Insolvenční soud a usnesení ve věci samé

(Usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 29 NSCR 3/2010, ze dne 29.4.2010)

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v insolvenční věci dlužníka Sklárny B. a. s., se sídlem v P., vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. MSPH 78 INS 3734/2008, o zrušení rozhodnutí schůze věřitelů, o dovolání věřitele RWE Energie, a. s., zastoupené Mgr. M. J., advokátem, se sídlem v P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. října 2009, č. j. MSPH 78 INS 3734/2008, 2 VSPH 344/2009-B-198, tak, že dovolání odmítl.

Z odůvodnění:

V záhlaví označeným usnesením Vrchní soud v Praze - odkazuje na ustanovení § 46 odst. 2 věty druhé a § 54 odst. 1 zákona 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona) - potvrdil usnesení ze dne 15. dubna 2009, č. j. MSPH 78 INS 3734/2008-B-155, kterým Městský soud v Praze zamítl návrh věřitelů SCA Packaging Česká republika, s. r. o., Středočeské plynárenské, a. s., České republiky - České správy sociálního zabezpečení, Města Poděbrady a Základní organizace odborového svazu Sklárny Bohemia, a. s. na zrušení usnesení schůze věřitelů konané dne 15. dubna 2009, jímž si schůze věřitelů vyhradila (na úkor věřitelského výboru) právo rozhodovat o otázkách v usnesení vymezených.

Dovolání věřitelky RWE Energie, a. s. (právní nástupkyně společnosti Středočeská plynárenská, a. s.) proti usnesení odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243b odst. 5 a § 218 písm. c) zákona 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále též jen „o. s. ř.“).

Učinil tak proto, že proti usnesení, jímž odvolací soud potvrdil v této věci usnesení insolvenčního soudu o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení, kterým si schůze věřitelů vyhradila (na úkor věřitelského výboru) právo rozhodovat o otázkách v usnesení vymezených, není dovolání objektivně přípustné (přípustnost dovolání žádné z ustanovení občanského soudního řádu, jež jsou přiměřeně aplikovatelná dle § 7 odst. 1 insolvenčního zákona, nezakládá).

Dovolatelka (přes poučení odvolacího soudu v napadeném usnesení o tom, že dovolání přípustné není) usuzuje na přípustnost dovolání z ustanovení § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř.

Nejvyšší soud již v usnesení uveřejněném pod číslem 25/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (jež obstálo i v mezích ústavního přezkumu, když ústavní stížnost proti němu podanou odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 26. ledna 2009, sp. zn. I. ÚS 2536/08, které je veřejnosti k dispozici na webových stránkách Ústavního soudu) vysvětlil, že k tomu, aby bylo možné uvažovat o přípustnosti dovolání v insolvenční věci podle § 238a odst. 1 písm. a) o. s. ř., musí být splněna podmínka (jež se klade prostřednictvím odkazu na § 237 odst. 1 a 3 o. s. ř., obsaženého v § 238a odst. 2 o. s. ř.), aby šlo o usnesení odvolacího soudu, jímž bylo potvrzeno nebo změněno usnesení soudu prvního stupně, kterým bylo rozhodnuto v insolvenčním řízení „ve věci samé“.

Usnesení, kterým insolvenční soud rozhoduje podle ustanovení § 54 insolvenčního zákona o návrhu na zrušení usnesení schůze věřitelů, která si vyhradila (na úkor věřitelského výboru) právo rozhodovat o otázkách v usnesení vymezených, přitom usnesením ve věci samé není.

Toto usnesení se považuje za doručené okamžikem zveřejnění v insolvenčním rejstříku; dovolateli, dlužníku insolvenčnímu správci a věřitelskému výboru (zástupci věřitelů) se však doručuje i zvláštním způsobem.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz