epravo.cz

(1) Pojištěním je povinen, kdo v vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního neb učňovského (volontérského, praktikantského). Činnost spolupracujících dětí v podniku (hospodářství) rodičů nezakládá sama o sobě smluvního poměru pracovního.

(2) Vykonává-li takový zaměstnanec přechodně práce mimo území republiky Československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky Československé.

(1) Pojištěním povinni jsou také domáčtí dělníci, tj. osoby, které vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu.

(2) Za domácké dělníky se považují také osoby, které, ačkoli jsou oprávněny provozovati samostatně živnost, vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně činny.

(1) Pojištění pro případ nemoci vzniká dnem, kdy pojištěnec vstoupil do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, nebo začal-li pojištěnec, který byl odhlášen podle § 17, odst. 2, opětně vykonávati práce nebo služby.

(2) Rovněž pojištění invalidní a starobní vzniká tímto dnem, byl-li zaměstnanec u pojišťovny včas (§ 17) přihlášen k pojištění. Nestalo-li se tak, vzniká toto pojištění teprve dnem, kdy přihláška došla do pojišťovny, nebo kdy byla doporučeně podána na poštu. Dobu před tímto dnem je započítati jen tehdy, podal-li přihlášku zaměstnavatel nebo zaměstnanec a bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno dříve než nastal pojistný případ; do čekací doby (§ 107) započítává se však nejvýše padesát příspěvkových týdnů.

(1) Zaměstnavatelem podle toho zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2 a 3.

(2) Spolupodnikatelé i dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladovní mistři, faktoři apod.) jsou spoluodpovědni za splnění povinností, uložených zaměstnavateli podle tohoto zákona.

(1) Zaměstnavatel může nemocenské pojišťovně jmenovati osobu, která jest odpovědna za včasné podání oznámení, uložených zaměstnavateli v tomto zákoně. Na vyzvání nemocenské pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v obvodě příslušné nemocenské pojišťovny, nebo je-li osobou právnickou.

(2) Zaměstnavatel ručí však za jednání a opomenutí této osoby (§ 261).

(1) Výdělkem (pracovním výdělkem, mzdou) jest všechen příjem za smluvenou práci.

(2) K výdělku náležejí vedle mzdy také podíly na zisku, naturální a jiné požitky, které pojištěnec dostává, i když jen obvykle, od podnikatele nebo od třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní.

(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti a odchylky.

(1) Hodnotu naturálních požitků je započítati do pracovního výdělku podle místních průměrných cen.

(2) Ministr hospodářství a práce nebo úřad jím pověřený stanoví po slyšení nejvyššího úřadu cenového hodnotu naturálních požitků. Vyhláška nabývá účinnosti za 14 dní po vyhlášení a platí dočasně až do doby, kdy nová vyhláška nabude účinnosti.

(1) Pojištěnci se zařadí pro nemocenské, invalidní a starobní pojištění podle svého výdělku takto do tříd:

                                       Výdělek                                     Za střední
          denně            týdně               měsíčně               ročně             denní
Třída                                                                                 výdělek
      nad     do        nad       do        nad      do          nad        do         platí

 1.    -.-     10.-       -.-      60.-       -.-     250.-         -.-     3.000.-      6.-
 2.  10.-      20.-      60.-     120.-     250.-     500.-     3.000.-     6.000.-     15.-
 3.  20.-      30.-     120.-     180.-     500.-     750.-     6.000.-     9.000.-     25.-
 4.  30.-      40.-     180.-     240.-     750.-    1000.-     9.000.-    12.000.-     35.-
 5.  40.-      50.-     240.-     300.-    1000.-    1250.-    12.000.-    15.000.-     45.-
 6.  50.-      60.-     300.-     360.-    1250.-    1500.-    15.000.-    18.000.-     55.-
 7.  60.-      70.-     360.-     420.-    1500.-    1750.-    18.000.-            21.000.-     65.-
 8.  70.-      80.-     420.-     480.-    1750.-    2000.-    21.000.-    24.000.-     75.-
 9.  80.-      90.-     480.-     540.-    2000.-    2250.-    24.000.-    27.000.-     85.-
10.  90.-     100.-     540.-     600.-    2250.-    2500.-    27.000.-    30.000.-     95.-
11. 100.-     120.-     600.-     720.-    2500.-    3000.-    30.000.-    36.000.-    110.-
12. 120.-     140.-     720.-     840.-    3000.-    3500.-    36.000.-    42.000.-    130.-
13. 140.-     160.-     840.-     960.-    3500.-    4000.-    42.000.-    48.000.-    150.-
14. 160.-     180.-     960.-    1080.-    4000.-    4500.-    48.000.-    54.000.-    170.-
15. 180.-     200.-    1080.-    1200.-    4500.-    5000.-    54.000.-    60.000.-    190.-
16. 200.-              1200.-              5000.-              60.000.-                210.-

(2) Pojištěnce, který pracuje obvykle šest dnů v týdnu, nebo jehož doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele zpravidla nepřesahuje týden, je zařaditi podle výdělku připadajícího na jeden pracovní den. Pracuje-li pojištěnec pravidelně sedm dnů v týdnu, je ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden. Pracuje-li pojištěnec v omezeném provozu, který pravděpodobně bude trvati déle než čtyři týdny po sobě jdoucí tak, že je zaměstnán pět nebo méně dní v týdnu, jest ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden; střídají-li se pak celé týdny nebo delší časová období, ve kterých pojištěnec pracuje, s týdny nebo delšími časovými obdobími, ve kterých nepracuje, je ho zařaditi podle dvacátéhočtvrtého dílu výdělku dosaženého za čtyři týdny.

(3) Podle týdenního nebo měsíčního výdělku je zařaditi pojištěnce, se kterým jsou sjednány pevné týdenní nebo měsíční platy, nebo pevné platy určené za delší časové období, nehledíc k počtu pracovních dní.

(4) Pojištěnce, jehož výdělek je zcela nebo zčásti určen jinak než výhradně podle časového měřítka (mzda úkolová, skupinová, dávky osob třetích a pod.), nebo který má jiné nepravidelně plynoucí požitky, je zařaditi do třídy podle průměrného výdělku připadajícího pravděpodobně nebo obvykle jako střední na týden.

(5) Učně (volontéra, praktikanta), jenž buď nemá vůbec výdělku nebo má jen požitky naturální, je zařaditi do první třídy.

(6) Ministr ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministrem zemědělství a nejvyšším úřadem cenovým a na Slovensku též v dohodě s příslušnými pověřenci stanoviti vyhláškou v Úředním listě pro každý rok pro účely nemocenského pojištění střední denní výdělek u deputátníků, zemědělských a lesních dělníků, zemědělské čeledi a zemědělských učňů. Takto stanovený výdělek platí pro účely invalidního a starobního pojištění za denní výdělek.

(7) Nemocenská pojišťovna může v dohodě se zaměstnavatelem a závodním zastupitelstvem stanoviti způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek pojištěnců uvedených v odstavci 2, poslední větě a v odstavci 4. Sjednanou dohodu je do osmi dnů předložiti Ústřední sociální pojišťovně, která může ve lhůtě třiceti dnů zakázati její další provádění. Nedojde-li k dohodě, může Ústřední sociální pojišťovna k žádosti jedné ze zúčastněných stran a po slyšení ostatních stanoviti sama způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek těchto pojištěnců.

(8) Ústřední sociální pojišťovna může, vyslechnuvši Ústřední radu odborů (Ústředí odborových svazů Slovenska) a zástupce odborových sdružení zaměstnavatelů, stanoviti na určitou dobu třídy pro skupiny zaměstnanců, u nichž výdělek závisí na různých nahodilých okolnostech. Takové rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva ochrany práce a sociální péče a na Slovensku pověřenictva pro sociální péči.

(9) Hodnota naturálních požitků (§ 11) může způsobiti zařadění nejvýše o tři třídy, u pomocnic v domácnosti a učňů jen o dvě třídy vyšší, nežli jaké odůvodňuje mzda na penězích.

(1) Změní-li se pracovní výdělek pojištěncův u téhož zaměstnavatele, změní se zařadění do třídy teprve počátkem následujícího období příspěvkového, leč by byl pracovní výdělek změněn, protože byl ukončen učňovský (volontérský, praktikantský) poměr. Nepřihlíží se však k přechodným změnám, které pravděpodobně nebudou trvati déle čtyř týdnů.

(2) Obdrží-li pojištěnec nebo jeho pozůstalí v šesti měsících smluvený doplatek kusové (úkolové, skupinové) mzdy, zařadí pojišťovna pojištěnce dodatečně do příslušné třídy, vyměří doplatek pojistného a případně doplatí oprávněnému dávky.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěnců, a uschovávati je aspoň po dobu tří let.

(2) Nařízení ustanoví, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány, přičemž možno zprostiti této povinnosti zaměstnavatele, kteří nezaměstnávají zpravidla více než tři osoby podléhající pojištění. Dokud toto nařízení nebude vydáno, platí o vedení a uschovávání záznamů obdobně ustanovení prováděcích nařízení a předpisy vydané k zákonu ze dne 8. února 1909, rak. ř. z. č. 29, jakož i nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 16. prosince 1942, Sb. č. 417, o výdělkových listech.

(1) Pojišťovací ústavy mohou svými oprávněnými zmocněnci dáti nahlížeti do mzdových záznamů, pomocných zápisů a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám, odhláškám a oznámením podle §§ 17 až 19, jakož i do úředních povolení stavebních (plánů apod.) u příslušných stavebních úřadů a činiti si výpisky o skutečnostech rozhodných pro pojištění.

(2) Zmocněnci ti, jimiž mohou býti pouze úředníci podle §§ 68 a 82a) zákona, jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech výrobních, obchodních a provozovacích, které jsou jim označeny za důvěrné.

(1) Nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo plní-li ji jenom nedostatečně, takže pracovní výdělek nemůže býti zjištěn, nebo odepřel-li zaměstnavatel předložiti záznamy zmocněncům pojišťovacích ústavů, je nemocenská pojišťovna oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření.

(2) Do takového předpisu může si zaměstnavatel stěžovati jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech, nebo že řízení bylo podstatně vadné.

(1) Pojištění nemocenské podle tohoto zákona provádějí nemocenské pojišťovny, jmenované v následujících paragrafech. Všechny nemocenské pojišťovny jsou podrobeny ustanovením tohoto zákona.

(2) Nemocenské pojišťovny jsou právnickými osobami; mohou svým jménem nabývati práv a zavazovati se, mohou žalovati a býti žalovány.

(3) Nové nemocenské pojišťovny lze zřizovati, pokud zákon jejich zřizování vůbec nezakazuje, jen se svolením ministerstva hospodářství a práce, kamž nutno podati žádost zájemníků (zaměstnavatelů nebo zaměstnanců) náležitě doloženou. Ministerstvo hospodářství a práce dá provésti příslušná šetření a rozhodne o žádosti vyslechnouc Ústřední sociální pojišťovnu. Při kladném vyřízení jmenuje ministerstvo hospodářství a práce též první představenstvo nemocenské pojišťovny a současně vydá její stanovy; rovněž jmenuje přísedící rozhodčího soudu.

(1) U okresní nemocenské pojišťovny jsou pojištěni zaměstnanci, kteří vykonávají v jejím obvodě práce nebo služby uvedené v § 2 a nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven, jmenovaných v §§ 25 až 29.

(2) Přechodné vykonávání prací nebo služeb v obvodě jiné okresní nemocenské pojišťovny nebo v zemědělství a lesnictví (§ 25), pokud práce nebo služby jsou vykonávány u téhož zaměstnavatele, nemění pojistné příslušnosti.

(3) Okresní nemocenská pojišťovna zřídí se pravidelně v místě, jež jest sídlem politického úřadu první stolice. Působnost její vztahuje se na jeho obvod.

(4) Ústřední sociální pojišťovna může, přihlížejíc k zvláštním poměrům jednotlivých obvodů a k hospodářskému stavu nemocenských pojišťoven, stanoviti jinak obvod působnosti okresních nemocenských pojišťoven a sídla jejich; zejména může sloučiti několik okresních nemocenských pojišťoven, aby zlepšila a zlevnila provádění pojištění, vyslechnuvši zúčastněné pojišťovny a jejich svaz. Takové rozhodnutí nabývá platnosti jen, bylo-li schváleno ministerstvem hospodářství a práce.

(1) Zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven uvedených v §§ 26 až 29, jsou pojištěni u zemědělské nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2.

(2) Ustanovení § 24, odst. 2 až 4 platí i pro zemědělské nemocenské pojišťovny. Dokud není obvod některého politického úřadu první stolice zahrnut v územní obvod zemědělské nemocenské pojišťovny, jsou zaměstnanci zemědělští a lesní v obvodu onoho politického úřadu první stolice pojištěni u okresní nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodu vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2 zákona.

(3) Vládní nařízení určí, koho sluší považovati za zaměstnance zemědělského nebo lesního po rozumu tohoto zákona.

(1) Osoby povinně pojištěné, zaměstnané v závodě, u něhož je v činnosti závodní nemocenská pojišťovna, jsou pojištěny u této pojišťovny, pokud nejsou pojištěny u některé spolkové nemocenské pojišťovny nebo zapsané pojišťovny pomocné.

(3) Ustanovení § 69 platí s tou změnou, že Ústřední sociální pojišťovna jmenuje pouze úředníka vedoucího, a to po slyšení podnikatele.

Osoby povinně pojištěné, zaměstnané u povinných členů živnostenského společenstva, u něhož je zřízena společenstevní nemocenská pojišťovna, jsou - mimo osoby, v domácnosti zaměstnané - povinně pojištěny u této pojišťovny.

Spolková nemocenská pojišťovna zřízená podle spolčovacího zákona ze dne 26. listopadu 1852, rak. ř. z. č. 253, může pojišťovati i nadále s účinkem, že členové její nemusí býti pojištěni u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny.

Zapsaná pojišťovna pomocná, které bylo před 1. červencem 1919 uděleno osvědčení podle § 7 zákona ze dne 16. července 1892, rak. ř. z. č. 202, může rovněž i nadále pojišťovati osoby povinně pojištěné pro případ nemoci s účinkem, že osoby ty nemusí býti pojištěny u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny.

(1) Pojištění u pojišťoven uvedených v §§ 28 a 29 vyžaduje souhlasu pojištěncova.

(2) Dokud trvá zaměstnání, je přestup pojištěnců z pojišťoven uvedených v §§ 24 až 26 k pojišťovnám náhradním (§§ 28 a 29) a naopak přípustný jen ke konci kalendářního půlletí, bylo-li vystoupení oznámeno nejpozději měsíc před tímto dnem.

(1) Popírají-li dvě nemocenské pojišťovny příslušnost, je k poskytování zákonných dávek povinna ta z nich, u níž pojištěnec nejprve uplatnil nárok na dávky. Tato pojišťovna může se však domáhati na druhé pojišťovně náhrady za poskytnuté dávky žalobou u pojišťovacího soudu [§ 220, dost. 1, č. 4, písm. a)].

(2) Má-li některá nemocenská pojišťovna za to, že pojištěnec, přihlášený u jiné nemocenské pojišťovny má nebo měl býti přihlášen u ní, je povinna, dříve než vyměří pojistné za tohoto pojištěnce, žádati politický úřad první stolice, aby rozhodl o jeho pojistné příslušnosti (§ 239). Bylo-li rozhodnuto v její prospěch, má pak vůči zaměstnavateli nárok na pojistné teprve od počátku příspěvkového období, ve kterém rozhodnutí nabylo právní moci.

(3) Nepříslušná pojišťovna je povinna vydati příslušné pojišťovně pojistné nemocenského pojištění, které vyměřila za osobu u ní nesprávně přihlášenou za poslední tři léta pojištění. Z tohoto pojistného může si nepříslušná pojišťovna sraziti pouze peněžité dávky a náklady ústavního ošetřování, které poskytla v době, za kterou vrací pojistné. Převyšují-li uvedené výdaje vyměřené pojistné, není příslušná pojišťovna povinna dopláceti rozdíl.

(4) Vyměřovala-li příslušná pojišťovna vyšší pojistné (§ 159) než pojišťovna nepříslušná, vyměří zaměstnavateli za minulou dobu nepříslušného pojištění rozdíl na pojistném.

Změní-li se obvody nemocenských pojišťoven nebo zřídí-li se nová nemocenská pojišťovna, jsou nemocenské pojišťovny, které převezmou pojištěnce, též povinny převzíti přiměřený počet zaměstnanců. Přitom platí obdobně ustanovení § 72, odst. 5, zákona. Současně převezmou část jmění podle poměru počtu převzatých pojištěnců; podrobný způsob rozdělení jmění u jednotlivých pojišťoven určí Ústřední sociální pojišťovna.

(1) Členy představenstva nemocenské pojišťovny, z nichž polovinu tvoří zástupci zaměstnanců a polovinu zástupci zaměstnavatelů, jmenuje zemský úřad po slyšení Ústřední sociální pojišťovny. Za každého člena představenstva jmenuje současně náhradníka.

(2) Počet členů (náhradníků) činí u pojišťoven, které měly v průměru posledních tří let nejvýše 8.000 pojištěnců, osm, u pojišťoven, které měly více než 8.000 pojištěnců, deset.

(3) Ústřední sociální pojišťovna opatří pro zemský úřad návrhy zaměstnanců a zaměstnavatelů; podrobnosti určí ministerstvo hospodářství a práce.

(4) Členové (náhradníci) představenstva mohou býti zemským úřadem po slyšení Ústřední sociální pojišťovny kdykoli odvoláni.

(5) Funkční doba představenstva trvá tři léta. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich zástupci.

(6) Stane-li se představenstvo pojišťovny neschopným usnášeti se nebo zdráhá-li se vykonávati své povinnosti, provádí jeho úkoly svým zástupcem na útraty nemocenské pojišťovny Ústřední sociální pojišťovna; do tří měsíců musí však býti jmenováno nové představenstvo.

(1) Členem (náhradníkem) představenstva za skupinu zaměstnanců může býti jmenována osoba, která v den jmenování jest u dotčené pojišťovny povinně pojištěna nebo dobrovolně u ní v pojištění pokračuje, nebo jest pojištěna u jiné nemocenské pojišťovny, ale jest zástupcem sdružení pojištěnců, která překročila 26. rok věku a jest u pojišťovny, o niž jde, alespoň 180 dnů pojištěna.

(2) Členem (náhradníkem) představenstva za skupinu zaměstnavatelů může býti jmenován zaměstnavatel, který u dotčené pojišťovny své zaměstnance přihlašuje, jeho zástupce nebo zaměstnanec zájmového sdružení zaměstnavatelů.

(4) Z jmenování je vyloučen zaměstnavatel, jenž byv upomenut, nezaplatil pojistné splatné déle než tři měsíce ve lhůtě aspoň sedmi dnů, v upomínce dané.

(5) Z jmenování jsou vyloučeni zaměstnanci nemocenské pojišťovny, svazu nemocenských pojišťoven a Ústřední sociální pojišťovny.

Zemský úřad jmenuje na návrh Ústřední sociální pojišťovny z členů představenstva starostu a jeho náměstka. Starosta a jeho náměstek nesmějí býti členy téže zájmové skupiny.

(1) Představenstvo je povoláno k tomu, aby dozíralo nad dodržováním zákona, stanov a jiných předpisů při správě nemocenské pojišťovny.

(1) Z členů představenstva ustaví se revisní komise; počet členů revisní komise stanoví jednací řád.

(2) Členy revisní komise volí představenstvo ze svých členů. Ústřední sociální pojišťovna může zrušiti volbu jednotlivých členů revisní komise a jmenovati z členů představenstva na jejich místo jiné.

(3) Revisní komise volí ze svého středu předsedu.

(4) Revisní komise provádí zpravidla alespoň jednou za čtvrt roku řádnou revisi pokladny, účetnictví pojišťovny a příslušných knih, listin a dokladů; koná i revise mimořádné. Revisní komise zkoumá účetní závěrku nemocenské pojišťovny a podává o ní představenstvu zprávu.

(1) Vedoucí úředník zastupuje pojišťovnu navenek. Přísluší mu říditi práce nemocenské pojišťovny, právě tak jako rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do pravomoci představenstva. Je přímým představeným všech zaměstnanců pojišťovny.

(2) Vedoucí úředník připravuje návrhy pro představenstvo a zúčastňuje se jeho schůzí s hlasem poradním.

(3) Má-li vedoucí úředník za to, že usnesení představenstva je v rozporu s platnými předpisy, je oprávněn a povinen předložiti usnesení to k rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovně a zadržeti výkon až do tohoto rozhodnutí.

(4) Vedoucí úředník je odpověden ze své činnosti Ústřední sociální pojišťovně. Jeho práva a povinnosti se upraví blíže ve stanovách a služebních předpisech.

(1) Právní postavení zaměstnanců nemocenské pojišťovny, podmínky jejich přijímání, propouštění, způsob služebního slibu, disciplinární stíhání, jakož i jejich služební a pensijní požitky a vůbec služební poměr upraví Ústřední sociální pojišťovna služebním a disciplinárním řádem, jenž vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce.

(2) Předsedou disciplinární komise a jeho náměstkem při disciplinárním řízení musí býti osoba práva znalá, a to zpravidla soudce v činné službě nebo na odpočinku.

(3) Úředníci nemocenských pojišťoven mají ve své úřední povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.

(4) Ústřední sociální pojišťovna může, vyžaduje-li toho zájem služby, přeložiti zaměstnance nemocenské pojišťovny dočasně nebo trvale do jiné nemocenské pojišťovny, anebo do Ústřední sociální pojišťovny. Stejně může přeložiti zaměstnance Ústřední sociální pojišťovny do nemocenské pojišťovny. Nemocenská pojišťovna je povinna převzíti přeloženého zaměstnance do svých služeb, zařaditi ho, pokud Ústřední sociální pojišťovna sama nestanoví jeho zařadění, do kategorie a stupně, který odpovídá dosavadnímu jeho zařadění, a vypláceti mu služební požitky podle služebního a disciplinárního řádu. Nutné a prokázané stěhovací výlohy uhradí přeloženému zaměstnanci Ústřední sociální pojišťovna podle předpisů služebního a disciplinárního řádu. Proti opatření Ústřední sociální pojišťovny není opravného prostředku; nenastoupí-li zaměstnanec místo, jež mu Ústřední sociální pojišťovna přikáže, ruší se jeho služební poměr za podmínek, stanovených služebním a disciplinárním řádem. Přidělení zaměstnanci, kteří v dřívějším služebním postavení byli trvale ustanoveni, nemohou býti propuštěni bez souhlasu Ústřední sociální pojišťovny. Ostatní přidělení zaměstnanci mohou býti za souhlasu Ústřední sociální pojišťovny propuštěni kdykoliv; bez tohoto souhlasu mohou býti propuštěni, jsou-li splněny podmínky, na základě nichž může býti zaměstnanec propuštěn podle zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o soukromých zaměstnancích, bez zachování výpovědní lhůty.

(5) Zaměstnanci Ústřední sociální pojišťovny, nemocenské pojišťovny a jejich svazu nemohou býti členy správních orgánů Ústřední sociální pojišťovny a nemocenské pojišťovny.

(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí obdobně také pro úřední lékaře, ustanovené podle § 143, odst. 1 zákona.

(1) Ústřední sociální pojišťovna ustanovuje u nemocenských pojišťoven, které mají v průměru posledních tří let nejvýše 3.000 povinných pojištěnců, vedoucího úředníka nemocenské pojišťovny; u nemocenských pojišťoven, které mají více než 3.000, ale nejvýše 8.000 povinných pojištěnců, vedoucího úředníka a jeho náměstka, který vede též službu účetní; u nemocenských pojišťoven pak, které mají více než 8.000 povinných pojištěnců, ustanovuje vedoucího úředníka, jeho náměstka a účetního. Tito úředníci podléhají disciplinární pravomoci Ústřední sociální pojišťovny, která je vezme ve slib.

(2) Ústřední sociální pojišťovna je povinna dbáti, aby mezi těmito úředníky poměr národnostní příslušnosti byl přibližně shodný s národnostní příslušností pojištěnců.

(3) Povinnosti a práva těchto úředníků se stanoví služebním a disciplinárním řádem, jejž vydá Ústřední sociální pojišťovna, vyslechnouc organisace zaměstnanců nemocenských pojišťoven. Tento řád vztahuje se netoliko na úředníky, kteří budou nově ustanoveni, nýbrž také na ony, kteří již jsou ve službě; při úpravě požitků úředníků posléze zmíněných jest míti slušný zřetel k jejich dosavadním nárokům.

(4) Nemocenská pojišťovna, u níž tito úředníci byli ustanoveni, jest povinna sjednat s nimi služební smlouvy v rámci služebního a disciplinárního řádu. Tyto smlouvy a jejich změny nabývají platnost po schválení Ústřední sociální pojišťovnou.

(5) Neschválí-li Ústřední sociální pojišťovna služební smlouvy ujednané nemocenskou pojišťovnou, vyzve ji, aby ve lhůtě, která nesmí býti kratší než třicet dnů, smlouvu změnila, přihlížejíc k námitkám Ústřední sociální pojišťovny. Neučiní-li tak nemocenská pojišťovna, ujedná služební smlouvu s ustanoveným úředníkem Ústřední sociální pojišťovna jménem nemocenské pojišťovny s účinkem pro ni právně závazným a s platností konečnou. Totéž platí, neujedná-li nemocenská pojišťovna smlouvy vůbec, ani když k tomu byla Ústřední sociální pojišťovnou vyzvána.

(1) Stanovami a jednacím řádem bude v rámci ustanovení tohoto zákona určena činnost nemocenské pojišťovny a jejích správních orgánů.

(2) Nemocenská pojišťovna je povinna ohlásiti změnu stanov Ústřední sociální pojišťovně. Tato může ve lhůtě šedesáti dnů zakázati změnu, má-li za to, že změna není v souladu se zákonem, nebo že by mohla ohroziti účely, pro něž nemocenská pojišťovna byla zřízena.

(3) Do rozhodnutí možno si stěžovati k ministerstvu hospodářství a práce ve lhůtě šedesáti dnů u Ústřední sociální pojišťovny.

(4) Ústřední sociální pojišťovna vydá vzorné stanovy, které vyžadují schválení ministerstva hospodářství a práce. Nemocenské pojišťovny jsou povinny upraviti podle nich dosavadní stanovy. Nestane-li se tak ve lhůtě, již určí Ústřední sociální pojišťovna, upraví stanovy Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední.

(5) Ústřední sociální pojišťovna vydá pro nemocenskou pojišťovnu vzorný jednací řád, který vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce. Podle tohoto jednacího řádu, jehož znění je pro nemocenskou pojišťovnu závazné, upraví nemocenská pojišťovna svůj jednací řád. Úprava, jakož i každá změna jednacího řádu nemocenské pojišťovny, který tvoří součást jejich stanov, vyžaduje schválení Ústřední sociální pojišťovny.

(6) Jednací řád obsahujž zejména ustanovení o svolávání, řízení jednání, usnášení a zápisech schůzí představenstva a revisní komise, jakož i o počtu členů revisní komise.

(1) Ústřední sociální pojišťovna může po slyšení zúčastněných nemocenských pojišťoven a po slyšení svazu nemocenských pojišťoven zrušiti za souhlasu ministra hospodářství a práce nemocenskou pojišťovnu, aby ji spojila s jinou nemocenskou pojišťovnou.

(2) V tomto případě pověří dojednáním věci zrušené pojišťovny nemocenskou pojišťovnu, která převezme její pojištěnce, nebo některou z přejímajících pojišťoven, je-li jich více.

(3) Tato nemocenská pojišťovna převezme dluhy zrušené nemocenské pojišťovny a uhradí nároky na dávky, vzniklé z pojištění.

(4) Případný přebytek jmění rozdělí se mezi přejímající nemocenské pojišťovny podle poměru počtu pojištěnců, jež ta která pojišťovna převzala. Rovněž případný schodek rozdělí se podobně.

(5) Přejímající nemocenská pojišťovna vstoupí dnem provedení likvidace zrušené pojišťovny do služebních smluv zaměstnanců zrušené nemocenské pojišťovny, kteří v uvedený den byli ještě v činné službě, až do výše nároků, nevybočujících z mezí služebního a disciplinárního řádu pro zaměstnance nemocenské pojišťovny. Přejímající nemocenská pojišťovna je povinna ponechati převzaté zaměstnance v jejich dosavadním zařadění, není však povinna ponechati jim, i když byli trvale ustanoveni, služební postavení, které měli ve zrušené nemocenské pojišťovně, a poskytovati jim funkční služné anebo jiné přídavky (naturální byt apod.), závislé na výkonu jejich dřívější funkce nebo služebního postavení.

(6) Nenastoupí-li zaměstnanec zrušené nemocenské pojišťovny místo, jež mu přejímající nemocenská pojišťovna přikázala, zaniká bez nároku na výpověď a práv z výpovědi plynoucích jeho dosavadní služební poměr.

(7) Trvale ustanoveným zaměstnancům, kteří do třiceti dnů ode dne provedení likvidace prohlásí, že vystupují ze služeb přejímající nemocenské pojišťovny, může býti přiznáno odbytné podle předpisu služebního a disciplinárního řádu pro zaměstnance nemocenské pojišťovny.

(8) Předchozí ustanovení platí obdobně také pro úřední lékaře, stanovené podle § 143, odst. 1 tohoto zákona.

(1) Pojištění invalidní a starobní podle tohoto zákona provádí Ústřední sociální pojišťovna se sídlem v Praze.

(2) Ústřední sociální pojišťovna jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalována.

(1) Ústřední sociální pojišťovna je příslušna prováděti všechny úkony týkající se invalidního a starobního pojištění, pokud k tomu podle tohoto zákona nejsou výslovně povolány nemocenské pojišťovny.

(2) Ústřední sociální pojišťovna může jednotlivé další úkony invalidního a starobního pojištění svěřiti nemocenským pojišťovnám a jejich svazu nebo jiným sociálně pojišťovacím institucím. Nemocenské pojišťovny a jejich svaz je povinen je převzíti.

(3) Ústřední sociální pojišťovna přispěje nemocenským pojišťovnám k úhradě správních nákladů, spojených s úkony uvedenými v odstavci 2, jakož i s úkony uvedenými v § 187, odst. 2, částkou, kterou stanoví v mezích svých početních podkladů. Toto opatření vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce.

(1) Představenstvo Ústřední sociální pojišťovny skládá se z předsedy a deseti členů, z nichž tři náleží skupině pojištěnců, tři skupině zaměstnavatelů a čtyři skupině odborníků.

(2) Členy představenstva jmenuje vláda na návrh ministra hospodářství a práce. Za každého člena jest jmenovati náhradníka. Členové (náhradníci) představenstva mohou býti kdykoli odvoláni.

(3) Funkční doba představenstva trvá tři léta. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.

(1) Předsedu jmenuje státní president na dobu tří let. Předseda musí bydleti v Praze.

(2) Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád.

(3) Státní president jmenuje z každé ze tří skupin, uvedených v § 77, po jednom náměstku předsedy; při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na jednoho z náměstků. Pořadí, v jakém se náměstkové v úřadě střídají, stanoví předseda.

Z členů představenstva se utvoří revisní komise. Počet jejích členů stanoví jednací řád (§ 83). K pracím revisní komise mohou býti za souhlasu představenstva přibráni i znalci, kteří nejsou členy představenstva.

Tříčlenné ředitelství jmenuje představenstvo se souhlasem ministra hospodářství a práce.

(1) Ředitelství zastupuje Ústřední sociální pojišťovnu navenek. Přísluší mu říditi práce Ústřední sociální pojišťovny, připravovati návrhy pro představenstvo, prováděti usnesení představenstva a rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do působnosti představenstva. Ředitelství je bezprostředním představeným zaměstnanců Ústřední sociální pojišťovny.

(2) Působnost ředitelství a jeho členů upravuje blíže instrukce, již vydá představenstvo.

(1) Právní postavení zaměstnanců Ústřední sociální pojišťovny, podmínky jejich přijetí a propuštění i způsob služebního slibu, disciplinární stíhání, jakož i služební a zaopatřovací požitky, upraví se služebním a disciplinárním řádem, jejž vydá představenstvo Ústřední sociální pojišťovny. Služební a disciplinární řád vyžaduje schválení ministra hospodářství a práce.

(2) Ustanovení § 68, odst. 2 a 3, platí obdobně.

(1) Představenstvo vydá pro Ústřední sociální pojišťovnu jednací řád, který vyžaduje schválení ministra hospodářství a práce.

Vrchní dozor nad prováděním tohoto zákona, zejména nad Ústřední sociální pojišťovnou, nemocenskými pojišťovnami a všemi ústavy a institucemi, zřízenými v oboru pojištění nemocenského, invalidního a starobního, náleží ministerstvu hospodářství a práce, které může vydati pro provádění tohoto dozoru zvláštní směrnice.

(1) Ústřední sociální pojišťovna je dozorčím úřadem nad nemocenskými pojišťovnami. Jest oprávněna vyžadovati zejména, aby orgánům jí jmenovaným byly předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady a aby jim byla dána vysvětlení, potřebná k provádění dozoru.

(2) Ústřední sociální pojišťovna může dále vyžadovati, aby představenstvo nemocenské pojišťovny bylo svoláváno ke schůzím, a může je sama svolati, nebylo-li jejímu vyzvání vyhověno. Tyto schůze může Ústřední sociální pojišťovna říditi svým zástupcem.

Nemocenská pojišťovna jest povinna přeložiti Ústřední sociální pojišťovně každého roku v nařízené lhůtě a podle nařízených formulářů účetní závěrku a výsledek jejího prozkoumání, přehled od pohybu členstva, o nemocech a úmrtích, o počtu dní nemocenských, o pojistném a dávkách, o výši a uložení reservního fondu.

Ústřední sociální pojišťovna může při provádění dozoru požádati politický úřad první stolice o spolupůsobení.

(1) Ústřední sociální pojišťovna podléhá dozoru státní správy, jejž vykonává ministr hospodářství a práce, a to pokud jde o otázku nákladu a jeho úhrady a případu uvedeného v § 79, písm. d), druhá věta, v dohodě s ministrem financí. Ministerstvo hospodářství a práce může, vykonávajíc státní dozor, uložiti Ústřední sociální pojišťovně, aby učinila určitá opatření, zejména ona, jež jsou uvedena v § 86a) zákona, u určité nemocenské pojišťovny.

(2) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž Ústřední sociální pojišťovna provádí výpočty potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministerstva hospodářství a práce.

(1) Ministr hospodářství a práce, jakož i ministr financí jest oprávněn vyžadovati, aby jemu nebo orgánům jím jmenovaným byly pojišťovnou předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady a aby mu byla dána vysvětlení, potřebná k provádění státního dozoru.

(2) Ministr hospodářství a práce může proti Ústřední sociální pojišťovně použíti obdobných práv, jaká jsou dána v § 86a), odst. 2, Ústřední sociální pojišťovně.

Ústřední sociální pojišťovna je povinna zpracovati zprávy nemocenských pojišťoven (§ 87) v přehled o stavu pojištění nemocenského a předložiti jej ministru hospodářství a práce a ministru financí za každý kalendářní rok spolu se zprávou a statistickými výkazy o svém hospodaření, o vývoji ústavu a o stavu jmění a způsobu jeho uložení.

Vláda může rozpustiti představenstvo Ústřední sociální pojišťovny, nedbá-li tento orgán ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu, nebo vzpírá-li se příkazům směřujícím k provádění státního dozoru a přenésti jeho úkoly na komisi, kterou jmenuje vláda. Tato komise zůstává v činnosti až do doby, kdy se ustaví orgán nový. Předsedou této komise jest předseda Ústřední sociální pojišťovny, neustanoví-li státní president něco jiného (§ 78).

        Ve třídě:                                          Kčs:
           1. ............................................   8.-
           2. ............................................  15.-
           3. ............................................  20.-
           4. ............................................  25.-
           5. ............................................  30.-
           6. ............................................  35.-
           7. ............................................  40.-
           8. ............................................  45.-
           9. ............................................  50.-
          10. ............................................  55.-
          11. ............................................  60.-
          12. ............................................  67.-
          13. ............................................  74.-
          14. ............................................  81.-
          15. ............................................  88.-
          16. ............................................  95.-

K A a B:

        Ve třídě:                                          Kčs:
           1. ............................................ 1500
           2. ............................................ 1700
           3. ............................................ 1900
           4. ............................................ 2100
           5. ............................................ 2300
           6. ............................................ 2500
           7. ............................................ 2700
           8. ............................................ 2900
           9. ............................................ 3100
          10. ............................................ 3200
          11. ............................................ 3300
          12. ............................................ 3400
          13. ............................................ 3500
          14. ............................................ 3600
          15. ............................................ 3700
          16. ............................................ 3800

(1) Pojištěnci, který se stane pro nemoc poznovu k práci neschopným, započítají se do podpůrčí doby podle § 95, I, č. 2 předchozí období, v nichž mu bylo poskytováno nemocenské, pouze spadají-li do doby jednoho roku před touto novou neschopností k práci. Toto započtení je však vyloučeno, byl-li pojištěnec po dni, za který mu naposledy náleželo nemocenské, povinně pojištěn aspoň po dobu rovnající se součtu všech dnů, za které mu bylo poskytováno nemocenské v době jednoho roku před touto novou neschopností k práci. Rovněž se nezapočítává doba, za kterou pojištěnci bylo poskytováno nemocenské pro nemoc způsobenou podnikovým úrazem podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření).

(2) Dobu, po kterou pojištěnec jest v ústavním ošetřování (§§ 145, 149 a 154), jest klásti na roveň době, po kterou se poskytuje nemocenské.

Poskytuje-li se osobě požívající důchodu invalidního nebo starobního podle tohoto zákona nemocenské podle třídy třetí nebo vyšší, snižuje se denní nemocenské o třicetinu měsíční splátky důchodu, ne však na částku nižší než 13 K.

(1) Nárok na pomoc v nemoci (§ 95, I) se počíná zásadně dnem, kdy nemoc byla hlášena nemocenské pojišťovně nebo jejímu příslušnému lékaři.

(2) Prokáže-li pojištěnec dřívější počátek nemoci spojené s neschopností k práci a začátek lékařského ošetřování, jakož i okolnost, že mu bylo včasné= hlášení znemožněno, je mu poskytnouti dávky nemocenské za dobu nejdéle čtrnácti dnů před hlášením nemoci.

(3) Nárok na výplatu jednotlivých splátek peněžitých dávek se promlčuje v jednom roce ode dne splatnosti (§ 132), nárok na výplatu pohřebného a náhrady za pomoc při porodu v jednom roce ode dne úmrtí nebo porodu.

(2) Požadavku společné domácnosti není na újmu, jestliže manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně kvůli výchově dětí, z důvodů bytové tísně, ze zdravotních, sociálních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů. Totéž platí, bylo-li manželství rozvedeno z viny pojištěnce nebo došlo-li k rozvodu dohodou manželů.

(3) Nárok na dávky rodinného pojištění (§ 95, I, č. 1, odst. 2; II, B a III, č. 2) má pojištěnec, byl-li v posledních třech měsících před pojistným případem rodinného pojištění nebo před svým onemocněním úhrnem alespoň třicet dní pojištěn. Nárok na dávky rodinného pojištění trvá pak, pokud pojištěnec jest oprávněn požadovati dávky podle § 95, I nebo II.

(1) Osoba, která vystoupila ze zaměstnání nebo byla odhlášena podle § 17, odst. 2 - mimo případ služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných -, pokud je bez výdělku, má nárok na povinné dávky, nastal-li pojistný případ ve lhůtě rovnající se době, po kterou osoba tato byla naposledy nepřetržitě v zaměstnání, avšak nejvýše ve lhůtě šesti týdnů (ochranná lhůta).

(2) Běh ochranné lhůty u jednoho nositele nemocenského pojištění se staví, vstoupí-li oprávněný na základě zaměstnaneckého poměru nebo jako nezaměstnaný opět do povinného nemocenského pojištění u jiného nositele pojištění.

(3) Zbytek dříve získané ochranné lhůty se prodlužuje ode dne vystoupení z posledního zaměstnání o ochrannou lhůtu získanou v novém zaměstnání. Ochranná lhůta nečiní však v celku více než 6 týdnů.

(4) Při výpočtu ochranné lhůty přihlédne poslední nositel nemocenského pojištění také k bezprostředně předcházejícím dobám nemocenského pojištění zaměstnanců povinně pojištěných nebo nemocenského pojištění nezaměstnaných.

(5) Dávky je povinen poskytovati nositel nemocenského pojištění, k němuž oprávněný naposled příslušel.

(1) Změny ve výdělku, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí zakládající nárok na dávky nebo v době, kdy se již dávky poskytují, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve výdělku při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je přihlížeti ke změnám způsobeným tím, že se pojištěnci dostalo po ukončení učňovského poměru (§ 12, odst. 5) vyššího výdělku, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.

(2) Pojištěncům, kteří jsou zařaďováni do tříd podle § 12, odst. 4, 7 a 8, je vypláceti peněžité dávky té třídy, do které byli zařaděni v době, kdy nastal pojistný případ.

Je-li neschopnost k práci přivoděna zaviněnou účastí ve rvačce nebo prokáže-li se jako bezprostřední následek opití, nevyplácí se nemocenské. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.

Nemocenská pojišťovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 95, II), může vyžadovati od pojišťoven, u nichž byla pojištěna podporovaná nebo její manžel v posledních devíti měsících před porodem, poměrnou náhradu nákladů podle doby onoho pojištění a podle třídy, v níž podporovaná byla pojištěna u dotyčné pojišťovny; nemocenská pojišťovna nemůže vyžadovati náhradu podle vyšší třídy, nežli podle níž sama poskytuje dávky.

(1) Nemocenská pojišťovna vydá podle rámcových pravidel Ústřední sociální pojišťovny předpisy o ohlášení nemoci, o způsobu poskytování léčebné péče preventivní i represivní, o chování nemocných, o hrazení cestovních výloh k lékařským prohlídkám apod. (nemocenský řád). Nemocenská pojišťovna je oprávněna kontrolovati nemocné a dáti je navštěvovati i v bytě svými důvěrníky. Vzepře-li se nemocný dozoru nebo neřídí-li se těmito předpisy, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo zčásti odepřena. Na tyto následky je nemocného předem upozorniti. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.

(2) V nemocenském řádě bude stanoveno, za jakých podmínek a v jaké výši nemocenská pojišťovna poskytne pojištěnci onemocnělému mimo území republiky Československé náhradu za nutné náklady, které pojištěnec v cizině zaplatí ze svého za lékařskou pomoc, léky, terapeutické pomůcky a ústavní ošetřování.

(1) Okresní nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetřování (§ 95, I, č. 1) a pomoc při porodu (§ 95, II, A, č. 1 a B, č. 1) také pojištěnci (pojištěnce) jiné nemocenské pojišťovny a oprávněným příslušníkům jeho (její) rodiny, pokud v jejím obvodě se zdržují, a kontrolovati je, nutno-li to nezbytně nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pojišťovna. Tato jest povinna nahraditi nutný náklad. Jde-li o osobu pojištěnou u zemědělské nemocenské pojišťovny neb o příslušníka rodiny, stíhá povinnost uvedená v první větě zemědělskou nemocenskou pojišťovnu.

(2) Upraví-li svaz nemocenských pojišťoven provádění odstavce 1, je tato úprava pro členské nemocenské pojišťovny závazná.

(2) Pojištěnci zařadění do prvé třídy a osoby požívající podpory v nezaměstnanosti neplatí částky uvedené v odstavci 1, písm. d) a e).

(2) Stanovami může být určeno, že veškeré nebo některé v odstavci 1 uvedené dávky je poskytovati jen těm pojištěncům, u nichž pojistný případ nastane po uplynutí určité doby pojištění (čekací doba).

(3) Ústřední sociální pojišťovna může uložiti jednotlivým nemocenským pojišťovnám, aby zavedly některé z dávek uvedených v odstavci 1.

(4) Dávky uvedené v odstavci 1, písm. e), f), g) a j) mohou býti stanovami zavedeny pouze tehdy, dosáhl-li reservní fond výše předepsané v § 178 a nevyměřuje-li pojišťovna pojistné vyšší než 5 % středního denního výdělku.

(2) Čekací doba činí u dávek uvedených v § 106, písm. a), c) až e) dvěstěpadesát příspěvkových týdnů (§ 108); získal-li však pojištěnec do konce kalendářního roku, v němž dokonal čtyřicátýpátý rok svého věku, stopadesát příspěvkových týdnů, pokládá se čekací doba za dokončenou.

(3) Stane-li se pojištěnec následkem podnikového úrazu ve smyslu právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) invalidním nebo zemře-li, pokládá se čekací doba za dokonanou bez ohledu na to, zda byl zaměstnán v podniku podrobeném úrazovému pojištění či nikoli.

(4) Pro nárok na starobní důchod činí čekací doba 750 příspěvkových týdnů; čekací doba pokládá se však za splněnu, bylo-li získáno při dokonání šedesátéhopátého roku života v době

od 1. ledna 1943 do 31. prosince 1943 ...................... 400
 " 1.   "   1944  " 31.     "    1944 ...................... 450
 " 1.   "   1945  " 31.     "    1945 ...................... 500
 " 1.   "   1946  " 31.     "    1946 ...................... 550
 " 1.   "   1947  " 31.     "    1947 ...................... 600
 " 1.   "   1948  " 31.     "    1948 ...................... 650
 " 1.   "   1949  " 31.     "    1949 ...................... 700
 " 1.   "   1950 ........................................... 750
příspěvkových týdnů.

(1) Příspěvkový týden tvoří sedm příspěvkových dnů, za které se stalo splatným pojistné na základě pojistné povinnosti, byl-li pojištěnec k pojištění přihlášen dříve než nastal pojistný případ, přičemž je přihlížeti k ustanovení § 7, odst. 2.

(2) Za příspěvkovou dobu v dobrovolném pojištění se počítá jen doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné.

(3) Příspěvkovým týdnům uvedeným v odstavci 1 je klásti na roveň příspěvkové týdny získané převody.

Za příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 108 se považuje i doba zákonité presenční služby a dvanáctinedělního vojenského výcviku v bývalé Československé republice u osob, které již dříve podle tohoto zákona byly pojištěny, nebo které během 12 měsíců po návratu z presenční služby nebo z dvanáctinedělního vojenského výcviku do tohoto pojištění vstoupily. Za tyto doby poskytují se zvyšovací částky podle třídy druhé.

(1) Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním.

(2) Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.

(1) Požitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li to zjistiti, považuje se za den počátku invalidity den, kterého došla do nemocenské pojišťovny žádost za důchod invalidní. Požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek invalidního důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.

(2) Požitek invalidního důchodu končí smrtí důchodcovou, nebo nejsou-li již splněny předpoklady uvedené v § 109, odst. 2.

(1) Důchod invalidní se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích a, jsou-li splněny podmínky, i z věkového příplatku, zvláštního přídavku a příplatku na dítě.

(2) Základní částka činí ve všech třídách 1560 K ročně.

(3) Zvyšovací částky činí za každý týden získaný

ve třídě                                             Kčs ročně
  1 .................................................  0.80
  2 .................................................. 1.40
  3 .................................................  2.--
  4 .................................................. 2.60
  5 .................................................. 3.20
  6 .................................................. 3.80
  7 .................................................. 4.40
  8 .................................................. 5.--
  9 .................................................. 5.60
 10 .................................................. 6.20
 11 .................................................. 6.80
 12 .................................................. 8
 13 .................................................. 9.20
 14 ................................................. 10.40
 15 ................................................. 11.60
 16 ................................................. 12.80

(4) Počet týdnů rozhodných pro výpočet zvyšovacích částek v té které třídě se určí sedminou součtu všech příspěvkových dnů v příslušné třídě; zbytek dnů se počítá za plný týden.

(5) Zvyšovací částky, případný věkový příplatek a případný zvláštní přídavek činí dohromady nejméně 840 K ročně.

(6) Zvyšovací částky získané

 ve třídě Aa     se rovnají zvyšovacím částkám třídy 2
 ve třídě Ab (A) se rovnají zvyšovacím částkám třídy 3
 ve třídě B      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 4
 ve třídě C      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 5
 ve třídě D      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 6
 ve třídě E      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 7

(1) Pojištěnci přísluší beze zřetele na invaliditu starobní důchod ve výši invalidního důchodu, dokonal-li šedesátýpátý rok věku, splnil-li čekací dobu podle § 107, odst. 4 a nepožívá-li invalidního důchodu.

(2) Požitek starobního důchodu počíná dnem splnění podmínek uvedených v odstavci 1; požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.

(3) Požitek důchodu končí smrtí oprávněné osoby.

(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě (§ 118) až do dokonaného osmnáctého roku života o příplatek na dítě, pokud důchodce o ně pečuje. Tento příplatek činí na každé dítě Kčs 1 200 ročně.

(2) Příplatek na dítě činí za každé dítě K 1200 ročně.

(3) Je-li více oprávněných, poskytuje se dětský příplatek za totéž dítě jenom jednou, a to onomu, kdo dítě převážně vyživuje.

(4) Požívá-li dítě sirotčího důchodu podle tohoto nebo jiného zákona o veřejnoprávním pojištění nebo z veřejných prostředků, poskytne se příplatek na dítě jen potud, pokud je vyšší než sirotčí důchod.

(1) Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod, když v době jeho úmrtí jest anebo se později stane invalidní, a to po dobu invalidity.

(2) Za invalidní podle tohoto zákona se považuje vdova, která pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jejím silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu životnímu postavení vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravá žena toho druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.

(3) Nárok na vdovský důchod má také vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod, když dosáhla nebo dosáhne padesátéhopátého roku věku.

(4) Nárok na vdovský důchod má dále vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, pokud pečuje o dvě nebo více dětí pojištěnce, požívajících sirotčího důchodu (§ 118).

(5) Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku zcela nebo převážně vyživovala rodinu, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky invalidní (§ 109), po dobu invalidity.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.

(1) U vdovského a vdoveckého důchodu činí částka základní 1320 Kčs ročně.

(2) Na zvyšovacích částkách, věkovém příplatku a zvláštním přídavku se poskytuje polovina zvyšovacích částek, věkového příplatku a zvláštního přídavku invalidního nebo starobního důchodu, jehož zemřelý pojištěnec požíval nebo na nějž měl nárok.

(1) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) počíná dnem, kdy byly splněny podmínky pro nápad stanovené (§ 114).

(2) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) končí, zemřel-li důchodce nebo vstoupí-li opětně do manželství nebo nejsou-li již splněny podmínky § 114.

(3) Provdá-li se vdova znovu, obdrží jako odbytné trojnásobnou roční částku svého vdovského důchodu.

(1) Nárok na důchod ve výši vdovského důchodu má dále žena, jejíž manželství s pojištěncem (důchodcem) bylo soudně rozloučeno z viny manželovy, nevstoupí-li v nové manželství a není-li po pojištěnci (důchodci) vdovy, které přísluší nebo jest zachován nárok na výplatu důchodu vdovského.

(2) Obdobně má nárok na důchod ve výši vdoveckého důchodu muž, jehož manželství s pojištěnkou (důchodkyní) bylo rozloučeno z viny manželčiny.

(3) Ustanovení §§ 114 až 117 jest použíti obdobně i na tyto důchody.

(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší osmnácti let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního nebo starobního nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojitelích pouze tehdy, bylo-li osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejich smrtí.

(2) Zanechal-li pojištěnec (důchodce) osiřelé vnuky mladší osmnácti let nebo nevlastní děti mladší osmnácti let, mají tito vnukové nebo nevlastní děti nárok na důchod sirotčí, byli-li výživou převážně na zemřelého pojištěnce (důchodce) odkázáni.

(3) Nárok na důchod sirotčí mají i schovanci mladší osmnácti let po pěstounech, byli-li u pěstounů vyživováni bezplatně alespoň půl roku před nápadem důchodu pěstounům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážně na ně odkázáni.

Požitek sirotčího důchodu počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče, popřípadě pozdějším dnem narození dítěte, a končí dokonaným osmnáctým rokem věku nebo dřívějším provdáním aneb úmrtím dítěte nebo odpadla-li jiná z podmínek § 118.

(1) U sirotčího důchodu činí základní částka 840 K ročně.

(2) Na zvyšovacích částkách, věkovém příplatku a zvláštním přídavku se poskytují pro každého sirotka čtyři desetiny zvyšovacích částek, věkového příplatku a zvláštního přídavku invalidního nebo starobního důchodu, jehož zemřelý pojištěnec požíval nebo na nějž měl nárok.

(3) Má-li dítě (§ 118) nárok na několik sirotčích důchodů podle tohoto zákona, přísluší mu jen nejvyšší z nich.

Důchody pozůstalých [bez zvýšení podle § 120a)] nesmějí býti dohromady vyšší než důchod včetně dětského příplatku na všechny děti, které mají nárok na sirotčí důchod, avšak bez zvýšení podle § 120a), jehož zemřelý v době smrti požíval nebo na nějž měl nárok, jinak se důchody pozůstalých krátí poměrně podle své výše. Pro každé později narozené dítě zvyšuje se nejvyšší částka o příplatek na dítě. Odpadne-li někdo z pozůstalých, zvyšují se důchody pozůstalých až do přípustné nejvyšší částky.

Důchod invalidní, starobní (bez zvýšení podle § 113), jakož i důchod vdovský (vdovecký) může se zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale bezmocný tak, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby. Ustanovení to platí obdobně pro oboustranně osiřelé sirotky, kteří dovršili čtrnáctý rok svého věku.

(1) Nárok na výbavné má pojištěnka, uzavře-li sňatek po dokonání čekací doby (§ 107); nárok tento musí býti uplatněn do dvou let po uzavření sňatku, jinak zaniká.

(2) Výbavné se určí podle třídy, v níž byla pojištěnka zařaděna v den uzavření sňatku nebo naposled před tímto dnem, a činí:

ve třídě   1 .......................................... K  500,--
 "   "     2 .......................................... K  550,--
 "   "     3 .......................................... K  600,--
 "   "     4 .......................................... K  650,--
 "   "     5 .......................................... K  700,--
 "   "     6 .......................................... K  750,--
 "   "     7 .......................................... K  800,--
 "   "     8 .......................................... K  850,--
 "   "     9 .......................................... K  900,--
 "   "    10 .......................................... K  950,--
 "   "    11 .......................................... K 1000,--

 "   "    12 ..........................................         K 1100,--
 "   "    13 .......................................... K 1200,--
 "   "    14 .......................................... K 1300,--
 "   "    15 .......................................... K 1400,--
 "   "    16 .......................................... K 1500,--

(3) Provdá-li se pojištěnka vdova, které již jednou bylo výbavné vyplaceno, má nárok opět na výbavné jen, byla-li před tímto novým sňatkem aspoň po dobu pěti let podle tohoto zákona znovu pojištěna. Jinak při opětovném sňatku není nároku na výbavné, bylo-li již jednou vyplaceno.

(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, než uplynula čekací doba (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařaděn v den úmrtí nebo naposledy před tímto dnem, a činí:

Ve třídě:                                                     Kčs:
           1. ............................................   600.-
           2. ............................................   700.-
           3. ............................................   800.-
           4. ............................................   900.-
           5. ............................................  1000.-
           6. ............................................  1100.-
           7. ............................................  1200.-
           8. ............................................  1300.-
           9. ............................................  1400.-
          10. ............................................  1500.-
          11. ............................................  1600.-
          12. ............................................  1800.-
          13. ............................................  2000.-
          14. ............................................  2200.-
          15. ............................................  2400.-
          16. ............................................  2600.-

(2) Zemřel-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemřel-li důchodce, který požívá invalidního nebo starobního důchodu, a není-li nároku na výplatu vdovského (vdoveckého) důchodu, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši dvojnásobku ročního důchodu, který by jinak příslušel vdově. Napadne-li vdovský důchod v době dvou let od úmrtí pojištěncova (důchodcova), srazí se z vdovského důchodu tolik čtyřiadvacetin vyplaceného odbytného, kolik měsíců zbývá ode dne nápadu vdovského důchodu do dvou let od smrti manželovy. Jsou-li vdovský důchod a odbytné přiznávány zároveň, avšak vdovský důchod napadne od okamžiku pozdějšího než ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), přísluší na odbytném jen tolik čtyřiadvacetin celého odbytného, kolik měsíců uplynulo ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova) do dne nápadu vdovského důchodu.

(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se vdova (vdovec), nejsou-li zde okolnosti uvedené v § 115, odst. 1, písm. a) a c), děti do osmnácti let (§ 118), rodiče, jakož i děd a bába zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před rodiči a tito před dědem a bábou. Rodiče, jakož i děd a bába mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).

(4) Dětem starším osmnácti let a sourozencům se přizná v případech zřetele hodných odbytné, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).

(5) Je-li úhrn vyplacených splátek důchodu vdovského (vdoveckého) nižší než odbytné, je vyplatiti vdově (vdovci) částku, o kterou by bylo odbytné převýšilo úhrn důchodových splátek; zemřela-li vdova (vdovec), je tuto částku vyplatiti dětem mladším osmnácti let.

Nárok na odbytné zaniká, není-li uplatněn do dvou let po úmrtí pojištěnce (důchodce).

Je-li pojištěnec nebo důchodce déle jednoho roku nezvěstným, lze přiznati vdovský (vdovecký) a sirotčí důchod před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným.

(1) Pojištěnci, který se narodil před 1. lednem 1910 a získal do 31. prosince 1931 sedm set příspěvkových dnů, zvyšuje se nárok na důchod invalidní (starobní) o věkový příplatek; nastal-li pojistný případ do 30. června 1934, je nárok na věkový příplatek i tehdy, získal-li pojištěnec do 31. prosince 1931 aspoň sto příspěvkových týdnů podle § 5 vládního nařízení ze dne 14. března 1930, Sb. č. 27, jímž se stanoví podrobnosti k provedení zásady nedělitelnosti týdenního pojistného pro pojištění invalidní a starobní a nutné výjimky z této zásady.

(2) Věkový příplatek rovná se polovině průměrné roční zvyšovací částky násobené počtem celých roků, o které byl pojištěnec v roce 1926 starší šestnácti let. U přestupujících pojištěnců se tento věkový rozdíl zmenšuje podle ustanovení § 6, dost. 3, písm. a) vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, Sb. č. 96 z roku 1941, o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření), i jde-li o přestupy, na něž se toto nařízení nevztahuje.

(3) Nastal-li pojistný případ před 1. lednem 1932, je průměrná roční zvyšovací částka dvanáctinásobek průměrné měsíční zvyšovací částky; průměrná měsíční zvyšovací částka jest úhrn zvyšovacích částek (§ 111, odst. 3), získaných po 1. červenci 1926, dělený počtem celých měsíců, uplynulých od 1. července 1926 do posledního dne pojištění před prvním pojistným případem.

(4) Nastal-li pojistný případ po 31. prosinci 1931, jest průměrná roční zvyšovací částka jedna pětina úhrnu zvyšovacích částek, získaných od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1931.

Pojištěnci, který se narodil před 1. lednem 1910, přísluší k invalidnímu (starobnímu) důchodu zvláštní přídavek, který činí 270 Kčs ročně. Tento přídavek se zvyšuje, získal-li pojištěnec do 31. prosince 1938

Základní částka a zvláštní přídavek u všech důchodů hradí stát. Ministři sociální péče a financí určí bližší o placení.

Na místě důchodu může býti důchodcům s jejich souhlasem poskytnuto bezplatné zaopatření v útulcích pro invalidy nebo osoby staré, sirotčincích a podobných ústavech; notoričtí pijáci mohou býti i proti své vůli umístěni v ústavu pro ně vhodném. Ústřední sociální pojišťovna může osobám uvedeným v § 96, odst. 1, jež důchodce zcela nebo převážně vyživoval, poskytnouti podporu až do poloviny důchodu.

(1) Setká-li se některý z důchodů uvedených v § 106, písm. a) až c) s důchodem podle jiného zákona o sociálním pojištění nebo s důchodem (odpočivným, zaopatřovacím požitkem) ze zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti podle § 6, písm. a) tohoto zákona (cizí důchod), poskytne se polovina důchodu podle tohoto zákona (bez příplatku na dítě); druhá polovina odpočívá až do výše cizího důchodu. Příplatek na dítě náleží v plné výši, není-li již za totéž dítě poskytován k cizímu důchodu; jinak odpočívá až do výše příplatku na dítě poskytovaného k tomuto důchodu.

(2) Důchod invalidní nebo starobní podle tohoto zákona se nekrátí, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů bez příplatků na dítě 6000 K ročně. Totéž platí obdobně o vdovském nebo vdoveckém důchodu, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů 3600 K ročně. Přesahuje-li úhrn konkurujících důchodů uvedenou hranici, krátí se důchod podle tohoto zákona nejvýše o převyšující částku, přičemž důchod krácený podle tohoto zákona nesmí klesnouti pod polovinu.

(3) Nevyplácí-li se plný důchod, krátí se základní částka stejným poměrem.

(4) Při souběhu nároků na invalidní nebo starobní důchod a na vdovský nebo vdovecký důchod podle tohoto zákona obdrží oprávněná osoba vyšší důchod a z nižšího důchodu polovinu.

Ministr hospodářství a práce může, dohodna se se zúčastněnými ministry, vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení zavésti pro určité skupiny zaměstnanců některých hospodářských odvětví, které podléhají pojistné povinnosti invalidního a starobního pojištění, zvláštní povinné pojištění u Ústřední sociální pojišťovny za přiměřeně vyšší pojistné na dávky ve vyšší výměře, popřípadě za jiných podmínek.

(2) Toto pojištění provádí Ústřední sociální pojišťovna ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.

(3) Pojistné za toto pojištění možno odvádět buď jako běžné příspěvky nebo vklady jednou provždy neb oběma způsoby.

(4) Běžné příspěvky jsou splatné týdně nebo v delších časových obdobích.

(5) Podmínky pro toto pojištění jednak pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuální), jednak pro celé skupiny (pojištění souborné), jakož i příslušné pojistné sazby a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva hospodářství a práce.

(6) Na pojištění podle odstavce 1, písm. b) nevztahuje se ustanovení § 254, odst. 1, 3 a 4.

(1) K zachování čekatelství musí býti získáno nejméně 182 započitatelných příspěvkových dnů za každý kalendářní rok; jinak zaniká čekatelství z příspěvkové doby získané do počátku běžného kalendářního roku. Později získanou příspěvkovou dobou počíná pojištění znovu.

(2) Za kalendářní rok, ve kterém pojištění počíná, stačí také získání kratší příspěvkové doby, než je uvedena v odstavci 1.

(3) Za kalendářní rok, v němž nastal pojistný případ invalidity nebo úmrtí, nebo v němž pojištěnec dovršil 65. rok věku, jakož i za další kalendářní roky, není třeba k zachování čekatelství další příspěvkové doby. Odpadne-li opět invalidita, zachovává se čekatelství pouze do konce běžného kalendářního roku. Invaliditě klade se na roveň požitek invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu.

(4) Pro výbavné se pokládá čekatelství za zachováno, je-li zachováno počátkem kalendářního roku, v němž byl uzavřen sňatek.

(2) Jestliže během dob uvedených v odstavci 1 trvá dále zaměstnanecký poměr zakládající pojistnou povinnost, jest zapraviti pojistné i za tyto doby.

(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti bližší o prokázání dob zmíněných v odstavci 1, č. 2 a 3.

Právo na přiznání důchodu se promlčuje v pěti letech ode dne, kdy nastal pojistný případ. Jednotlivé měsíční splátky důchodové zanikají v jednom roce ode dne splatnosti (§ 132, odst. 2).

(1) Peněžité dávky nemocenského pojištění jsou splatny týdně pozadu.

(2) Důchody invalidního a starobního pojištění jsou splatny v měsíčních obdobích napřed. Důchody mohou se však vypláceti i ve dvouměsíčních lhůtách. Důchody, jejichž měsíční splátky nedosahují ani K 200, mohou se vypláceti i v obdobích delších. Rovněž důchody do ciziny mohu se vypláceti v obdobích delších, a to i pozadu. Oprávnění k důchodu mají na požádání před každou výplatou předložiti potvrzení o životě nebo vdovství.

(3) Náhrada za pomoc při porodu, pohřebné a výbavné vyplatí se po předložení průkazů, osvědčujících nárok.

(1) Peněžité dávky nemocenského pojištění se zaokrouhlují na 10 haléřů tak, že k částkám pod 5 haléřů se nehledí a vyšší částky se zvyšují na 10 haléřů.

(2) Měsíční částky důchodové a jiné peněžité dávky invalidního a starobního pojištění se zaokrouhlují na celé koruny tak, že k částkám pod 50 haléřů se nehledí a vyšší částky se zvyšují na jednu korunu.

(2) Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 96, anebo kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně jeho nárok, pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, Sb. č. 530, nebo ze dne 18. března 1921, Sb. č. 120. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.

(3) V případech zasluhujících zvláštního zřetele mohou nevyplacené peněžité dávky býti dodatečně zcela nebo zčásti vyplaceny.

(1) Důchod odpočívá, pokud oprávněný tuzemec se zdržuje v cizině a opomine sděliti nositeli pojištění místo svého pobytu. Prokáže-li oprávněný, že opominul bez svého zavinění učiniti sdělení, obživne opět důchod potud, pokud není promlčen [§ 131 a)].

(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány omylem ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období uvedeného v § 132, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno, kromě případů, jež sluší posuzovati podle ustanovení nemocenského řádu (§ 102); změna poměrů byla pojišťovně hlášena, popřípadě ode dne, od něhož byla vyplácena dávka mylně vypočítaná.

(2) Vrácení přijatých dávek může býti požadováno jen, když pojištěnec nebo další osoby uvedené v § 137, odst. 1 přivodili přiznání dávky tvrzením nepravdivých nebo zatajením směrodatných okolností nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudili dávky trestním jednáním. Od důchodce nebo příjemce dávky lze vyžadovati vrácení přijatých dávek i tehdy, zanedbal-li povinnost uloženou mu v § 22. Ústřední sociální pojišťovna je oprávněna uhraditi si dávky neprávem přijaté srážkami z běžného nebo později přiznaného důchodu nebo jiné dávky. O povinnosti k vrácení přijatých peněžitých dávek se rozhoduje výměrem.

(3) Vyhne-li se oprávněný bezdůvodně dodatečnému vyšetření nebo pozorování, může mu býti důchod na čas zcela nebo částečně odňat, byl-li upozorněn na tento následek.

(1) Nárok na přiznání dávek podle tohoto zákona může uplatňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce. Nezletilec, dosáhnuvší sedmnáctého roku, může jej uplatňovati sám; za zákonného zástupce nezletilců mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež.

(2) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.

(1) Manželka důchodcova, opatrovník jeho dětí, zákonný orgán pro péči o mládež nebo obec bydliště důchodcova může navrhnouti u okresního soudu důchodcova bydliště, aby tento určil osobu nebo korporaci, jíž má býti důchod vyplácen místo důchodce, je-li zřejmo, že vyplácením důchodu důchodci by nebylo dosaženo účelu, jemuž důchod slouží, nebo že by byly poškozovány zájmy členů důchodcovy rodiny. Soud rozhodne usnesením po provedeném řízení nesporném podle předpisů o ustanovení opatrovníka.

(2) Vyhoví-li návrhu, jest určená osoba neb korporace pak povinna vynaložiti důchod ve prospěch důchodce a jeho rodiny. Důchod jí vyplácený je majetkem důchodce jí svěřeným.

(1) Postup, zastavení a zabavení nároků podle tohoto zákona, pokud nejde o nároky, vyplývající z pojištění podle § 128, jsou nepřístupny a nemají právního účinku.

(2) Může se tak státi pouze až do polovice dávky k úhradě nároků osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy.

Rovněž jsou neplatná ujednání, která by omezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jejich rodinných příslušníků; dohody nebo úpravy Ústřední sociální pojišťovny podle § 12, odst. 7 a § 248a), nelze však pokládati za ujednání v neprospěch pojištěnců.

(1) Nemocenská pojišťovna je povinna zajistit, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Nemocenská pojišťovna může stanoviti, že tyto osoby mají vyžadovati pomoci od určitých lékařů nebo porodních asistentek a že náhrady vzešlé povoláním jiných lékařů nebo porodních asistentek nebudou hrazeny, leč že šlo o naléhavý případ první pomoci. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu až do výše sazby sjednané s lékaři (porodními asistentkami), vykonávajícími u pojišťovny službu.

(2) Povinnost zaměstnavatele stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnanců není tímto zákonem dotčena.

(1) Sjedná-li Ústřední sociální pojišťovna nebo svaz nemocenských pojišťoven s organisací lékařskou smlouvu o zajištění lékařské služby pro celý obvod působnosti organisace lékařské nebo pro část obvodu, je tato smlouva závazna pro nemocenské pojišťovny a členy lékařské organisace tohoto obvodu, konající službu nemocenských lékařů.

(2) Podobné smlouvy možno sjednati s organisací porodních asistentek.

(3) Smlouvy v předchozích odstavcích uvedené nechť obsahují ustanovení o rozhodování sporů vzniklých z těchto smluv. Spory z těchto smluv budou rozhodovati zvláštní rozhodčí soudy; jejich předseda a náměstek bude jmenován ministrem hospodářství a práce v dohodě s ministrem spravedlnosti. Bližší ustanovení o složení a jednání těchto soudů jest pojmouti do smluv.

(1) Nemocenská pojišťovna ustanoví úředního lékaře, jemuž přísluší říditi lékařskou službu v obvodu pojišťovny. Pojišťovny se mohou sdružovati k ustanovení společného úředního lékaře. Služební smlouvy úředních lékařů schvaluje Ústřední sociální pojišťovna, která vydá také směrnice pro jejich službu.

(2) Úřední lékař navrhuje vedoucímu úředníku způsob vyřízení žádosti za dávky léčebné péče, jichž poskytnutí patří do volné úvahy nemocenské pojišťovny. Úřední lékař má právo účastniti se schůzí představenstva s hlasem poradním.

(3) Nemocenská pojišťovna kontroluje úředním lékařem nebo jinými lékařskými důvěrníky, jak smluvní lékaři poskytují lékařskou pomoc.

Nemocenské pojišťovně, ve které není zajištěno opatření lékařské služby, může Ústřední sociální pojišťovna dovoliti, aby po dobu tohoto mimořádného stavu místo pomoci lékařské poskytovala oprávněným osobám přiměřenou peněžitou částku, již Ústřední sociální pojišťovna současně určí.

Pojišťovna neručí za škody způsobené činností svých lékařů, porodních asistentek a zubních techniků.

(1) Nemocenská pojišťovna může místo dávek podle § 95, I nebo II, A, č. 1 a 3 poskytnouti pojištěnci na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici, jiném léčebném ústavě nebo porodnici. V tomto případě je povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do ústavu. Nezbytný náklad dopravy zpět do jeho obydlí hradí pojišťovna jen tehdy, byl-li nemocný propuštěn z ústavního ošetřování, ač není vyhojen a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské. V nezbytných případech může býti ústavní ošetřování poskytnuto též manželce a dětem pojištěncovým, jsou-li u nich splněny podmínky § 96.

(2) K odevzdání do ústavu je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší sedmnáctý rok věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.

(1) Je-li nemocný pojištěnec přijat do ošetřování ve veřejné nemocnici v době, kdy trvá jeho pojištění (§§ 7 a 250), je pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky § 95, nahraditi nemocnici pouze výlohy za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do čtyř týdnů, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování ústavnímu bez souhlasu pojišťovny. Byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování ve lhůtě ochranné (§ 97), je nemocenská pojišťovna povinna hraditi výlohy ošetřovací podle poslední třídy až do čtyř týdnů toliko tenkráte, vydal-li poukaz k tomuto ošetřování. Poukazu není třeba, byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování proto, že onemocněl nakažlivou nemocí (§ 21 zákona ze dne 15. června 1927, Sb. č. 77, o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, a vládní nařízení ze dne 3. listopadu 1927, Sb. č. 157 k § 21 cit. zákona), nebo proto, že byl ohrožen jeho život. V těchto případech je veřejná nemocnice povinna do tří dnů po přijetí nemocného učiniti o tom sdělení příslušné pojišťovně. Byl-li nemocný přijat, protože byl ohrožen jeho život, může pojišťovna učiniti případné jiné vhodné opatření za příčinou jeho léčení. Toto opatření nesmí však vážně ohroziti život nebo zdraví nemocného. Má-li osoba ošetřovaná ve veřejné nemocnici nárok na dávky podle § 95, není nemocnice oprávněna vymáhati ošetřovací výlohy na ní nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.

(2) Trvá-li ošetřování pojištěnce déle než čtyři týdny, může nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna převzíti závazek platiti další ošetřovací výlohy.

(3) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici je nemocenská pojišťovna povinna platiti ošetřovací výlohy podle poslední třídy až do výše peněžité dávky, na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok podle § 95, II, A, č. 3, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování bez souhlasu pojišťovny. Porodnice není oprávněna vymáhati případný nedoplatek ošetřovacích výloh na pojištěnce nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.

(1) Po dobu, po kterou nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna hradí ošetřovací výlohy v nemocnici, jiném léčebném ústavě nebo porodnici, je nemocenská pojišťovna povinna příslušníkům rodiny ošetřovaného pojištěnce (§ 96) platiti podporu ve výši poloviny nemocenského. Ode dne, kdy nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna nehradí výlohy ústavního ošetřování, náleží příslušníkům rodiny ošetřovaného pojištěnce až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2, podpora ve výši nemocenského.

(2) Je-li pojištěnec, který nemá rodinných příslušníků, ošetřován v uvedených ústavech, náleží mu ode dne, kdy nemocenská pojišťovna nehradí ošetřovací výlohy, až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2, polovina nemocenského, nejvýše však 8 K denně.

(1) Výlohy za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích, jakož i náklady za dopravu do těchto nemocnic, nemusí pojišťovna hraditi. Poskytne-li se však na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování, je pojišťovna povinna nahraditi nemocnici za léčení a ošetřování 2 K denně až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2 a hraditi nutný náklad spojený s dopravou rodinného příslušníka do nemocnice.

(2) Zbytek ošetřovacích výloh vymáhá se podle všeobecných předpisů o náhradě výloh ošetřovacích ve veřejných ústavech léčebných.

Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny odůvodněného tímto zákonem, aby vstoupil do ústavního ošetřování, nebo přeruší-li bez svolení pojišťovny předčasně léčení, může mu pojišťovna odepříti nadále nemocenské; má-li pojištěnec příslušníky rodiny, uvedené v § 96, může pojišťovna snížiti nemocenské na polovici a vypláceti je přímo rodinným příslušníkům. Na tyto následky je nemocného napřed upozorniti.

(1) Nemocenská pojišťovna může se souhlasem pojištěnce poskytnouti pomoc a ošetření ošetřovatelem, ošetřovatelkou nebo jinými osobami, zejména také tehdy, je-li přijetí nemocného do nemocnice sice žádoucí, ale není možné, nebo je-li důležitý důvod, aby nemocný byl ponechán ve své domácnosti nebo rodině. K úhradě nákladů s tím spojených může býti nemocenské (§ 95, I, č. 2) zúčtováno až do poloviny.

(3) V případě odstavce 2, č. 1, platí § 149a) obdobně.

Ustanovení tohoto zákona o veřejných nemocnicích vztahují se též na veřejné ústavy pro choromyslné.

(1) K odvrácení nebo odsunutí hrozící invalidity může Ústřední sociální pojišťovna dáti pojištěnce kdykoli na vlastní náklad do léčení; může jej také ze zdravotních nebo zdravotnických důvodů umístiti ve vhodném ústavě. Po dobu léčení nebo jiného umístění pojištěnce v ústavě může Ústřední sociální pojišťovna jeho rodinným příslušníkům uvedeným v § 96 poskytovati příspěvek na domácnost. Tento příspěvek činí polovinu nemocenského podle třídy, v níž byl pojištěnec naposledy zařaděn; při léčení tuberkulosních může býti příspěvek na domácnost zvýšen za druhého a každého dalšího rodinného příslušníka o jednu desetinu až do celkové výše 90 % plného nemocenského.

(2) Ústřední sociální pojišťovna může místo důchodu poskytnouti důchodci léčení k obnovení jeho výdělečné schopnosti; může jej také ze zdravotních nebo zdravotnických důvodů umístiti ve vhodném ústavě. Po dobu léčení nebo umístění důchodcova v ústavě může býti důchod zcela nebo zčásti ponechán osobám uvedeným v § 96.

(3) Při léčení tuberkulosních může býti vedle příspěvku na domácnost nebo důchodu poskytována podpora.

(4) K provádění ustanovení odstavců 1 až 3 vydá Ústřední sociální pojišťovna směrnice, jež vyžadují schválení ministra hospodářství a práce.

Ústřední sociální pojišťovna může v rámci svých prostředků, určených na léčebnou péči, prováděti a podporovati všeobecná i zvláštní opatření a zařízení, směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny apod.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků podle plánu, který schvaluje každoročně ministerstvo hospodářství a práce v souhlasu s ministerstvem vnitra.

Ústřední sociální pojišťovna může uložiti nemocenským pojišťovnám, aby jí k úhradě úkolů uvedených v § 154a), nebo jiných společných úkolů, odváděly ročně nejvýše 1 % z pojistného, předepsaného pro pojištění nemocenské.

Pojištěnci, jenž bude podroben léčebné péči ve smyslu § 154, nesmí býti po dobu léčení neb z důvodů tohoto léčení zaměstnavatelem dána výpověď ze služebního poměru.

(1) Nemocenská pojišťovna jest oprávněna svými lékaři ve svých ambulatoriích vydávati pojištěncům léčivé speciality, na které se vztahuje vládní nařízení ze dne 19. února 1926, Sb. č. 26, o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách, a je povinna odebírati tyto speciality z veřejných lékáren. Vyhláškou ministerstva vnitra vydanou v dohodě s ministerstvem hospodářství a práce mohou býti blíže určeny druhy těchto specialit.

(2) Nemocenské pojišťovny a jejich svaz jsou oprávněny se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny zřizovati a provozovati ambulatoria. Na tato ambulatoria nevztahuje se zákon ze dne 30. dubna 1870, rak. ř. z. č. 68, o organisaci veřejné zdravotní služby.

(1) Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě základní částky a zvláštního přídavku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných k provádění tohoto zákona, opatří se pojistným.

(2) Úhrada dávek pojištění invalidního a starobního děje se podle zásad pojistné matematiky průměrným pojistným, které vypočítá se pro celek pojištěnců, odstupňováno pro jednotlivé třídy tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona, na náklady léčebné péče a na správní a jiné výdaje přípustné podle tohoto zákona.

(3) Pro jiné účely nesmí býti pojistné vybíráno, ani ho nesmí býti používáno.

(1) Pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí denně:

Ve třídě:                    Kčs:
 1. .....................    0.50
 2. .....................    1.-
 3. .....................    1.50
 4. .....................    2.-
 5. .....................    2.50
 6. .....................    3.-
 7. .....................    3.50
 8. .....................    4.-
 9. .....................    4.50
10. .....................    5.-
11. .....................    5.50
12. .....................    6.50
13. .....................    7.50
14. .....................    8.50
15. .....................    9.50
16. .....................   10.50

(2) Výše pojistného pro invalidní a starobní pojištění může býti měněna pouze zákonem na základě pojistně matematického zkoušení finanční rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny. Současně s pojistně matematickým zkoušením je provésti statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem očekávaným.

(3) Toto šetření je konati v obdobích nejméně pětiletých. Výsledek zkoušení se předloží ministerstvu hospodářství a práce.

(1) Pojistné nemocenského pojištění činí 6% středního denního výdělku.

(2) Ukáže-li se, že pojistné 6% středního denního výdělku nestačí k úhradě povinných dávek, stanoví výši pojistného Ústřední sociální pojišťovna po slyšení nemocenské pojišťovny.

(3) Při stanovení výše pojistného jest přihlížeti k výsledkům hospodaření pojišťovny a k tomu, aby bylo zabezpečeno včasné odvádění pojistného pojištění invalidního a starobního podle § 161.

(4) Pojistné v jednotlivých třídách se zaokrouhluje nahoru na dvouhaléře.

(5) Ústřední sociální pojišťovna stanoví z moci úřední a s konečnou platností sazbu pojistného, nestanovila-li ji nemocenská pojišťovna tak, aby sazba vyhovovala ustanovení odstavce 3, ani tenkráte, když byla vyzvána, aby tak učinila ve lhůtě aspoň patnácti dnů. Stejně je postupovati, ukáže-li se později, že sazba pojistného nevyhovuje uvedenému ustanovení a nemocenská pojišťovna, ač byla k tomu vyzvána, neusnesla se na změně sazby.

Pojistné je platiti za všechny kalendářní dny ode dne vstupu do zaměstnání až do dne, kdy odhláška do pojišťovny došla. Byla-li odhláška učiněna ve lhůtě stanovené v § 17, je pojistné platiti pouze do dne výstupu ze zaměstnání nebo do dne, kdy bylo vykonávání prací nebo služeb přerušeno (§ 17, odst. 2); pojistné je pak opětně platiti ode dne, kdy odhlášený zaměstnanec začne znovu vykonávati práce nebo služby.

(1) Pojistné vyměřuje a vybírá nemocenská pojišťovna, u níž pojištěnec jest přihlásiti (§ 17).

(2) Povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr moci práva.

(3) Ze zaplaceného pojistného jest nejdříve uhraditi pojistné, připadající na pojištění invalidní a starobní. Ústřední sociální pojišťovna určí, jak má býti toto pojistné jí odváděno a s ní zúčtováno. Nedobytné pojistné se odepíše ve stejném poměru, v jakém bylo pro oba druhy pojištění vyměřeno.

(1) Z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině.

(2) Zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích.

(1) Zaměstnavatel je povinen platiti nemocenské pojišťovně celé pojistné.

(2) Pojistné je splatné prvním dnem po uplynutí příspěvkového období, určeného stanovami. Příspěvkové období nesmí býti kratší čtyř týdnů.

(1) Část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 162), může zaměstnavatel při výplatě mzdy sraziti částkou, která připadá poměrně na toto platební mzdové období. Neužije-li zaměstnavatel tohoto svého práva, může při pozdějších výplatách mzdy použíti ho vzhledem k částce svého času nezadržené jen potud, neuplynul-li od dotyčné výplaty mzdy více nežli měsíc. To platí i tenkrát, bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně proto, že zaměstnavatel nepředložil pojišťovně včas udání potřebná k vyměření pojistného.

(2) Osobám však, jimž vyplácí se mzda pravidelně v delších časových obdobích nežli za jeden měsíc, může zaměstnavatel sraziti pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě.

(3) Bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně, ač zaměstnavatel vyhověl svým povinnostem ohlašovacím, zejména v případech § 13, odst. 2, může si zaměstnavatel strhnouti část připadající z dodatečného výměru na zaměstnance při nejbližší výplatě bez ohledu na uvedenou lhůtu.

Pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci ze mzdy, jest statkem zaměstnavateli svěřeným.

Nevyhověl-li zaměstnavatel platební povinnosti, je pojištěnec oprávněn, nenastal-li dosud pojistný případ pojištění invalidního nebo starobního, na místě něho zaplatiti pojistné a vyžadovati na zaměstnavateli náhradu části na zaměstnavatel připadající (§§ 162 a 164). Tento nárok požívá v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím přednostního práva pohledávky ze mzdy.

(1) Za osoby, vykonávající práce nebo služby v závodě zaměstnávajícím aspoň deset pojištěnců, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až do 25 %, kterou zaměstnavatel bude povinen hraditi ze svého.

(2) Přirážku uloží k návrhu nemocenské pojišťovny Ústřední sociální pojišťovna.

(3) Přirážku je platiti ode dne, kdy příslušný odborný orgán státní správy (úřad práce, politický úřad první stolice) zjistil k žádosti nemocenské pojišťovny závadu.

Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti nemocenskou pojišťovnu o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné některému sociálně pojišťovacímu ústavu, uloží úřad na žádost nemocenské pojišťovny stavebníkovi, aby u nemocenské pojišťovny složil přiměřenou jistotu za pojistné. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá politickou exekucí.

(1) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba za oddělenou mzdu, ručí společně a nerozdílně za jeho pojistné podle úhrnné jeho mzdy.

(2) Pracuje-li zaměstnanec mimo tento případ u několika zaměstnavatelů za oddělenou mzdu, jest podroben pojistné povinnosti jenom podle svého hlavního zaměstnání.

(3) Za hlavní zaměstnání považuje se zaměstnání nejvýše placené. Jde-li o několik zaměstnání stejně placených, stanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti toho či onoho zaměstnání s dřívější výdělečnou činností nebo s předběžným vzděláním zaměstnancovým, pak podle delší doby trvání toho či onoho zaměstnání nebo podle jiných vhodných známek.

(4) Ustanovení odstavce 2 a 3 nevztahují se na domácké dělníky (§ 3).

(1) Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatel a dílčí podnikatelé [akordanti (§ 8)].

(2) Manželka (manžel) bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, ručí takto za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti.

Kdo nabyl závodu (hospodářství), ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce za dobu nejvýše osmnácti měsíců ode dne nabytí zpět počítáno. Nemocenská pojišťovna je povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku pojistného. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.

Nařízením může býti ustanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků, že i pronajímatel ručí za pojistné nezaplacené nájemcem podle § 171.

Pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných, v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím.

(1) Pojistné se zúrokuje ode dne splatnosti, nebylo-li zaplaceno do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru. Ústřední sociální pojišťovna stanoví výši úroků z prodlení, a to nejméně 5 % za rok. Toto rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce a ministerstva financí.

(2) Upomene-li nemocenská pojišťovna zaměstnavatele, který nezaplatil pojistného do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, o zaplacení pojistného, je oprávněna vyměřiti zaměstnavateli upomínací poplatek, jehož výši stanoví Ústřední sociální pojišťovna.

(3) Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna s 5% úroky. Zaměstnavatel může vyžadovati vrácení části pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena ze mzdy (§ 164).

(4) Byl-li zaměstnanec za dobu, za kterou bylo pojistné invalidní a starobní přijato, prohlášen za pojištěním povinna podle jiného zákona, je příslušnému nositeli tohoto pojištění na jeho žádost vydati zaplacené pojistní i s 5% úroky. Tento nositel pojištění použije vydané částky k úhradě dodatečně předepsaného pojistného. Případný zbytek vydá zaměstnavateli; zaměstnanec má v tomto případě nárok na vrácení částky, jež odpovídá části pojistného, jež mu byla sražena ze mzdy.

Pojistné s příslušenstvím může býti vymáháno soudní exekucí na základě vykonatelného výkazu nedoplatků. Doložku o vykonatelnosti připojí nemocenská pojišťovna. Povoliti a vykonati exekuci je povolán příslušný exekuční soud.

(1) Právo pojišťovny vyměřiti pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatnosti (§ 163). Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné oznámení (§§ 17 a násl.) nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se nárok pojišťovny na vyměření pojistného v desíti letech.

(2) Právo pojišťovny vymáhati vyměřené pojistné promlčuje se v šesti letech po tom, kdy osoba povinná platiti byla vyrozuměna o vyměření pojistného.

Promlčení se přerušuje činem, jenž má za účel vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděla-li se o tomto činu povinná osoba; mimo to pak se přerušuje, případně staví podle ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu.

Nemocenská pojišťovna utvoří a rozmnoží bez újmy ustanovení § 179a) z přebytků příjmů nemocenského pojištění nad výdaji reservní fond, jenž budiž nashromážděn alespoň částkou jednoduchého středního vydání posledních tří let a doplněn v případě potřeby zase do této výše.

(1) Plyne-li z výročních závěrek pojišťovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladů, a nedosáhl-li ještě reservní fond výše uvedené v § 178 nebo zmenší-li se reservní fond pod tuto částku a není-li naděje, že poměry v nejbližší době budou zlepšeny správou pojišťovny, budiž usneseno buď zvýšení pojistného nebo zastavení dávek podle § 105 nebo omezení dávek podle § 104.

(2) Neusnesla-li se pojišťovna, ani když k tomu byla vyzvána Ústřední sociální pojišťovnou, na potřebném opatření ve lhůtě stanovené nejméně na patnáct dnů, změní Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední a s účinkem právně závazným její stanovy, obsahují-li dávky podle § 105; toto opatření má konečnou platnost. Ukáže-li se, že ani toto opatření nestačí k úhradě dávek, zvýší Ústřední sociální pojišťovna sama pojistné podle § 159.

(1) Nemocenská pojišťovna zřídí mimořádný podpůrný fond. Do tohoto fondu plynou peněžité pokuty (§ 262) a dary. Představenstvo nemocenské pojišťovny se může usnésti, aby po dobu, po kterou pojišťovna nevyměřuje sazbu vyšší než 5 %, plynuly do tohoto fondu též částky, předepsané zaměstnavatelům podle § 20, odst. 2 zákona.

(2) Z mimořádného podpůrného fondu může nemocenská pojišťovna podle zásad, jež vyžadují schválení Ústřední sociální pojišťovny, v případech zvláštního zřetele hodných poskytovati podpory pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, kteří již nemají nároku na dávky z nemocenského pojištění, opatřovati zvláštní zařízení péče o nemocné a rekonvalescenty, převyšující dávky pojistné, potírati lidové choroby (tuberkulosu, alkoholismus, pohlavní nemoci apod.) a podporovati zařízení těmto účelům sloužící, pokud jsou v obvodu pojišťovny a slouží pojištěncům nebo jejich rodinným příslušníkům.

(1) Jmění pojišťovacích ústavů může býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.

(3) Z trvale uložitelného jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti alespoň 20 % uloženo ve státních papírech a 10 % v jiných papírech, které určí ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez snížiti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.

(4) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžná vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů. Pokud by Národní banka pro Čechy a Moravu z důvodů měnových převzala správu veřejných peněz a vyplácela z nich úroky, jest dáti tomuto způsobu uložení za stejných podmínek výnosových přednost.

(5) Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání svého jmění, jež schvaluje ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí, vyslechnuv Národní banku pro Čechy a Moravu. Do směrnic jest pojmouti zásadu, že každoročně bude sděláván hospodářský plán. Do schůzí představenstva Ústřední sociální pojišťovny, kde se jedná o směrnicích, hospodářském plánu a všeobecných podmínkách ukládacích nebo o změnách tohoto plánu a těchto podmínek, je přizvati dva zástupce Národní banky, kteří mají v nich hlas poradní.

(6) Jmění nemocenských pojišťoven smí býti ukládáno pouze způsobem uvedeným v odstavci 2, písm. a) a d) a v odstavci 4. Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění nemocenských pojišťoven, jež schvaluje ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí.

(1) Pojišťovací ústavy mohou se uspokojiti z cenných papírů, jim do zástavy daných, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smějí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce nebo není-li ho, prostřednictvím úředníka oprávněného k dražbám.

(2) Výkazy Ústřední sociální pojišťovny o jejích splatných pohledávkách ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly.

(1) Nemocenská pojišťovna může se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny nabýti také nemovitosti, nezůstanou-li zatíženy přes polovici nabývacích nákladů a slouží-li k umístění kanceláří pojišťovny nebo k účelům léčebným. Tyto podmínky nemusí býti splněny a souhlasu Ústřední sociální pojišťovny není třeba, jde-li o nabytí nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu hrozící pojišťovně.

(2) Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zatíženy přes polovinu obecné ceny jen výjimečně a se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny.

(3) Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zcizeny pouze se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny.

(1) Ústřední sociální pojišťovna může uložiti nejvýše jednu třetinu trvale uložitelného jmění v tuzemských nemovitostech, poskytujících výnos, nejsou-li zatíženy nad jednu třetinu obecné ceny, a v hypotečních zápůjčkách.

(2) Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích a v ukládacích papírech jejich podle poměru pojistného vybraného v posledních třech letech nemocenskými pojišťovnami v příslušných zemích.

(1) Ústřední sociální pojišťovna může případ od případu povoliti, aby nejvýše jedna čtvrtina trvale uložitelného jmění nemocenské pojišťovny byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům.

(2) Podobné uložení jmění Ústřední sociální pojišťovny vyžaduje schválení ministra hospodářství a práce.

(1) Jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona a aby se podpořila produktivita a národohospodářská výnosnost.

(2) Z toho důvodu možno použíti části jmění Ústřední sociální pojišťovny k účelům naznačeným v § 182, odst. 1 (pokud jedná o nabytí nemovitostí) a § 183 teprve tehdy, je-li zajištěno výnosem ostatního jmění Ústřední sociální pojišťovny, že střední výnos celého jmění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona. K tomu cíli vyžadují příslušná usnesení Ústřední sociální pojišťovny schválení ministra hospodářství a práce a ministra financí.

(3) Ústřední sociální pojišťovna je povinna předkládati za každý rok nejpozději do konce června příštího roku vládě výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.

(1) Pokud pojištěnec požívá opětovných peněžitých dávek pojistných podle tohoto zákona anebo má na ně nárok, má nárok na zaopatření chudinské jen, pokud hodnota tohoto zaopatření převyšuje hodnotu pojistných dávek.

(2) Ústřední sociální pojišťovna je povinna k dotazu obce, korporace nebo nadace, která je zavázána zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření, podati zprávu, zda určité osobě byl Ústřední sociální pojišťovnou přiznán, změněn nebo odňat důchod.

Nároky, které příslušejí pojištěncům a jejich pozůstalým proti jiným podpůrným pokladnám, pojišťovnám a třetím osobám z téhož důvodu, z něhož jim vznikl nárok podle tohoto zákona, nejsou tímto zákonem dotčeny, pokud není jinak ustanoveno.

(1) Poskytla-li však nemocenská pojišťovna pojistnou dávku z důvodu, pro který má pojištěnec nebo jeho rodinní příslušníci nebo jeho pozůstalí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na nemocenskou pojišťovnu, jež pak sama je oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.

(2) Má-li pojištěnec z důvodu tělesného poškození nebo jeho pozůstalí z důvodu jeho úmrtí nebo vlastního tělesného poškození zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přísluší též Ústřední sociální pojišťovně proti této osobě nárok na náhradu dávky, kterou je povinna z téhož důvodu poskytnouti, a to až do výše náhradního nároku pojištěncova nebo jeho pozůstalých.

(3) Pokud ošetřovací výlohy za pojištěnce nebyly uhrazeny nemocenskou pojišťovnou, má léčebný ústav nárok na jejich náhradu vůči třetí osobě.

(1) Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem, dále mezi pojišťovnami z jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři, lékárníky, zubními techniky a porodními asistentkami z druhé strany, jakož i řízení v pojišťovacím soudnictví a zápisy pojišťoven jsou prosty kolků a poplatků. Stejného osvobození požívají i knihovní zápisy, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem. Žádá-li o to pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který jest prost kolků a poplatků.

(2) Pojišťovny jsou osvobozeny od daně z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, Sb. č. 410.

(3) Pojišťovny a fondy jimi spravované jsou osvobozeny od daně korporační a výdělkové daně korporací v mezích vládního nařízení ze dne 29. prosince 1943, Sb. č. 4 z roku 1944.

(4) Veškerá plnění (peněžité a naturální požitky) z nemocenského pojištění a naturální plnění a jednorázová plnění (odbytné, výbavné, apod.) invalidního a starobního pojištění jsou osvobozena od daně důchodové podle vládního nařízení ze dne 9. srpna 1943, Sb. č. 233.

(5) O osvobození pojišťoven, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných zařízení od daně z obratu platí příslušná ustanovení vládních nařízení ze dne 25. září 1940, Sb. č. 314 a č. 315.

(6) Budovy nebo části budov pojišťoven jsou vyňaty z daně domovní podle příslušných ustanovení zákona Sb. č. 76/1927. Toto vynětí se také týká budov nebo částí budov pronajatých jedním sociálně pojišťovacím ústavem druhému.

(7) Právní jednání a knihovní zápisy, jichž je třeba k provedení sloučení nemocenských pojišťoven podle § 24, odst. 4 nebo k provedení zrušení nemocenské pojišťovny podle § 72, zejména k převodu jmění likvidující pojišťovny na přejímající pojišťovnu, jsou osvobozeny od poplatků smluvních a vkladních. Toto osvobození se rovněž vztahuje na převody podle vládního nařízení Sb. č. 96/1041.

(8) Stejná osvobození a úlevy platí též pro svaz nemocenských pojišťoven.

Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou v obvodu své působnosti, a to zpravidla při vybírání pojistného, svými zaměstnanci doručovati příslušné platební výměry.

(1) nositelé pojištění u bratrských pokladen, pojištění pensijního a úrazového jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Rovněž tak jsou nemocenské pojišťovny a Ústřední sociální pojišťovna povinny spolupůsobiti při provádění zákonů o úrazovém pojištění (zaopatření), o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců a o pojištění u bratrských pokladen.

(2) K žádosti Ústřední sociální pojišťovny může býti těmto nositelům pojištění po jejich slyšení nařízením uloženo, aby za náhradu prováděli některé z úkolů Ústřední sociální pojišťovny; rovněž může býti pojišťovnám zřízeným podle tohoto zákona po jejich slyšení uloženo nařízením k žádosti nositelů pojištění uvedených v odstavci 1, aby za náhradu prováděly některé z úkolů pojištění u bratrských pokladen, pensijního nebo úrazového.

(3) Úřady, soudy, veřejné instituce a korporace jsou povinny vyhověti žádostem, jež pojišťovny podle tohoto zákona zřízené na ně vznesou, podporovati i jinak všemožně tyto pojišťovny a podávati jim bezplatně sdělení potřebná pro provádění pojištění a jejich správu.

(4) Veřejné zdravotní ústavy (i kliniky) jsou povinny na požádání pojišťoven, na něž se tento zákon vztahuje, jakož i v řízení v pojišťovacím soudnictví prováděti příslušné vyšetření zdravotního stavu osob, uplatňujících nárok na dávky podle tohoto zákona, podávati o tom dobrá zdání a vydávati opisy chorobopisu (zprávy o průběhu nemoci), potřebné ke zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Náhrady za tyto úkony určí ministr hospodářství a práce.

(5) Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou se zejména dožadovati spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona, a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařadění do tříd a pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.

Požitek dávek podle tohoto zákona nemá následků požívání podpory chudinské.

(1) Zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministra hospodářství a práce, pokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.

(2) V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstvu hospodářství a práce výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazy o pohybu účastníků.

Mezinárodními smlouvami o úpravě vzájemných poměrů na poli sociálního pojištění mohou býti sjednány úchylky od ustanovení tohoto zákona, pokud jde o osoby podrobené povinnosti pojistné, o výši pojistných dávek a pojistné, jakož i o způsob řízení.

Kde v tomto zákoně jest vyhrazeno rozhodnutí ministru hospodářství a práce, rozhodne tento ministr, jde-li o věci značného finančního dosahu, i není-li to v zákoně výslovně stanoveno, po dohodě s ministrem financí. Nedohodne-li se ministr hospodářství a práce s ministrem financí, rozhoduje vláda.