Vyhláška ze dne 10.6.1964 o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů

12.6.1964 | Sbírka:  100/1964 Sb. | Částka:  43/1964ASPI
100/1964 Sb.
VYHLÁŠKA
ministerstva financí
ze dne 10. června 1964
o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů
Ministerstvo financí v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady a orgány státní správy a s Ústřední radou odborů stanoví podle § 10 odst. 1 zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů, ve znění zákonného opatření předsednictva Národního shromáždění č. 84/1963 Sb., o Státní mzdové komisi:
ČÁST I
Všeobecná ustanovení
§ 1
Dosah
(1) Tato vyhláška se vztahuje na osoby v pracovním poměru a v poměru obdobném pracovnímu poměru, s výjimkou příslušníků ozbrojených sil v činné službě a na jiné osoby, které sice nejsou v pracovním poměru k organizaci, ale provádějí pro ni úkoly (dále jen "pracovníci"). Dále se vztahuje na veřejné funkcionáře, pokud to stanoví zvláštní předpisy.
(2) Tato vyhláška upravuje náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů při pracovních cestách, při vnějším řízení, při přijetí do práce, při přeložení na jiné pracovní místo a při pracích vyplývajících ze zvláštní povahy povolání.
§ 2
Hospodárnost a úspornost
Organizace (podnik, závod, úřad apod.) i pracovníci jsou povinni postupovat s největší hospodárností a úsporností. Při všech opatřeních, jejichž důsledkem je výplata náhrad podle této vyhlášky, je třeba předem uvážit, jsou-li tato opatření nezbytně nutná.
ČÁST II
Náhrady při pracovních cestách a při vnějším řízení
§ 3
Pojem pracovní cesty a vnějšího řízení
(1) Pracovní cestou se rozumí cesta trvající nejméně 6 hodin, kterou vykonává pracovník z podnětu organizace mimo obvod obce svého pravidelného pracoviště a mimo obvod obce svého bydliště.
(2) Vnějším řízením se rozumí výkon práce z podnětu organizace mimo pracovníkovo pravidelné pracoviště, ale v obvodu obce jeho pravidelného pracoviště nebo v obvodu obce jeho bydliště. O vnější řízení jde také, trvá-li cesta podle odstavce 1 méně než 6 hodin.
§ 4
Počátek a konec pracovní cesty
(1) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané veřejným hromadným dopravním prostředkem je pro účely této vyhlášky rozhodná doba odjezdu a doba příjezdu stanovená jízdním řádem veřejného hromadného dopravního prostředku, kterého pracovník použije mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty a obcí přechodného pracoviště; při použití jiného dopravního prostředku je rozhodná stanovená doba jeho odjezdu a skutečná doba jeho příjezdu. V ostatních případech je pro určení počátku a konce pracovní cesty rozhodná doba na pracovní cestě skutečně strávená.
(2) Pro určení počátku a konce pracovní cesty konané letadlem je rozhodná doba odjezdu podle jízdního řádu autobusu, obstarávajícího přepravu cestujících mezi sídlem leteckého dopravního podniku a letištěm, a skutečná doba jeho příjezdu k sídlu leteckého dopravního podniku při zpáteční cestě.
(3) Ke zpoždění se přihlédne jen při zpáteční cestě, jestliže přesahuje jednu hodinu.
§ 5
Náhrady jízdních výdajů
(1) Pracovník má nárok na náhradu jízdních výdajů za cesty mezi obcí, jež byla určena jako východisko cesty a obcemi přechodného pracoviště a za cestu zpět. Nemohl-li si pracovník opatřit ubytování v obci přechodného pracoviště, hradí se mu i prokázané jízdní výdaje za cestu do obce místa ubytování a zpět. Jízdními výdaji jsou výdaje za jízdenku (jízdné) nebo letenku, za místenku a za použití lůžkového (lehátkového) vozu.
(2) Při vzdálenosti obce přechodného pracoviště do 200 km se hradí jízdné za 2. vozovou třídu, při větší vzdálenosti jízdné za 1. vozovou třídu.
(3) Náhrady podle odstavce 1 a 2 se poskytnou jen tehdy, jsou-li jízdní výdaje prokázány (jízdenkou, letenkou, místenkou apod.); pracovník je povinen využít možnosti poskytovaných slev jízdného.
(4) Použije-li pracovník při cestě do obce přechodného pracoviště vlastního osobního motorového vozidla, poskytne se mu náhrada ve výši jízdného za veřejný hromadný dopravní prostředek. Má-li organizace na použití tohoto dopravního prostředku zájem, poskytne pracovníku náhradu podle předpisů o náhradách za používání vlastních osobních motorových vozidel při pracovních cestách a vnějším řízení. *)
(5) Pracovníku se hradí též vzniklé jízdní výdaje za místní přepravu vykonanou v souvislosti s pracovní cestou (včetně jízdného v místě bydliště).
§ 6
Náhrada mzdy za čas strávený na cestě
(1) Výkonem práce na pracovní cestě se pro účely této vyhlášky rozumí pouze činnost, která je předmětem pracovní cesty.
(2) Pokud doba, strávená na pracovní cestě jinak než vlastním výkonem práce, spadá do pracovní doby vyplývající z předem stanoveného rozdělení pracovní doby na pracovišti, považuje se za dobu zameškanou pro překážku v práci na straně organizace. Za tuto dobu přísluší pracovníku odměňovanému hodinovou mzdou (úkolovou i časovou) náhrada mzdy ve výši průměrného výdělku. U pracovníků s měsíční mzdou se náhrada mzdy poskytuje ve výši jejich základní mzdy.
§ 7
Stravné
(1) Za každý celý kalendářní den pracovní cesty přísluší pracovníku stravné v částce 20 Kčs.
(2) Stravné podle odstavce 1 nepřísluší, poskytne-li se pracovníku na pracovní cestě bezplatně celodenní strava. Náklad organizace na stravu, kterou poskytne pracovníku bezplatně, nesmí přesáhnout částku stravného podle odstavce 1.
(3) Při pracovních cestách, které netrvají celý kalendářní den, přísluší pracovníku stravné ve výši
5 Kčs, trvá-li pracovní cesta 6 až 10 hodin,
8 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 10 hodin,
14 Kčs, trvá-li pracovní cesta více než 14 hodin.
(4) V den, kdy byla nastoupena pracovní cesta, která spadá do dvou a více kalendářních dnů a v den, kdy byla ukončena, přísluší pracovníku stravné podle odstavce 3. Ve dnech, kdy bylo nutno takovou pracovní cestu nastoupit před 6. hodinou nebo ji ukončit po 20. hodině, přísluší pracovníku stravné podle odstavce 1.
(5) Při pracovních cestách, které spadají do dvou kalendářních dnů, upustí se od odděleného počítání stravného za jednotlivé dny, jestliže je to pro pracovníka výhodnější.
§ 8
Nocležné
(1) Za každou noc, kterou stráví pracovník na pracovní cestě, přísluší mu nocležné ve výši 5 Kčs, pokud není ubytován bezplatně nebo jestliže nepoužije lůžkového (lehátkového) vozu. Vyšší nutný výdaj za ubytování se pracovníku hradí v prokázané výši podle účtu ubytovacího zařízení.
(2) Při ubytování v závodním zařízení, pokud není poskytováno bezplatně, je organizace vysílající pracovníka (pokud nedojde k jiné dohodě mezi vysílající organizací a provozovatelem ubytovny) povinna vybrat poplatek 5 Kčs za jednu noc při ubytování v ubytovnách s elektrickým osvětlením, s ústředním topením, s tekoucí vodou, s maximálně 6 lůžky v místnosti, v ostatních ubytovnách 3 Kčs za jednu noc. Přesahuje-li náklad na ubytování částku 5 Kčs, hradí se pracovníku výdaje za ubytování v prokázané výši nebo se mu ubytování poskytne bezplatně. Náklady na ubytování si organizace vyúčtují, pokud nedojde k jiné dohodě o způsobu úhrady.
(3) V zájmu hospodárného ubytování pracovníků na pracovních cestách je třeba maximálně využívat závodních zařízení sloužících k tomu účelu.
§ 9
Náhrady nutných vedlejších výdajů
Jiné výdaje, které pracovník musí nutně vynaložit v souvislosti s obstaráním úkolu na pracovní cestě, hradí se v prokázané výši jako vedlejší výdaje (např. za přepravu nutných osobních a služebních zavazadel, služebních pomůcek a nářadí, za telefonní poplatky).
§ 10
Při pracovní cestě do místa, které s obcí pracovníkova pravidelného pracoviště (bydliště) tak úzce komunikačně souvisí, že pracovníku nevznikají zvýšené výdaje, stravné a nocležné nepřísluší.
§ 11
Náhrady při vnějším řízení
Při vnějším řízení má pracovník nárok na
a) náhrady jízdních výdajů podle § 5
b) náhradu mzdy za čas strávený na cestě podle § 6
c) náhrady nutných vedlejších výdajů podle § 9.
ČÁST III
Náhrady při přeložení a přijetí do práce
§ 12
Náhrady ve dnech cesty
Za dny cesty do obce místa přeložení (do obce nového pracovního místa) při nástupu práce a za dny cesty zpět po skončení dočasného přeložení přísluší ženatým i svobodným pracovníkům náhrady jako při pracovní cestě.
§ 13
Podmínky pro přiznání odlučného
(1) Odlučné přísluší pracovníku, kterého organizace dočasně přeloží na jiné pracovní místo mimo obec jeho pravidelného pracoviště a obec jeho bydliště na dobu nezbytné potřeby k dočasné činnosti (na výpomoc, k zastupování po dobu dovolené, nemoci apod.).
(2) Odlučné se dále poskytne ženatému pracovníku, který v důsledku trvalého přeložení žije odloučeně od rodiny pro nedostatek přiměřeného bytu v obci nového pracovního místa.
(3) Při přijetí ženatého pracovníka může vedoucí organizace povolit zcela výjimečně výplatu odlučného, jestliže půjde o vysoce odborně a politicky kvalifikovaného pracovníka.
§ 14
Výměra odlučného
(1) Při dočasném přeložení se poskytne odlučné, které činí v době prvních 3 měsíců u ženatého pracovníka 25 Kčs a u svobodného pracovníka 10 Kčs denně. Po 3 měsících, nejvýše však po dobu 1 roku, se odlučné poskytne jen ženatému pracovníku ve výši 14 Kčs denně. Pokud výdaj za ubytování v prvních 14 dnech pobytu v obci místa dočasného přeložení činí více než 5 Kčs, hradí se pracovníku rozdíl mezi touto částkou a prokázaným výdajem za ubytování.
(2) Při trvalém přeložení (popřípadě při přijetí do práce) se odlučné poskytne jen ženatým pracovníkům ve výši stanovené pro tyto pracovníky v odstavci 1. Odlučné může být poskytováno i po uplynutí 1 roku, nejdéle však do 2 let. Po uplynutí jednoho roku činí odlučné 7 Kčs denně.
(3) Odlučné pracovníku nepřísluší za dny, v nichž se mu poskytne bezplatné stravování a ubytování; při bezplatném poskytnutí jen stravy náleží odlučné ve výši 5 Kčs, při poskytnutí jen bezplatného ubytování se odlučné krátí o 5 Kčs denně.
§ 15
Odlučné při pracovních cestách
Pracovníku, který pobírá odlučné a který byl vyslán na pracovní cestu, se poskytne za každý celý kalendářní den pracovní cesty kromě náhrad při pracovní cestě jen náhrada skutečného výdaje za ubytování v obci místa přeložení (v obci nového pracoviště při přijetí), po 14 dnech pobytu nejvýše 5 Kčs za jednu noc; za cestu, která netrvá celý kalendářní den a ve dnech počátku a skončení vícedenní pracovní cesty se pracovníku poskytne místo odlučného stravné, je-li to pro něho výhodnější.
§ 16
Náhrady při denním návratu do bydliště
(1) Pracovníku, na němž je možno žádat, aby se denně vracel z obce místa přeložení (z obce nového pracoviště při přijetí) do obce svého bydliště, nebo který se do bydliště skutečně vrací, se místo odlučného poskytne
a) náhrada prokázaných jízdních výdajů za cesty z bydliště do práce a zpět,
b) příplatek na stravu v částce 5 Kčs, trvá-li nepřítomnost v bydlišti alespoň 11 hodin.
(2) Náhrady podle odstavce 1 nesmí přesáhnout příslušnou částku odlučného.
§ 17
Náhrada stěhovacích výdajů při trvalém přeložení (přijetí)
(1) Při přestěhování v důsledku trvalého přeložení poskytnou se pracovníku:
a) prokázané jízdní výdaje za cestu jeho rodinných příslušníků z dosavadního do nového bydliště tak jako při pracovní cestě; příplatek na rychlík se hradí jen při vzdálenosti delší než 100 km,
b) prokázané výdaje za přepravu bytového zařízení a svršků pracovníka a jeho rodinných příslušníků a za pojištění přepravovaných předmětů.
(2) Organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem může povolit i úhradu výdajů za vymalování bytu a menší instalační a jiné řemeslnické práce v novém bytě, nejvýše však do částky 700 Kčs.
(3) Výdaje uvedené v odstavci 1 hradí organizace též pracovníku, který se musel přestěhovat v důsledku přesídlení organizace nebo její organizační složky.
(4) Při přestěhování v důsledku přijetí pracovníka do práce může organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem povolit v odůvodněných případech příspěvek na úhradu stěhovacích výdajů podle odstavce 1.
ČÁST IV
Náhrady při pracích vyplývajících ze zvláštní povahy povolání
§ 18
Náhrady při pracích na staveništích
(1) Pracovníkům stavební výroby, kteří jsou přijati nebo přiděleni na staveniště, které je vzdáleno více než 10 km od jejich bydliště, se poskytuje
a) náhrada prokázaného jízdného nebo paušální náhrada výdajů za přepravu z bydliště na staveniště a zpět, pokud se denně vracejí do bydliště; trvá-li cesta z bydliště na staveniště a zpět více než 3 hodiny denně, poskytne se pracovníku paušální náhrada zvýšených výdajů za přepravu a stravování v částce 8 Kčs denně;
b) odlučné, pokud jsou ubytováni na staveništi a do bydliště se denně nevracejí. Odlučné činí na přednostně zabezpečovaných stavbách 17 Kčs denně. Na ostatních stavbách činí odlučné 12 Kčs denně u ženatých a 8 Kčs denně u svobodných pracovníků. Pracovníkům ubytovaným na staveništi přísluší kromě odlučného nocležné podle § 8;
c) náhrada stěhovacích výdajů podle § 17.
(2) Ministerstvo stavebnictví a ostatní ústřední orgány, které řídí stavební výrobu, mohou v dohodě s ministerstvem financí a příslušným odborovým svazem stanovit, kterým pracovníkům stavební výroby a za jakých podmínek se poskytují náhrady podle odstavce 1 nebo podle části II této vyhlášky.
(3) Pracovníkům investora a pracovníkům projektových organizací, kteří jsou přiděleni na stavbu, náležejí náhrady podle odstavce 1 písm. b).
§ 19
Náhrady při ostatních pracích, které vyplývají ze zvláštní povahy povolání
Pracovníkům konajícím práce, z jejichž povahy vyplývá, že se jejich pracoviště mění (například zemědělským a lesním dělníkům, jízdním pracovníkům ČSD a jiným pracovníkům dopravy, lodníkům, kominíkům, přespolním doručovatelům apod.), náležejí zvláštní paušalované náhrady ve výši stanovené příslušným ústředním úřadem nebo orgánem v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem. Tyto náhrady nesmí být vyšší než náhrady stanovené touto vyhláškou.
ČÁST V
Společná ustanovení
§ 20
Náhrady po dobu dovolené, nemoci a jiných překážek v práci
(1) Nastoupí-li dovolenou na zotavenou pracovník v době pracovní cesty nebo v době, kdy pobírá odlučné, náleží mu i po dobu dovolené příslušná náhrada výdajů za ubytování, bylo-li nutno toto ubytování i po dobu dovolené podržet.
(2) Náhrady podle této vyhlášky se poskytují i po dobu nemoci, pokud pracovník není přijat do ústavního ošetřování.
(3) Pracovníkům, kterým je poskytováno odlučné a kteří jsou z pracovních důvodů vysláni do obce svého pravidelného pracoviště nebo do obce svého bydliště, se poskytnou za celé dny pobytu v obci pravidelného pracoviště (bydliště) náhrady podle odstavce 1. Za dny cesty podrží pracovníci příslušné odlučné.
(4) Ustanovení odstavce 3 se použije obdobně při pracovních cestách, je-li pracovník z místa přechodného pracoviště povolán k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracoviště nebo do obce svého bydliště.
(5) Vykonává-li pracovník vyslaný na přechodné pracoviště veřejné funkce, občanské povinnosti a jiné úkony v obecném zájmu (mimo obec trvalého bydliště), přísluší mu náhrady jako při plnění pracovních úkolů. V ostatních případech, kdy pracovník nepracoval z jakýchkoli osobních důvodů, nebo práci zameškal, náhrady mu nepřísluší. Jestliže bezdůvodné zameškání práce navazuje bezprostředně na den pracovního volna nebo mu předchází, nepřísluší pracovníku náhrady ani za den pracovního volna.
§ 21
Náhrada jízdného za cesty k návštěvě rodiny
(1) Ženatým pracovníkům vyslaným na pracovní cesty a pracovníkům, kteří pobírají odlučné, se poskytne v každých 4 týdnech jejich odloučení od rodiny náhrada prokázaného jízdného za 2. vozovou třídu veřejného hromadného dopravního prostředku za cestu k návštěvě rodiny a zpět; při vzdálenosti přes 100 km se hradí i příplatek na rychlík.
(2) Svobodným pracovníkům se poskytne náhrada jízdného v rozsahu uvedeném v odstavci 1 jednou za 6 měsíců.
(3) Vedle náhrady uvedené v předchozích odstavcích se poskytne náhrada prokázaného jízdného za cestu k návštěvě rodiny vyvolanou zvlášť závažnými důvody (např. těžkým onemocněním rodinného příslušníka); tyto důvody je nutno prokázat.
(4) Brání-li pracovníku pracovní nebo osobní důvody (např. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne se pracovníku náhrada prokázaného jízdného za cestu rodinného příslušníka za podmínek uvedených v odstavci 1 a 2.
(5) Při návštěvě rodiny se stravné nebo odlučné poskytne za dny odjezdu a návratu, pokud pracovník odpracuje pracovní směnu připadající na tyto dny. Za celé dny návštěvy u rodiny se poskytne pracovníku příslušná náhrada za ubytování.
(6) Organizace v dohodě s příslušným odborovým orgánem může náhrady podle odstavce 5 přiznat pracovníkům, kteří se vracejí po skončení pracovního týdne do obce svého bydliště. Tyto náhrady nesmí být včetně náhrad jízdních výdajů vyšší než náhrady, které by pracovníku byly vyplaceny, kdyby se nevracel.
§ 22
Ke změně v osobním stavu pracovníka rozhodné pro náležitosti podle této vyhlášky se přihlédne ode dne, kdy tato změna nastala.
§ 23
Pracovníci postavení na roveň pracovníkům ženatým
Ženatým pracovníkům (vdaným pracovnicím) jsou postaveni na roveň pracovníci (pracovnice), kteří žijí ve společné domácnosti s rodinnými příslušníky, kterým poskytují zaopatření.
§ 24
Rodinní příslušníci
Rodinnými příslušníky pracovníka se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), druh (družka), vlastní nebo nevlastní děti, vlastní i nevlastní rodiče, osvojenci a osvojitelé.
§ 25
Zálohy na náhrady a uplatnění náhrad
(1) Na náhrady cestovních, stěhovacích a jiných výdajů poskytne organizace k žádosti pracovníka přiměřenou zálohu. Tato záloha musí být vyúčtována ve lhůtách stanovených zvláštními předpisy. *)
(2) Ve vyúčtování musí být uvedeny, a je-li třeba i doloženy, všechny okolnosti rozhodné pro správné posouzení uplatňované náhrady. Pracovník, který vyúčtování předkládá, odpovídá za úplnost a správnost údajů ve vyúčtování.
ČÁST VI
Ustanovení přechodná a závěrečná
§ 26
Náhrady výdajů za dobu před 1. červencem 1964 se řídí dosavadními předpisy. Ke skutečnostem rozhodným podle této vyhlášky pro další poskytování náhrady nebo pro její výši se přihlíží, i když nastaly před 1. červencem 1964.
§ 27
Příslušný ústřední orgán může v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem
a) paušalovat náhrady stanovené touto vyhláškou, jsou-li pro to hospodářské důvody nebo dosáhne-li se tím podstatného zjednodušení administrativy. V odůvodněných případech, kdy je nutno pravidelně ve větším rozsahu používat k cestám služebního motocyklu nebo vlastního jízdního (motorového) kola nebo konat cesty pěšky (např. ve výkupu, v zemědělské a lesní výrobě, ve stavební výrobě apod.), může též stanovit měsíční paušální náhradu; základem pro stanovení její výše je náhrada úměrná výdajům, nejvýše však 0,10 Kčs za 1 km,
b) činit v jednotlivých případech vhodná opatření k odstranění tvrdostí, k nimž by došlo při provádění této vyhlášky.
§ 28
Zrušuje se
1. vyhláška č. 480/1950 Ú. l. (č. 476/1950 Ú. v.), kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,
2. vyhláška č. 486/1950 Ú. l. (č. 466/1950 Ú. v.), kterou se vydávají podrobné předpisy k provedení zákona č. 234/1949 Sb., o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů,
3. vyhláška č. 509/1950 Ú. l. (č. 587/1950 Ú. v.), o náhradách výdajů při pracovních cestách a vnějším řízení osobám, které nejsou zaměstnanci,
4. vyhláška č. 72/1952 Ú. l. (č. 72/1952 Ú. v.), kterou se mění a doplňují vyhlášky č. 480/50 a 486/50 Ú. l. (č. 476/1950 Ú. v. a č. 466/50 Ú. v.),
5. vyhláška č. 173/1954 Ú. l. (č. 198/1954 Ú. v.), o náhradách cestovních, stěhovacích a jiných výdajů zaměstnancům vysílaným v tuzemsku na montážní, instalační, opravné, udržovací a některé jiné práce (ve znění vyhl. č. 214/1957 Ú. l. a Ú. v.),
6. vyhláška č. 836/1941 Ú. l. (č. 300/1948 Ú. v.), o cestovném, odlučném, ubytovném a návštěvném dělnictva na veřejných stavbách ve znění vyhlášky č. 368/1957 Ú. l. a vyhl. č. 2059/1948 Ú. l.,
7. vyhláška č. 608/1945 Ú. l. ve znění vyhlášky č. 790/1947 Ú. l. (č. 543/1947 Ú. v. ve znění vyhlášky č. 1217/1948 Ú. v.), o úpravě platových a pracovních podmínek obchodních (administrativních) a technických zaměstnanců ve stavebnictví včetně dozorců a mistrů.
Zároveň se zrušují všechny výnosy a pokyny vydané k provedení těchto vyhlášek. V platnosti však zůstávají předpisy o paušalizaci náhrad, pokud nevycházejí z vyšších sazeb než připouští tato vyhláška (§ 19).
§ 29
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. července 1964.
Ministr:
Dvořák v. r.
*) Část III vyhlášky č. 74/1961 Sb., o pronájmu a používání silničních vozidel pro motorovou dopravu.
*) Vyhláška č. 187/1960 Sb., o provádění pokladních operací.