Martin Vychopeň: „Oslovil jsem zástupce velkých advokátních kanceláří s nabídkou zapojení do všech orgánů Komory a doufám, že moje výzva bude vyslyšena.“

Pane předsedo, v čele České advokátní komory jste od roku 2009. Dalo by se popsat jednou větou, jaké pro Vás to období zatím bylo?
Uvedené období bylo pro mne především hektické, poznamenané nebývalým časovým i pracovním stresem.

Rok loňský se do dějin Komory zapíše přinejmenším rekordním počtem advokátů. Deset tisíc je opravdu velké číslo. Připravovali jste se na něj, anebo zůstává v Komoře „vše při starém“?
V běžném chodu Komory nebylo nutno přijímat žádná opatření pro výkon správy pro tento počet advokátů. S přihlédnutím k tomu, že je k dnešnímu dni zapsáno přibližně 3500 koncipientů, očekáváme, že se počet advokátů v nejbližším období ještě dále zvýší. Zvýšený počet advokátů i koncipientů vytváří nejvíce tlak na matriku a její elektronické systémy, rostou požadavky na účetní systém a účetní operace a stále více náročnější je organizace advokátních zkoušek. Protože nedošlo k žádné změně zákona o advokacii, mohu říci, že v Komoře zůstává „vše při starém“. Myslím, že je to dobře, a znamená to, že systém veřejné správy advokacie je nastaven správně.

Z tohoto čísla je téměř polovina advokátů v Praze. To mě nutně vede k otázce, jak velké jsou rozdíly mezi „velkou“ a „malou“ advokacií?
Nemyslím si, že existují nějaké zásadní rozdíly mezi tzv. velkou a malou advokacií. Tak, jak jsem měl možnost během funkčního období poznat způsoby práce různých advokátů, spatřuji hlavní rozdíl především v charakteru a velikosti případů, stále se zvyšující specializaci apod. Velkou roli hraje také přístup ke klientům a nutnost týmové práce, zejména ve složitějších případech. Advokacie však zůstává advokacií bez ohledu na to, jakými případy se konkrétní advokát či kancelář zabývají.

Vraťme se k době od roku 2009. Povedlo se Vám splnit to, co jste si na začátku předsevzal? Média Vás ještě před předsednictvím popisovala jako „sebevědomého mladého místopředsedu“.
Nemohu říci, že by se mi povedlo vše, co jsem si na počátku svého funkčního období předsevzal a věci postupují mnohem pomalejším tempem, než jsem čekal.
Jako příklad mohu uvést to, že se nám sice velmi rychle povedlo vyměnit nevyhovující papírové identifikační karty za nové a moderní, nicméně na druhé straně stále vyjednáváme o možnosti užívat karty k identifikaci při vstupu do soudních budov bez osobních prohlídek, které řada z nás považuje za velmi ponižující.
Na úseku elektronizace justice vůbec čeká českou advokacii ještě mnoho úkolů a problémů. Některá předsevzetí nebylo možno ani plnit s ohledem na vzniklou ekonomickou krizi a problémy z toho plynoucí, které vedly především k překotným změnám advokátního tarifu a souvisejících předpisů.
Pokud si dobře vzpomínám, pojem „sebevědomý mladý místopředseda“ byl použit v souvislosti s mojí funkcí zkušebního komisaře při zkoušce jednoho ze známějších adeptů a k výkonu funkce předsedy ČAK se nikterak nevztahuje. Osobně mám spíše „úctu k židli“ a cítím odpovědnost za důvěru, kterou mi advokátní obec dala.

A nějaký úspěch?
Za úspěch však považuji to, že byl konečně vydán komentář k zákonu o advokacii, jehož mám čest být spoluautorem.

Pokud byste měl popsal pět nejpalčivějších problémů České advokátní komory k dnešnímu datu, které by to byly? A jak „na ně“?
Nevím, zda budu schopen zformulovat zrovna pět nejpalčivějších problémů.
Patří k nim však rozhodně obsah praxe advokátních koncipientů, kdy bude s  největší pravděpodobností stavovským předpisem potřeba upravit povinnosti advokátů – školitelů ve vztahu ke koncipientům. V této souvislosti poznamenávám, že ČAK iniciovala společnou schůzku zástupců všech justičních profesí za účelem zahájení diskuse o základních zásadách sjednocení pravidel justiční přípravy, její délky,  dále také např. společného vzdělávání, praxí, stáží apod. Nelze totiž zapomenout, že musí být vytvářeny podmínky pro vzájemnou prostupnost těchto profesí a základní podmínkou je alespoň zásadně jednotný způsob přípravy.

Další problém?
Legislativní práce na úseku tzv. bezplatné právní pomoci, kdy dochází k předkládání různých návrhů, které naprosto nevyhovují potřebám praxe. Stát se z mně neznámých důvodů snaží o úpravu, která svěřuje provádění bezplatné právní pomoci subjektům, jež jsou nečitelné, nemají žádnou odpovědnost, povinnost mlčenlivosti, organizační strukturu a nemají také žádné zkušenosti s poskytováním této bezplatné právní pomoci. Navíc se argumentuje naprosto zcestně tím, že to bude zadarmo, a zapomíná se na to, že tyto subjekty v mnoha případech dostávají peníze od státu. Zapomíná se také na to, že více než dvacet let poskytují bezplatnou právní pomoc klientům sami advokáti (jak jim ostatně velí právní úprava i rozhodnutí Ústavního soudu) na své náklady. To je i v evropských zemích raritní, neboť všude za to dostávají alespoň minimální odměnu.

A do třetice...
Třetím problémem, či spíše úkolem, je dokončení stavebních úprav nemovitostí v majetku Komory, které vyžadují další investice. Nepochybně bych mohl ve výčtu problémů pokračovat, ale při výkonu své funkce nedělím problémy na palčivé a nepalčivé každý problém je důležitý a musí se řešit.

Není tajemstvím, že se blíží volby do nej­vyšších orgánů Komory. Máte už představu, s jakými tématy do nich půjdete?
Nějakou představu o tématech už samozřejmě mám, ale v tomto období pracuji především na tom, abych vytvořil společně kandidující skupinu, stejným způsobem jako na minulém sněmu. Představenstvo je kolektivní orgán a je velmi důležité, aby bylo tvořeno advokáty, kteří budou nejen osobnostmi, ale také týmovými hráči, aby představenstvo bylo schopno v průběhu svého funkčního období přijímat rozhodnutí a neutápělo se v bezbřehých a nikam nevedoucích diskusích.

Už jste nějaké kroky učinil?
Stejně jako při mé první kandidatuře jsem oslo­vil zástupce velkých advokátních kan­celáří s nabídkou zapojení do všech orgánů Komory a doufám, že moje výzva bude vyslyšena.

Děkujeme za rozhovor.

© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz