Má-li právnická osoba organizační složku, lze okolnost, že spor nebo jiná právní věc se týká této organizační složky, vyjádřit v návrhu na zahájení řízení (žalobě) i tak, že za označení právnické osoby jako účastníka řízení se připojí údaj o její organizační složce; připojení tohoto údaje nejenže není na újmu určitosti označení účastníka řízení, ale lze z něho dovodit, že tím účastník dává najevo, že stejnopis rozhodnutí má být doručen přímo jeho organizační složce s účinky doručení účastníku.


(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 4.12.2001, sp.zn. 21 Cdo 1420/2000)


Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci výkonu rozhodnutí oprávněné Č. s., a. s., - Okresní pobočky v B., proti povinné R. K., pro 31.520,- Kč s příslušenstvím srážkami ze mzdy povinné, vedené u Okresního soudu v Berouně pod sp. zn. E 474/97, o dovolání oprávněné proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 30. června 1997, č.j. 27 Co 262/97-7, tak, že usnesení krajského soudu se zrušuje a věc se Krajskému soudu v Praze vrací k dalšímu řízení.


Z odůvodnění :


Krajský soud v Praze usnesením ze dne 30. 6. 1997, č.j. 27 Co 262/97-7, změnil usnesení ze dne 6. 5. 1997, č.j. E 474/97-2, kterým Okresní soud v Berouně nařídil podle vykonatelného rozsudku Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 4. 1993, sp. zn. 7 C 4/93, výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, na kterou má povinná právo proti plátci mzdy („Nemocnice P. V.“), k uspokojení pohledávky oprávněné v částce 31.520,-Kč s 6 % úroky od 17. 8. 1992 do zaplacení, pro náklady předcházejícího řízení (609,-Kč) a náklady výkonu rozhodnutí (940,-Kč) tak, že návrh na nařízení výkonu rozhodnutí zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud uzavřel, že podkladové rozhodnutí (exekuční titul), tj. rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 4. 1993, č.j. 7 C 4/93-10, není vykonatelný, neboť „nebyl dosud řádně doručen Č. s., a. s.“ S doručením stejnopisu jeho písemného vyhotovení okresní pobočce v B. nespojoval účinky řádného doručení, tj. počátek běhu lhůty pro podání odvolání oprávněnou, a tudíž ani běh lhůty ke splnění povinnosti povinnou, jež je vázána na právní moc rozsudku, která - v době rozhodování o odvolání proti usnesení soudu prvního stupně - podle odvolacího soudu nenastala (§ 159 odst. 1, § 161 odst. 1 zákona č.99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „o.s.ř.“).


Proti usnesení odvolacího soudu podala oprávněná včasné dovolání, namítajíc, že je dán dovolací důvod podle ustanovení § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. (nesprávné právní posouzení věci); konkrétně odvolacímu soudu vytýká nesprávné posouzení otázky vykonatelnosti podkladového rozhodnutí. Oprávněná byla v rozsudku vydaném v nalézacím řízení označena v souladu s žalobním návrhem jako Č. s., a. s. - okresní pobočka v B., tedy její označení obsahuje úplný název zapsaného subjektu včetně organizační složky, které se věc týká. Podle způsobu jednání zapsaného v obchodním rejstříku jednají kromě členů představenstva za Č. s., a. s., pracovníci společnosti v rozsahu stanoveném organizačními předpisy. Ředitel okresní pobočky Č. s., a.s., v B. byl v souladu se stanovami a organizačním řádem zmocněn představenstvem Č. s., a.s., jednat ve všech záležitostech týkajících se této organizační složky, včetně právních úkonů ve vztahu k soudům a zároveň byl zmocněn i k tomu, aby ke všem výše jmenovaným úkonům zmocnil i jiné osoby. Podle „Sbírky pokynů Č. s., a.s. (interní organizační předpisy)“ pověřuje ředitel okresní pobočky pracovníky určené k přijímání písemností. Okresní soud v Berouně tak postupoval zcela v souladu s ustanovením § 48 odst. 1 o.s.ř., když rozsudek, jehož výkon se navrhuje, doručil na adresu uvedenou v žalobě (tedy okresní pobočce v B.), kde jej převzal pracovník určený k přijímání písemností oprávněné. V souladu s tím pak dovolatelka uzavírá, že rozsudek Okresního soudu v Berouně (exekuční titul) nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o.s.ř.) a jelikož povinná dobrovolně v rozsudkem určené lhůtě nesplnila to, co jí bylo uloženo, jsou ve smyslu § 251 o.s.ř. splněny předpoklady pro nařízení výkonu rozhodnutí. Oprávněná navrhla, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.


Nejvyšší soud České republiky věc projednal podle občanského soudního řádu ve znění účinném do 31. 12. 2000 (srov. část dvanáctou, hlavu I, bod 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č.99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony).


Dovolání je přípustné (§ 238a odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) a je i důvodné.


Vady vyjmenované v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. (tzv. zmatečnosti) a - je-li dovolání přípustné - jiné vady řízení, jestliže mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti; jinak je vázán uplatněným dovolacím důvodem (v dané věci důvodem podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř.), včetně toho, jak jej dovolatelka obsahově vymezila (§ 242 odst. 3 o.s.ř.).


Jelikož uvedené vady nebyly dovoláním vytýkány a z obsahu spisu se nepodávají, je předmětem dovolacího přezkumu pouze kontrola správnosti odvolacím soudem přijatého závěru, podle něhož rozhodnutí, jehož výkon se navrhuje, není vykonatelné, neboť jeho doručení organizační složce oprávněné nezakládá účinky řádného doručení účastníku (nalézacího) řízení.


Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval. Předmětem přezkumu na podkladě dovolacího důvodu podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. může být i užití procesního předpisu na daný případ (zde ustanovení § 251 ve spojení s § 159 odst. 1 a § 161 odst. 1 o.s.ř.).


Podle ustanovení § 251 o.s.ř. nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.


Předpokladem pro nařízení výkonu rozhodnutí je existence vykonatelného rozhodnutí jako podkladu tohoto výkonu, tj. listiny vydané k tomu oprávněným orgánem (§ 251, § 274 o.s.ř.), která má potřebnou formu a obsah a která ukládá určitému subjektu povinnost něco plnit. Před nařízením výkonu rozhodnutí se soud zabývá mimo jiné i tím, zda je exekuční titul z hledisek zakotvených v příslušných právních předpisech vykonatelný. Vykonatelnost je vlastnost rozhodnutí, činící je způsobilé k nucenému uskutečnění cestou výkonu rozhodnutí.


I když soud vychází především z připojeného stejnopisu rozhodnutí opatřeného potvrzením o jeho vykonatelnosti (§ 261 odst. 2 o.s.ř.), případně z potvrzení vykonatelnosti vyznačeného přímo na návrhu na nařízení výkonu rozhodnutí (§ 261 odst. 3 o.s.ř.), je oprávněn (a povinen) v případě pochybností provést potřebná zjištění přímo ze spisu o řízení, v němž bylo vydáno vykonávané soudní rozhodnutí (zejména zjištění, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno). O tom, za jakých podmínek se podkladové rozhodnutí, je-li jím rozsudek vydaný soudem v nalézacím řízení, stane vykonatelným po stránce formální, pojednávají příslušná ustanovení občanského soudního řádu. Nevykonatelnost podkladového rozhodnutí v době, kdy soud rozhoduje o návrhu oprávněného na nařízení výkonu rozhodnutí, je důvodem zamítnutí návrhu.


Podle ustanovení § 159 odst. 1 o.s.ř. doručený rozsudek, který již nelze napadnout odvoláním, je v právní moci (srov. § 158 odst. 2 větu první, § 204 o.s.ř.). Podle ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit do tří dnů od právní moci rozsudku; soud může určit lhůtu delší nebo stanovit, že peněžité plnění se může stát ve splátkách, jejichž výši a podmínky splatnosti určí. Podle ustanovení § 161 o.s.ř. je rozsudek vykonatelný, jakmile uplyne lhůta k plnění (odstavec 1/); není-li v rozsudku uložena povinnost k plnění, je rozsudek vykonatelný, jakmile nabyl právní moci (odstavec 2/).


V projednávané věci byl podkladovým rozhodnutím, jehož výkon oprávněná navrhla, rozsudek Okresního soudu v Berouně ze dne 28. 4. 1993, č.j. 7 C 4/93-10, jímž byla povinná (spolu s F. K. a M. K.) zavázána do tří dnů od právní moci rozsudku zaplatili oprávněné 31.520,- Kč s 6 % úrokem od 17. 8. 1992 do zaplacení a na nákladech řízení 1.264,- Kč s tím, že plněním jednoho z nich zanikne v rozsahu tohoto plnění povinnost ostatních, přičemž povinná a F. K. byli zavázáni plnit společně a nerozdílně. Jako oprávněná byla v podkladovém rozhodnutí - v souladu s žalobou - označena „Č. s. a. s. - okresní pobočka v B.“. Stejnopis písemného vyhotovení rozsudku byl dne 22. 7. 1993 doručen okresní pobočce Č. s. a. s. v B.(B. 2, P. 183).


Odvolací soud nepochyboval o tom, že účastnicí nalézacího řízení na straně žalující byla oprávněná, tj. Č. s., a. s., v jejíž prospěch byla povinné uložena povinnost plnit, ačkoli ve smyslu § 79 odst. 1 o.s.ř. chyběl údaj o sídle právnické osoby; jestliže však uzavřel, že doručení podkladového rozhodnutí organizační složce oprávněné bylo z pohledu ustanovení § 158 odst. 1, § 159 odst. 1, § 160 odst. 1 a § 161 odst. 1 o.s.ř. neúčinné, a proto dosud neuplynula povinné lhůta k plnění, takže rozsudek dosud není vykonatelný, je jeho závěr nesprávný.


Má-li právnická osoba organizační složku, lze okolnost, že spor nebo jiná právní věc se týká této organizační složky, vyjádřit v návrhu na zahájení řízení (žalobě) i tak, že za označení právnické osoby jako účastníka řízení se připojí údaj o její organizační složce; připojení tohoto údaje nejenže není na újmu určitosti označení účastníka řízení, ale lze z něho dovodit, že tím účastník dává najevo, že stejnopis rozhodnutí má být doručen přímo jeho organizační složce s účinky doručení účastníku. Tak tomu bylo i v nalézacím řízení, ve kterém Okresní soud v Berouně vydal rozsudek, jehož výkon oprávněná navrhla; doručením tohoto rozsudku okresní pobočce v B., které se věc týkala, začala běžet lhůta k podání odvolání oprávněné (srov. § 204 odst. 1 o.s.ř.). Právní názor odvolacího soudu, podle něhož nemohl nastat důsledek předvídaný ustanovením § 161 odst. 1 o.s.ř., tj. uplynutí lhůty k plnění, se tudíž neuplatní.


Nejvyšší soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.).



© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz