10 otázek pro ..Filipa Seiferta
JUDr. Filip Seifert, MBA má více než třiadvacetiletou úspěšnou praxi v advokacii a justici, zejména pak v trestním právu. Působil jako asistent ministra spravedlnosti ČR a dále jako justiční čekatel Městského soudu v Praze. Složil odbornou justiční zkoušku pro výkon funkce soudce České republiky. Od roku 2005 působí jako advokát. Před založením vlastní advokátní kanceláře pracoval přes 10 let v renomované české advokátní kanceláři na pozici senior advokáta a později partnera.
Filip Seifert má rozsáhlé zkušenosti v oboru trestního práva zejména v obhajobě či zastupování poškozených, a to včetně trestní odpovědnosti právnických osob a související compliance problematiky. V těchto oblastech také přednáší, školí a publikuje. Je zakládajícím členem Unie obhájců České republiky (www.uocr.cz) a členem jejího prezidia. Je členem akademické rady Compliance Academy. Je místopředsedou sekce pro právo trestní České advokátní komory. Absolvoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, kde na katedře trestního práva absolvoval i rigorózní zkoušku. Rovněž absolvoval studium Master of Business Administration (MBA Senior Executive) validovaný The Nottingham Trent University ve Velké Británii.
1. Co máte na své práci nejraději?
Na práci obhájce či zmocněnce poškozeného se mi líbí unikátní spojení skutečného života ve všech jeho podobách a rozmanitostech s trestním právem. A pak to, že mohu pomoci v kritické situaci.
2. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Bohudík velmi často, protože je to zkušenost, inspirace a motivace. Každý příběh je jiný a něčím zajímavý bez ohledu na závažnost kauzy. V pozitivním, ale i negativním smyslu, mě stále překvapuje řada situací i osob v systému trestní justice. Pořád je co se učit a kam se posouvat.
3. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Všichni mí šéfové, tedy předseda soudu Tome Frankič, advokát Petr Toman, ministr spravedlnosti Jaroslav Bureš a nejvíce opět ministr spravedlnosti Otakar Motejl, který byl neuvěřitelným člověkem a právníkem, a na kterého stále vzpomínám.
4. Knížka, kterou jste četl naposled?
Případy 1. oddělení – obvyklá profesní deformace.
5. Který předmět byl na studiích Vaším nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Jednoznačně tělocvik a hned v závěsu trestní právo. Neměl jsem nějak zvlášť neoblíbený předmět, všechny jsem minimálně vnímal jako potřebné, ale vždy mě bavilo spíše platné právo.
6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že je právnická profese krásná a potřebná. Pokud ale uvažujete o tom živit se trestním právem, tak musíte mít nejen výraznou psychickou a fyzickou odolnost, ale i skutečný vztah k trestnímu právu včetně pochopení své rodiny. Je potřeba být odhodlaný setkat se a čelit povětšinou nepěknému reálnému světu a kritickým situacím. Je to takový trvající stav zcela mimo jakoukoli komfortní zónu. Výsledek často závisí jen na vašich schopnostech, zkušenostech a rozhodnutí. Svým způsobem totiž nesete odpovědnost za životy osob.
7. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Trestní zákoník. Potřebuje sice modernizaci odpovídající vývoji společnosti, ale jde o mimořádně propracovanou normu.
8. Ideální způsob relaxace?
Prostě relaxace. Jakákoli.
9. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Chtěl jsem být rockovou hvězdou, ale protože nemám hudební sluch, tak sportovcem, hercem, diplomatem nebo taxikářem. Ale čím bych skutečně byl? To se už nedozvíme.
10. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Určitě bych svůj čas věnoval dětem, a to jak zdravým, tak zejména pomoci těm nemocným.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
