osobních údajů - GDPR
    • Nastavení cookies
    100 nej
    © EPRAVO.CZ, a.s. 1999-2025, ISSN 1213-189X
    Provozovatelem serveru je EPRAVO.CZ, a.s. se sídlem Dušní 907/10, Staré Město, 110 00 Praha 1, Česká republika, IČ: 26170761, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze pod spisovou značkou B 6510.
    Automatické vytěžování textů a dat z této internetové stránky ve smyslu čl. 4 směrnice 2019/790/EU je bez souhlasu EPRAVO.CZ, a.s. zakázáno.

    Jste zde poprvé?

    Vítejte na internetovém serveru epravo.cz. Jsme zdroj informací jak pro laiky, tak i pro právníky profesionály. Zaregistrujte se u nás a získejte zdarma řadu výhod.

    Protože si vážíme Vašeho zájmu, dostanete k registraci dárek v podobě unikátního online kurzu Základy práce s AI. Tento kurz vás vybaví znalostmi a nástroji potřebnými k tomu, aby AI nebyla jen dalším trendem, ale spolehlivým partnerem ve vaší praxi. Připravte se objevit potenciál AI a zjistit, jak může obohatit vaši kariéru.

    Registrace je zdarma, k ničemu Vás nezavazuje a získáte každodenní přehled o novinkách ve světě práva.


    Vaše data jsou u nás v bezpečí. Údaje vyplněné při této registraci zpracováváme podle podmínek zpracování osobních údajů



    Nezapomněli jste něco v košíku?

    Vypadá to, že jste si něco zapomněli v košíku. Dokončete prosím objednávku ještě před odchodem.


    Přejít do košíku


    Vaši nedokončenou objednávku vám v případě zájmu zašleme na e-mail a můžete ji tak dokončit později.