Zákon ze dne 9.10.1924 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří

30.10.1924 | Sbírka:  221/1924 Sb. | Částka:  112/1924ASPI
221/1924 Sb.
Zákon
o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří ve znění předpisů jej měnících a doplňujících platném k 5. květnu 1945
Změna: 158/1945 Sb.
Změna: 70/1948 Sb.
Část první
Ustanovení všeobecná
Oddíl první
O rozsahu pojištění a o pojištěncích
Obsah zákona
§ 1
Tímto zákonem jest upraveno pojištění zaměstnanců pro případ
a) nemoci,
b) invalidity a stáří.
Kdo jest podroben pojištění
§ 2
(1) Pojištěním je povinen, kdo v vykonává práce nebo služby na základě smluveného poměru pracovního neb učňovského (volontérského, praktikantského). Činnost spolupracujících dětí v podniku (hospodářství) rodičů nezakládá sama o sobě smluvního poměru pracovního.
(2) Vykonává-li takový zaměstnanec přechodně práce mimo území republiky Československé, nemá to vlivu na pojistnou povinnost, ani na pojistnou příslušnost. To platí u zaměstnanců tuzemských podniků pro plavbu říční nebo námořní i tehdy, vykonávají-li práce trvale mimo území republiky Československé.
§ 3
(1) Pojištěním povinni jsou také domáčtí dělníci, tj. osoby, které vykonávají živnostenské práce na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů mimo dílnu zaměstnavatelovu.
(2) Za domácké dělníky se považují také osoby, které, ačkoli jsou oprávněny provozovati samostatně živnost, vykonávají bez cizích pracovních pomocníků převážně domáckou práci na zakázku jednoho nebo několika zaměstnavatelů a jsou jinak pouze menší měrou samostatně výdělečně činny.
§ 4
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
Kdo je vyňat z pojistné povinnosti
§ 5
Z povinnosti pojištění nemocenského jsou vyňati:
a) osoby, které vykonávají práce nebo služby zakládající jinak pojistnou povinnost pouze příležitostně nebo jako vedlejší zaměstnání;
b) zaměstnanci státu a jiných nucených svazků územních (zemí, okresů, obcí) nebo korporací, prohlášených jim za rovnocenné ministerstvem hospodářství a práce v dohodě s příslušným odborným ministerstvem, jakož i jejich ústavů a podniků - čítajíc v to zaměstnance drah, sloužících veřejné dopravě - kteří mají v případě nemoci nárok na služné aspoň po dobu jednoho roku anebo na dávky rovnocenné dávkám podle tohoto zákona;
c) osoby, podléhající pojistné povinnosti podle § 2 vládního nařízení ze dne 15. března 1943, Sb. č. 70, o pojištění u bratrských pokladen;
d) zaměstnanci podléhající nemocenskému pojištění podle vládního nařízení ze dne 9. července 1941, Sb. č. 365, o nemocenském pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách;
e) posluchači vysokých a odborných škol, kteří v době svého studia jsou přechodně zaměstnáni pracemi, zakládajícími pojistnou povinnost, pokud jejich zaměstnání je předepsaným neb obvyklým doplňkem jejich teoretického studia;
f) zaměstnanci, kteří se toliko dočasně zdržují v tuzemsku provázejíce svého zaměstnavatele, jenž nemá v tuzemsku bydliště;
g) zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů v republice Československé zřízených, jakož i mezinárodních komisí a osob, požívajících v republice Československé práva exteritoriality, pokud jsou cizozemci.
§ 6
Z povinnosti pojištění invalidního a starobního jsou vyňati:
a) osoby, uvedené v § 5, písm. a), c) až g) vůbec, dále osoby uvedené v § 5, písm. b), mají-li v případě invalidity a stáří nároky alespoň rovnocenné nárokům podle tohoto zákona. Za rovnocenné jest považovati nároky, týkají-li se alespoň invalidního, starobního, vdovského a sirotčího důchodu a je-li úhrnná jejich hodnota, stanovená podle početních podkladů Ústřední sociální pojišťovny, rovna aspoň úhrnné hodnotě všech nároků podle tohoto zákona. O rovnocennosti nároků rozhoduje ministerstvo hospodářství a práce po slyšení Ústřední sociální pojišťovny; pro uznání rovnocennosti je požadovati průkaz dostatečného zabezpečení nároků;
b) kdo po dokonaném šedesátém roce vstoupí poprvé do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, leč by již před tímto rokem vstoupil do zaměstnání podléhajícího jinému důchodovému pojištění nebo do zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti důchodového pojištění;
c) kdo požívá důchodu invalidního, starobního, vdovského podle § 114, odst. 1 nebo 3 nebo vdoveckého;
d) osoby podrobené pojištění podle právních předpisů o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšší službách a podle vládního nařízení ze dne 9. února 1933, Sb. č. 33, o pensijním pojištění zaměstnanců soukromých drah;
e) osoby, které nepřekročily šestnáctého roku svého věku.
Kdy pojištění vzniká a kdy zaniká
§ 7
(1) Pojištění pro případ nemoci vzniká dnem, kdy pojištěnec vstoupil do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost, nebo začal-li pojištěnec, který byl odhlášen podle § 17, odst. 2, opětně vykonávati práce nebo služby.
(2) Rovněž pojištění invalidní a starobní vzniká tímto dnem, byl-li zaměstnanec u pojišťovny včas (§ 17) přihlášen k pojištění. Nestalo-li se tak, vzniká toto pojištění teprve dnem, kdy přihláška došla do pojišťovny, nebo kdy byla doporučeně podána na poštu. Dobu před tímto dnem je započítati jen tehdy, podal-li přihlášku zaměstnavatel nebo zaměstnanec a bylo-li pojistné za tuto dobu zaplaceno dříve než nastal pojistný případ; do čekací doby (§ 107) započítává se však nejvýše padesát příspěvkových týdnů.
(3) Pojištění zaniká dnem, kdy
a) pojištěnec vystoupil ze zaměstnání;
b) pojištěnec byl odhlášen podle § 17, odst. 2;
c) nastala okolnost, pro kterou jest zaměstnanec vyňat z pojistné povinnosti.
Oddíl druhý
O zaměstnavateli
Kdo je zaměstnavatelem
§ 8
(1) Zaměstnavatelem podle toho zákona jest osoba, na jejíž vrub jsou vykonávány činnosti uvedené v §§ 2 a 3.
(2) Spolupodnikatelé i dílčí podnikatelé (akordanti) a zprostředkovatelé (skladovní mistři, faktoři apod.) jsou spoluodpovědni za splnění povinností, uložených zaměstnavateli podle tohoto zákona.
§ 9
(1) Zaměstnavatel může nemocenské pojišťovně jmenovati osobu, která jest odpovědna za včasné podání oznámení, uložených zaměstnavateli v tomto zákoně. Na vyzvání nemocenské pojišťovny musí tak učiniti, nezdržuje-li se trvale v obvodě příslušné nemocenské pojišťovny, nebo je-li osobou právnickou.
(2) Zaměstnavatel ručí však za jednání a opomenutí této osoby (§ 261).
Oddíl třetí
O pracovním výdělku, třídách a mzdových záznamech
Pracovní výdělek
§ 10
(1) Výdělkem (pracovním výdělkem, mzdou) jest všechen příjem za smluvenou práci.
(2) K výdělku náležejí vedle mzdy také podíly na zisku, naturální a jiné požitky, které pojištěnec dostává, i když jen obvykle, od podnikatele nebo od třetí osoby místo mzdy nebo vedle ní.
(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti podrobnosti a odchylky.
§ 11
(1) Hodnotu naturálních požitků je započítati do pracovního výdělku podle místních průměrných cen.
(2) Ministr hospodářství a práce nebo úřad jím pověřený stanoví po slyšení nejvyššího úřadu cenového hodnotu naturálních požitků. Vyhláška nabývá účinnosti za 14 dní po vyhlášení a platí dočasně až do doby, kdy nová vyhláška nabude účinnosti.
Třídy
§ 12
(1) Pojištěnci se zařadí pro nemocenské, invalidní a starobní pojištění podle svého výdělku takto do tříd: 
                                       Výdělek                                     Za střední
          denně            týdně               měsíčně               ročně             denní
Třída                                                                                 výdělek
      nad     do        nad       do        nad      do          nad        do         platí

 1.    -.-     10.-       -.-      60.-       -.-     250.-         -.-     3.000.-      6.-
 2.  10.-      20.-      60.-     120.-     250.-     500.-     3.000.-     6.000.-     15.-
 3.  20.-      30.-     120.-     180.-     500.-     750.-     6.000.-     9.000.-     25.-
 4.  30.-      40.-     180.-     240.-     750.-    1000.-     9.000.-    12.000.-     35.-
 5.  40.-      50.-     240.-     300.-    1000.-    1250.-    12.000.-    15.000.-     45.-
 6.  50.-      60.-     300.-     360.-    1250.-    1500.-    15.000.-    18.000.-     55.-
 7.  60.-      70.-     360.-     420.-    1500.-    1750.-    18.000.-            21.000.-     65.-
 8.  70.-      80.-     420.-     480.-    1750.-    2000.-    21.000.-    24.000.-     75.-
 9.  80.-      90.-     480.-     540.-    2000.-    2250.-    24.000.-    27.000.-     85.-
10.  90.-     100.-     540.-     600.-    2250.-    2500.-    27.000.-    30.000.-     95.-
11. 100.-     120.-     600.-     720.-    2500.-    3000.-    30.000.-    36.000.-    110.-
12. 120.-     140.-     720.-     840.-    3000.-    3500.-    36.000.-    42.000.-    130.-
13. 140.-     160.-     840.-     960.-    3500.-    4000.-    42.000.-    48.000.-    150.-
14. 160.-     180.-     960.-    1080.-    4000.-    4500.-    48.000.-    54.000.-    170.-
15. 180.-     200.-    1080.-    1200.-    4500.-    5000.-    54.000.-    60.000.-    190.-
16. 200.-              1200.-              5000.-              60.000.-                210.-
(2) Pojištěnce, který pracuje obvykle šest dnů v týdnu, nebo jehož doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele zpravidla nepřesahuje týden, je zařaditi podle výdělku připadajícího na jeden pracovní den. Pracuje-li pojištěnec pravidelně sedm dnů v týdnu, je ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden. Pracuje-li pojištěnec v omezeném provozu, který pravděpodobně bude trvati déle než čtyři týdny po sobě jdoucí tak, že je zaměstnán pět nebo méně dní v týdnu, jest ho zařaditi podle šestého dílu výdělku dosaženého za týden; střídají-li se pak celé týdny nebo delší časová období, ve kterých pojištěnec pracuje, s týdny nebo delšími časovými obdobími, ve kterých nepracuje, je ho zařaditi podle dvacátéhočtvrtého dílu výdělku dosaženého za čtyři týdny.
(3) Podle týdenního nebo měsíčního výdělku je zařaditi pojištěnce, se kterým jsou sjednány pevné týdenní nebo měsíční platy, nebo pevné platy určené za delší časové období, nehledíc k počtu pracovních dní.
(4) Pojištěnce, jehož výdělek je zcela nebo zčásti určen jinak než výhradně podle časového měřítka (mzda úkolová, skupinová, dávky osob třetích a pod.), nebo který má jiné nepravidelně plynoucí požitky, je zařaditi do třídy podle průměrného výdělku připadajícího pravděpodobně nebo obvykle jako střední na týden.
(5) Učně (volontéra, praktikanta), jenž buď nemá vůbec výdělku nebo má jen požitky naturální, je zařaditi do první třídy.
(6) Ministr ochrany práce a sociální péče může v dohodě s ministrem zemědělství a nejvyšším úřadem cenovým a na Slovensku též v dohodě s příslušnými pověřenci stanoviti vyhláškou v Úředním listě pro každý rok pro účely nemocenského pojištění střední denní výdělek u deputátníků, zemědělských a lesních dělníků, zemědělské čeledi a zemědělských učňů. Takto stanovený výdělek platí pro účely invalidního a starobního pojištění za denní výdělek.
(7) Nemocenská pojišťovna může v dohodě se zaměstnavatelem a závodním zastupitelstvem stanoviti způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek pojištěnců uvedených v odstavci 2, poslední větě a v odstavci 4. Sjednanou dohodu je do osmi dnů předložiti Ústřední sociální pojišťovně, která může ve lhůtě třiceti dnů zakázati její další provádění. Nedojde-li k dohodě, může Ústřední sociální pojišťovna k žádosti jedné ze zúčastněných stran a po slyšení ostatních stanoviti sama způsob, jakým bude zjišťován průměrný výdělek těchto pojištěnců.
(8) Ústřední sociální pojišťovna může, vyslechnuvši Ústřední radu odborů (Ústředí odborových svazů Slovenska) a zástupce odborových sdružení zaměstnavatelů, stanoviti na určitou dobu třídy pro skupiny zaměstnanců, u nichž výdělek závisí na různých nahodilých okolnostech. Takové rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva ochrany práce a sociální péče a na Slovensku pověřenictva pro sociální péči.
(9) Hodnota naturálních požitků (§ 11) může způsobiti zařadění nejvýše o tři třídy, u pomocnic v domácnosti a učňů jen o dvě třídy vyšší, nežli jaké odůvodňuje mzda na penězích.
§ 13
(1) Změní-li se pracovní výdělek pojištěncův u téhož zaměstnavatele, změní se zařadění do třídy teprve počátkem následujícího období příspěvkového, leč by byl pracovní výdělek změněn, protože byl ukončen učňovský (volontérský, praktikantský) poměr. Nepřihlíží se však k přechodným změnám, které pravděpodobně nebudou trvati déle čtyř týdnů.
(2) Obdrží-li pojištěnec nebo jeho pozůstalí v šesti měsících smluvený doplatek kusové (úkolové, skupinové) mzdy, zařadí pojišťovna pojištěnce dodatečně do příslušné třídy, vyměří doplatek pojistného a případně doplatí oprávněnému dávky.
Mzdové záznamy
§ 14
(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vésti záznamy, kterých je třeba, aby byly vyšetřeny požitky jednotlivých pojištěnců, a uschovávati je aspoň po dobu tří let.
(2) Nařízení ustanoví, jak mají býti záznamy vedeny a uschovávány, přičemž možno zprostiti této povinnosti zaměstnavatele, kteří nezaměstnávají zpravidla více než tři osoby podléhající pojištění. Dokud toto nařízení nebude vydáno, platí o vedení a uschovávání záznamů obdobně ustanovení prováděcích nařízení a předpisy vydané k zákonu ze dne 8. února 1909, rak. ř. z. č. 29, jakož i nařízení ministra hospodářství a práce ze dne 16. prosince 1942, Sb. č. 417, o výdělkových listech.
§ 15
(1) Pojišťovací ústavy mohou svými oprávněnými zmocněnci dáti nahlížeti do mzdových záznamů, pomocných zápisů a dokladů zaměstnavatelových, které se vztahují k přihláškám, odhláškám a oznámením podle §§ 17 až 19, jakož i do úředních povolení stavebních (plánů apod.) u příslušných stavebních úřadů a činiti si výpisky o skutečnostech rozhodných pro pojištění.
(2) Zmocněnci ti, jimiž mohou býti pouze úředníci podle §§ 68 a 82a) zákona, jsou povinni zachovávati mlčenlivost o všech poměrech výrobních, obchodních a provozovacích, které jsou jim označeny za důvěrné.
§ 16
(1) Nevyhoví-li zaměstnavatel zúmyslně nebo z hrubé nedbalosti povinnosti vésti a uschovávati mzdové záznamy, nebo plní-li ji jenom nedostatečně, takže pracovní výdělek nemůže býti zjištěn, nebo odepřel-li zaměstnavatel předložiti záznamy zmocněncům pojišťovacích ústavů, je nemocenská pojišťovna oprávněna předepsati z úřední moci pojistné podle dat dřívějších příspěvkových období nebo na základě jiného vyšetření.
(2) Do takového předpisu může si zaměstnavatel stěžovati jen potud, pokud může prokázati, že předpis odporuje zákonu nebo spočívá na zřejmě nesprávných skutkových předpokladech, nebo že řízení bylo podstatně vadné.
Oddíl čtvrtý
O přihláškách, odhláškách a oznámeních
§ 17
(1) Zaměstnavatel je povinen přihlásiti u příslušné nemocenské pojišťovny (§§ 24 až 29) osoby u něho zaměstnané, jež podléhají pojistné povinnosti, nejpozději pátého dne po dni vstupu do zaměstnání, zakládajícího pojistnou povinnost, a odhlásiti je v téže lhůtě po dni výstupu ze zaměstnání nebo po dni, kdy nastala okolnost, pro kterou je zaměstnanec vyňat z pojistné povinnosti.
(2) Zaměstnavatel je oprávněn odhlásiti svého zaměstnance, ačkoli s ním nezrušil pracovního poměru, bylo-li vykonávání prací nebo služeb přerušeno na dobu alespoň čtyř kalendářních dnů po sobě jdoucích. Pětidenní odhlašovací lhůta počíná se dnem následujícím po dni, v němž práce nebo služby byly naposledy vykonávány. Začne-li zaměstnanec takto odhlášený opětovně vykonávati práce nebo služby, je zaměstnavatel povinen znovu ho přihlásiti ve lhůtě uvedené v odstavci 1.
(3) Odhláška podle odstavce 2 není přípustna, nastoupil-li zaměstnanec placenou dovolenou nebo byl-li v podniku zaveden omezený provoz (§ 12, odst. 2).
(4) Své povinnosti ohlašovací učinil zaměstnavatel zadost, odevzdal-li přihlášku nebo odhlášku nejpozději ve lhůtě uvedené v odstavci 1 poště nebo telegrafu (§ 194).
(5) Zaměstnavatel, který má pochybnosti o pojistné povinnosti osoby u něho zaměstnané, může zároveň s přihláškou písemně s udáním důvodů prohlásiti, že popírá pojistnou povinnost přihlašované osoby. Bude-li právoplatně rozhodnuto, že pojistné povinnosti zde není, je pojišťovna podle § 174 povinna vrátiti zaplacené pojistné po srážce dávek případně vyplacených.
(6) Nevyhoví-li zaměstnavatel své povinnosti podle odstavce 1, je zaměstnanec oprávněn přihlásiti se sám u příslušné nemocenské pojišťovny. Zaměstnanec je též oprávněn podati všechna jiná oznámení (§§ 18 a 19). Zaměstnanec může býti též přihlášen osobou jinou nebo nemocenskou pojišťovnou z úřední moci.
§ 18
(1) Přihláška obsahujž zejména:
a) jméno a příjmení zaměstnavatelovo i pojištěncovo, druh zaměstnání a postavení pojištěncovo v něm, den vstupu do zaměstnání, údaje, jichž je třeba pro určení třídy, konečně podpis zaměstnavatele nebo jeho zástupce (§ 9);
b) den a místo narození, číslo pracovní knížky pojištěnce a údaje o jeho posledním zaměstnání a pojištění, jakož i o tom, požívá-li důchodu podle tohoto zákona.
(2) Pojištěnec je povinen udati zaměstnavateli včas okolnosti uvedené v odstavci 1, písm. b).
(3) Odhláška obsahujž udání potřebná k tomu, aby byla zjištěna totožnost odhlašované osoby a den výstupu ze zaměstnání.
(4) Přihlášky a odhlášky musí se díti na tištěných formulářích, které vydá Ústřední sociální pojišťovna na svůj náklad.
(5) Ministerstvo hospodářství a práce může vyhláškou v Úředním listě stanoviti v případě potřeby obsah i formu přihlášky a odhlášky odchylně od ustanovení odstavců 1, 3 a 4.
(6) Je-li zaměstnavateli při odhlášení podle § 17, odst. 2, již předem známo, kdy zaměstnanec započne znovu vykonávati práce nebo služby, postačí, když oznámí nemocenské pojišťovně způsobem, který stanoví Ústřední sociální pojišťovna, jméno a příjmení zaměstnancovo, číslo pracovní knížky a den, kdy zaměstnanec přestal a kdy znovu započne vykonávati práce nebo služby.
§ 19
Zaměstnavatel je dále povinen oznámiti každou změnu okolností, uvedených v § 18, odst. 1, písm. a), nejpozději pátého dne po dni, kdy nastala změna.
§ 20
(1) Zaměstnavatel, jenž včas neohlásil okolností, uvedených v § 18, odst. 1, písm. a), je povinen zaplatiti pojišťovně peníz, rovnající se dlužnému pojistnému, i s úroky z prodlení (§ 174), pokud nejsou promlčeny. Ze zaplacení toho neplyne pro pojištěnce ani zvýšení důchodu podle § 111, odst. 3, ani zkrácení čekací doby (§ 107).
(2) Zaměstnavatel je povinen nahraditi nemocenské pojišťovně náklad až do výše K 1.000 za dávky, jež pojišťovna učinila podle ustanovení zákona nebo stanov, nepřihlásil-li pojištěnce buď vůbec, nebo přihlásil ho po uplynutí lhůty uvedené v § 17, a to teprve, když nastal pojistný případ. Přihlásil-li zaměstnavatel nižší výdělek nebo neoznámil-li jeho zvýšení, je povinen nahraditi pojišťovna rozdíl mezi dávkami placenými pojišťovnou podle skutečného výdělku a dávkami, jež by pojištěnci příslušely podle výdělku přihlášeného, až do výše K 1.000. Podal-li zaměstnavatel úmyslně nebo z hrubé nedbalosti nesprávné oznámení nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, je povinen nahraditi nemocenské pojišťovně celý náklad.
(3) Zaměstnavatele nestíhá náhradní povinnost podle odstavce 2, přihlásil-li pojištěnce omylem u nepříslušné pojišťovny před uplynutím lhůty uvedené v § 17 nebo po uplynutí této lhůty, avšak ještě před vznikem pojistného případu.
(4) Náhrada podle odstavce 2 se vymáhá stejně jako pojistné.
§ 21
Zaměstnavatel a zaměstnanec jsou povinni kdykoli podati nemocenské pojišťovně nebo politickým úřadům k jejich žádosti vysvětlení o všech okolnostech, které jsou rozhodny pro pojištění.
§ 22
Důchodce jest povinen oznámiti pojišťovně, která mu vyplácí důchod, v osmi dnech změnu bydliště, jakož i změnu v poměrech směrodatných pro vyměření důchodu nebo vyplácení jeho. Důchodce ručí i důchodem za škodu, jež pojišťovně vznikne opomenutím této povinnosti.
Část druhá
O organisaci pojištění
Oddíl první
O organisaci pojištění nemocenského
Nemocenské pojišťovny
§ 23
(1) Pojištění nemocenské podle tohoto zákona provádějí nemocenské pojišťovny, jmenované v následujících paragrafech. Všechny nemocenské pojišťovny jsou podrobeny ustanovením tohoto zákona.
(2) Nemocenské pojišťovny jsou právnickými osobami; mohou svým jménem nabývati práv a zavazovati se, mohou žalovati a býti žalovány.
(3) Nové nemocenské pojišťovny lze zřizovati, pokud zákon jejich zřizování vůbec nezakazuje, jen se svolením ministerstva hospodářství a práce, kamž nutno podati žádost zájemníků (zaměstnavatelů nebo zaměstnanců) náležitě doloženou. Ministerstvo hospodářství a práce dá provésti příslušná šetření a rozhodne o žádosti vyslechnouc Ústřední sociální pojišťovnu. Při kladném vyřízení jmenuje ministerstvo hospodářství a práce též první představenstvo nemocenské pojišťovny a současně vydá její stanovy; rovněž jmenuje přísedící rozhodčího soudu.
§ 24
(1) U okresní nemocenské pojišťovny jsou pojištěni zaměstnanci, kteří vykonávají v jejím obvodě práce nebo služby uvedené v § 2 a nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven, jmenovaných v §§ 25 až 29.
(2) Přechodné vykonávání prací nebo služeb v obvodě jiné okresní nemocenské pojišťovny nebo v zemědělství a lesnictví (§ 25), pokud práce nebo služby jsou vykonávány u téhož zaměstnavatele, nemění pojistné příslušnosti.
(3) Okresní nemocenská pojišťovna zřídí se pravidelně v místě, jež jest sídlem politického úřadu první stolice. Působnost její vztahuje se na jeho obvod.
(4) Ústřední sociální pojišťovna může, přihlížejíc k zvláštním poměrům jednotlivých obvodů a k hospodářskému stavu nemocenských pojišťoven, stanoviti jinak obvod působnosti okresních nemocenských pojišťoven a sídla jejich; zejména může sloučiti několik okresních nemocenských pojišťoven, aby zlepšila a zlevnila provádění pojištění, vyslechnuvši zúčastněné pojišťovny a jejich svaz. Takové rozhodnutí nabývá platnosti jen, bylo-li schváleno ministerstvem hospodářství a práce.
§ 25
(1) Zaměstnanci zemědělští a lesní, kteří nejsou pojištěni u žádné z nemocenských pojišťoven uvedených v §§ 26 až 29, jsou pojištěni u zemědělské nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodě vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2.
(2) Ustanovení § 24, odst. 2 až 4 platí i pro zemědělské nemocenské pojišťovny. Dokud není obvod některého politického úřadu první stolice zahrnut v územní obvod zemědělské nemocenské pojišťovny, jsou zaměstnanci zemědělští a lesní v obvodu onoho politického úřadu první stolice pojištěni u okresní nemocenské pojišťovny, v jejímž obvodu vykonávají práce nebo služby uvedené v § 2 zákona.
(3) Vládní nařízení určí, koho sluší považovati za zaměstnance zemědělského nebo lesního po rozumu tohoto zákona.
§ 26
(1) Osoby povinně pojištěné, zaměstnané v závodě, u něhož je v činnosti závodní nemocenská pojišťovna, jsou pojištěny u této pojišťovny, pokud nejsou pojištěny u některé spolkové nemocenské pojišťovny nebo zapsané pojišťovny pomocné.
(2) U závodní nemocenské pojišťovny platí tyto odchylky od všeobecných ustanovení:
1. podnikatel obstará za vlastní odpovědnosti a svým nákladem vedení účtů a pokladny;
2. nestačí-li jmění závodní nemocenské pojišťovny, aby byla uhrazena běžná vydání, jest podnikatel povinen poskytnouti bezúročně potřebné zálohy;
3. nestačí-li pojistné k úhradě povinných dávek, ač již bylo zvýšeno na 6 % středního denního výdělku, jest podnikatel povinen doplatiti ze svého, čeho je třeba k jejich úhradě;
4. zástupce zaměstnavatele v představenstvu jmenuje podnikatel.
(3) Ustanovení § 69 platí s tou změnou, že Ústřední sociální pojišťovna jmenuje pouze úředníka vedoucího, a to po slyšení podnikatele.
§ 27
Osoby povinně pojištěné, zaměstnané u povinných členů živnostenského společenstva, u něhož je zřízena společenstevní nemocenská pojišťovna, jsou - mimo osoby, v domácnosti zaměstnané - povinně pojištěny u této pojišťovny.
§ 28
Spolková nemocenská pojišťovna zřízená podle spolčovacího zákona ze dne 26. listopadu 1852, rak. ř. z. č. 253, může pojišťovati i nadále s účinkem, že členové její nemusí býti pojištěni u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny.
§ 29
Zapsaná pojišťovna pomocná, které bylo před 1. červencem 1919 uděleno osvědčení podle § 7 zákona ze dne 16. července 1892, rak. ř. z. č. 202, může rovněž i nadále pojišťovati osoby povinně pojištěné pro případ nemoci s účinkem, že osoby ty nemusí býti pojištěny u příslušné okresní nebo zemědělské nebo závodní nemocenské pojišťovny.
§ 30
(1) Pojištění u pojišťoven uvedených v §§ 28 a 29 vyžaduje souhlasu pojištěncova.
(2) Dokud trvá zaměstnání, je přestup pojištěnců z pojišťoven uvedených v §§ 24 až 26 k pojišťovnám náhradním (§§ 28 a 29) a naopak přípustný jen ke konci kalendářního půlletí, bylo-li vystoupení oznámeno nejpozději měsíc před tímto dnem.
§ 30a
(1) Popírají-li dvě nemocenské pojišťovny příslušnost, je k poskytování zákonných dávek povinna ta z nich, u níž pojištěnec nejprve uplatnil nárok na dávky. Tato pojišťovna může se však domáhati na druhé pojišťovně náhrady za poskytnuté dávky žalobou u pojišťovacího soudu [§ 220, dost. 1, č. 4, písm. a)].
(2) Má-li některá nemocenská pojišťovna za to, že pojištěnec, přihlášený u jiné nemocenské pojišťovny má nebo měl býti přihlášen u ní, je povinna, dříve než vyměří pojistné za tohoto pojištěnce, žádati politický úřad první stolice, aby rozhodl o jeho pojistné příslušnosti (§ 239). Bylo-li rozhodnuto v její prospěch, má pak vůči zaměstnavateli nárok na pojistné teprve od počátku příspěvkového období, ve kterém rozhodnutí nabylo právní moci.
(3) Nepříslušná pojišťovna je povinna vydati příslušné pojišťovně pojistné nemocenského pojištění, které vyměřila za osobu u ní nesprávně přihlášenou za poslední tři léta pojištění. Z tohoto pojistného může si nepříslušná pojišťovna sraziti pouze peněžité dávky a náklady ústavního ošetřování, které poskytla v době, za kterou vrací pojistné. Převyšují-li uvedené výdaje vyměřené pojistné, není příslušná pojišťovna povinna dopláceti rozdíl.
(4) Vyměřovala-li příslušná pojišťovna vyšší pojistné (§ 159) než pojišťovna nepříslušná, vyměří zaměstnavateli za minulou dobu nepříslušného pojištění rozdíl na pojistném.
§ 30b
Změní-li se obvody nemocenských pojišťoven nebo zřídí-li se nová nemocenská pojišťovna, jsou nemocenské pojišťovny, které převezmou pojištěnce, též povinny převzíti přiměřený počet zaměstnanců. Přitom platí obdobně ustanovení § 72, odst. 5, zákona. Současně převezmou část jmění podle poměru počtu převzatých pojištěnců; podrobný způsob rozdělení jmění u jednotlivých pojišťoven určí Ústřední sociální pojišťovna.
Orgány nemocenských pojišťoven
§ 31
Orgány nemocenských pojišťoven jsou:
a) představenstvo,
b) vedoucí úředník.
§ 32
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 33
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 34
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 35
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 36
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 37
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 38
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 39
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 40
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 41
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 42
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 43
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 44
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 45
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 46
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 47
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 48
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 49
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 50
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 51
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 52
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 53
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 54
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 55
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 56
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 57
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 58
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
a) Představenstvo
§ 59
(1) Členy představenstva nemocenské pojišťovny, z nichž polovinu tvoří zástupci zaměstnanců a polovinu zástupci zaměstnavatelů, jmenuje zemský úřad po slyšení Ústřední sociální pojišťovny. Za každého člena představenstva jmenuje současně náhradníka.
(2) Počet členů (náhradníků) činí u pojišťoven, které měly v průměru posledních tří let nejvýše 8.000 pojištěnců, osm, u pojišťoven, které měly více než 8.000 pojištěnců, deset.
(3) Ústřední sociální pojišťovna opatří pro zemský úřad návrhy zaměstnanců a zaměstnavatelů; podrobnosti určí ministerstvo hospodářství a práce.
(4) Členové (náhradníci) představenstva mohou býti zemským úřadem po slyšení Ústřední sociální pojišťovny kdykoli odvoláni.
(5) Funkční doba představenstva trvá tři léta. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich zástupci.
(6) Stane-li se představenstvo pojišťovny neschopným usnášeti se nebo zdráhá-li se vykonávati své povinnosti, provádí jeho úkoly svým zástupcem na útraty nemocenské pojišťovny Ústřední sociální pojišťovna; do tří měsíců musí však býti jmenováno nové představenstvo.
§ 60
(1) Členem (náhradníkem) představenstva za skupinu zaměstnanců může býti jmenována osoba, která v den jmenování jest u dotčené pojišťovny povinně pojištěna nebo dobrovolně u ní v pojištění pokračuje, nebo jest pojištěna u jiné nemocenské pojišťovny, ale jest zástupcem sdružení pojištěnců, která překročila 26. rok věku a jest u pojišťovny, o niž jde, alespoň 180 dnů pojištěna.
(2) Členem (náhradníkem) představenstva za skupinu zaměstnavatelů může býti jmenován zaměstnavatel, který u dotčené pojišťovny své zaměstnance přihlašuje, jeho zástupce nebo zaměstnanec zájmového sdružení zaměstnavatelů.
(3) Z jmenování jest vyloučen:
a) kdo není státním příslušníkem republiky Československé;
b) kdo právoplatným rozsudkem trestního soudu byl odsouzen pro trestní čin, spáchaný z pohnutek nízkých a nečestných, pokud nebylo odsouzení odčiněno;
c) kdo právoplatným výrokem soudním byl zbaven práva volně nakládati se svým majetkem;
d) kdo upadl v konkurs, pokud trvá konkursní řízení, jakož i ten, na jehož žádost se provádí řízení vyrovnací, pokud nebylo prohlášeno za skončené;
e) kdo byl odsouzen proto, že docílil pojistné dávky simulací, po dobu jednoho roku ode dne ukončení trestu.
(4) Z jmenování je vyloučen zaměstnavatel, jenž byv upomenut, nezaplatil pojistné splatné déle než tři měsíce ve lhůtě aspoň sedmi dnů, v upomínce dané.
(5) Z jmenování jsou vyloučeni zaměstnanci nemocenské pojišťovny, svazu nemocenských pojišťoven a Ústřední sociální pojišťovny.
§ 61
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 62
Zemský úřad jmenuje na návrh Ústřední sociální pojišťovny z členů představenstva starostu a jeho náměstka. Starosta a jeho náměstek nesmějí býti členy téže zájmové skupiny.
§ 63
(1) Představenstvo je povoláno k tomu, aby dozíralo nad dodržováním zákona, stanov a jiných předpisů při správě nemocenské pojišťovny.
(2) Představenstvu se vyhrazuje:
a) usnášeti se k návrhu vedoucího úředníka o stanovách a jednacím řádu;
b) usnášeti se k návrhu vedoucího úředníka o nabytí, zcizení a zatížení nemovitostí, nejde-li o nabytí jich v řízení exekučním a konkursním k odvrácení škody;
c) voliti ze svého středu členy revisní komise;
d) usnášeti se o ročním rozpočtu, jakož i každoroční uzávěrce pojišťovny, zkoušené revisní komisí;
e) stanoviti k návrhu vedoucího úředníka výši pojistného podle § 159 zákona;
f) usnášeti se k návrhu vedoucího úředníka o počtu míst zaměstnaneckých, o přiznání trvalého služebního poměru zaměstnancům nemocenské pojišťovny, mimo úředníky uvedené v § 69 zákona;
g) usnášeti se k návrhu vedoucího úředníka o sjednání a vypovědění smlouvy s lékaři, zkoušenými zubními techniky, porodními asistentkami, lékárníky a léčebnými ústavy, pokud nejde o osoby přijaté do smluvního poměru pouze dočasně a na výpomoc;
h) vyjadřovati se o změně obvodu (§ 24, odst. 4 zákona) a o zrušení pojišťovny (§ 72 zákona);
i) usnášeti se podle ustanovení § 179a), odst. 1 zákona o dotaci mimořádného podpůrného fondu částkami vyměřenými zaměstnavatelům podle § 20, dost. 2 zákona;
j) usnášeti se o zásadách léčebné péče a o nemocenském řádu.
§ 64
(1) Z členů představenstva ustaví se revisní komise; počet členů revisní komise stanoví jednací řád.
(2) Členy revisní komise volí představenstvo ze svých členů. Ústřední sociální pojišťovna může zrušiti volbu jednotlivých členů revisní komise a jmenovati z členů představenstva na jejich místo jiné.
(3) Revisní komise volí ze svého středu předsedu.
(4) Revisní komise provádí zpravidla alespoň jednou za čtvrt roku řádnou revisi pokladny, účetnictví pojišťovny a příslušných knih, listin a dokladů; koná i revise mimořádné. Revisní komise zkoumá účetní závěrku nemocenské pojišťovny a podává o ní představenstvu zprávu.
b) Vedoucí úředník
§ 65
(1) Vedoucí úředník zastupuje pojišťovnu navenek. Přísluší mu říditi práce nemocenské pojišťovny, právě tak jako rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do pravomoci představenstva. Je přímým představeným všech zaměstnanců pojišťovny.
(2) Vedoucí úředník připravuje návrhy pro představenstvo a zúčastňuje se jeho schůzí s hlasem poradním.
(3) Má-li vedoucí úředník za to, že usnesení představenstva je v rozporu s platnými předpisy, je oprávněn a povinen předložiti usnesení to k rozhodnutí Ústřední sociální pojišťovně a zadržeti výkon až do tohoto rozhodnutí.
(4) Vedoucí úředník je odpověden ze své činnosti Ústřední sociální pojišťovně. Jeho práva a povinnosti se upraví blíže ve stanovách a služebních předpisech.
§ 67
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 67a
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 67b
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
Zaměstnanci pojišťovny
§ 68
(1) Právní postavení zaměstnanců nemocenské pojišťovny, podmínky jejich přijímání, propouštění, způsob služebního slibu, disciplinární stíhání, jakož i jejich služební a pensijní požitky a vůbec služební poměr upraví Ústřední sociální pojišťovna služebním a disciplinárním řádem, jenž vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce.
(2) Předsedou disciplinární komise a jeho náměstkem při disciplinárním řízení musí býti osoba práva znalá, a to zpravidla soudce v činné službě nebo na odpočinku.
(3) Úředníci nemocenských pojišťoven mají ve své úřední povinnosti úředníků veřejných, stanovené v zákoně trestním, požívají však také ochrany jako úředníci veřejní.
(4) Ústřední sociální pojišťovna může, vyžaduje-li toho zájem služby, přeložiti zaměstnance nemocenské pojišťovny dočasně nebo trvale do jiné nemocenské pojišťovny, anebo do Ústřední sociální pojišťovny. Stejně může přeložiti zaměstnance Ústřední sociální pojišťovny do nemocenské pojišťovny. Nemocenská pojišťovna je povinna převzíti přeloženého zaměstnance do svých služeb, zařaditi ho, pokud Ústřední sociální pojišťovna sama nestanoví jeho zařadění, do kategorie a stupně, který odpovídá dosavadnímu jeho zařadění, a vypláceti mu služební požitky podle služebního a disciplinárního řádu. Nutné a prokázané stěhovací výlohy uhradí přeloženému zaměstnanci Ústřední sociální pojišťovna podle předpisů služebního a disciplinárního řádu. Proti opatření Ústřední sociální pojišťovny není opravného prostředku; nenastoupí-li zaměstnanec místo, jež mu Ústřední sociální pojišťovna přikáže, ruší se jeho služební poměr za podmínek, stanovených služebním a disciplinárním řádem. Přidělení zaměstnanci, kteří v dřívějším služebním postavení byli trvale ustanoveni, nemohou býti propuštěni bez souhlasu Ústřední sociální pojišťovny. Ostatní přidělení zaměstnanci mohou býti za souhlasu Ústřední sociální pojišťovny propuštěni kdykoliv; bez tohoto souhlasu mohou býti propuštěni, jsou-li splněny podmínky, na základě nichž může býti zaměstnanec propuštěn podle zákona ze dne 11. července 1934, č. 154 Sb., o soukromých zaměstnancích, bez zachování výpovědní lhůty.
(5) Zaměstnanci Ústřední sociální pojišťovny, nemocenské pojišťovny a jejich svazu nemohou býti členy správních orgánů Ústřední sociální pojišťovny a nemocenské pojišťovny.
(6) Ustanovení odstavců 1 až 5 platí obdobně také pro úřední lékaře, ustanovené podle § 143, odst. 1 zákona.
§ 69
(1) Ústřední sociální pojišťovna ustanovuje u nemocenských pojišťoven, které mají v průměru posledních tří let nejvýše 3.000 povinných pojištěnců, vedoucího úředníka nemocenské pojišťovny; u nemocenských pojišťoven, které mají více než 3.000, ale nejvýše 8.000 povinných pojištěnců, vedoucího úředníka a jeho náměstka, který vede též službu účetní; u nemocenských pojišťoven pak, které mají více než 8.000 povinných pojištěnců, ustanovuje vedoucího úředníka, jeho náměstka a účetního. Tito úředníci podléhají disciplinární pravomoci Ústřední sociální pojišťovny, která je vezme ve slib.
(2) Ústřední sociální pojišťovna je povinna dbáti, aby mezi těmito úředníky poměr národnostní příslušnosti byl přibližně shodný s národnostní příslušností pojištěnců.
(3) Povinnosti a práva těchto úředníků se stanoví služebním a disciplinárním řádem, jejž vydá Ústřední sociální pojišťovna, vyslechnouc organisace zaměstnanců nemocenských pojišťoven. Tento řád vztahuje se netoliko na úředníky, kteří budou nově ustanoveni, nýbrž také na ony, kteří již jsou ve službě; při úpravě požitků úředníků posléze zmíněných jest míti slušný zřetel k jejich dosavadním nárokům.
(4) Nemocenská pojišťovna, u níž tito úředníci byli ustanoveni, jest povinna sjednat s nimi služební smlouvy v rámci služebního a disciplinárního řádu. Tyto smlouvy a jejich změny nabývají platnost po schválení Ústřední sociální pojišťovnou.
(5) Neschválí-li Ústřední sociální pojišťovna služební smlouvy ujednané nemocenskou pojišťovnou, vyzve ji, aby ve lhůtě, která nesmí býti kratší než třicet dnů, smlouvu změnila, přihlížejíc k námitkám Ústřední sociální pojišťovny. Neučiní-li tak nemocenská pojišťovna, ujedná služební smlouvu s ustanoveným úředníkem Ústřední sociální pojišťovna jménem nemocenské pojišťovny s účinkem pro ni právně závazným a s platností konečnou. Totéž platí, neujedná-li nemocenská pojišťovna smlouvy vůbec, ani když k tomu byla Ústřední sociální pojišťovnou vyzvána.
§ 70
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
Stanovy a jednací řád
§ 71
(1) Stanovami a jednacím řádem bude v rámci ustanovení tohoto zákona určena činnost nemocenské pojišťovny a jejích správních orgánů.
(2) Nemocenská pojišťovna je povinna ohlásiti změnu stanov Ústřední sociální pojišťovně. Tato může ve lhůtě šedesáti dnů zakázati změnu, má-li za to, že změna není v souladu se zákonem, nebo že by mohla ohroziti účely, pro něž nemocenská pojišťovna byla zřízena.
(3) Do rozhodnutí možno si stěžovati k ministerstvu hospodářství a práce ve lhůtě šedesáti dnů u Ústřední sociální pojišťovny.
(4) Ústřední sociální pojišťovna vydá vzorné stanovy, které vyžadují schválení ministerstva hospodářství a práce. Nemocenské pojišťovny jsou povinny upraviti podle nich dosavadní stanovy. Nestane-li se tak ve lhůtě, již určí Ústřední sociální pojišťovna, upraví stanovy Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední.
(5) Ústřední sociální pojišťovna vydá pro nemocenskou pojišťovnu vzorný jednací řád, který vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce. Podle tohoto jednacího řádu, jehož znění je pro nemocenskou pojišťovnu závazné, upraví nemocenská pojišťovna svůj jednací řád. Úprava, jakož i každá změna jednacího řádu nemocenské pojišťovny, který tvoří součást jejich stanov, vyžaduje schválení Ústřední sociální pojišťovny.
(6) Jednací řád obsahujž zejména ustanovení o svolávání, řízení jednání, usnášení a zápisech schůzí představenstva a revisní komise, jakož i o počtu členů revisní komise.
Zrušení a likvidace nemocenské pojišťovny
§ 72
(1) Ústřední sociální pojišťovna může po slyšení zúčastněných nemocenských pojišťoven a po slyšení svazu nemocenských pojišťoven zrušiti za souhlasu ministra hospodářství a práce nemocenskou pojišťovnu, aby ji spojila s jinou nemocenskou pojišťovnou.
(2) V tomto případě pověří dojednáním věci zrušené pojišťovny nemocenskou pojišťovnu, která převezme její pojištěnce, nebo některou z přejímajících pojišťoven, je-li jich více.
(3) Tato nemocenská pojišťovna převezme dluhy zrušené nemocenské pojišťovny a uhradí nároky na dávky, vzniklé z pojištění.
(4) Případný přebytek jmění rozdělí se mezi přejímající nemocenské pojišťovny podle poměru počtu pojištěnců, jež ta která pojišťovna převzala. Rovněž případný schodek rozdělí se podobně.
(5) Přejímající nemocenská pojišťovna vstoupí dnem provedení likvidace zrušené pojišťovny do služebních smluv zaměstnanců zrušené nemocenské pojišťovny, kteří v uvedený den byli ještě v činné službě, až do výše nároků, nevybočujících z mezí služebního a disciplinárního řádu pro zaměstnance nemocenské pojišťovny. Přejímající nemocenská pojišťovna je povinna ponechati převzaté zaměstnance v jejich dosavadním zařadění, není však povinna ponechati jim, i když byli trvale ustanoveni, služební postavení, které měli ve zrušené nemocenské pojišťovně, a poskytovati jim funkční služné anebo jiné přídavky (naturální byt apod.), závislé na výkonu jejich dřívější funkce nebo služebního postavení.
(6) Nenastoupí-li zaměstnanec zrušené nemocenské pojišťovny místo, jež mu přejímající nemocenská pojišťovna přikázala, zaniká bez nároku na výpověď a práv z výpovědi plynoucích jeho dosavadní služební poměr.
(7) Trvale ustanoveným zaměstnancům, kteří do třiceti dnů ode dne provedení likvidace prohlásí, že vystupují ze služeb přejímající nemocenské pojišťovny, může býti přiznáno odbytné podle předpisu služebního a disciplinárního řádu pro zaměstnance nemocenské pojišťovny.
(8) Předchozí ustanovení platí obdobně také pro úřední lékaře, stanovené podle § 143, odst. 1 tohoto zákona.
§ 73
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
Oddíl druhý
O organisaci pojištění invalidního a starobního
Ústřední sociální pojišťovna
§ 74
(1) Pojištění invalidní a starobní podle tohoto zákona provádí Ústřední sociální pojišťovna se sídlem v Praze.
(2) Ústřední sociální pojišťovna jest právnickou osobou, může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalována.
§ 75
(1) Ústřední sociální pojišťovna je příslušna prováděti všechny úkony týkající se invalidního a starobního pojištění, pokud k tomu podle tohoto zákona nejsou výslovně povolány nemocenské pojišťovny.
(2) Ústřední sociální pojišťovna může jednotlivé další úkony invalidního a starobního pojištění svěřiti nemocenským pojišťovnám a jejich svazu nebo jiným sociálně pojišťovacím institucím. Nemocenské pojišťovny a jejich svaz je povinen je převzíti.
(3) Ústřední sociální pojišťovna přispěje nemocenským pojišťovnám k úhradě správních nákladů, spojených s úkony uvedenými v odstavci 2, jakož i s úkony uvedenými v § 187, odst. 2, částkou, kterou stanoví v mezích svých početních podkladů. Toto opatření vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce.
Orgány Ústřední sociální pojišťovny
§ 76
Orgány Ústřední sociální pojišťovny jsou:
a) představenstvo,
b) ředitelství.
a) Představenstvo
§ 77
(1) Představenstvo Ústřední sociální pojišťovny skládá se z předsedy a deseti členů, z nichž tři náleží skupině pojištěnců, tři skupině zaměstnavatelů a čtyři skupině odborníků.
(2) Členy představenstva jmenuje vláda na návrh ministra hospodářství a práce. Za každého člena jest jmenovati náhradníka. Členové (náhradníci) představenstva mohou býti kdykoli odvoláni.
(3) Funkční doba představenstva trvá tři léta. Členové (náhradníci) zůstávají v úřadě i po uplynutí této doby, dokud nenastoupí v úřad jejich nástupci.
§ 78
(1) Předsedu jmenuje státní president na dobu tří let. Předseda musí bydleti v Praze.
(2) Práva a povinnosti předsedy určuje jednací řád.
(3) Státní president jmenuje z každé ze tří skupin, uvedených v § 77, po jednom náměstku předsedy; při zaneprázdnění předsedy přechází jeho funkce na jednoho z náměstků. Pořadí, v jakém se náměstkové v úřadě střídají, stanoví předseda.
§ 79
Představenstvu se vyhrazuje:
a) jmenovati členy ředitelství (§ 81) a vydati instrukce pro jeho členy (§ 82);
b) voliti členy revisní komise (§ 80);)
c) vydati jednací řád Ústřední sociální pojišťovny a usnášeti se o jeho změně (§ 83);
d) usnášeti se o tom, má-li býti nabyto nemovitostí, mají-li nemovitosti býti zatíženy nebo zcizeny, mimo nabytí nemovitostí v řízení exekučním a konkursním k odvrácení škody. Převyšuje-li částka, za kterou má býti nemovitosti nabyto, nebo kterou mají býti nemovitosti zatíženy, nebo za kterou mají býti zcizeny, obnos pěti milionů korun, je k tomu třeba souhlasu ministra hospodářství a práce;
e) usnášeti se o hospodářském plánu, jakož i roční závěrce pojišťovny;
f) usnášeti se o počtu míst zaměstnaneckých, jakož i o přiznání trvalého služebního poměru zaměstnancům;
g) vydati služební a disciplinární řád pro zaměstnance Ústřední sociální pojišťovny [§ 82a)];
h) stanoviti náhrady a odměny za zvláštní výkony pro funkcionáře Ústřední sociální pojišťovny;
i) usnášeti se o věcech, které mu ředitelství předloží.
§ 80
Z členů představenstva se utvoří revisní komise. Počet jejích členů stanoví jednací řád (§ 83). K pracím revisní komise mohou býti za souhlasu představenstva přibráni i znalci, kteří nejsou členy představenstva.
b) Ředitelství
§ 81
Tříčlenné ředitelství jmenuje představenstvo se souhlasem ministra hospodářství a práce.
§ 82
(1) Ředitelství zastupuje Ústřední sociální pojišťovnu navenek. Přísluší mu říditi práce Ústřední sociální pojišťovny, připravovati návrhy pro představenstvo, prováděti usnesení představenstva a rozhodovati ve všech věcech, jež nepatří do působnosti představenstva. Ředitelství je bezprostředním představeným zaměstnanců Ústřední sociální pojišťovny.
(2) Působnost ředitelství a jeho členů upravuje blíže instrukce, již vydá představenstvo.
Zaměstnanci Ústřední sociální pojišťovny
§ 82a
(1) Právní postavení zaměstnanců Ústřední sociální pojišťovny, podmínky jejich přijetí a propuštění i způsob služebního slibu, disciplinární stíhání, jakož i služební a zaopatřovací požitky, upraví se služebním a disciplinárním řádem, jejž vydá představenstvo Ústřední sociální pojišťovny. Služební a disciplinární řád vyžaduje schválení ministra hospodářství a práce.
(2) Ustanovení § 68, odst. 2 a 3, platí obdobně.
Jednací řád
§ 83
(1) Představenstvo vydá pro Ústřední sociální pojišťovnu jednací řád, který vyžaduje schválení ministra hospodářství a práce.
(2) Jednací řád obsahujž zejména ustanovení:
a) o právech a povinnostech předsedy Ústřední sociální pojišťovny,
b) o svolávání a jednání představenstva,
c) o počtu členů revisní komise, o její činnosti, jakož i o zkoušení výroční zprávy,
d) o uveřejnění výroční zprávy a formě vyhlášek pojišťovny.
Oddíl třetí
Společná ustanovení organisační
§ 84
(Zrušen vládním nařízením Sb. e. 76/1941.)
§ 85
Funkcionáři pojišťovacích ústavů spravují své úřady jako úřady čestné, majíce pouze nárok na náhradu hotových výloh a na platy presenční.
Oddíl čtvrtý
O dozoru nad pojišťovacími ústavy
Dozor nad nemocenskými pojišťovnami
§ 86
Vrchní dozor nad prováděním tohoto zákona, zejména nad Ústřední sociální pojišťovnou, nemocenskými pojišťovnami a všemi ústavy a institucemi, zřízenými v oboru pojištění nemocenského, invalidního a starobního, náleží ministerstvu hospodářství a práce, které může vydati pro provádění tohoto dozoru zvláštní směrnice.
§ 86a
(1) Ústřední sociální pojišťovna je dozorčím úřadem nad nemocenskými pojišťovnami. Jest oprávněna vyžadovati zejména, aby orgánům jí jmenovaným byly předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady a aby jim byla dána vysvětlení, potřebná k provádění dozoru.
(2) Ústřední sociální pojišťovna může dále vyžadovati, aby představenstvo nemocenské pojišťovny bylo svoláváno ke schůzím, a může je sama svolati, nebylo-li jejímu vyzvání vyhověno. Tyto schůze může Ústřední sociální pojišťovna říditi svým zástupcem.
§ 87
Nemocenská pojišťovna jest povinna přeložiti Ústřední sociální pojišťovně každého roku v nařízené lhůtě a podle nařízených formulářů účetní závěrku a výsledek jejího prozkoumání, přehled od pohybu členstva, o nemocech a úmrtích, o počtu dní nemocenských, o pojistném a dávkách, o výši a uložení reservního fondu.
§ 88
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 76/1941.)
§ 88a
Ústřední sociální pojišťovna může při provádění dozoru požádati politický úřad první stolice o spolupůsobení.
Dozor nad Ústřední sociální pojišťovnou
§ 89
(1) Ústřední sociální pojišťovna podléhá dozoru státní správy, jejž vykonává ministr hospodářství a práce, a to pokud jde o otázku nákladu a jeho úhrady a případu uvedeného v § 79, písm. d), druhá věta, v dohodě s ministrem financí. Ministerstvo hospodářství a práce může, vykonávajíc státní dozor, uložiti Ústřední sociální pojišťovně, aby učinila určitá opatření, zejména ona, jež jsou uvedena v § 86a) zákona, u určité nemocenské pojišťovny.
(2) Početní podklady a pojistně matematické zásady, podle nichž Ústřední sociální pojišťovna provádí výpočty potřebné podle ustanovení tohoto zákona a podle nichž se zkouší finanční rovnováha (pojistně matematická bilance), mohou býti měněny pouze se schválením ministerstva hospodářství a práce.
§ 90
(1) Ministr hospodářství a práce, jakož i ministr financí jest oprávněn vyžadovati, aby jemu nebo orgánům jím jmenovaným byly pojišťovnou předloženy knihy, listiny, zápisy a doklady a aby mu byla dána vysvětlení, potřebná k provádění státního dozoru.
(2) Ministr hospodářství a práce může proti Ústřední sociální pojišťovně použíti obdobných práv, jaká jsou dána v § 86a), odst. 2, Ústřední sociální pojišťovně.
§ 91
Ústřední sociální pojišťovna je povinna zpracovati zprávy nemocenských pojišťoven (§ 87) v přehled o stavu pojištění nemocenského a předložiti jej ministru hospodářství a práce a ministru financí za každý kalendářní rok spolu se zprávou a statistickými výkazy o svém hospodaření, o vývoji ústavu a o stavu jmění a způsobu jeho uložení.
§ 92
Vláda může rozpustiti představenstvo Ústřední sociální pojišťovny, nedbá-li tento orgán ve svých usneseních opětovně ustanovení zákona, nařízení a jednacího řádu, nebo vzpírá-li se příkazům směřujícím k provádění státního dozoru a přenésti jeho úkoly na komisi, kterou jmenuje vláda. Tato komise zůstává v činnosti až do doby, kdy se ustaví orgán nový. Předsedou této komise jest předseda Ústřední sociální pojišťovny, neustanoví-li státní president něco jiného (§ 78).
Oddíl pátý
O svazu nemocenských pojišťoven
§ 93
(1) Nemocenské pojišťovny podléhající dozoru Ústřední sociální pojišťovny jsou povinny býti členy Ústředního svazu nemocenských pojišťoven v Praze. Svaz je právnickou osobou; může svým jménem nabývati práv a zavazovati se, může žalovati a býti žalován. Svaz podléhá dozoru Ústřední sociální pojišťovny v témž rozsahu jako nemocenská pojišťovna.
(2) Svazu přísluší zastupovati společné zájmy nemocenských pojišťoven. Za tím účelem může:
a) sjednávati společné úmluvy, zejména s lékaři, zubními techniky, porodními asistentkami, lékárníky, nemocnicemi a jinými léčebnými ústavy nebo jejich organisacemi;
b) sjednávati úmluvy mezi pojišťovnami o jejich vzájemných stycích;
c) opatřovati léčebné pomůcky a pomocné prostředky;
d) obstarávati péči o rekonvalescenty a společný dozor nad nemocnými;
e) spolupůsobiti k společnému zamezování sociálních nemocí, zejména k ochraně proti tuberkulose, k potírání alkoholismu, pohlavních nemocí a jiných nakažlivých chorob;
f) zřizovati a provozovati léčebny, ozdravovny a lázně;
g) prováděti retaxaci receptů a revisi odebraných léků;
h) opatřovati pro nemocenské pojišťovny kancelářské a administrativní pomůcky, tiskopisy apod.;
i) poskytovati právní ochranu nemocenským pojišťovnám.
Při provádění svých úkolů je svaz povinen postupovati v rámci směrnic Ústřední sociální pojišťovny a podle jejích pokynů. K vydávání časopisů a publikací je potřebí svolení Ústřední sociální pojišťovny. Úmluvy podle písm. a) vyžadují schválení nejvyššího úřadu cenového.
(3) Orgány svazu jsou:
a) představenstvo,
b) vedoucí úředník.
(4) Představenstvo svazu se skládá z deseti členů a tolikéž náhradníků jmenovaných ministrem hospodářství a práce po slyšení Ústřední sociální pojišťovny. O jmenování, složení a působnosti představenstva svazu platí obdobně ustanovení §§ 59, 60, 62 a 63 s tím rozdílem, že do představenstva mohou býti jmenováni zaměstnanci nemocenských pojišťoven. O působnosti vedoucího úředníka platí obdobně ustanovení § 65.
(5) Z členů představenstva svazu sestaví se revisní komise, o jejímž složení a působnosti platí ustanovení § 64 s tou změnou, že příslušné opatření Ústřední sociální pojišťovny vyžaduje schválení ministra hospodářství a práce.
(6) Ústřední sociální pojišťovna vydá pro svaz stanovy, jednací řád a služební a disciplinární řád pro zaměstnance svazu, jež vyžadují schválení ministerstva hospodářství a práce. Rovněž každá změna těchto předpisů vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce. Stanovy svazu obsahujtež zejména ustanovení o stanovení členských příspěvků pro svazové účely, o sestavování výroční uzávěrky a o urovnání sporů, vznikajících ze svazového poměru. Stanovení výše svazového příspěvku podléhá schválení Ústřední sociální pojišťovny a nejvyššího úřadu cenového.
(7) Vedoucího úředníka svazu a jeho náměstky přijímá a propouští představenstvo svazu, které s nimi uzavírá také služební smlouvy za podmínek, stanovených služebním a disciplinárním řádem pro zaměstnance svazu. Tato opatření vyžadují však souhlasu Ústřední sociální pojišťovny. Představenstvu svazu přísluší také usnášeti se o přiznání trvalého služebního poměru zaměstnancům svazu.
(8) Zřizování jiných svazů a jakékoli jiné sdružování nemocenských pojišťoven není přípustné.
§ 94
(Zrušen vládním nařízením Sb. e. 76/1941.)
Část třetí
O pojistných dávkách
Oddíl první
O dávkách pojištění nemocenského
Povinné dávky
§ 95
Nemocenská pojišťovna je povinna poskytovati:
I. pomoc v nemoci, a to:
1. pojištěnci zdarma lékařskou pomoc, jakož i potřebné léky (léčiva) a jiné terapeutické pomůcky (nemocenské ošetřování). Nemocenské ošetřování se poskytuje od počátku nemoci, dokud nemoc trvá, avšak nejdéle jeden rok ode dne výstupu ze zaměstnání nebo ode dne odhlášky podle § 17, odst. 2. Pojištěnec má dále nárok na nemocenské ošetřování příslušníků rodiny (§ 96);
2. pojištěnci, jenž je neschopen práce pro nemoc nepřivoděnou úmyslně, poskytuje se od čtvrtého dne této neschopnosti, nejdéle po dobu 365 dnů, toto denní nemocenské: 
        Ve třídě:                                          Kčs:
           1. ............................................   8.-
           2. ............................................  15.-
           3. ............................................  20.-
           4. ............................................  25.-
           5. ............................................  30.-
           6. ............................................  35.-
           7. ............................................  40.-
           8. ............................................  45.-
           9. ............................................  50.-
          10. ............................................  55.-
          11. ............................................  60.-
          12. ............................................  67.-
          13. ............................................  74.-
          14. ............................................  81.-
          15. ............................................  88.-
          16. ............................................  95.-
Při stanovení středního denního výdělku podle § 12, odst. 6 se určí zároveň také výše nemocenského.
Doba nemoci, jež předchází počátku neschopnosti k práci a po kterou je poskytováno pouze nemocenské ošetřování, nezapočítává se do doby, za niž je vypláceti nemocenské. Pokud trvá nárok na nemocenské, přísluší též nárok na nemocenské ošetřování.
II. pomoc v mateřství pojištěnkám a manželkám pojištěnců, a to:
A. Pojištěnkám:
1. Zdarma pomoc porodní asistentky a - je-li toho třeba - pomoc lékařskou (pomoc při porodu). Místo pomoci porodní asistentky může býti poskytnuta peněžitá náhrada, jejíž výši určí stanovy. Tato náhrada může býti vyplacena přímo porodní asistentce. Tato ustanovení se vztahují i na potraty;
2. jednorázový příspěvek na výlohy při slehnutí a při obtížích v těhotenství ve výši 100 Kčs. Při současném porodu více dětí počítá se porod každého dítěte zvlášť. Neslehne-li těhotná, vyplatí se jako příspěvek na výlohy při obtížích v těhotenství 60 Kčs;
3. podporu v šestinedělí ve výši nemocenského (I, č. 2) šest týdnů před porodem a šest týdnů po porodu, pokud pojištěnka nemá nároku na nemocenské a nekoná námezdní práce. Po dobu, po kterou šestinedělka po porodu pracuje za mzdu, poskytne se pouze poloviční podpora v šestinedělí. Podpora v šestinedělí činí v každém případě nejméně 10 Kčs denně;
4. pokud své děti kojí, příspěvek za kojení ve výši polovičního nemocenského (I, č. 2), nejméně však 5 Kčs denně až do uplynutí dvanácti týdnů po porodu.
Nárok na dávky v mateřství zůstává zachován, vystoupí-li pojištěnka z pojištění pro těhotenství během dvanácti týdnů před porodem.
B. Manželkám pojištěnců:
1. Pomoc při porodu ve stejném rozsahu jako pojištěnkám;
2. jednorázový příspěvek (A, č. 2) ve výši 200 Kčs; neslehne-li těhotná, vyplatí se jako příspěvek na výlohy při obtížích v těhotenství 150 Kčs;
3. podporu v šestinedělí ve výši 10 Kčs denně po dobu čtyř týdnů před porodem a šesti týdnů po porodu;
4. příspěvek za kojení ve výši 5 Kčs denně až do uplynutí dvanácti týdnů po porodu.
Dávky se poskytují i tehdy, nastal-li porod během devíti měsíců po smrti pojištěncově. Oprávněnou je těhotná nebo šestinedělka.
K A a B:
Dávky uvedené pod A, č. 2 až 4 a B, č. 2 až 4 se poskytnou jedině tehdy, byli-li pojištěnka nebo její manžel v posledních dvanácti měsících před porodem alespoň 180 dnů pojištěni.
Zemře-li šestinedělka při porodu nebo v době, kdy má nárok na dávky, vyplatí se zbývající částky na podpoře v šestinedělí a na příspěvku za kojení až do vyčerpání nároku tomu, kdo pečuje o výživu dítěte.
III. pohřebné (náhradu pohřebních výloh), a to:
1. Zemřel-li pojištěnec v době, kdy měl nárok na dávky, nebo dříve, než uplynulo šest měsíců ode dne, kdy mu byla pravoplatně zastavena výplata nemocenského, přísluší pohřebné v této výši: 
        Ve třídě:                                          Kčs:
           1. ............................................ 1500
           2. ............................................ 1700
           3. ............................................ 1900
           4. ............................................ 2100
           5. ............................................ 2300
           6. ............................................ 2500
           7. ............................................ 2700
           8. ............................................ 2900
           9. ............................................ 3100
          10. ............................................ 3200
          11. ............................................ 3300
          12. ............................................ 3400
          13. ............................................ 3500
          14. ............................................ 3600
          15. ............................................ 3700
          16. ............................................ 3800
Z pohřebného se zapraví nejdříve útraty pohřbu, jež se vyplatí tomu, kdo obstaral pohřeb.
Na případný zbytek mají nárok manžel před dětmi, děti před rodiči a tito před sourozenci, žili-li s pojištěncem v době jeho úmrtí ve společné domácnosti. Není-li jich, připadne zbytek pojišťovně;
2. zemřel-li příslušník rodiny pojištěncovy (§ 96) nejvýše dvouletý, přísluší pojištěnci, vypravil-li mu pohřeb, pohřebné v částce Kčs 500.-, jde-li o úmrtí příslušníka staršího, avšak nepřekročivšího 14. rok, v částce Kčs 1.000.- a jde-li o úmrtí osoby starší, v částce Kčs 1.300.-, jde-li však o manželku, v částce Kčs 1.500.-.
§ 95a
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 315/1941.)
§ 95b
(1) Pojištěnci, který se stane pro nemoc poznovu k práci neschopným, započítají se do podpůrčí doby podle § 95, I, č. 2 předchozí období, v nichž mu bylo poskytováno nemocenské, pouze spadají-li do doby jednoho roku před touto novou neschopností k práci. Toto započtení je však vyloučeno, byl-li pojištěnec po dni, za který mu naposledy náleželo nemocenské, povinně pojištěn aspoň po dobu rovnající se součtu všech dnů, za které mu bylo poskytováno nemocenské v době jednoho roku před touto novou neschopností k práci. Rovněž se nezapočítává doba, za kterou pojištěnci bylo poskytováno nemocenské pro nemoc způsobenou podnikovým úrazem podle právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření).
(2) Dobu, po kterou pojištěnec jest v ústavním ošetřování (§§ 145, 149 a 154), jest klásti na roveň době, po kterou se poskytuje nemocenské.
§ 95c
Poskytuje-li se osobě požívající důchodu invalidního nebo starobního podle tohoto zákona nemocenské podle třídy třetí nebo vyšší, snižuje se denní nemocenské o třicetinu měsíční splátky důchodu, ne však na částku nižší než 13 K.
§ 95d
(1) Nárok na pomoc v nemoci (§ 95, I) se počíná zásadně dnem, kdy nemoc byla hlášena nemocenské pojišťovně nebo jejímu příslušnému lékaři.
(2) Prokáže-li pojištěnec dřívější počátek nemoci spojené s neschopností k práci a začátek lékařského ošetřování, jakož i okolnost, že mu bylo včasné= hlášení znemožněno, je mu poskytnouti dávky nemocenské za dobu nejdéle čtrnácti dnů před hlášením nemoci.
(3) Nárok na výplatu jednotlivých splátek peněžitých dávek se promlčuje v jednom roce ode dne splatnosti (§ 132), nárok na výplatu pohřebného a náhrady za pomoc při porodu v jednom roce ode dne úmrtí nebo porodu.
§ 96
(1) Za příslušníky rodiny podle tohoto zákona se pokládají tyto osoby, které, žijíce ve společné domácnosti s pojištěncem, jsou převážně odkázány výživou na jeho mzdu a nemají nároku na pojistnou dávku z vlastního pojištění:
a) manželka (manžel),
b) děti manželské i nemanželské, nevlastní, osvojenci a schovanci do dokonaného osmnáctého roku,
c) starší děti, vnuci a rodiče, kteří s pojištěncem žili ve společné domácnosti alespoň šest měsíců, než nastal pojistný případ.
(2) Požadavku společné domácnosti není na újmu, jestliže manželka (manžel) nebo děti žijí odděleně kvůli výchově dětí, z důvodů bytové tísně, ze zdravotních, sociálních, hospodářských, vzdělávacích a podobných důvodů. Totéž platí, bylo-li manželství rozvedeno z viny pojištěnce nebo došlo-li k rozvodu dohodou manželů.
(3) Nárok na dávky rodinného pojištění (§ 95, I, č. 1, odst. 2; II, B a III, č. 2) má pojištěnec, byl-li v posledních třech měsících před pojistným případem rodinného pojištění nebo před svým onemocněním úhrnem alespoň třicet dní pojištěn. Nárok na dávky rodinného pojištění trvá pak, pokud pojištěnec jest oprávněn požadovati dávky podle § 95, I nebo II.
§ 97
(1) Osoba, která vystoupila ze zaměstnání nebo byla odhlášena podle § 17, odst. 2 - mimo případ služby vojenské nebo ztráty svobody z důvodů kárných -, pokud je bez výdělku, má nárok na povinné dávky, nastal-li pojistný případ ve lhůtě rovnající se době, po kterou osoba tato byla naposledy nepřetržitě v zaměstnání, avšak nejvýše ve lhůtě šesti týdnů (ochranná lhůta).
(2) Běh ochranné lhůty u jednoho nositele nemocenského pojištění se staví, vstoupí-li oprávněný na základě zaměstnaneckého poměru nebo jako nezaměstnaný opět do povinného nemocenského pojištění u jiného nositele pojištění.
(3) Zbytek dříve získané ochranné lhůty se prodlužuje ode dne vystoupení z posledního zaměstnání o ochrannou lhůtu získanou v novém zaměstnání. Ochranná lhůta nečiní však v celku více než 6 týdnů.
(4) Při výpočtu ochranné lhůty přihlédne poslední nositel nemocenského pojištění také k bezprostředně předcházejícím dobám nemocenského pojištění zaměstnanců povinně pojištěných nebo nemocenského pojištění nezaměstnaných.
(5) Dávky je povinen poskytovati nositel nemocenského pojištění, k němuž oprávněný naposled příslušel.
§ 98
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
§ 99
(1) Změny ve výdělku, které nastanou v době čtyř týdnů před událostí zakládající nárok na dávky nebo v době, kdy se již dávky poskytují, nemají pro týž případ vlivu na jejich výměru; totéž platí o změně ve výdělku při opětném vstupu do zaměstnání u téhož zaměstnavatele. Naproti tomu je přihlížeti ke změnám způsobeným tím, že se pojištěnci dostalo po ukončení učňovského poměru (§ 12, odst. 5) vyššího výdělku, nebo tím, že pojištěnec změnil zaměstnavatele.
(2) Pojištěncům, kteří jsou zařaďováni do tříd podle § 12, odst. 4, 7 a 8, je vypláceti peněžité dávky té třídy, do které byli zařaděni v době, kdy nastal pojistný případ.
§ 100
Je-li neschopnost k práci přivoděna zaviněnou účastí ve rvačce nebo prokáže-li se jako bezprostřední následek opití, nevyplácí se nemocenské. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.
§ 101
Nemocenská pojišťovna, která poskytla pomoc v mateřství (§ 95, II), může vyžadovati od pojišťoven, u nichž byla pojištěna podporovaná nebo její manžel v posledních devíti měsících před porodem, poměrnou náhradu nákladů podle doby onoho pojištění a podle třídy, v níž podporovaná byla pojištěna u dotyčné pojišťovny; nemocenská pojišťovna nemůže vyžadovati náhradu podle vyšší třídy, nežli podle níž sama poskytuje dávky.
§ 102
(1) Nemocenská pojišťovna vydá podle rámcových pravidel Ústřední sociální pojišťovny předpisy o ohlášení nemoci, o způsobu poskytování léčebné péče preventivní i represivní, o chování nemocných, o hrazení cestovních výloh k lékařským prohlídkám apod. (nemocenský řád). Nemocenská pojišťovna je oprávněna kontrolovati nemocné a dáti je navštěvovati i v bytě svými důvěrníky. Vzepře-li se nemocný dozoru nebo neřídí-li se těmito předpisy, může mu býti peněžitá dávka zcela nebo zčásti odepřena. Na tyto následky je nemocného předem upozorniti. V těchto případech může však rodinným příslušníkům pojištěncovým býti přiznána podpora ve výši polovičního nemocenského.
(2) V nemocenském řádě bude stanoveno, za jakých podmínek a v jaké výši nemocenská pojišťovna poskytne pojištěnci onemocnělému mimo území republiky Československé náhradu za nutné náklady, které pojištěnec v cizině zaplatí ze svého za lékařskou pomoc, léky, terapeutické pomůcky a ústavní ošetřování.
§ 103
(1) Okresní nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti nemocenské ošetřování (§ 95, I, č. 1) a pomoc při porodu (§ 95, II, A, č. 1 a B, č. 1) také pojištěnci (pojištěnce) jiné nemocenské pojišťovny a oprávněným příslušníkům jeho (její) rodiny, pokud v jejím obvodě se zdržují, a kontrolovati je, nutno-li to nezbytně nebo vyžaduje-li toho příslušná nemocenská pojišťovna. Tato jest povinna nahraditi nutný náklad. Jde-li o osobu pojištěnou u zemědělské nemocenské pojišťovny neb o příslušníka rodiny, stíhá povinnost uvedená v první větě zemědělskou nemocenskou pojišťovnu.
(2) Upraví-li svaz nemocenských pojišťoven provádění odstavce 1, je tato úprava pro členské nemocenské pojišťovny závazná.
Omezení a zvýšení dávek
§ 104
(1) Stanovami nemocenské pojišťovny může býti určeno, že
a) (vypuštěno vládním nařízením Sb. č. 2/1944);
b) zuboléčba, ošetřování odbornými lékaři a léčení v soukromých i vlastních léčebných ústavech, lázních apod. se poskytuje jen za podmínek uvedených v nemocenském řádě (§ 102);
c) pojištěncům, kteří mají v nemoci nárok aspoň po dobu jednoho týdne na mzdu a na bezplatné zaopatření (byt a stravu nebo byt a deputát), přísluší nemocenské teprve od osmého dne neschopnosti k práci;
d) při požadování lékařské pomoci pro sebe nebo pro své rodinné příslušníky je pojištěnec povinen za podmínek určených v nemocenském řádě zaplatiti za poukaz k lékaři K 2.50;
e) při odběru léků pro sebe nebo pro své rodinné příslušníky je pojištěnec povinen připlatiti za podmínek stanovených v nemocenském řádě za každý předpis léku K 2.50, nikoli však více než činí prodejní cena předepsaných léků.
(2) Pojištěnci zařadění do prvé třídy a osoby požívající podpory v nezaměstnanosti neplatí částky uvedené v odstavci 1, písm. d) a e).
§ 105
(1) Stanovami nemocenské pojišťovny může býti za souhlasu Ústřední sociální pojišťovny určeno, že
a) všechny nebo některé dávky uvedené v § 95, II, B budou poskytovány i jiným rodinným příslušníkům;
b) pojištěnkám se zvyšuje jednorázový příspěvek (§ 95, II, A, č. 2) až na 250 K;
c) příspěvek za kojení se poskytuje až do šestadvaceti týdnů;
d) děti pojištěnců, jejichž zdravotní stav toho nezbytně vyžaduje, mohou býti umístěny v ozdravovnách, zotavovnách nebo jiných zařízeních;
e) nemocenské se zvyšuje od sedmého týdne pracovní neschopnosti až na 60 % středního denního výdělku;
f) nemocenské pro pojištěnce s rodinnými příslušníky, které pojištěnec zcela nebo převážně živil a kteří s ním žijí ve společné domácnosti, se zvyšuje o přídavky. Přídavek pro manžela nesmí převyšovati 20 % a pro každého ostatního rodinného příslušníka 10 % středního denního výdělku. Úhrnná částka nemocenského a přídavku podle písm. e) a f) nesmí převyšovati tři čtvrtiny středního denního výdělku;
g) pohřebné se zvyšuje až na čtyřicetinásobek středního denního výdělku;
h) za účelem rekonvalescence se poskytuje ošetřování v ozdravovnách a ošetřovnách, jakož i léky a terapeutické pomůcky až do jednoho roku po skončení lékařské pomoci;
i) pomocné prostředky se poskytují proti znetvoření a zmrzačení nebo při nich;
j) sourozencům, dědu, bábě, tchánu a tchýni se poskytuje nemocenské ošetřování podle § 95, I, č. 1 za podmínek uvedených v § 96, odst. 1, písm. c);
k) pojištěncům se poskytuje preventivní léčebná péče k odvrácení nemoci.
(2) Stanovami může být určeno, že veškeré nebo některé v odstavci 1 uvedené dávky je poskytovati jen těm pojištěncům, u nichž pojistný případ nastane po uplynutí určité doby pojištění (čekací doba).
(3) Ústřední sociální pojišťovna může uložiti jednotlivým nemocenským pojišťovnám, aby zavedly některé z dávek uvedených v odstavci 1.
(4) Dávky uvedené v odstavci 1, písm. e), f), g) a j) mohou býti stanovami zavedeny pouze tehdy, dosáhl-li reservní fond výše předepsané v § 178 a nevyměřuje-li pojišťovna pojistné vyšší než 5 % středního denního výdělku.
Oddíl druhý
O dávkách pojištění invalidního a starobního
Všeobecné
§ 106
Ústřední sociální pojišťovna je povinna poskytovati:
a) důchod invalidní,
b) důchod starobní,
c) důchod vdovský a vdovecký,
d) důchod sirotčí,
e) výbavné.
§ 107
(1) K nabytí nároku na dávky uvedené v § 106 je potřebí, aby
a) byly splněny podmínky stanovené pro nápad příslušné dávky,
b) uplynula čekací doba než nastal pojistný případ,
c) čekatelství bylo zachováno (§ 129).
(2) Čekací doba činí u dávek uvedených v § 106, písm. a), c) až e) dvěstěpadesát příspěvkových týdnů (§ 108); získal-li však pojištěnec do konce kalendářního roku, v němž dokonal čtyřicátýpátý rok svého věku, stopadesát příspěvkových týdnů, pokládá se čekací doba za dokončenou.
(3) Stane-li se pojištěnec následkem podnikového úrazu ve smyslu právních předpisů o úrazovém pojištění (zaopatření) invalidním nebo zemře-li, pokládá se čekací doba za dokonanou bez ohledu na to, zda byl zaměstnán v podniku podrobeném úrazovému pojištění či nikoli.
(4) Pro nárok na starobní důchod činí čekací doba 750 příspěvkových týdnů; čekací doba pokládá se však za splněnu, bylo-li získáno při dokonání šedesátéhopátého roku života v době 
od 1. ledna 1943 do 31. prosince 1943 ...................... 400
 " 1.   "   1944  " 31.     "    1944 ...................... 450
 " 1.   "   1945  " 31.     "    1945 ...................... 500
 " 1.   "   1946  " 31.     "    1946 ...................... 550
 " 1.   "   1947  " 31.     "    1947 ...................... 600
 " 1.   "   1948  " 31.     "    1948 ...................... 650
 " 1.   "   1949  " 31.     "    1949 ...................... 700
 " 1.   "   1950 ........................................... 750
příspěvkových týdnů.
§ 108
(1) Příspěvkový týden tvoří sedm příspěvkových dnů, za které se stalo splatným pojistné na základě pojistné povinnosti, byl-li pojištěnec k pojištění přihlášen dříve než nastal pojistný případ, přičemž je přihlížeti k ustanovení § 7, odst. 2.
(2) Za příspěvkovou dobu v dobrovolném pojištění se počítá jen doba, za kterou bylo zaplaceno pojistné.
(3) Příspěvkovým týdnům uvedeným v odstavci 1 je klásti na roveň příspěvkové týdny získané převody.
§ 108a
Za příspěvkovou dobu započitatelnou podle § 108 se považuje i doba zákonité presenční služby a dvanáctinedělního vojenského výcviku v bývalé Československé republice u osob, které již dříve podle tohoto zákona byly pojištěny, nebo které během 12 měsíců po návratu z presenční služby nebo z dvanáctinedělního vojenského výcviku do tohoto pojištění vstoupily. Za tyto doby poskytují se zvyšovací částky podle třídy druhé.
Důchod invalidní
§ 109
(1) Nárok na důchod invalidní má pojištěnec, je-li invalidním.
(2) Za invalidního podle tohoto zákona se považuje, kdo pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jeho silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu povolání vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.
§ 110
(1) Požitek důchodu invalidního počíná dnem, kdy nastala invalidita. Nelze-li to zjistiti, považuje se za den počátku invalidity den, kterého došla do nemocenské pojišťovny žádost za důchod invalidní. Požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek invalidního důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.
(2) Požitek invalidního důchodu končí smrtí důchodcovou, nebo nejsou-li již splněny předpoklady uvedené v § 109, odst. 2.
§ 111
(1) Důchod invalidní se skládá z částky základní a z částek zvyšovacích a, jsou-li splněny podmínky, i z věkového příplatku, zvláštního přídavku a příplatku na dítě.
(2) Základní částka činí ve všech třídách 1560 K ročně.
(3) Zvyšovací částky činí za každý týden získaný 
ve třídě                                             Kčs ročně
  1 .................................................  0.80
  2 .................................................. 1.40
  3 .................................................  2.--
  4 .................................................. 2.60
  5 .................................................. 3.20
  6 .................................................. 3.80
  7 .................................................. 4.40
  8 .................................................. 5.--
  9 .................................................. 5.60
 10 .................................................. 6.20
 11 .................................................. 6.80
 12 .................................................. 8
 13 .................................................. 9.20
 14 ................................................. 10.40
 15 ................................................. 11.60
 16 ................................................. 12.80
(4) Počet týdnů rozhodných pro výpočet zvyšovacích částek v té které třídě se určí sedminou součtu všech příspěvkových dnů v příslušné třídě; zbytek dnů se počítá za plný týden.
(5) Zvyšovací částky, případný věkový příplatek a případný zvláštní přídavek činí dohromady nejméně 840 K ročně.
(6) Zvyšovací částky získané 
 ve třídě Aa     se rovnají zvyšovacím částkám třídy 2
 ve třídě Ab (A) se rovnají zvyšovacím částkám třídy 3
 ve třídě B      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 4
 ve třídě C      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 5
 ve třídě D      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 6
 ve třídě E      se rovnají zvyšovacím částkám třídy 7
Důchod starobní
§ 112
(1) Pojištěnci přísluší beze zřetele na invaliditu starobní důchod ve výši invalidního důchodu, dokonal-li šedesátýpátý rok věku, splnil-li čekací dobu podle § 107, odst. 4 a nepožívá-li invalidního důchodu.
(2) Požitek starobního důchodu počíná dnem splnění podmínek uvedených v odstavci 1; požívá-li však pojištěnec nemocenského, počíná požitek důchodu po uplynutí doby, po kterou mu náleželo nemocenské.
(3) Požitek důchodu končí smrtí oprávněné osoby.
§ 113
(1) Invalidní nebo starobní důchod zvyšuje se za každé dítě (§ 118) až do dokonaného osmnáctého roku života o příplatek na dítě, pokud důchodce o ně pečuje. Tento příplatek činí na každé dítě Kčs 1 200 ročně.
(2) Příplatek na dítě činí za každé dítě K 1200 ročně.
(3) Je-li více oprávněných, poskytuje se dětský příplatek za totéž dítě jenom jednou, a to onomu, kdo dítě převážně vyživuje.
(4) Požívá-li dítě sirotčího důchodu podle tohoto nebo jiného zákona o veřejnoprávním pojištění nebo z veřejných prostředků, poskytne se příplatek na dítě jen potud, pokud je vyšší než sirotčí důchod.
Důchod vdovský a vdovecký
§ 114
(1) Nárok na vdovský důchod má vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod, když v době jeho úmrtí jest anebo se později stane invalidní, a to po dobu invalidity.
(2) Za invalidní podle tohoto zákona se považuje vdova, která pro nemoc nebo jiné vady tělesné nebo duševní, nepřivoděné úmyslně, nemůže prací přiměřenou jejím silám, schopnostem, výcviku a dosavadnímu životnímu postavení vydělati ani třetinu toho, co tělesně a duševně zdravá žena toho druhu s podobným výcvikem v témže obvodě obyčejně vydělává.
(3) Nárok na vdovský důchod má také vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního nebo měl nárok na takový důchod, když dosáhla nebo dosáhne padesátéhopátého roku věku.
(4) Nárok na vdovský důchod má dále vdova pojištěnce, který v době svého úmrtí požíval důchodu invalidního nebo starobního, nebo měl nárok na takový důchod, pokud pečuje o dvě nebo více dětí pojištěnce, požívajících sirotčího důchodu (§ 118).
(5) Vdovec po pojištěnce, která ze svého pracovního výdělku zcela nebo převážně vyživovala rodinu, má nárok na důchod vdovecký, je-li v době úmrtí své manželky invalidní (§ 109), po dobu invalidity.
§ 115
(1) Nároku na důchod vdovský nemá vdova:
a) byla-li z vlastní nebo oboustranné viny soudně rozvedena;
b) vstoupila-li v manželství v době, kdy její manžel požíval již důchodu invalidního nebo starobního, leč by v době úmrtí manželova uplynuly již dva roky ode dne vstupu v manželství;
c) bylo-li rozsudkem trestního soudu uznáno, že zavinila nebo spoluzavinila smrt manželovu.
(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně o nároku vdovce na důchod vdovecký.
§ 116
(1) U vdovského a vdoveckého důchodu činí částka základní 1320 Kčs ročně.
(2) Na zvyšovacích částkách, věkovém příplatku a zvláštním přídavku se poskytuje polovina zvyšovacích částek, věkového příplatku a zvláštního přídavku invalidního nebo starobního důchodu, jehož zemřelý pojištěnec požíval nebo na nějž měl nárok.
§ 117
(1) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) počíná dnem, kdy byly splněny podmínky pro nápad stanovené (§ 114).
(2) Požitek důchodu vdovského (vdoveckého) končí, zemřel-li důchodce nebo vstoupí-li opětně do manželství nebo nejsou-li již splněny podmínky § 114.
(3) Provdá-li se vdova znovu, obdrží jako odbytné trojnásobnou roční částku svého vdovského důchodu.
§ 117a
(1) Nárok na důchod ve výši vdovského důchodu má dále žena, jejíž manželství s pojištěncem (důchodcem) bylo soudně rozloučeno z viny manželovy, nevstoupí-li v nové manželství a není-li po pojištěnci (důchodci) vdovy, které přísluší nebo jest zachován nárok na výplatu důchodu vdovského.
(2) Obdobně má nárok na důchod ve výši vdoveckého důchodu muž, jehož manželství s pojištěnkou (důchodkyní) bylo rozloučeno z viny manželčiny.
(3) Ustanovení §§ 114 až 117 jest použíti obdobně i na tyto důchody.
Důchod sirotčí
§ 118
(1) Nárok na důchod sirotčí má dítě mladší osmnácti let v případě úmrtí pojištěného otce nebo pojištěné matky, požíval-li zemřelý rodič důchodu invalidního nebo starobního nebo měl-li na něj nárok. Nemanželské děti mají však nárok na sirotčí důchod zakládající se na pojištění jejich otce jen tehdy, bylo-li otcovství soudně zjištěno nebo za života otcova mimosoudně uznáno. Osvojenci mají nárok na sirotčí důchod po osvojitelích pouze tehdy, bylo-li osvojení provedeno alespoň půl roku před nápadem důchodu osvojitelům nebo před jejich smrtí.
(2) Zanechal-li pojištěnec (důchodce) osiřelé vnuky mladší osmnácti let nebo nevlastní děti mladší osmnácti let, mají tito vnukové nebo nevlastní děti nárok na důchod sirotčí, byli-li výživou převážně na zemřelého pojištěnce (důchodce) odkázáni.
(3) Nárok na důchod sirotčí mají i schovanci mladší osmnácti let po pěstounech, byli-li u pěstounů vyživováni bezplatně alespoň půl roku před nápadem důchodu pěstounům nebo před jejich smrtí a byli-li výživou převážně na ně odkázáni.
§ 119
Požitek sirotčího důchodu počíná dnem úmrtí pojištěného rodiče, popřípadě pozdějším dnem narození dítěte, a končí dokonaným osmnáctým rokem věku nebo dřívějším provdáním aneb úmrtím dítěte nebo odpadla-li jiná z podmínek § 118.
§ 119a
(1) U sirotčího důchodu činí základní částka 840 K ročně.
(2) Na zvyšovacích částkách, věkovém příplatku a zvláštním přídavku se poskytují pro každého sirotka čtyři desetiny zvyšovacích částek, věkového příplatku a zvláštního přídavku invalidního nebo starobního důchodu, jehož zemřelý pojištěnec požíval nebo na nějž měl nárok.
(3) Má-li dítě (§ 118) nárok na několik sirotčích důchodů podle tohoto zákona, přísluší mu jen nejvyšší z nich.
Úhrnná výše důchodů pozůstalých
§ 120
Důchody pozůstalých [bez zvýšení podle § 120a)] nesmějí býti dohromady vyšší než důchod včetně dětského příplatku na všechny děti, které mají nárok na sirotčí důchod, avšak bez zvýšení podle § 120a), jehož zemřelý v době smrti požíval nebo na nějž měl nárok, jinak se důchody pozůstalých krátí poměrně podle své výše. Pro každé později narozené dítě zvyšuje se nejvyšší částka o příplatek na dítě. Odpadne-li někdo z pozůstalých, zvyšují se důchody pozůstalých až do přípustné nejvyšší částky.
Důchody bezmocných
§ 120a
Důchod invalidní, starobní (bez zvýšení podle § 113), jakož i důchod vdovský (vdovecký) může se zvýšiti o polovinu, je-li důchodce trvale bezmocný tak, že stále potřebuje pomoci, ošetření a obsluhy jiné osoby. Ustanovení to platí obdobně pro oboustranně osiřelé sirotky, kteří dovršili čtrnáctý rok svého věku.
Výbavné
§ 120b
(1) Nárok na výbavné má pojištěnka, uzavře-li sňatek po dokonání čekací doby (§ 107); nárok tento musí býti uplatněn do dvou let po uzavření sňatku, jinak zaniká.
(2) Výbavné se určí podle třídy, v níž byla pojištěnka zařaděna v den uzavření sňatku nebo naposled před tímto dnem, a činí: 
ve třídě   1 .......................................... K  500,--
 "   "     2 .......................................... K  550,--
 "   "     3 .......................................... K  600,--
 "   "     4 .......................................... K  650,--
 "   "     5 .......................................... K  700,--
 "   "     6 .......................................... K  750,--
 "   "     7 .......................................... K  800,--
 "   "     8 .......................................... K  850,--
 "   "     9 .......................................... K  900,--
 "   "    10 .......................................... K  950,--
 "   "    11 .......................................... K 1000,--
 "   "    12 ..........................................         K 1100,--
 "   "    13 .......................................... K 1200,--
 "   "    14 .......................................... K 1300,--
 "   "    15 .......................................... K 1400,--
 "   "    16 .......................................... K 1500,--
(3) Provdá-li se pojištěnka vdova, které již jednou bylo výbavné vyplaceno, má nárok opět na výbavné jen, byla-li před tímto novým sňatkem aspoň po dobu pěti let podle tohoto zákona znovu pojištěna. Jinak při opětovném sňatku není nároku na výbavné, bylo-li již jednou vyplaceno.
Odbytné
§ 121
(1) Zemřel-li pojištěnec dříve, než uplynula čekací doba (§ 107), mají jeho pozůstalí nárok na odbytné, které se určí podle třídy, v níž byl pojištěnec zařaděn v den úmrtí nebo naposledy před tímto dnem, a činí: 
Ve třídě:                                                     Kčs:
           1. ............................................   600.-
           2. ............................................   700.-
           3. ............................................   800.-
           4. ............................................   900.-
           5. ............................................  1000.-
           6. ............................................  1100.-
           7. ............................................  1200.-
           8. ............................................  1300.-
           9. ............................................  1400.-
          10. ............................................  1500.-
          11. ............................................  1600.-
          12. ............................................  1800.-
          13. ............................................  2000.-
          14. ............................................  2200.-
          15. ............................................  2400.-
          16. ............................................  2600.-
(2) Zemřel-li pojištěnec po uplynutí čekací doby, nebo zemřel-li důchodce, který požívá invalidního nebo starobního důchodu, a není-li nároku na výplatu vdovského (vdoveckého) důchodu, mají jeho pozůstalí nárok na odbytné ve výši dvojnásobku ročního důchodu, který by jinak příslušel vdově. Napadne-li vdovský důchod v době dvou let od úmrtí pojištěncova (důchodcova), srazí se z vdovského důchodu tolik čtyřiadvacetin vyplaceného odbytného, kolik měsíců zbývá ode dne nápadu vdovského důchodu do dvou let od smrti manželovy. Jsou-li vdovský důchod a odbytné přiznávány zároveň, avšak vdovský důchod napadne od okamžiku pozdějšího než ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova), přísluší na odbytném jen tolik čtyřiadvacetin celého odbytného, kolik měsíců uplynulo ode dne úmrtí pojištěncova (důchodcova) do dne nápadu vdovského důchodu.
(3) Pozůstalými podle předchozích odstavců rozumějí se vdova (vdovec), nejsou-li zde okolnosti uvedené v § 115, odst. 1, písm. a) a c), děti do osmnácti let (§ 118), rodiče, jakož i děd a bába zemřelého. Při tom má manžel přednost před dětmi, pokud o ně pečuje, děti před rodiči a tito před dědem a bábou. Rodiče, jakož i děd a bába mají nárok na odbytné jen tehdy, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).
(4) Dětem starším osmnácti let a sourozencům se přizná v případech zřetele hodných odbytné, byli-li výživou převážně odkázáni na pojištěnce (důchodce).
(5) Je-li úhrn vyplacených splátek důchodu vdovského (vdoveckého) nižší než odbytné, je vyplatiti vdově (vdovci) částku, o kterou by bylo odbytné převýšilo úhrn důchodových splátek; zemřela-li vdova (vdovec), je tuto částku vyplatiti dětem mladším osmnácti let.
§ 122
Nárok na odbytné zaniká, není-li uplatněn do dvou let po úmrtí pojištěnce (důchodce).
Důchody po nezvěstných
§ 122a
Je-li pojištěnec nebo důchodce déle jednoho roku nezvěstným, lze přiznati vdovský (vdovecký) a sirotčí důchod před ukončením soudního řízení o prohlášení za mrtva, činí-li okolnosti úmrtí pravděpodobným.
Věkový příplatek
§ 122b
(1) Pojištěnci, který se narodil před 1. lednem 1910 a získal do 31. prosince 1931 sedm set příspěvkových dnů, zvyšuje se nárok na důchod invalidní (starobní) o věkový příplatek; nastal-li pojistný případ do 30. června 1934, je nárok na věkový příplatek i tehdy, získal-li pojištěnec do 31. prosince 1931 aspoň sto příspěvkových týdnů podle § 5 vládního nařízení ze dne 14. března 1930, Sb. č. 27, jímž se stanoví podrobnosti k provedení zásady nedělitelnosti týdenního pojistného pro pojištění invalidní a starobní a nutné výjimky z této zásady.
(2) Věkový příplatek rovná se polovině průměrné roční zvyšovací částky násobené počtem celých roků, o které byl pojištěnec v roce 1926 starší šestnácti let. U přestupujících pojištěnců se tento věkový rozdíl zmenšuje podle ustanovení § 6, dost. 3, písm. a) vládního nařízení ze dne 19. prosince 1940, Sb. č. 96 z roku 1941, o přestupech v sociálním pojištění (zaopatření), i jde-li o přestupy, na něž se toto nařízení nevztahuje.
(3) Nastal-li pojistný případ před 1. lednem 1932, je průměrná roční zvyšovací částka dvanáctinásobek průměrné měsíční zvyšovací částky; průměrná měsíční zvyšovací částka jest úhrn zvyšovacích částek (§ 111, odst. 3), získaných po 1. červenci 1926, dělený počtem celých měsíců, uplynulých od 1. července 1926 do posledního dne pojištění před prvním pojistným případem.
(4) Nastal-li pojistný případ po 31. prosinci 1931, jest průměrná roční zvyšovací částka jedna pětina úhrnu zvyšovacích částek, získaných od 1. ledna 1927 do 31. prosince 1931.
Zvláštní přídavek
§ 122c
Pojištěnci, který se narodil před 1. lednem 1910, přísluší k invalidnímu (starobnímu) důchodu zvláštní přídavek, který činí 270 Kčs ročně. Tento přídavek se zvyšuje, získal-li pojištěnec do 31. prosince 1938
aspoň 200 příspěvkových týdnů ve třídě D,
na Kčs 480 ročně,
aspoň 200 příspěvkových týdnů ve třídě C a D,
na Kčs 410 ročně,
aspoň 200 příspěvkových týdnů ve třídě B až D,
na Kčs 340 ročně.
Úhrada základní částky a zvláštního přídavku
§ 123
Základní částka a zvláštní přídavek u všech důchodů hradí stát. Ministři sociální péče a financí určí bližší o placení.
Věcná plnění místo peněžitých
§ 124
Na místě důchodu může býti důchodcům s jejich souhlasem poskytnuto bezplatné zaopatření v útulcích pro invalidy nebo osoby staré, sirotčincích a podobných ústavech; notoričtí pijáci mohou býti i proti své vůli umístěni v ústavu pro ně vhodném. Ústřední sociální pojišťovna může osobám uvedeným v § 96, odst. 1, jež důchodce zcela nebo převážně vyživoval, poskytnouti podporu až do poloviny důchodu.
Konkurence s jinými požitky
§ 125
(Zrušen § 86 zákona Sb. č. 184/1928.)
§ 126
(1) Setká-li se některý z důchodů uvedených v § 106, písm. a) až c) s důchodem podle jiného zákona o sociálním pojištění nebo s důchodem (odpočivným, zaopatřovacím požitkem) ze zaměstnání vyňatého z pojistné povinnosti podle § 6, písm. a) tohoto zákona (cizí důchod), poskytne se polovina důchodu podle tohoto zákona (bez příplatku na dítě); druhá polovina odpočívá až do výše cizího důchodu. Příplatek na dítě náleží v plné výši, není-li již za totéž dítě poskytován k cizímu důchodu; jinak odpočívá až do výše příplatku na dítě poskytovaného k tomuto důchodu.
(2) Důchod invalidní nebo starobní podle tohoto zákona se nekrátí, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů bez příplatků na dítě 6000 K ročně. Totéž platí obdobně o vdovském nebo vdoveckém důchodu, nepřevyšuje-li úhrn konkurujících důchodů 3600 K ročně. Přesahuje-li úhrn konkurujících důchodů uvedenou hranici, krátí se důchod podle tohoto zákona nejvýše o převyšující částku, přičemž důchod krácený podle tohoto zákona nesmí klesnouti pod polovinu.
(3) Nevyplácí-li se plný důchod, krátí se základní částka stejným poměrem.
(4) Při souběhu nároků na invalidní nebo starobní důchod a na vdovský nebo vdovecký důchod podle tohoto zákona obdrží oprávněná osoba vyšší důchod a z nižšího důchodu polovinu.
Zvláštní pojištění určitých skupin zaměstnanců některých hospodářských odvětví
§ 127
Ministr hospodářství a práce může, dohodna se se zúčastněnými ministry, vyhláškou ve Sbírce zákonů a nařízení zavésti pro určité skupiny zaměstnanců některých hospodářských odvětví, které podléhají pojistné povinnosti invalidního a starobního pojištění, zvláštní povinné pojištění u Ústřední sociální pojišťovny za přiměřeně vyšší pojistné na dávky ve vyšší výměře, popřípadě za jiných podmínek.
Pojištění jiných dávek a jiných osob
§ 128
(1) Ústřední sociální pojišťovna může pojišťovati:
a) osoby povinně pojištěné v pojištění invalidním a starobním nebo dobrovolně v tomto pojištění pokračující na dávky uvedené v §§ 106 až 120b) ve vyšší výměře nebo za jiných podmínek;
b) skupiny osob výdělečně činných, nepodléhajících pojistné povinnosti podle tohoto zákona, na dávky uvedené v §§ 106 až 120b) anebo způsobem uvedeným v písm. a);
c) osoby oprávněné podle tohoto zákona k požitku důchodu na zvýšení důchodu jejich nebo důchodu pozůstalých.
(2) Toto pojištění provádí Ústřední sociální pojišťovna ve zvláštním oddělení s odděleným účtováním a hospodařením.
(3) Pojistné za toto pojištění možno odvádět buď jako běžné příspěvky nebo vklady jednou provždy neb oběma způsoby.
(4) Běžné příspěvky jsou splatné týdně nebo v delších časových obdobích.
(5) Podmínky pro toto pojištění jednak pro jednotlivé pojištěnce (pojištění individuální), jednak pro celé skupiny (pojištění souborné), jakož i příslušné pojistné sazby a stanovy tohoto oddělení vyžadují schválení ministerstva hospodářství a práce.
(6) Na pojištění podle odstavce 1, písm. b) nevztahuje se ustanovení § 254, odst. 1, 3 a 4.
Zachování čekatelství
§ 129
(1) K zachování čekatelství musí býti získáno nejméně 182 započitatelných příspěvkových dnů za každý kalendářní rok; jinak zaniká čekatelství z příspěvkové doby získané do počátku běžného kalendářního roku. Později získanou příspěvkovou dobou počíná pojištění znovu.
(2) Za kalendářní rok, ve kterém pojištění počíná, stačí také získání kratší příspěvkové doby, než je uvedena v odstavci 1.
(3) Za kalendářní rok, v němž nastal pojistný případ invalidity nebo úmrtí, nebo v němž pojištěnec dovršil 65. rok věku, jakož i za další kalendářní roky, není třeba k zachování čekatelství další příspěvkové doby. Odpadne-li opět invalidita, zachovává se čekatelství pouze do konce běžného kalendářního roku. Invaliditě klade se na roveň požitek invalidního, starobního, vdovského nebo vdoveckého důchodu.
(4) Pro výbavné se pokládá čekatelství za zachováno, je-li zachováno počátkem kalendářního roku, v němž byl uzavřen sňatek.
Poloviční krytí
§ 130
Čekatelství se pokládá za zachované, je-li při pojistném případu invalidity, úmrtí nebo při dovršení 65. roku věku nebo později při návrhu na starobní důchod (§ 112) doba od prvního vstupu do pojištění z poloviny kryta příspěvkovými dobami. Přitom se nepočítá:
1. první a poslední kalendářní rok pojištění,
2. doba, po kterou pojištěnec konal během světové války válečné, zdravotní nebo podobné služby republice Československé nebo jinému spřátelenému státu,
3. doba, po kterou pojištěnec požíval invalidní nebo starobní důchod nebo byl invalidní,
příspěvkové doby získané v těchto dobách se však započítávají. Kalendářní rok se počítá za 364 dny.
Náhradní doby
§ 131
(1) Pro zachování čekatelství podle § 129 se započítávají doby (náhradní doby), ve kterých pojištěná osoba
1. se zúčastnila učebního běhu, uznaného ministrem hospodářství a práce, pro další odborné vzdělání nebo pro školení ve světovém názoru,
2. byla neschopna k práci pro nemoc, těhotenství, šestinedělí nebo v době zotavené a byl jí prokazatelně znemožněn výkon povolání,
3. byla prokazatelně nedobrovolně bez zaměstnání.
(2) Jestliže během dob uvedených v odstavci 1 trvá dále zaměstnanecký poměr zakládající pojistnou povinnost, jest zapraviti pojistné i za tyto doby.
(3) Ministr hospodářství a práce může stanoviti bližší o prokázání dob zmíněných v odstavci 1, č. 2 a 3.
Promlčení
§ 131a
Právo na přiznání důchodu se promlčuje v pěti letech ode dne, kdy nastal pojistný případ. Jednotlivé měsíční splátky důchodové zanikají v jednom roce ode dne splatnosti (§ 132, odst. 2).
Oddíl třetí
Společná ustanovení o dávkách
Způsob a doba výplaty dávek
§ 132
(1) Peněžité dávky nemocenského pojištění jsou splatny týdně pozadu.
(2) Důchody invalidního a starobního pojištění jsou splatny v měsíčních obdobích napřed. Důchody mohou se však vypláceti i ve dvouměsíčních lhůtách. Důchody, jejichž měsíční splátky nedosahují ani K 200, mohou se vypláceti i v obdobích delších. Rovněž důchody do ciziny mohu se vypláceti v obdobích delších, a to i pozadu. Oprávnění k důchodu mají na požádání před každou výplatou předložiti potvrzení o životě nebo vdovství.
(3) Náhrada za pomoc při porodu, pohřebné a výbavné vyplatí se po předložení průkazů, osvědčujících nárok.
§ 133
(1) Peněžité dávky nemocenského pojištění se zaokrouhlují na 10 haléřů tak, že k částkám pod 5 haléřů se nehledí a vyšší částky se zvyšují na 10 haléřů.
(2) Měsíční částky důchodové a jiné peněžité dávky invalidního a starobního pojištění se zaokrouhlují na celé koruny tak, že k částkám pod 50 haléřů se nehledí a vyšší částky se zvyšují na jednu korunu.
Kdy dávky nebudou vypláceny
§ 134
(1) Pojistné dávky nebudou vypláceny, pokud oprávněný:
a) odpykává trest na svobodě, trvající déle nežli jeden měsíc, nebo jest v donucovací pracovně nebo v jiném ústavě, jejž vláda určí nařízením,
b) je déle nežli jeden měsíc ve službě vojenské.
(2) Má-li však pojištěnec v těchto případech příslušníky rodiny, kteří jsou uvedeni v § 96, anebo kteří mají zákonné nároky na výživu proti němu, přechází na ně jeho nárok, pokud nemají nároku na vyživovací příspěvek podle zákonů ze dne 23. září 1919, Sb. č. 530, nebo ze dne 18. března 1921, Sb. č. 120. Je-li takových oprávněných osob více, mají přednost manželka (manžel) a děti před předky, tito pak před ostatními příslušníky rodiny. Mezi osoby téže skupiny rozdělí se dávka stejným dílem.
(3) V případech zasluhujících zvláštního zřetele mohou nevyplacené peněžité dávky býti dodatečně zcela nebo zčásti vyplaceny.
§ 134a
(1) Důchod odpočívá, pokud oprávněný tuzemec se zdržuje v cizině a opomine sděliti nositeli pojištění místo svého pobytu. Prokáže-li oprávněný, že opominul bez svého zavinění učiniti sdělení, obživne opět důchod potud, pokud není promlčen [§ 131 a)].
(2) Důchod odpočívá, pokud oprávněný cizinec
1. se dobrovolně obyčejně zdržuje v cizině,
2. byl vykázán z říšského území pro odsouzení v trestním řízení.
(3) Základní částka se neposkytuje:
1. při důchodech placených do ciziny,
2. při důchodech pozůstalých po cizinci, kteří se v době jeho úmrtí nezdržovali obyčejně v tuzemsku.
Ministr hospodářství a práce může povoliti výjimky.
Změny a vrácení dávky
§ 135
(1) Změní-li se poměry rozhodné pro vyměření dávky nebo zjistí-li se dodatečně, že dávky byly přiznány omylem ve skutečných poměrech, pojišťovna dávky přiměřeně sníží, zastaví nebo zvýší. Jde-li o snížení nebo zastavení dávky, nabývá toto opatření působnosti uplynutím období uvedeného v § 132, v němž rozhodnutí o tom bylo poživateli dávky doručeno, kromě případů, jež sluší posuzovati podle ustanovení nemocenského řádu (§ 102); změna poměrů byla pojišťovně hlášena, popřípadě ode dne, od něhož byla vyplácena dávka mylně vypočítaná.
(2) Vrácení přijatých dávek může býti požadováno jen, když pojištěnec nebo další osoby uvedené v § 137, odst. 1 přivodili přiznání dávky tvrzením nepravdivých nebo zatajením směrodatných okolností nebo bylo-li soudně zjištěno, že vyloudili dávky trestním jednáním. Od důchodce nebo příjemce dávky lze vyžadovati vrácení přijatých dávek i tehdy, zanedbal-li povinnost uloženou mu v § 22. Ústřední sociální pojišťovna je oprávněna uhraditi si dávky neprávem přijaté srážkami z běžného nebo později přiznaného důchodu nebo jiné dávky. O povinnosti k vrácení přijatých peněžitých dávek se rozhoduje výměrem.
(3) Vyhne-li se oprávněný bezdůvodně dodatečnému vyšetření nebo pozorování, může mu býti důchod na čas zcela nebo částečně odňat, byl-li upozorněn na tento následek.
§ 136
(a jeho nadpis zrušeny vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
Uplatňování nároku
§ 137
(1) Nárok na přiznání dávek podle tohoto zákona může uplatňovati pouze oprávněná osoba nebo její zákonný zástupce. Nezletilec, dosáhnuvší sedmnáctého roku, může jej uplatňovati sám; za zákonného zástupce nezletilců mohou uplatňovati nároky také organisace pro péči o mládež.
(2) Uplatněný nárok přechází na dědice oprávněné osoby.
§ 138
(1) Manželka důchodcova, opatrovník jeho dětí, zákonný orgán pro péči o mládež nebo obec bydliště důchodcova může navrhnouti u okresního soudu důchodcova bydliště, aby tento určil osobu nebo korporaci, jíž má býti důchod vyplácen místo důchodce, je-li zřejmo, že vyplácením důchodu důchodci by nebylo dosaženo účelu, jemuž důchod slouží, nebo že by byly poškozovány zájmy členů důchodcovy rodiny. Soud rozhodne usnesením po provedeném řízení nesporném podle předpisů o ustanovení opatrovníka.
(2) Vyhoví-li návrhu, jest určená osoba neb korporace pak povinna vynaložiti důchod ve prospěch důchodce a jeho rodiny. Důchod jí vyplácený je majetkem důchodce jí svěřeným.
Neplatná ujednání o nároku
§ 139
(1) Postup, zastavení a zabavení nároků podle tohoto zákona, pokud nejde o nároky, vyplývající z pojištění podle § 128, jsou nepřístupny a nemají právního účinku.
(2) Může se tak státi pouze až do polovice dávky k úhradě nároků osob, které proti oprávněnému mají zákonný nárok na poskytnutí výživy.
§ 140
Rovněž jsou neplatná ujednání, která by omezovala nebo vylučovala platnost tohoto zákona v neprospěch pojištěnců nebo jejich rodinných příslušníků; dohody nebo úpravy Ústřední sociální pojišťovny podle § 12, odst. 7 a § 248a), nelze však pokládati za ujednání v neprospěch pojištěnců.
Oddíl čtvrtý
Lékařská služba a léčebná péče
Lékařská služba u nemocenských pojišťoven
§ 141
(1) Nemocenská pojišťovna je povinna zajistit, aby se dostalo pomoci lékařské a pomoci porodních asistentek osobám, jež na ni mají proti nemocenské pojišťovně nárok. Nemocenská pojišťovna může stanoviti, že tyto osoby mají vyžadovati pomoci od určitých lékařů nebo porodních asistentek a že náhrady vzešlé povoláním jiných lékařů nebo porodních asistentek nebudou hrazeny, leč že šlo o naléhavý případ první pomoci. Kdo poskytl v takovém případě první pomoc (lékař, porodní asistentka), je sám oprávněn vyžadovati na pojišťovně úplatu až do výše sazby sjednané s lékaři (porodními asistentkami), vykonávajícími u pojišťovny službu.
(2) Povinnost zaměstnavatele stanovená právními předpisy vydanými v zájmu ochrany zaměstnanců není tímto zákonem dotčena.
§ 142
(1) Sjedná-li Ústřední sociální pojišťovna nebo svaz nemocenských pojišťoven s organisací lékařskou smlouvu o zajištění lékařské služby pro celý obvod působnosti organisace lékařské nebo pro část obvodu, je tato smlouva závazna pro nemocenské pojišťovny a členy lékařské organisace tohoto obvodu, konající službu nemocenských lékařů.
(2) Podobné smlouvy možno sjednati s organisací porodních asistentek.
(3) Smlouvy v předchozích odstavcích uvedené nechť obsahují ustanovení o rozhodování sporů vzniklých z těchto smluv. Spory z těchto smluv budou rozhodovati zvláštní rozhodčí soudy; jejich předseda a náměstek bude jmenován ministrem hospodářství a práce v dohodě s ministrem spravedlnosti. Bližší ustanovení o složení a jednání těchto soudů jest pojmouti do smluv.
§ 143
(1) Nemocenská pojišťovna ustanoví úředního lékaře, jemuž přísluší říditi lékařskou službu v obvodu pojišťovny. Pojišťovny se mohou sdružovati k ustanovení společného úředního lékaře. Služební smlouvy úředních lékařů schvaluje Ústřední sociální pojišťovna, která vydá také směrnice pro jejich službu.
(2) Úřední lékař navrhuje vedoucímu úředníku způsob vyřízení žádosti za dávky léčebné péče, jichž poskytnutí patří do volné úvahy nemocenské pojišťovny. Úřední lékař má právo účastniti se schůzí představenstva s hlasem poradním.
(3) Nemocenská pojišťovna kontroluje úředním lékařem nebo jinými lékařskými důvěrníky, jak smluvní lékaři poskytují lékařskou pomoc.
§ 144
Nemocenské pojišťovně, ve které není zajištěno opatření lékařské služby, může Ústřední sociální pojišťovna dovoliti, aby po dobu tohoto mimořádného stavu místo pomoci lékařské poskytovala oprávněným osobám přiměřenou peněžitou částku, již Ústřední sociální pojišťovna současně určí.
§ 144a
Pojišťovna neručí za škody způsobené činností svých lékařů, porodních asistentek a zubních techniků.
Ústavní ošetřování
§ 145
(1) Nemocenská pojišťovna může místo dávek podle § 95, I nebo II, A, č. 1 a 3 poskytnouti pojištěnci na své útraty léčení a ošetřování v nemocnici, jiném léčebném ústavě nebo porodnici. V tomto případě je povinna na vlastní náklad dopraviti nemocného do ústavu. Nezbytný náklad dopravy zpět do jeho obydlí hradí pojišťovna jen tehdy, byl-li nemocný propuštěn z ústavního ošetřování, ač není vyhojen a neuplynula-li ještě doba, po kterou nemocný měl nárok na dávky nemocenské. V nezbytných případech může býti ústavní ošetřování poskytnuto též manželce a dětem pojištěncovým, jsou-li u nich splněny podmínky § 96.
(2) K odevzdání do ústavu je třeba svolení nemocného. Nezletilý nemocný, překročivší sedmnáctý rok věku, může dáti svolení sám; za mladší nezletilé nemocné uděluje je přednosta domácnosti.
(3) Svolení není však třeba,
a) nežije-li nemocný ve společné domácnosti s členy rodiny;
b) vyžaduje-li nemoc ošetření a péče, jež v domácnosti nemocného nemohou býti poskytnuty;
c) vyžaduje-li toho druh nemoci, zejména, jde-li o nemoc nakažlivou;
d) jednal-li nemocný proti předpisům, vydaným o chování se nemocných a dozoru nad nimi, nebo proti příkazu ošetřujícího lékaře;
e) vyžaduje-li stav nebo jednání nemocného jeho stálého pozorování;
f) vyžaduje-li rozpoznání choroby pozorování nebo vyšetřování, jež může býti vykonáno pouze v ústavě, zejména je-li nutné k posouzení pracovní schopnosti.
§ 146
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
§ 147
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
§ 148
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
§ 149
(1) Je-li nemocný pojištěnec přijat do ošetřování ve veřejné nemocnici v době, kdy trvá jeho pojištění (§§ 7 a 250), je pojišťovna povinna, jsou-li tu podmínky § 95, nahraditi nemocnici pouze výlohy za léčení a ošetřování podle poslední třídy až do čtyř týdnů, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování ústavnímu bez souhlasu pojišťovny. Byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování ve lhůtě ochranné (§ 97), je nemocenská pojišťovna povinna hraditi výlohy ošetřovací podle poslední třídy až do čtyř týdnů toliko tenkráte, vydal-li poukaz k tomuto ošetřování. Poukazu není třeba, byl-li nemocný přijat do ústavního ošetřování proto, že onemocněl nakažlivou nemocí (§ 21 zákona ze dne 15. června 1927, Sb. č. 77, o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, a vládní nařízení ze dne 3. listopadu 1927, Sb. č. 157 k § 21 cit. zákona), nebo proto, že byl ohrožen jeho život. V těchto případech je veřejná nemocnice povinna do tří dnů po přijetí nemocného učiniti o tom sdělení příslušné pojišťovně. Byl-li nemocný přijat, protože byl ohrožen jeho život, může pojišťovna učiniti případné jiné vhodné opatření za příčinou jeho léčení. Toto opatření nesmí však vážně ohroziti život nebo zdraví nemocného. Má-li osoba ošetřovaná ve veřejné nemocnici nárok na dávky podle § 95, není nemocnice oprávněna vymáhati ošetřovací výlohy na ní nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.
(2) Trvá-li ošetřování pojištěnce déle než čtyři týdny, může nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna převzíti závazek platiti další ošetřovací výlohy.
(3) Za ošetřování pojištěnky ve veřejné porodnici je nemocenská pojišťovna povinna platiti ošetřovací výlohy podle poslední třídy až do výše peněžité dávky, na niž pojištěnka za dobu tohoto ošetřování má nárok podle § 95, II, A, č. 3, a to i tenkráte, došlo-li k ošetřování bez souhlasu pojišťovny. Porodnice není oprávněna vymáhati případný nedoplatek ošetřovacích výloh na pojištěnce nebo na osobách podle platných předpisů k výživě povinných.
§ 149a
(1) Po dobu, po kterou nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna hradí ošetřovací výlohy v nemocnici, jiném léčebném ústavě nebo porodnici, je nemocenská pojišťovna povinna příslušníkům rodiny ošetřovaného pojištěnce (§ 96) platiti podporu ve výši poloviny nemocenského. Ode dne, kdy nemocenská pojišťovna nebo Ústřední sociální pojišťovna nehradí výlohy ústavního ošetřování, náleží příslušníkům rodiny ošetřovaného pojištěnce až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2, podpora ve výši nemocenského.
(2) Je-li pojištěnec, který nemá rodinných příslušníků, ošetřován v uvedených ústavech, náleží mu ode dne, kdy nemocenská pojišťovna nehradí ošetřovací výlohy, až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2, polovina nemocenského, nejvýše však 8 K denně.
§ 150
(1) Výlohy za léčení a ošetřování příslušníků rodiny ve veřejných nemocnicích, jakož i náklady za dopravu do těchto nemocnic, nemusí pojišťovna hraditi. Poskytne-li se však na poukaz pojišťovny léčení a ošetřování, je pojišťovna povinna nahraditi nemocnici za léčení a ošetřování 2 K denně až do uplynutí lhůty § 95, I, č. 2 a hraditi nutný náklad spojený s dopravou rodinného příslušníka do nemocnice.
(2) Zbytek ošetřovacích výloh vymáhá se podle všeobecných předpisů o náhradě výloh ošetřovacích ve veřejných ústavech léčebných.
§ 151
Neuposlechne-li nemocný příkazu pojišťovny odůvodněného tímto zákonem, aby vstoupil do ústavního ošetřování, nebo přeruší-li bez svolení pojišťovny předčasně léčení, může mu pojišťovna odepříti nadále nemocenské; má-li pojištěnec příslušníky rodiny, uvedené v § 96, může pojišťovna snížiti nemocenské na polovici a vypláceti je přímo rodinným příslušníkům. Na tyto následky je nemocného napřed upozorniti.
§ 152
(1) Nemocenská pojišťovna může se souhlasem pojištěnce poskytnouti pomoc a ošetření ošetřovatelem, ošetřovatelkou nebo jinými osobami, zejména také tehdy, je-li přijetí nemocného do nemocnice sice žádoucí, ale není možné, nebo je-li důležitý důvod, aby nemocný byl ponechán ve své domácnosti nebo rodině. K úhradě nákladů s tím spojených může býti nemocenské (§ 95, I, č. 2) zúčtováno až do poloviny.
(2) Se souhlasem šestinedělky může nemocenská pojišťovna poskytnouti
1. místo podpory v šestinedělí léčení a zaopatření v ústavu pro šestinedělky;
2. pomoc a ošetření domácími ošetřovatelkami a zúčtovati na to až polovinu podpory v šestinedělí.
(3) V případě odstavce 2, č. 1, platí § 149a) obdobně.
§ 153
Ustanovení tohoto zákona o veřejných nemocnicích vztahují se též na veřejné ústavy pro choromyslné.
Léčebná péče a preventivní opatření Ústřední sociální pojišťovny
§ 154
(1) K odvrácení nebo odsunutí hrozící invalidity může Ústřední sociální pojišťovna dáti pojištěnce kdykoli na vlastní náklad do léčení; může jej také ze zdravotních nebo zdravotnických důvodů umístiti ve vhodném ústavě. Po dobu léčení nebo jiného umístění pojištěnce v ústavě může Ústřední sociální pojišťovna jeho rodinným příslušníkům uvedeným v § 96 poskytovati příspěvek na domácnost. Tento příspěvek činí polovinu nemocenského podle třídy, v níž byl pojištěnec naposledy zařaděn; při léčení tuberkulosních může býti příspěvek na domácnost zvýšen za druhého a každého dalšího rodinného příslušníka o jednu desetinu až do celkové výše 90 % plného nemocenského.
(2) Ústřední sociální pojišťovna může místo důchodu poskytnouti důchodci léčení k obnovení jeho výdělečné schopnosti; může jej také ze zdravotních nebo zdravotnických důvodů umístiti ve vhodném ústavě. Po dobu léčení nebo umístění důchodcova v ústavě může býti důchod zcela nebo zčásti ponechán osobám uvedeným v § 96.
(3) Při léčení tuberkulosních může býti vedle příspěvku na domácnost nebo důchodu poskytována podpora.
(4) K provádění ustanovení odstavců 1 až 3 vydá Ústřední sociální pojišťovna směrnice, jež vyžadují schválení ministra hospodářství a práce.
§ 154a
Ústřední sociální pojišťovna může v rámci svých prostředků, určených na léčebnou péči, prováděti a podporovati všeobecná i zvláštní opatření a zařízení, směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěnců a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny apod.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěnců a jejich rodinných příslušníků podle plánu, který schvaluje každoročně ministerstvo hospodářství a práce v souhlasu s ministerstvem vnitra.
§ 154b
Ústřední sociální pojišťovna může uložiti nemocenským pojišťovnám, aby jí k úhradě úkolů uvedených v § 154a), nebo jiných společných úkolů, odváděly ročně nejvýše 1 % z pojistného, předepsaného pro pojištění nemocenské.
§ 155
Pojištěnci, jenž bude podroben léčebné péči ve smyslu § 154, nesmí býti po dobu léčení neb z důvodů tohoto léčení zaměstnavatelem dána výpověď ze služebního poměru.
Lékárny
§ 156
(1) Nemocenská pojišťovna jest oprávněna svými lékaři ve svých ambulatoriích vydávati pojištěncům léčivé speciality, na které se vztahuje vládní nařízení ze dne 19. února 1926, Sb. č. 26, o výrobě léčivých specialit a obchodu s nimi v lékárnách, a je povinna odebírati tyto speciality z veřejných lékáren. Vyhláškou ministerstva vnitra vydanou v dohodě s ministerstvem hospodářství a práce mohou býti blíže určeny druhy těchto specialit.
(2) Nemocenské pojišťovny a jejich svaz jsou oprávněny se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny zřizovati a provozovati ambulatoria. Na tato ambulatoria nevztahuje se zákon ze dne 30. dubna 1870, rak. ř. z. č. 68, o organisaci veřejné zdravotní služby.
Část čtvrtá
O pojistném a o peněžním hospodářství pojišťoven
Oddíl první
O pojistném
Pojistné a jeho výše
§ 157
(1) Prostředky potřebné k úhradě pojistných dávek kromě základní částky a zvláštního přídavku, k úhradě správních nákladů pojišťoven a ke tvoření záložních a jiných fondů, potřebných k provádění tohoto zákona, opatří se pojistným.
(2) Úhrada dávek pojištění invalidního a starobního děje se podle zásad pojistné matematiky průměrným pojistným, které vypočítá se pro celek pojištěnců, odstupňováno pro jednotlivé třídy tak, aby hodnota všech budoucích příjmů spolu se jměním ústavu stačila podle zásad pojistné matematiky k úhradě všech budoucích výdajů na dávky podle tohoto zákona, na náklady léčebné péče a na správní a jiné výdaje přípustné podle tohoto zákona.
(3) Pro jiné účely nesmí býti pojistné vybíráno, ani ho nesmí býti používáno.
§ 158
(1) Pojistné pro pojištění invalidní a starobní činí denně: 
Ve třídě:                    Kčs:
 1. .....................    0.50
 2. .....................    1.-
 3. .....................    1.50
 4. .....................    2.-
 5. .....................    2.50
 6. .....................    3.-
 7. .....................    3.50
 8. .....................    4.-
 9. .....................    4.50
10. .....................    5.-
11. .....................    5.50
12. .....................    6.50
13. .....................    7.50
14. .....................    8.50
15. .....................    9.50
16. .....................   10.50
(2) Výše pojistného pro invalidní a starobní pojištění může býti měněna pouze zákonem na základě pojistně matematického zkoušení finanční rovnováhy Ústřední sociální pojišťovny. Současně s pojistně matematickým zkoušením je provésti statistické šetření o průběhu souborných zjevů, rozhodných pro vývoj pojištění (úmrtnost, invalidnost, ženatost, vystupování, přistupování, změny platových poměrů atd.) a srovnání s průběhem očekávaným.
(3) Toto šetření je konati v obdobích nejméně pětiletých. Výsledek zkoušení se předloží ministerstvu hospodářství a práce.
§ 159
(1) Pojistné nemocenského pojištění činí 6% středního denního výdělku.
(2) Ukáže-li se, že pojistné 6% středního denního výdělku nestačí k úhradě povinných dávek, stanoví výši pojistného Ústřední sociální pojišťovna po slyšení nemocenské pojišťovny.
(3) Při stanovení výše pojistného jest přihlížeti k výsledkům hospodaření pojišťovny a k tomu, aby bylo zabezpečeno včasné odvádění pojistného pojištění invalidního a starobního podle § 161.
(4) Pojistné v jednotlivých třídách se zaokrouhluje nahoru na dvouhaléře.
(5) Ústřední sociální pojišťovna stanoví z moci úřední a s konečnou platností sazbu pojistného, nestanovila-li ji nemocenská pojišťovna tak, aby sazba vyhovovala ustanovení odstavce 3, ani tenkráte, když byla vyzvána, aby tak učinila ve lhůtě aspoň patnácti dnů. Stejně je postupovati, ukáže-li se později, že sazba pojistného nevyhovuje uvedenému ustanovení a nemocenská pojišťovna, ač byla k tomu vyzvána, neusnesla se na změně sazby.
Za kterou dobu pojistné se platí
§ 160
Pojistné je platiti za všechny kalendářní dny ode dne vstupu do zaměstnání až do dne, kdy odhláška do pojišťovny došla. Byla-li odhláška učiněna ve lhůtě stanovené v § 17, je pojistné platiti pouze do dne výstupu ze zaměstnání nebo do dne, kdy bylo vykonávání prací nebo služeb přerušeno (§ 17, odst. 2); pojistné je pak opětně platiti ode dne, kdy odhlášený zaměstnanec začne znovu vykonávati práce nebo služby.
§ 160a
(Zrušen vládním nařízením Sb. e. 112/1934.)
Kdo vyměřuje a vybírá pojistné
§ 161
(1) Pojistné vyměřuje a vybírá nemocenská pojišťovna, u níž pojištěnec jest přihlásiti (§ 17).
(2) Povinnost platiti pojistné není závislá na tom, byl-li příspěvek vyměřen a nabyl-li platební výměr moci práva.
(3) Ze zaplaceného pojistného jest nejdříve uhraditi pojistné, připadající na pojištění invalidní a starobní. Ústřední sociální pojišťovna určí, jak má býti toto pojistné jí odváděno a s ní zúčtováno. Nedobytné pojistné se odepíše ve stejném poměru, v jakém bylo pro oba druhy pojištění vyměřeno.
Kdo platí pojistné a kdy
§ 162
(1) Z pojistného hradí zaměstnavatel i zaměstnanec po jedné polovině.
(2) Zaměstnavatel hradí ze svého celé pojistné za zaměstnance, kteří nemají mzdy na penězích.
§ 163
(1) Zaměstnavatel je povinen platiti nemocenské pojišťovně celé pojistné.
(2) Pojistné je splatné prvním dnem po uplynutí příspěvkového období, určeného stanovami. Příspěvkové období nesmí býti kratší čtyř týdnů.
§ 164
(1) Část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 162), může zaměstnavatel při výplatě mzdy sraziti částkou, která připadá poměrně na toto platební mzdové období. Neužije-li zaměstnavatel tohoto svého práva, může při pozdějších výplatách mzdy použíti ho vzhledem k částce svého času nezadržené jen potud, neuplynul-li od dotyčné výplaty mzdy více nežli měsíc. To platí i tenkrát, bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně proto, že zaměstnavatel nepředložil pojišťovně včas udání potřebná k vyměření pojistného.
(2) Osobám však, jimž vyplácí se mzda pravidelně v delších časových obdobích nežli za jeden měsíc, může zaměstnavatel sraziti pojistné na ně připadající při nejbližší výplatě.
(3) Bylo-li pojistné vyměřeno dodatečně, ač zaměstnavatel vyhověl svým povinnostem ohlašovacím, zejména v případech § 13, odst. 2, může si zaměstnavatel strhnouti část připadající z dodatečného výměru na zaměstnance při nejbližší výplatě bez ohledu na uvedenou lhůtu.
§ 165
Pojistné, které zaměstnavatel srážel zaměstnanci ze mzdy, jest statkem zaměstnavateli svěřeným.
§ 166
Nevyhověl-li zaměstnavatel platební povinnosti, je pojištěnec oprávněn, nenastal-li dosud pojistný případ pojištění invalidního nebo starobního, na místě něho zaplatiti pojistné a vyžadovati na zaměstnavateli náhradu části na zaměstnavatel připadající (§§ 162 a 164). Tento nárok požívá v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím přednostního práva pohledávky ze mzdy.
Zvýšení pojistného
§ 167
(1) Za osoby, vykonávající práce nebo služby v závodě zaměstnávajícím aspoň deset pojištěnců, jehož zařízení nevyhovuje předpisům zdravotnickým a ochranným, může býti po dobu tohoto stavu pojistné zvýšeno přirážkou až do 25 %, kterou zaměstnavatel bude povinen hraditi ze svého.
(2) Přirážku uloží k návrhu nemocenské pojišťovny Ústřední sociální pojišťovna.
(3) Přirážku je platiti ode dne, kdy příslušný odborný orgán státní správy (úřad práce, politický úřad první stolice) zjistil k žádosti nemocenské pojišťovny závadu.
Záruky za pojistné
§ 168
Úřad udělující povolení k provedení stavby je povinen uvědomiti nemocenskou pojišťovnu o tom, který stavební živnostník stavbu provádí. Dluží-li stavební živnostník pojistné některému sociálně pojišťovacímu ústavu, uloží úřad na žádost nemocenské pojišťovny stavebníkovi, aby u nemocenské pojišťovny složil přiměřenou jistotu za pojistné. Odvolání proti tomuto výměru nemá odkladného účinku. Jistota se vymáhá politickou exekucí.
§ 169
(1) Několik osob, které v dohodě zaměstnávají téhož zaměstnance, třeba za oddělenou mzdu, ručí společně a nerozdílně za jeho pojistné podle úhrnné jeho mzdy.
(2) Pracuje-li zaměstnanec mimo tento případ u několika zaměstnavatelů za oddělenou mzdu, jest podroben pojistné povinnosti jenom podle svého hlavního zaměstnání.
(3) Za hlavní zaměstnání považuje se zaměstnání nejvýše placené. Jde-li o několik zaměstnání stejně placených, stanoví se hlavní zaměstnání nejprve podle užší souvislosti toho či onoho zaměstnání s dřívější výdělečnou činností nebo s předběžným vzděláním zaměstnancovým, pak podle delší doby trvání toho či onoho zaměstnání nebo podle jiných vhodných známek.
(4) Ustanovení odstavce 2 a 3 nevztahují se na domácké dělníky (§ 3).
§ 170
(1) Za pojistné ručí společně a nerozdílně spolupodnikatel a dílčí podnikatelé [akordanti (§ 8)].
(2) Manželka (manžel) bydlící se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, ručí takto za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti.
§ 171
Kdo nabyl závodu (hospodářství), ručí za pojistné, jež měl platiti předchůdce za dobu nejvýše osmnácti měsíců ode dne nabytí zpět počítáno. Nemocenská pojišťovna je povinna na žádost nabyvatele vykázati výši nedoplatku pojistného. Ručení podle práva občanského není tímto ustanovením dotčeno.
§ 172
Nařízením může býti ustanoveno pro určité druhy závodů nebo podniků, že i pronajímatel ručí za pojistné nezaplacené nájemcem podle § 171.
§ 173
Pojistné i s příslušenstvím požívá přednostního práva nedoplatků daní a dávek veřejných, v řízení exekučním, konkursním a vyrovnávacím.
Zúrokování pojistného
§ 174
(1) Pojistné se zúrokuje ode dne splatnosti, nebylo-li zaplaceno do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru. Ústřední sociální pojišťovna stanoví výši úroků z prodlení, a to nejméně 5 % za rok. Toto rozhodnutí vyžaduje schválení ministerstva hospodářství a práce a ministerstva financí.
(2) Upomene-li nemocenská pojišťovna zaměstnavatele, který nezaplatil pojistného do patnácti dnů ode dne doručení platebního výměru, o zaplacení pojistného, je oprávněna vyměřiti zaměstnavateli upomínací poplatek, jehož výši stanoví Ústřední sociální pojišťovna.
(3) Neprávem přijaté pojistné vrátí pojišťovna s 5% úroky. Zaměstnavatel může vyžadovati vrácení části pojistného, kterou zaplatil ze svého, zaměstnanec pak vrácení části, jež mu byla sražena ze mzdy (§ 164).
(4) Byl-li zaměstnanec za dobu, za kterou bylo pojistné invalidní a starobní přijato, prohlášen za pojištěním povinna podle jiného zákona, je příslušnému nositeli tohoto pojištění na jeho žádost vydati zaplacené pojistní i s 5% úroky. Tento nositel pojištění použije vydané částky k úhradě dodatečně předepsaného pojistného. Případný zbytek vydá zaměstnavateli; zaměstnanec má v tomto případě nárok na vrácení částky, jež odpovídá části pojistného, jež mu byla sražena ze mzdy.
Vymáhání pojistného
§ 175
Pojistné s příslušenstvím může býti vymáháno soudní exekucí na základě vykonatelného výkazu nedoplatků. Doložku o vykonatelnosti připojí nemocenská pojišťovna. Povoliti a vykonati exekuci je povolán příslušný exekuční soud.
Promlčení pojistného
§ 176
(1) Právo pojišťovny vyměřiti pojistné promlčuje se ve třech letech ode dne splatnosti (§ 163). Podal-li zaměstnavatel vědomě nesprávné oznámení (§§ 17 a násl.) nebo nepodal-li ho vůbec, aby zkrátil pojišťovnu o pojistné, promlčuje se nárok pojišťovny na vyměření pojistného v desíti letech.
(2) Právo pojišťovny vymáhati vyměřené pojistné promlčuje se v šesti letech po tom, kdy osoba povinná platiti byla vyrozuměna o vyměření pojistného.
§ 177
Promlčení se přerušuje činem, jenž má za účel vyměřiti pojistné nebo vymáhati je, dověděla-li se o tomto činu povinná osoba; mimo to pak se přerušuje, případně staví podle ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu.
Oddíl druhý
O hospodářství pojišťoven
Reservní fond nemocenské pojišťovny
§ 178
Nemocenská pojišťovna utvoří a rozmnoží bez újmy ustanovení § 179a) z přebytků příjmů nemocenského pojištění nad výdaji reservní fond, jenž budiž nashromážděn alespoň částkou jednoduchého středního vydání posledních tří let a doplněn v případě potřeby zase do této výše.
§ 179
(1) Plyne-li z výročních závěrek pojišťovny, že příjmy nestačí k úhradě nákladů, a nedosáhl-li ještě reservní fond výše uvedené v § 178 nebo zmenší-li se reservní fond pod tuto částku a není-li naděje, že poměry v nejbližší době budou zlepšeny správou pojišťovny, budiž usneseno buď zvýšení pojistného nebo zastavení dávek podle § 105 nebo omezení dávek podle § 104.
(2) Neusnesla-li se pojišťovna, ani když k tomu byla vyzvána Ústřední sociální pojišťovnou, na potřebném opatření ve lhůtě stanovené nejméně na patnáct dnů, změní Ústřední sociální pojišťovna z moci úřední a s účinkem právně závazným její stanovy, obsahují-li dávky podle § 105; toto opatření má konečnou platnost. Ukáže-li se, že ani toto opatření nestačí k úhradě dávek, zvýší Ústřední sociální pojišťovna sama pojistné podle § 159.
Mimořádný podpůrný fond
§ 179a
(1) Nemocenská pojišťovna zřídí mimořádný podpůrný fond. Do tohoto fondu plynou peněžité pokuty (§ 262) a dary. Představenstvo nemocenské pojišťovny se může usnésti, aby po dobu, po kterou pojišťovna nevyměřuje sazbu vyšší než 5 %, plynuly do tohoto fondu též částky, předepsané zaměstnavatelům podle § 20, odst. 2 zákona.
(2) Z mimořádného podpůrného fondu může nemocenská pojišťovna podle zásad, jež vyžadují schválení Ústřední sociální pojišťovny, v případech zvláštního zřetele hodných poskytovati podpory pojištěncům a jejich rodinným příslušníkům, kteří již nemají nároku na dávky z nemocenského pojištění, opatřovati zvláštní zařízení péče o nemocné a rekonvalescenty, převyšující dávky pojistné, potírati lidové choroby (tuberkulosu, alkoholismus, pohlavní nemoci apod.) a podporovati zařízení těmto účelům sloužící, pokud jsou v obvodu pojišťovny a slouží pojištěncům nebo jejich rodinným příslušníkům.
Uložení jmění
§ 180
(1) Jmění pojišťovacích ústavů může býti použito pouze k účelům v tomto zákoně předepsaným nebo připuštěným.
(2) Pokud tento zákon nestanoví ničeho jiného, smí jmění Ústřední sociální pojišťovny býti ukládáno pouze:
a) v tuzemských cenných papírech, v nichž mohou býti ukládány peníze sirotčí, nebo v zápůjčkách na takové papíry;
b) v investičních zápůjčkách státu, zemím, okresům a obcím nebo v zápůjčkách jimi zaručených;
c) v tuzemských hypotečních zápůjčkách požívajících sirotčí jistoty;
d) v tuzemských peněžních ústavech, ručí-li stát, země, okresy nebo obce za veškeré jejich závazky neb aspoň za vklady sociálně pojišťovacích ústavů;
e) v investičních zápůjčkách veřejnoprávním korporacím, které jsou oprávněny ukládati dávky.
(3) Z trvale uložitelného jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti alespoň 20 % uloženo ve státních papírech a 10 % v jiných papírech, které určí ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí. Vláda může tuto mez snížiti nebo poměr mezi papíry státními a jinými jinak stanoviti.
(4) Peníze, které nutno míti pohotově pro běžná vydání, mohou býti uloženy u důvěryhodných domácích úvěrních ústavů. Pokud by Národní banka pro Čechy a Moravu z důvodů měnových převzala správu veřejných peněz a vyplácela z nich úroky, jest dáti tomuto způsobu uložení za stejných podmínek výnosových přednost.
(5) Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání svého jmění, jež schvaluje ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí, vyslechnuv Národní banku pro Čechy a Moravu. Do směrnic jest pojmouti zásadu, že každoročně bude sděláván hospodářský plán. Do schůzí představenstva Ústřední sociální pojišťovny, kde se jedná o směrnicích, hospodářském plánu a všeobecných podmínkách ukládacích nebo o změnách tohoto plánu a těchto podmínek, je přizvati dva zástupce Národní banky, kteří mají v nich hlas poradní.
(6) Jmění nemocenských pojišťoven smí býti ukládáno pouze způsobem uvedeným v odstavci 2, písm. a) a d) a v odstavci 4. Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění nemocenských pojišťoven, jež schvaluje ministr hospodářství a práce v dohodě s ministrem financí.
§ 180a
(1) Pojišťovací ústavy mohou se uspokojiti z cenných papírů, jim do zástavy daných, je-li dlužník v prodlení, bez soudního řízení a smějí je po předchozí pohrůžce dáti veřejně prodati. Mají-li cenné papíry cenu bursovní nebo tržní, může se prodej provésti také neveřejně za běžnou cenu prostřednictvím bursovního dohodce nebo není-li ho, prostřednictvím úředníka oprávněného k dražbám.
(2) Výkazy Ústřední sociální pojišťovny o jejích splatných pohledávkách ze zápůjček, z anuit, z úroků a z ostatního smluveného příslušenství jsou exekučními tituly.
§ 181
(1) Nemocenská pojišťovna může se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny nabýti také nemovitosti, nezůstanou-li zatíženy přes polovici nabývacích nákladů a slouží-li k umístění kanceláří pojišťovny nebo k účelům léčebným. Tyto podmínky nemusí býti splněny a souhlasu Ústřední sociální pojišťovny není třeba, jde-li o nabytí nemovitostí v řízení exekučním nebo konkursním, jež může odvrátiti škodu hrozící pojišťovně.
(2) Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zatíženy přes polovinu obecné ceny jen výjimečně a se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny.
(3) Nemovitosti nemocenských pojišťoven mohou býti zcizeny pouze se souhlasem Ústřední sociální pojišťovny.
§ 182
(1) Ústřední sociální pojišťovna může uložiti nejvýše jednu třetinu trvale uložitelného jmění v tuzemských nemovitostech, poskytujících výnos, nejsou-li zatíženy nad jednu třetinu obecné ceny, a v hypotečních zápůjčkách.
(2) Při trvalém ukládání jmění je přihlížeti k tomu, aby bylo ukládáno v jednotlivých zemích a v ukládacích papírech jejich podle poměru pojistného vybraného v posledních třech letech nemocenskými pojišťovnami v příslušných zemích.
§ 183
(1) Ústřední sociální pojišťovna může případ od případu povoliti, aby nejvýše jedna čtvrtina trvale uložitelného jmění nemocenské pojišťovny byla uložena i jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům.
(2) Podobné uložení jmění Ústřední sociální pojišťovny vyžaduje schválení ministra hospodářství a práce.
§ 184
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
§ 185
(1) Jmění Ústřední sociální pojišťovny musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona a aby se podpořila produktivita a národohospodářská výnosnost.
(2) Z toho důvodu možno použíti části jmění Ústřední sociální pojišťovny k účelům naznačeným v § 182, odst. 1 (pokud jedná o nabytí nemovitostí) a § 183 teprve tehdy, je-li zajištěno výnosem ostatního jmění Ústřední sociální pojišťovny, že střední výnos celého jmění docílí úrokové míry, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona. K tomu cíli vyžadují příslušná usnesení Ústřední sociální pojišťovny schválení ministra hospodářství a práce a ministra financí.
(3) Ústřední sociální pojišťovna je povinna předkládati za každý rok nejpozději do konce června příštího roku vládě výkazy o dostačitelnosti výnosu uložených peněz.
Část pátá
O řízení a soudnictví pojišťovacím
Ohlašování nároků
§ 186
Nároky na pojistné dávky podle tohoto zákona jest přihlásiti u příslušné nemocenské pojišťovny.
§ 187
(1) Nemocenská pojišťovna rozhodne o žádostech za dávky pojištění nemocenského.
(2) O žádostech za dávky pojištění invalidního a starobního nemocenská pojišťovna provede potřebné šetření a předloží žádost se svým dobrým zdáním a doklady Ústřední sociální pojišťovně, která o žádosti rozhodne.
(3) Byla-li žádost za přiznání invalidního nebo vdovského důchodu zamítnuta, protože invalidita nebyla prokázána, anebo byl-li důchod odňat, protože důchodce přestal býti invalidním, lze zahájiti řízení o nové žádosti za přiznání takového důchodu pouze tenkráte, uplynula-li ode dne právoplatnosti dřívějšího rozhodnutí lhůta jednoho roku, anebo byla-li nová žádost doložena lékařským vysvědčením prokazujícím, že nastala podstatná změna ve zdravotním stavu žadatelově naposledy zjištěném. Proti rozhodnutí odmítajícímu zahájiti nové řízení, protože tu není těchto předpokladů, není opravného prostředku.
(4) Přesvědčí-li se nositel pojištění při novém zkoumání, že dávka byla neprávem odepřena, odňata, zastavena nebo stanovena nižší výměrou, může ji stanoviti nově přesto, že výměry nabyly právní moci.
§ 188
Ústřední sociální pojišťovna může pověřiti nemocenské pojišťovny, aby v zastoupení jejím rozhodovaly o žádostech za určité dávky pojištění invalidního a starobního. Takové zmocnění je vyhlásiti v Úředním listě Protektorátu Čechy a Morava.
Výměry
§ 189
(1) Opatření a rozhodnutí pojišťovacích ústavů, určená zájemníkům (stranám), jest jim doručiti písemně výměrem. Toho není třeba, přiznává-li nemocenská pojišťovna žádanou dávku pojištění nemocenského, nebo nežádá-li oprávněná osoba o vydání výměru do třiceti dnů po tom, co jí dávka byla odňata proto, že byla uznána schopnou k práci.
(2) Výměr, jímž nemocenská pojišťovna rozhoduje o pojistné povinnosti a zařadění do tříd, vydává se pouze tehdy, když si jeho vydání strana výslovně vyžádala, dále když zaměstnanec nebyl k pojištění přihlášen zaměstnavatelem, nebo když pojišťovna popírá pojistnou povinnost, nebo když zařaďuje pojištěnce do jiné třídy, nežli by měl býti zařaděn podle přihlášeného pracovního výdělku.
(3) Na doručování výměrů jest užíti obdobně předpisů o doručování v civilním řízení soudním. Jde-li o výměry, kterými jest rozhodováno o nárocích na pojistné dávky neb o pojistné povinnosti, jest užíti obdobně předpisů o doručování žalob.
(4) Výměr obsahujž také poučení o opravných prostředcích. Nesprávné poučení nemůže býti straně na újmu. Nebylo-li straně dáno poučení vůbec a výměru nebylo odporováno do šesti měsíců ode dne doručení, stává se výměr právoplatným.
§ 190
(1) Přiznala-li pojišťovna pojistnou dávku, je ve výměru uvésti výši dávky a dobu, od kdy byla přiznána.
(2) Oprávněnému jest na žádost, podanou do 60 dnů ode dne doručení výměru, písemně oznámiti výpočet dávky; žalobní lhůta se staví dnem podání žádosti až do dne doručení výpočtu.
(3) Zamítla-li pojišťovna nárok na dávky, byť i jen zčásti, jest rozhodnutí ve výměru odůvodniti.
§ 191
(Zrušen § 109 zák. Sb. č. 184/1928.)
Opravné prostředky a lhůty
§ 192
Proti výměru pojišťovny jest možno podati žalobu v případech §§ 196 a 220 anebo si do něho stěžovati v případech § 239.
§ 193
Žalobní nárok, jejž jest uplatňovati u soudů zřízených podle tohoto zákona, zaniká, nebyla-li žaloba podána do šedesáti dnů ode dne doručení výměru, popřípadě ode dne, kdy strana zvěděla o vzniku nároku.
§ 194
(1) Lhůtu podle tohoto zákona jest považovati za zachovánu, bylo-li v ní podání odevzdáno poště nebo telegrafu. Neobsahuje-li však podání telegrafické všech náležitostí pro to které podání vyžadovaných, dlužno je doplniti do tří dnů řádným podáním písemným; nestane-li se tak, nepovažuje se lhůta podle tohoto zákona za zachovánu.
(2) Při počítání lhůt, které jsou stanoveny podle dnů, nepočítá se, pokud v tomto zákoně není výslovně stanoveno jinak, den, do něhož spadá doba nebo událost, jíž se má lhůta počínati.
(3) Lhůty stanovené podle týdnů, měsíců nebo roků končí se uplynutím onoho dne posledního týdne nebo měsíce, jenž svým jménem nebo číselným označením odpovídá dni, kterého se lhůta počala. Chybí-li tento den v posledním měsíci, končí se lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.
(4) Počátek a běh lhůty se nestaví nedělemi nebo státně uznanými svátky a památnými dny. Připadne-li poslední den lhůty na neděli, státně uznaný svátek nebo památný den Protektorátu Čechy a Morava nebo na všeobecný svátek státu, v němž strana bydlí, je pokládati nejbližší den pracovní za poslední den lhůty.
§ 195
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 112/1934.)
Rozhodčí soud nemocenské pojišťovny
§ 196
O žalobě proti výměru nemocenské pojišťovny, jímž byl zcela nebo zčásti zamítnut nárok na dávku pojištění nemocenského podle tohoto zákona, nebo jímž dávka byla nesprávně vyměřena, snížena nebo odňata, nebo jímž byla vyslovena povinnost k vrácení přijatých dávek (§ 135), rozhoduje výlučně rozhodčí soud nemocenské pojišťovny, jejž je zříditi v sídle nemocenské pojišťovny.
§ 197
(1) Žalobu je podati u nemocenské pojišťovny písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
(2) Lhůta považuje se za zachovánu i tehdy, došla-li žaloba včas některému úřadu nebo soudu Protektorátu Čechy a Morava nebo jinému nositeli pojištění v Protektorátu Čechy a Morava. Žalobu jest neprodleně odeslati příslušnému místu.
§ 198
Rozhodčí soud nemocenské pojišťovny se skládá z předsedy a potřebného počtu jeho náměstků a ze šesti přísedících.
§ 199
Předsedu rozhodčího soudu a jeho náměstky jmenuje přednosta sborového soudu první stolice, v jehož obvodě je sídlo pojišťovny, ze soudců činných nebo na odpočinku.
§ 200
(1) Tři přísedící rozhodčích soudů ze skupiny pojištěnců a tři přísedící ze skupiny zaměstnavatelů jmenují podle zásad uvedených v §§ 59 a 60 zemské úřady.
(2) Funkční období přísedících trvá tři roky.
(3) Přísedícím rozhodčího soudu nemůže býti člen představenstva nemocenské pojišťovny.
§ 201
Přísedící rozhodčího soudu slíbí předsedovi rukou dáním, že budou vykonávati úřad svůj svědomitě a nestranně a že budou zachovávati zákony.
§ 202
Úřad přísedícího rozhodčího soudu je čestný. Přísedícímu však přísluší náhrada hotových výloh a platy presenční; výše těchto náhrad bude upravena vládním nařízením.
§ 203
(1) Přísedící, jenž zanedbal povinnosti svého úřadu, může býti předsedou odsouzen k náhradě útrat řízení, zmařeného jeho vinou.
(2) Proti těmto rozhodnutím předsedovým, jež je doručiti písemně, je možno stěžovati si k pojišťovacímu soudu písemnou stížností, podanou u předsedy rozhodčího soudu v patnácti dnech ode dne doručení.
Řízení u rozhodčího soudu
§ 204
(1) Předseda rozhodčího soudu řídí práce u rozhodčího soudu, sdělává návrh prací a přísluší mu všeobecný dozor na výkon služby.
(2) Předseda rozhodčího soudu, jeho náměstkové a přísedící jsou ve výkonu svého úřadu samostatní a neodvislí. O disciplinární odpovědnosti předsedy a jeho náměstků platí ustanovení vydaná o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání.
§ 205
(1) Rozhodčí soud rozhoduje ve tříčlenných sborech (senátech) za předsednictví předsedy nebo některého jeho náměstka. Jeden přísedící musí býti ze skupiny pojištěnců, jeden ze skupiny zaměstnavatelů. Přitom je podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož výdělečného oboru jako žalobce.
(2) Zapisovatele určí starosta nemocenské pojišťovny z úředníků pojišťovny.
§ 206
(1) Z rozhodování je vyloučen nebo může býti stranou odmítnut člen rozhodčího soudu ze stejných důvodů, jaké jsou stanoveny v civilním řízení soudním pro vyloučení a odmítnutí soudců.
(2) Odmítnutí staniž se ústně nebo písemně dříve, nežli strana počne jednati před rozhodčím soudem; později může se tak státi jen, když straně nebyl dříve znám důvod odmítnutí. Okolnosti uváděné k odůvodnění odmítnutí buďtež na vyzvání osvědčeny.
(3) O odmítnutí člena rozhodčího soudu rozhodne jeho předseda; byl-li odmítnut předseda, přísluší rozhodnutí předsedovi soudu pojišťovacího. Nežli dojde k rozhodnutí, smí odmítnutý předsevzíti jen úkony, které jsou neodkladny.
(4) Ustanovení odstavce 1 až 3 platí obdobně i o odmítnutí a vyloučení zapisovatele.
(5) Rozhodnutí, kterým se odmítnutí vyhovuje, nemůže býti vzato v odpor opravným prostředkem. Do rozhodnutí, kterým se nevyhovuje odmítnutí přísedícího, není samostatného opravného prostředku.
§ 207
(1) Strany mohou se dáti u soudu zastupovati zmocněnci. Zmocněncem může býti každá svéprávná osoba, jež není vyloučena z volebního práva do obecního zastupitelstva.
(2) Zastupování právními zástupci není přípustno.
§ 208
(1) Řízení u rozhodčího soudu je veřejné a ústní. O vyloučení veřejnosti platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního. Rozhodčí soud je zejména povinen umožniti oběma stranám, aby před soudem vypovídaly, a objasniti skutkovou podstatu sporného případu. K tomu cíli rozhodčí soud může vyslýchati znalce, svědky a strany a vzíti je v přísahu. Křivá výpověď je trestná jako křivá výpověď před soudem. Rovněž může rozhodčí soud požádati příslušný řádný soud, aby provedl připuštěný důkaz, jde-li o provedení důkazu mimo sídlo rozhodčího soudu. Jednati a rozhodovati lze i v nepřítomnosti řádně obeslaných stran.
(2) Navrácení v předešlý stav podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního je přípustné.
(3) Členové rozhodčího soudu rozhodují podle svého nejlepšího vědomí a svědomí většinou hlasů; hlasovati jsou povinni. Přísedícího, jenž odepře hlasovati, zbaví předseda senátu funkce a odsoudí ho k náhradě nákladů řízení zmařeného jeho vinou. O těchto rozhodnutích a stížnostech proti nim platí obdobně ustanovení § 203, dost. 2. Strany mohou na takovém přísedícím rozhodčího soudu domáhati se mimo to u řádného soudu náhrady škody jím způsobené.
(4) Nález soudu musí býti opatřen důvody a právním poučením o opravných prostředcích. Ustanovení § 189, odst. 4 platí i zde.
(5) Uzná-li rozhodčí soud, že nemocenská pojišťovna je povinna poskytnouti dávky, stanoví zároveň pro toto plnění lhůtu čtrnácti dnů.
§ 209
(1) O řízení a poradě je sepsati oddělené zápisy. Zápisy a nález podepíše předseda senátu a zapisovatel; rovněž i vyhotovení nálezů, jež je dodati stranám.
(2) Pokud není v tomto zákoně jinak ustanoveno, neplatí o řízení před rozhodčími soudy ustanovení civilního řádu soudního.
Odvolání z nálezu rozhodčího soudu
§ 210
Z nálezu rozhodčího soudu mohou se sporné strany odvolati:
a) neprovedl-li soud nabídnutých důkazů,
b) byl-li v řízení nebo nálezem porušen tento zákon.
§ 211
(1) Odvolání je podati u rozhodčího soudu v neprodlužitelné lhůtě patnácti dnů ode dne, kdy byl doručen nález, písemně ve dvou vyhotoveních neb ústně. V tomto případě jest o odvolání učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
(2) V odvolacím řízení může strana uplatňovati jen takové nové skutečnosti a nabízeti nové průvody, které nemohla uplatňovati beze svého zavinění u soudu rozhodčího.
§ 212
Odvolání nemocenské pojišťovny nemá odkladného účinku. Vyhoví-li pojišťovací soud odvolání, vysloví zároveň k návrhu nemocenské pojišťovny, že pojištěnec je povinen vrátiti přijaté částky do čtrnácti dnů pod exekucí.
§ 213
(1) Předseda rozhodčího soudu odmítne odvolání, bylo-li podáno opožděně neb osobou k tomu neoprávněnou.
(2) Shledá-li předseda, že odvolání je formálně vadné, odstraní sám vady, je-li to možno, nebo vyzve k jejich odstranění stranu, stanově k tomu krátkou neprodlužitelnou lhůtu s tím, že bude se míti za to, že strana upouští od odvolání, nebude-li v dané lhůtě vada odstraněna. Byla-li vada v dané lhůtě odstraněna, přihlíží se k odvolání tak, jako by bylo podáno v den, kdy došlo poprvé.
(3) Proti rozhodnutím předsedovým, uvedeným v těchto odstavcích, má strana právo stížnosti k pojišťovacímu soudu, o níž platí obdobné ustanovení § 211, odst. 1. Podati jest ji jen v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.
(4) Předseda rozhodčího soudu doručí jedno vyhotovení odvolání správně podaného druhé sporné straně a poučí ji, že může podati písemnou odpověď v patnácti dnech ode dne, kdy jí bylo odvolání doručeno.
§ 214
Jakmile odpověď došla nebo lhůta pro ni marně uplynula, předloží předseda rozhodčího soudu spisy příslušnému pojišťovacímu soudu.
§ 215
(1) Má-li však za to, že odvolání jest odůvodněno, může odvolání a případnou odpověď předložiti k novému rozhodnutí senátu rozhodčího soudu. Tento může odvolání vyhověti, docílí-li jednomyslného nálezu. Rozhodnutí v tomto případě může se státi i v sezení neveřejném.
(2) Byl-li takto původní nález změněn, jest oběma stranám opět doručiti vyhotovení nového nálezu, proti němuž jest přípustno odvolání podle §§ 210 až 213.
Obnova řízení
§ 215a
Nálezům rozhodčích soudů lze odporovati žalobou o obnovu podle obdoby ustanovení civilního řádu soudního.
Pojišťovací soud
§ 216
(1) V sídle sborového soudu první stolice jest pro obvod jeho zříditi pojišťovací soud.
(2) Nařízením může býti sídlo soudu přeloženo, nebo může býti zřízeno více soudů a obvod jejich působnosti určen.
§ 217
(1) Pojišťovací soud se skládá z předsedy, z potřebného počtu jeho náměstků a z pěti přísedících ze skupiny pojištěnců a z pěti přísedících ze skupiny zaměstnavatelů.
(2) Předsedu a jeho náměstky jmenuje president vrchního soudu ze soudců z povolání, činných v sídle pojišťovacího soudu.
(3) Přísedící jmenují zemské úřady podle zásad uvedených v § 200, odst. 1 a 2. Přísedícím pojišťovacího soudu nemůže býti člen představenstva nemocenské pojišťovny ani člen předsednictva Ústřední sociální pojišťovny ani přísedící rozhodčího soudu.
§ 218
Ustanovení §§ 201 až 204, 206 a § 208, odst. 3, je užíti obdobně s tím, že do rozhodnutí předsedova podle §§ 203 a 208 je možno si stěžovati k vrchnímu pojišťovacímu soudu.
§ 219
Aspoň čtyři přísedící z každé skupiny musí bydleti nebo býti zaměstnáni v sídle pojišťovacího soudu nebo v místě ne více než 10 km vzdáleném.
Působnost pojišťovacího soudu a řízení u něho
§ 220
(1) Pojišťovací soud je výlučně povolán rozhodovati:
1. o stížnostech z rozhodnutí předsedy rozhodčího soudu, jímž bylo odvolání odmítnuto nebo vráceno k odstranění formálních vad (§ 213), nebo jímž byl odsouzen přísedící rozhodčího soudu podle §§ 203 a 208;
2. o odvoláních z nálezů rozhodčích soudů nemocenských pojišťoven;
3. o žalobách podaných proti výměru pojišťovny, jímž byl zcela nebo zčásti zamítnut nárok na dávku pojištění invalidního a starobního podle tohoto zákona, nebo jímž dávka byla nesprávně vyměřena, snížena nebo odňata, nebo jímž byla vyslovena povinnost k vrácení přijatých dávek (§ 135);
4. o žalobách, na náhradu podle tohoto zákona:
a) mezi pojišťovnami, zřízenými podle tohoto zákona navzájem;
b) mezi těmito pojišťovnami a ústavy uvedenými v §§ 145 a 153;
c) mezi těmito pojišťovnami a nositeli pensijního pojištění soukromých zaměstnanců ve vyšších službách, pojištění u bratrských pokladen, nemocenského pojištění veřejných zaměstnanců a pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří;
5. o sporech o dávky z připojištění (§ 128).
(2) V případech uvedených v odstavci 1, č. 1, 2 a 4, písm. b) a c) je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo nemocenské pojišťovny. V případech uvedených v odstavci 1, č. 4, písm. a) je příslušný pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo žalované nemocenské pojišťovny; v případech uvedených v odstavci 1, č. 3 je příslušný podle volby žalobcovy buď pojišťovací soud, v jehož obvodě je sídlo nemocenské pojišťovny, u které byl naposledy pojištěn, nebo v jehož obvodě má žalobce své bydliště. Ve sporech o dávky z připojištění je příslušný pojišťovací soud v Praze.
§ 221
Žalobu je nutno podati u nemocenské pojišťovny nebo u pojišťovacího soudu písemně ve dvou vyhotoveních nebo ústně. V tomto případě jest o žalobě učiniti zápis a vydati straně potvrzení.
§ 222
(1) O odvoláních a žalobách uvedených v § 220, odst. 1, č. 2 a 3, rozhoduje pojišťovací soud ve tříčlenném senátě, jemuž předsedá předseda soudu nebo některý jeho náměstek. Za přísedící povolá předseda vždy jednoho zaměstnavatele a jednoho pojištěnce. Přitom jest podle možnosti přihlížeti k tomu, aby přísedící byli téhož výdělečného oboru jako žalobce.
(2) O stížnostech, žalobách a sporech, uvedených v § 220, odst. 1, č. 1, 4 a 5, rozhoduje předseda soudu nebo jeho náměstek jím ustanovený jako samosoudce.
§ 223
(1) Na řízení u pojišťovacího soudu jest užíti obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení u okresních soudů mimo ustanovení o řízení ve věcech nepatrných. Jednati a rozhodovati lze i za nepřítomnosti řádně obeslaných stran; rozsudku pro zmeškání nelze vynésti, žalující strana má právo podati určovací žalobu, aniž nutno prokazovati předpoklady podle § 228 civilního řádu soudního. Za určovací jest i jinak považovati každou žalobu, jejíž žalobní žádost nezní na plnění v určité výši. Pojišťovna je povinna nejdéle do čtrnácti dnů od právoplatnosti rozsudku o takovéto žalobě vydati výměr o výši přisouzené dávky.
(2) V řízení před pojišťovacími soudy mohou se strany dáti zastupovati každou svéprávnou osobou, která je schopna před soudem jednati.
(3) O námitkách, že věc vůbec nepatří před pojišťovací soudy, že pojišťovací soud je nepříslušný, že o téže věci bylo již právoplatně rozhodnuto nebo zahájen spor, pojišťovací soud rozhodne usnesením, jemuž mohou strany odporovati stížností. Byla-li námitka odmítnuta, budiž ihned jednáno ve věci hlavní a rozhodnutí o námitce pojato do konečného rozsudku. Rozhodnutí takovému lze pak odporovati toliko ve spojení s odvoláním proti rozhodnutí o věci hlavní. O všech jiných námitkách budiž jednáno a rozhodnuto současně s věcí hlavní.
(4) O stížnostech (§ 220, odst. 4, č. 1) rozhoduje pojišťovací soud podle spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám, nebo není-li to možné, zruší rozhodnutí a vrátí věc rozhodčímu soudu, aby o ní bylo znovu rozhodnuto.
§ 224
Soudcové pojišťovacího soudu a přísedící jeho jsou ve výkonu tohoto svého soudcovského úřadu samostatní a neodvislí.
§ 225
Kancelářskou práci pojišťovacího soudu obstarává kancelář řádného soudu, kterou určí přednosta sborového soudu první stolice.
Opravné prostředky
§ 226
(1) Rozsudek pojišťovacího soudu o odvolání z nálezu rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny, jakož i usnesení jeho o stížnosti podle § 220, odst. 4, č. 1, má platnost konečnou.
(2) Ostatním rozsudkům pojišťovacího soudu lze odporovati odvoláním, bylo-li řízení před pojišťovacím soudem vadné nebo rozsudek nezákonný. Ostatním usnesením pojišťovacího soudu a jeho předsedy a výroku rozsudku o útratách, nebéře-li se v odpor zároveň rozhodnutí ve věci hlavní, lze odporovati stížností.
(3) Odvolání je podati dvojmo u pojišťovacího soudu do šedesáti dnů ode dne, kdy rozsudek byl doručen, podáním, které musí býti podáno advokátem nebo úředníkem nositele pojištění. Jinak platí o odvolání ustanovení §§ 213 a 214.
(4) Ustanovení odstavce 3 platí i o stížnostech s tou změnou, že stížnost je podati v jednom vyhotovení a odpůrce není třeba o ní zpravovati.
(5) V jednání před odvolacím soudem nesmějí býti vzneseny ani nový nárok ani nová námitka, vyjma nároku na náhradu nákladů odvolacího řízení. Nové skutečnosti uváděti a nové průvody nabízeti lze před odvolacím soudem jen, když strana beze svého zavinění nemohla je uplatniti před soudem pojišťovacím.
Vrchní pojišťovací soud
§ 227
(1) O odvoláních a stížnostech a o rozhodnutí soudu pojišťovacího rozhoduje vrchní pojišťovací soud.
(2) Vrchní pojišťovací soud je zřízen v Praze pro celé protektorátní území. O soudcích a přísedících jeho platí ustanovení § 224.
(3) Kancelářskou práci vrchního pojišťovacího soudu obstarává kancelář vrchního soudu v Praze.
§ 228
(1) O odvoláních proti rozsudkům pojišťovacích soudů, vydaných ve věcech, o kterých náleží rozhodovati samosoudci, a o stížnostech do usnesení pojišťovacího soudu (§ 222, odst. 2), rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě tříčlenném, složeném ze soudců z povolání.
(2) O ostatních odvoláních proti rozsudkům pojišťovacího soudu (§ 222, odst. 1) rozhoduje vrchní pojišťovací soud v senátě, ve kterém vedle tří soudců z povolání zasedá jeden přísedící z řad zaměstnavatelů a jeden z pojištěnců.
§ 229
(1) Předsedu vrchního pojišťovacího soudu ustanoví ministr spravedlnosti, předsedy senátů a jejich členy ze soudců z povolání president vrchního soudu v Praze, a to vždy ze soudců činných v sídle vrchního pojišťovacího soudu.
(2) Ministerstvo hospodářství a práce jmenuje deset přísedících vrchního pojišťovacího soudu, a to polovinu ze skupiny pojištěnců a polovinu ze skupiny zaměstnavatelů. Přísedícím vrchního pojišťovacího soudu nemůže býti člen představenstva nemocenské pojišťovny ani člen představenstva Ústřední sociální pojišťovny ani přísedící rozhodčího soudu ani přísedící pojišťovacího soudu. Ustanovení § 218 platí obdobně.
§ 230
(1) Vrchní pojišťovací soud rozhoduje o odvolání zpravidla v zasedání neveřejném na základě spisů. Toliko v případech, kde pokládá předseda vrchního pojišťovacího soudu za nutno, aby jednání bylo doplněno, nařídí ústní jednání.
(2) K ústnímu jednání obešle předseda strany a zařídí vše potřebné, aby řízení pokud možno při jednom roku bylo skončeno. Strany musí býti při ústním jednání zastoupeny osobami znalými práv. Nedostaví-li se k ústnímu jednání obě strany nebo některá z nich, budiž jednáno a rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.
(3) Bylo-li by provedení potřebných důkazů před vrchním pojišťovacím soudem spojeno s velmi značnými potížemi nebo nepoměrnými náklady, může vrchní pojišťovací soud dožádati za jejich provedení okresní soud, v jehož obvodě jest důkaz provésti.
§ 231
(1) O odvolání rozhodne vrchní pojišťovací soud zpravidla rozsudkem. Bylo-li konáno ústní jednání, budiž rozsudek ústně prohlášen; stranám doručí se rozsudek vedle toho písemně.
(2) Trpí-li však řízení před soudem pojišťovacím takovými vadami, že není přezkoumání rozsudku na základě spisů možno, ani kdyby řízení bylo před vrchním pojišťovacím soudem doplněno, zruší vrchní pojišťovací soud rozsudek soudu pojišťovacího usnesením a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento doplnil řízení a znovu rozhodl.
(3) Shledá-li vrchní pojišťovací soud, že pojišťovací soud rozhodl o věci, která před pojišťovací soudy vůbec nepatří, nebo o níž bylo již právoplatně rozhodnuto, nebo zahájen spor před jiným pojišťovacím soudem, zruší rozsudek usnesením a odmítne žalobu. Rozhodl-li však pojišťovací soud o věci, která patří před jiný pojišťovací soud, zruší vrchní pojišťovací soud usnesením rozhodnutí prvního soudu a odkáže věc příslušnému pojišťovacímu soudu, ale jen tehdy, trpí-li řízení před nepříslušným pojišťovacím soudem takovými vadami, že vrchní pojišťovací soud sám ve věci hlavní nemůže rozhodnouti.
(4) O stížnostech rozhoduje vrchní pojišťovací soud vždy v zasedání neveřejném na základě spisů. Vyhoví-li stížnosti, rozhodne sám, anebo není-li to možno, zruší rozhodnutí a vrátí věc pojišťovacímu soudu, aby tento znovu rozhodl.
§ 232
Pokud není o řízení před vrchním pojišťovacím soudem jinak nařízeno, platí obdobně ustanovení civilního řádu soudního o řízení před sborovými soudy první stolice.
§ 233
Vrchní pojišťovací soud rozhoduje s konečnou platností.
Různé
§ 234
(1) Náklady spojené se zřízením a činností rozhodčího soudu nemocenské pojišťovny hradí tato pojišťovna.
(2) Náklady spojené se zřízením a činností pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu hradí stát.
§ 235
Spisy rozhodčích soudů, pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu doručují se poštou podle ustanovení platných pro doručování soudních spisů ve věcech civilních.
§ 236
Vládním nařízením budou vydány podrobné předpisy o službě u rozhodčích soudů, pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu a upraven jejich jednací řád. Rovněž budou vládou upraveny předpisy o odměnách předsedů a náměstků rozhodčích soudů, pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu, dále pro přísedící vrchního pojišťovacího soudu ustanovené ze soudců z povolání, a pro kancelářský personál a zapisovatele pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu.
§ 237
Právo dozoru nad rozhodčími soudy a pojišťovacími soudy přísluší přednostům sborových soudů první stolice, nad těmito pak vrchním pojišťovacím soudem presidentu vrchního soudu v Praze; nejvyšší dozor náleží ministru spravedlnosti. O disciplinární odpovědnosti soudců z povolání činných u rozhodčích a pojišťovacích soudů a vrchního pojišťovacího soudu platí všeobecná ustanovení o disciplinární odpovědnosti soudců z povolání vůbec.
Exekuce
§ 238
(1) Právoplatná rozhodnutí rozhodčích a pojišťovacích soudů i vrchního pojišťovacího soudu a jejich předsedů (§§ 203 a 208), jakož i smíry u soudů těch sjednané, jsou vykonatelny soudní exekucí.
(2) K povolení a výkonu exekuce je povolán příslušný exekuční soudy.
(3) K žádosti za exekuci jest připojiti vyhotovení titulu exekučního, opatřené doložkou vykonatelnosti.
Rozhodování politických úřadů
§ 239
(1) O opravných prostředcích proti výměrům nositelů pojištění (§ 189) náleží rozhodovati politickým úřadům, pokud rozhodování není přikázáno soudům.
(2) O stížnosti do výměru Ústřední sociální pojišťovny rozhoduje přímo ministerstvo hospodářství a práce.
(3) Lhůta pro opravné prostředky proti výměrům nositelů pojištění činí patnáct dnů ode dne doručení výměru nebo rozhodnutí; vztahuje-li se dodatečný platební výměr na dobu delší tří příspěvkových období, činí odvolací lhůta šedesát dnů. Opravný prostředek jest podati u nositele pojištění, proti jehož výměru směřuje. Vztahuje-li se obvod působnosti nemocenské pojišťovny na několik politických okresů, rozhodne o opravném prostředku proti výměru nemocenské pojišťovny politický úřad první stolice, do jehož obvodu je sídlo nemocenské pojišťovny.
(4) Lhůta považuje se za zachovánu i tehdy, došel-li opravný prostředek včas některému úřadu nebo soudu, nebo jinému nositeli pojištění. Opravný prostředek jest neprodleně odeslati příslušnému místu.
(5) Neobsahuje-li odvolání náležitosti požadovaných v § 19, odst. 2 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, Sb. č.. 8, o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů (správním řízení), uloží úřad straně k odstranění těchto vad přiměřenou lhůtu. Po bezvýsledném uplynutí lhůty buď podání považováno za neučiněné. Na tento následek budiž odvolatel upozorněn.
Procesní postavení nemocenských pojišťoven a Ústřední sociální pojišťovny
§ 239a
Pokud nemocenská pojišťovna je podle tohoto zákona výslovně povolána prováděti určité úkony invalidního a starobního pojištění nebo byla jimi pověřena, vykonává je v zastoupení Ústřední sociální pojišťovny a vystupuje jejím jménem jako strana. Ústřední sociální pojišťovna je oprávněna v kterémkoliv stádiu administrativního řízení i v řízení před pojišťovacími soudy a před vrchním pojišťovacím soudem vystupovati sama jako strana; může rovněž podávati stížnosti k nejvyššímu správnímu soudu.
Část šestá
Ustanovení závěrečná a trestní
Oddíl první
Ustanovení závěrečná
Přestup pojištěnců
§ 240
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 96/1941.)
§ 241
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 96/1941.)
§ 242
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 96/1941.)
§ 243
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 96/1941.)
Poměr k chudinství a ke třetím osobám
§ 244
(1) Pokud pojištěnec požívá opětovných peněžitých dávek pojistných podle tohoto zákona anebo má na ně nárok, má nárok na zaopatření chudinské jen, pokud hodnota tohoto zaopatření převyšuje hodnotu pojistných dávek.
(2) Ústřední sociální pojišťovna je povinna k dotazu obce, korporace nebo nadace, která je zavázána zákonem nebo stanovami k chudinskému zaopatření, podati zprávu, zda určité osobě byl Ústřední sociální pojišťovnou přiznán, změněn nebo odňat důchod.
§ 245
Nároky, které příslušejí pojištěncům a jejich pozůstalým proti jiným podpůrným pokladnám, pojišťovnám a třetím osobám z téhož důvodu, z něhož jim vznikl nárok podle tohoto zákona, nejsou tímto zákonem dotčeny, pokud není jinak ustanoveno.
§ 246
(1) Poskytla-li však nemocenská pojišťovna pojistnou dávku z důvodu, pro který má pojištěnec nebo jeho rodinní příslušníci nebo jeho pozůstalí zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přejde tento náhradní nárok až do výše poskytnuté dávky - a dosáhla-li dávka nároku nebo převýší-li jej, tedy cele - na nemocenskou pojišťovnu, jež pak sama je oprávněna vymáhati na třetí osobě náhradu, která na ni přešla.
(2) Má-li pojištěnec z důvodu tělesného poškození nebo jeho pozůstalí z důvodu jeho úmrtí nebo vlastního tělesného poškození zákonný nárok na náhradu škody proti osobě třetí, přísluší též Ústřední sociální pojišťovně proti této osobě nárok na náhradu dávky, kterou je povinna z téhož důvodu poskytnouti, a to až do výše náhradního nároku pojištěncova nebo jeho pozůstalých.
(3) Pokud ošetřovací výlohy za pojištěnce nebyly uhrazeny nemocenskou pojišťovnou, má léčebný ústav nárok na jejich náhradu vůči třetí osobě.
§ 247
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 1/1944.)
Mimořádné způsoby pojištění
a) Odchylné provádění pojištění
§ 248
(1) Pro pojištění:
a) domáckých dělníků (§ 3),
b) osob zaměstnaných při podnicích plavebních,
c) posluhovaček, domácích švadlen a jiných osob zaměstnaných střídavě u různých zaměstnavatelů, a
d) osob nepravidelně zaměstnaných, tj. takových, jejichž zaměstnání je podle své povahy pouze přechodné, neb u nichž doba zaměstnání u jednoho zaměstnavatele je pracovní smlouvou napřed omezena na dobu kratší jednoho týdne,
je možno vládním nařízením stanoviti výjimky z tohoto zákona, zejména pokud jde o přihlašování a odhlašování jich (§§ 17 a násl.), o zařazování do tříd, vyměřování pojistného a jeho předpisování a odvádění, o vedení mzdových záznamů, o způsobu zúčtování pojistného, připadajícího na zaměstnavatele a zaměstnance a o příslušnosti k nemocenské pojišťovně. Vládním nařízením může býti také stanoveno, že se osoby jmenované v písm. a), c) a d) vyjímají z pojistné povinnosti, jestliže jejich výdělek v určitém časovém období nedosahuje určité nejmenší částky tímto vládním nařízením současně stanovené.
(2) Vládním nařízením může býti dále stanoveno, že dělníci domáčtí vyjímají se z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, jestliže jejich výdělek z domácké práce nedosahuje průměrně určité nejmenší částky týdně. Tato výdělečná mez může býti vládním nařízením stanovena různě pro jednotlivé územní obvody neb určité obory a později také měněna.
(3) Osoby zaměstnané pracemi sezónními, tj. pracemi, které podle své povahy jsou konány jen v určitém ročním období, netrvají-li tyto práce, i když se za několik období sečtou, zpravidla déle než devadesát dní v roce, nejsou-li osoby tyto mimo dobu, po kterou jsou zaměstnány těmito pracemi sezónními, jinak námezdně činny podle § 2 zákona, mohou býti vládním nařízením rovněž vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří. Pojistné povinnosti není na újmu, když celková doba sezónních prací u zaměstnance nedosáhla devadesát dní v roce z příčin, jež jsou nezávislé na vůli zaměstnancově.
(4) Pro osoby uvedené v písm. b) možno nařízením zříditi závodní nemocenské pojišťovny,
(5) Pro osoby uvedené v odstavci 1 může býti stanovena zvláštní čekací doba v pojištění nemocenském.
(6) Bude-li pro pojištění osob uvedených v odstavci 1 nařízeno, že mohou býti zaměstnány toliko tenkráte, vykáží-li se zvláštním výkazem k tomu cíli vydaným, bude zaměstnavatel trestný podle § 260, bude-li je zaměstnávati, aniž mají nařízený průkaz.
(7) Před vydáním vládního nařízení podle odstavce 2 a 3 jest vyslechnouti příslušné odborové organisace zaměstnavatelské a zaměstnanecké.
(8) Pokud vládní nařízení podle předcházejících odstavců nebude vydáno, jest pojištění osob uvedených v odstavci 1, prováděti podle směrnic, jež vydá Ústřední sociální pojišťovna se schválením ministerstva hospodářství a práce.
§ 248a
(1) Nemocenská pojišťovna může dohodou se zaměstnavatelem a se souhlasem zákonných zástupčích orgánů zaměstnanců ujednati,
1. že se může upustiti od hlášení změn mezd;
2. že pojistné se vyměřuje podle započitatelného pracovního výdělku, který byl docílen v mzdovém období určeném dohodou, přičemž pojistné zaměstnavatel vypočítává a odvádí nemocenské pojišťovně za celé týdny, v nichž zaměstnanec pracoval;
3. jak se započítávají dávky třetích osob a jiné nepravidelně plynoucí požitky do výdělku rozhodného pro vyměření pojistného;
4. že zaměstnavateli, který nezaplatil pojistné nejpozději dvacátého dne po uplynutí příspěvkového období, se předepíše výměrem pojistné s úroky z prodlení podle § 174, odst. 1, od prvého dne po uplynutí příspěvkového období;
5. že zaměstnavatel zaplatí při opominutí odhlášky na místo pojistného podle § 160 denně částku K 5 až do dne, kdy došla nemocenské pojišťovně odhláška, nebo kdy nemocenská pojišťovna sama zjistila opominutí odhlášky. Částka může býti vymáhána soudní exekucí podle ustanovení § 175;
6. že výše peněžitých dávek v nemocenském pojištění se vypočítává podle průměrného pracovního výdělku, který zaměstnanec docílil před pojistným případem v období trvajícím určitou dobu, za něž byl výdělek naposled zúčtován a vyplacen. Výše peněžitých dávek může býti také zjištěna podle průměrného pracovního výdělku jiného zaměstnance téhož druhu. Byla-li sjednána dohoda o způsobu výpočtu výše peněžitých dávek v nemocenském pojištění, zjistí se výše výbavného podle § 120b) podle téže zásady;
7. že ochranná lhůta (§ 97) počíná prvním dnem onoho časového období, za které zaměstnavatel není podle dohody povinen platiti pojistné.
(2) Pro zaměstnance, jejichž pojištění se provádí podle dohody uvedené v odstavci 1, platí pro čekací dobu a zvyšovací částky každý týden, v němž zaměstnanec pracoval, za celý příspěvkový týden. Pracoval-li zaměstnanec v mzdovém období, které trvá kalendářní měsíc (polovinu kalendářního měsíce), nejméně čtyři kalendářní týdny (dva kalendářní týdny), počítá se kalendářní měsíc za 4 1/3 (polovina kalendářního měsíce za 2 1/6) příspěvkových týdnů, přičemž zlomek týdne platí v úhrnu týdnů za celý týden.
(3) Dohoda se předloží do osmi dnů Ústřední sociální pojišťovně, která může zakázati její další provádění.
b) Pojištění cizinců
§ 249
Nařízením může býti upraveno, jinak pojištění cizozemců, přihlížejíc zejména k tomu, zdali jejich domácí státy nakládají se zdejšími příslušníky při provádění sociálního pojištění stejně jako s vlastními občany.
c) Dobrovolné pokračování v pojištění
§ 250
(1) Kdo vystoupí ze zaměstnání podléhajícího povinnému nemocenskému pojištění nebo je odhlášen podle § 17, odst. 2, může dobrovolně pokračovati v nemocenském pojištění u nemocenské pojišťovny, u níž byl naposledy povinně pojištěn, byl-li v posledních třech měsících před zánikem pojištění alespoň 30 dnů povinně pojištěn pro případ nemoci a bydlí-li na území republiky Československé. V pojištění možno pokračovati ve třídě, do které byl pojištěnec naposledy zařaděn. Pojištěnec může zvoliti i nižší třídu s výjimkou třídy první. Třída jednou zvolená nesmí býti měněna.
(2) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pokračování v pojištění nemocenském do šesti týdnů ode dne, kdy vystoupil ze zaměstnání nebo byl odhlášen podle § 17, odst. 2.
(3) Pojistné je platiti ode dne výstupu ze zaměstnání nebo odhlášky podle § 17, odst. 2. První pojistné je zaplatiti do patnácti dnů ode dne, kdy nemocenská pojišťovna oznámila pojištěnci výši pojistného; další pojistné je platiti měsíčně předem.
(4) Pojištění zaniká:
a) vstupem do zaměstnání zakládajícího pojistnou povinnost;
b) vstupem do zaměstnání, ve kterém je pojištěnec vyňat z pojistné povinnosti podle § 5, písm. b);
c) nebylo-li zaplaceno pojistné= do patnácti dnů ode dne splatnosti.
(5) Není-li v tomto zákoně stanoveno jinak, vztahují se ustanovení o povinném pojištění nemocenském obdobně i na dobrovolné pokračování v něm kromě ustanovení §§ 95b) a 97.
§ 250a
(1) Po zániku povinného pojištění má pojištěnec, který získal aspoň 182 příspěvkové dny a jemuž nebyl přiznán invalidní nebo starobní důchod, právo dobrovolně pokračovati v pojištění nebo je později obnoviti (dobrovolné pojištění) placením úhrnného pojistného. Dobrovolné pojištění je vyloučeno, je-li pojištěnec invalidní (§ 109).
(2) Pojištěnec může v pojištění dobrovolně pokračovati nebo je později obnoviti ve třídě, v níž byl zařaděn v době zániku pojištění nebo v některé třídě nižší; byl-li však zařaděn do třetí nebo do vyšší třídy, nemůže dobrovolně pokračovati v pojištění nebo je později obnoviti v nižší než ve třídě druhé.
(3) Pojištěnec se musí přihlásiti k dobrovolnému pojištění u nemocenské pojišťovny, u níž byl naposledy povinně pojištěn.
(4) Pojistné se platí ode dne, kdy došla nemocenské pojišťovně přihláška. První pojistné se zaplatí do patnácti dnů po dni, kdy nemocenská pojišťovna oznámila pojištěnci výši pojistného; další pojistné se platí měsíčně předem.
(5) Pojistné nesmí býti placeno po vzniku pojistného případu invalidity nebo úmrtí.
(6) Pojistné je neúčinné, bylo-li zaplaceno po uplynutí dvou let od skončení kalendářního roku, pro nějž má platiti. Tato lhůta uplyne nejdříve kalendářním rokem následujícím po skončení války.
(7) V případech obzvláštní tvrdosti může ministr hospodářství a práce také po uplynutí lhůty zmíněné v odstavci 6 povoliti dodatečné zaplacení a stanoviti pro ně lhůtu.
(8) Dobrovolné pojištění zaniká, nastala-li pro nositele pojištění povinnost k vydání pojistného podle § 25 vl. nař. Sb. č. 96/1941.
§ 250b
(1) Osoby uvedené v § 6, písm. e), mají právo vstoupiti dobrovolně v pojištění pro případ invalidity a stáří u té pojišťovny, u níž jsou pojištěni pro případ nemoci. Zařaděny mohou býti také nejméně do té třídy pojištění invalidního a starobního, do níž by patřily podle svého zařadění v pojištění pro případ nemoci. Obdobné právo mají osoby, které budou vyňaty podle § 248, odst. 2 a 3, z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří.
(2) Na osoby uvedené v § 6, písm. e), může býti rozšířena pojistná povinnost pro případ invalidity a stáří vládním nařízením, jež spolu určí obdobou podle § 248 případné výjimky ze zákona.
(3) Podrobná ustanovení o dávkách dobrovolného pojištění pro případ invalidity a stáří a o nápadu dávek tohoto pojištění budou vydána vládním nařízením.
(4) Z osob, jež by jinak podle § 6, písm. e), byly vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří, zůstanou i nadále pojištěním invalidním a starobním povinni ti, kdož za předpokladu splnění všeobecných podmínek § 2 byli jako mladiství [§ 6, písm. e)] v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěni pro případ invalidity a stáří; pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-li osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.
(5) Obdobně nemohou vládním nařízením podle § 248, odst. 2 a 3, býti vyňaty z pojistné povinnosti pro případ invalidity a stáří osoby, které za předpokladu všeobecných podmínek § 2 byly jako dělníci domáčtí nebo jako osoby zaměstnané pracemi sezónními v libovolné době mezi 1. červencem 1926 a 1. lednem 1929 povinně pojištěny pro případ invalidity a stáří; pojistné povinnosti té není na újmu, vstoupí-li osoby ty do služeb jiného zaměstnavatele.
§ 250c
(1) Státní příslušníci republiky Československé, kteří jsou zaměstnáni v cizině způsobem, který by zakládal jejich pojistnou povinnost pro případ invalidity a stáří podle tohoto zákona, mohou býti podnikatelem v republice Československé přihlášeni po dobu tohoto zaměstnání k dobrovolnému pojištění.
(2) Pojistné dobrovolného pojištění stanovené podle služebních požitků zaměstnance zaměstnaného v cizině, nejméně však podle třídy čtvrté, platí podnikatel. Jinak platí pro toto dobrovolné pojištění předpisy § 250a), odst. 3 a násl.
d) Pojištění dobrovolné
§ 251
(1) Okresní a zemědělská nemocenská pojišťovna může pojistiti pro případ nemoci ve třetí až páté třídě (§ 12) i jiné osoby za podmínek určených stanovami.
(2) Tyto osoby jsou zejména povinny zaplatiti zápisné ve výši pojistného za šest týdnů.
(3) Nárok těchto osob na dávky nemocenského pojištění může vzniknouti teprve po uplynutí lhůty uvedené ve stanovách, jež nesmí býti kratší čtyř a delší osmi týdnů; nárok však nevzniká vůbec z důvodů onemocnění, těhotenství nebo porodu, byla-li osoba, hlásící se nemocna, těhotna nebo po porodu v době přihlášky.
(4) Pojištění toto zaniká, nebylo-li zaplaceno pojištěné za čtyři týdny.
§ 252
Dobrovolní pojištěnci platí pojistné sami ze svého u nemocenské pojišťovny.
§ 253
(Zrušen vládním nařízením Sb. č. 98/1942.)
Úlevy finanční
§ 254
(1) Všechna jednání a listiny, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem, dále mezi pojišťovnami z jedné a úřady, zaměstnavateli, pojištěnci nebo jejich rodinnými příslušníky, důchodci, léčebnými ústavy, lékaři, lékárníky, zubními techniky a porodními asistentkami z druhé strany, jakož i řízení v pojišťovacím soudnictví a zápisy pojišťoven jsou prosty kolků a poplatků. Stejného osvobození požívají i knihovní zápisy, jichž je třeba k založení, upravení a projednání právních poměrů mezi pojišťovnami navzájem. Žádá-li o to pojišťovna nebo její zmocněný zástupce, je soud povinen vyhotoviti a vydati bezplatně opis (stejnopis) protokolu, který jest prost kolků a poplatků.
(2) Pojišťovny jsou osvobozeny od daně z majetku podle vládního nařízení ze dne 16. prosince 1942, Sb. č. 410.
(3) Pojišťovny a fondy jimi spravované jsou osvobozeny od daně korporační a výdělkové daně korporací v mezích vládního nařízení ze dne 29. prosince 1943, Sb. č. 4 z roku 1944.
(4) Veškerá plnění (peněžité a naturální požitky) z nemocenského pojištění a naturální plnění a jednorázová plnění (odbytné, výbavné, apod.) invalidního a starobního pojištění jsou osvobozena od daně důchodové podle vládního nařízení ze dne 9. srpna 1943, Sb. č. 233.
(5) O osvobození pojišťoven, jejich ozdravoven, léčebných ústavů, sanatorií a podobných zařízení od daně z obratu platí příslušná ustanovení vládních nařízení ze dne 25. září 1940, Sb. č. 314 a č. 315.
(6) Budovy nebo části budov pojišťoven jsou vyňaty z daně domovní podle příslušných ustanovení zákona Sb. č. 76/1927. Toto vynětí se také týká budov nebo částí budov pronajatých jedním sociálně pojišťovacím ústavem druhému.
(7) Právní jednání a knihovní zápisy, jichž je třeba k provedení sloučení nemocenských pojišťoven podle § 24, odst. 4 nebo k provedení zrušení nemocenské pojišťovny podle § 72, zejména k převodu jmění likvidující pojišťovny na přejímající pojišťovnu, jsou osvobozeny od poplatků smluvních a vkladních. Toto osvobození se rovněž vztahuje na převody podle vládního nařízení Sb. č. 96/1041.
(8) Stejná osvobození a úlevy platí též pro svaz nemocenských pojišťoven.
§ 254a
Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou v obvodu své působnosti, a to zpravidla při vybírání pojistného, svými zaměstnanci doručovati příslušné platební výměry.
Spolupůsobení úřadů a pojišťovacích ústavů
§ 255
(1) nositelé pojištění u bratrských pokladen, pojištění pensijního a úrazového jsou povinni spolupůsobiti při provádění tohoto zákona. Rovněž tak jsou nemocenské pojišťovny a Ústřední sociální pojišťovna povinny spolupůsobiti při provádění zákonů o úrazovém pojištění (zaopatření), o pensijním pojištění soukromých zaměstnanců a o pojištění u bratrských pokladen.
(2) K žádosti Ústřední sociální pojišťovny může býti těmto nositelům pojištění po jejich slyšení nařízením uloženo, aby za náhradu prováděli některé z úkolů Ústřední sociální pojišťovny; rovněž může býti pojišťovnám zřízeným podle tohoto zákona po jejich slyšení uloženo nařízením k žádosti nositelů pojištění uvedených v odstavci 1, aby za náhradu prováděly některé z úkolů pojištění u bratrských pokladen, pensijního nebo úrazového.
(3) Úřady, soudy, veřejné instituce a korporace jsou povinny vyhověti žádostem, jež pojišťovny podle tohoto zákona zřízené na ně vznesou, podporovati i jinak všemožně tyto pojišťovny a podávati jim bezplatně sdělení potřebná pro provádění pojištění a jejich správu.
(4) Veřejné zdravotní ústavy (i kliniky) jsou povinny na požádání pojišťoven, na něž se tento zákon vztahuje, jakož i v řízení v pojišťovacím soudnictví prováděti příslušné vyšetření zdravotního stavu osob, uplatňujících nárok na dávky podle tohoto zákona, podávati o tom dobrá zdání a vydávati opisy chorobopisu (zprávy o průběhu nemoci), potřebné ke zjištění nároku na dávky podle tohoto zákona. Náhrady za tyto úkony určí ministr hospodářství a práce.
(5) Pojišťovny zřízené podle tohoto zákona mohou se zejména dožadovati spolupůsobení politických a obecních úřadů k vypátrání zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají osoby podrobené pojistné povinnosti podle tohoto zákona, a k vyšetření poměrů rozhodných pro pojistnou povinnost těchto zaměstnanců, jejich zařadění do tříd a pro oprávněnost k dávkám podle tohoto zákona.
Různé
§ 256
Požitek dávek podle tohoto zákona nemá následků požívání podpory chudinské.
§ 257
(Pozbyl významu.)
§ 258
(1) Zařízení, která mají za účel podporovati zaměstnance v případě nemoci, invalidity nebo stáří, nebo jejich vdovy a sirotky, bez ohledu na to, v jaké právní formě jsou zřízena, podrobují se dozoru ministra hospodářství a práce, pokud nepodléhají již podle zvláštních právních předpisů dozoru jiných odborných ministerstev nebo jim podřízených úřadů.
(2) V případech posléz uvedených jsou představitelé těchto zařízení, pokud se nejedná o nadace a spolky podle všeobecných norem spolčovacích, povinni předkládati každoročně ministerstvu hospodářství a práce výkaz o stavu jmění, případně k vyzvání provozovací účet a výkazy o pohybu účastníků.
§ 259
Mezinárodními smlouvami o úpravě vzájemných poměrů na poli sociálního pojištění mohou býti sjednány úchylky od ustanovení tohoto zákona, pokud jde o osoby podrobené povinnosti pojistné, o výši pojistných dávek a pojistné, jakož i o způsob řízení.
§ 259a
Kde v tomto zákoně jest vyhrazeno rozhodnutí ministru hospodářství a práce, rozhodne tento ministr, jde-li o věci značného finančního dosahu, i není-li to v zákoně výslovně stanoveno, po dohodě s ministrem financí. Nedohodne-li se ministr hospodářství a práce s ministrem financí, rozhoduje vláda.
Oddíl druhý
Ustanovení trestní
§ 260
Přestupku se dopustí, pokud čin není přísněji trestný:
a) zaměstnavatel, jenž nevyhoví včas bez náležité omluvy povinnosti ohlašovací, nařízené tímto zákonem, nebo neučiní tak správně [§ 18, odst. 1, písm. a)]; oznámení podané u nepříslušné pojišťovny není přestupkem;
b) zaměstnavatel, který bez náležité omluvy nesplní vůbec nebo splní jen nedostatečně povinnost vésti, uschovávati a předkládati mzdové záznamy;
c) zaměstnavatel, který vědomě účtuje pojištěnci při výplatě více na pojistném, než je přípustno podle tohoto zákona;
d) zaměstnavatel nebo orgán pojišťovny, jenž sjednal s pojištěncem smlouvu, kterou práva, vyplývající pro pojištěnce z tohoto zákona, mají býti omezena nebo zkrácena;
e) kdo poruší povinnost mlčeti uloženou mu tímto zákonem [§§ 15, 68, 82 a 82 a)];
f) kdo v řízení o přiznání pojistné dávky udá něco, o čem ví nebo při obyčejné péči může věděti, že není pravdivo;
g) kdo docílí pojistné dávky simulací;
h) kdo do šesti měsíců ode dne splatnosti pojistného nezaplatil ani část pojistného, připadající na zaměstnance (§ 164), nebyl-li mu pojišťovnou povolen odklad k zaplacení pojistného a nebyl-li potrestán pro čin uvedený v § 165;
ch) kdo nevyhoví jiné povinnosti, uložené mu tímto zákonem.
§ 261
Pověřil-li zaměstnavatel činností uvedenou v § 260, písm. a) až c) třetí osobu, je tato za nesprávné provedení její trestně odpovědna; zaměstnavatel ručí však za uložené peněžité dávky.
§ 262
(1) Přestupky podle § 260, písm. a) až g) a ch) se trestají podle zavinění a podle výše způsobené škody peněžitou pokutou až do 10.000 K, v případě nedobytnosti vězením až do jednoho měsíce; přestupky podle § 260, písm. h) pokutou až do 25.000 K, v případě nedobytnosti vězením až do tří měsíců.
(2) Peněžité pokuty plynou do mimořádného podpůrného fondu nemocenské pojišťovny [§ 179a)].
§ 263
(1) Přestupky tohoto zákona trestají politické (policejní) úřady první stolice.
(2) Z nálezu lze se odvolati do patnácti dnů; o odvolání rozhodují politické úřady druhé stolice s platností konečnou.
§ 264
Trestnost přestupku podle § 260 pomíjí;
a) odčinil-li pachatel trestnou závadu dříve nežli se dověděl, že proti němu bylo zavedeno trestní řízení;
b) promlčením.
§ 265
(1) Přestupky podle § 260 se promlčují, nebylo-li zavedeno trestní řízení proti pachateli, v šesti měsících ode dne, kdy přestala činnost (jednání nebo opominutí) náležející ke skutkové podstatě správního přestupku. Nastal-li výsledek náležející ke skutkové podstatě teprve později, počíná se lhůta až od této doby.
(2) Uložený trest se promlčuje ve třech letech ode dne, kdy nález nabyl právní moci; promlčení se staví na dobu, po kterou byl povolen odklad k zaplacení pokuty, případně výkonu jiného trestu.
Oddíl třetí
Ustanovení přechodná
§ 266
(Pozbyl významu.)
§ 267
(Pozbyl významu.)
§ 268
(Pozbyl významu.)
§ 269
(Pozbyl významu.)
§ 270
(Pozbyl významu.)
§ 271
(Pozbyl významu.)
§ 272
(Pozbyl významu.)
§ 273
(Pozbyl významu.)
§ 274
(Pozbyl významu.)
§ 275
(Pozbyl významu.)
§ 276
(Pozbyl významu.)
§ 277
(Pozbyl významu.)
§ 278
(Pozbyl významu.)
§ 279
(Pozbyl významu.)
§ 280
(Pozbyl významu.)
§ 281
(Pozbyl významu.)
§ 282
(Pozbyl významu.)
§ 283
(Pozbyl významu.)
§ 284
(Pozbyl významu.)
§ 285
(Pozbyl významu.)
§ 286
(Pozbyl významu.)