Nový Občanský zákoník - 26. Relativní neúčinnost právních jednání
Institut relativní neúčinnosti právních jednání obsahově odpovídá stávajícímu institutu odporovatelnosti. Jde o právo věřitele domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči němu právně účinné, a to v případě, že právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky.
Institut relativní neúčinnosti právních jednání obsahově odpovídá stávajícímu institutu odporovatelnosti. Jde o právo věřitele domáhat se, aby soud určil, že právní jednání dlužníka není vůči němu právně účinné, a to v případě, že právní jednání dlužníka zkracuje uspokojení věřitelovy vykonatelné pohledávky. Toto právo má věřitel i tehdy, je-li právo třetí osoby z relativně neúčinného právního jednání již vykonatelné, anebo bylo-li již uspokojeno. Neúčinnost právního jednání dlužníka se zakládá rozhodnutím soudu o žalobě věřitele, kterou bylo odporováno právnímu jednání dlužníka (odpůrčí žaloba). Zákoník nově výslovně upravuje několik skutkových podstat zakládajících právo věřitele dovolat se neúčinnosti právního jednání a odlišně od stávající úpravy stanoví doby rozhodné pro možnost napadat právní jednání dlužníka v minulosti (obecně 5 let a 2 roky). Nová je též možnost věřitele sjednat před vykonatelností jeho pohledávky tzv. výhradu práva dovolat se neúčinnosti právního jednání dlužníka, v jejímž důsledku pak věřiteli neběží lhůta k dovolání se neúčinnosti, dokud se jeho pohledávka nestane vykonatelnou.
Ustanovení zákona 40/1964 Sb.: § 42a
Ustanovení zákona 89/2012 Sb.: §§ 589 a násl.
