10 otázek pro … Jana Jakovce
JUDr. Jan Jakovec se narodil v roce 1958 v Berlíně. Je 43 let ženatý s Ludmilou a je otcem Jana (1981) a Vojtěcha (1983). Vystudoval gymnázium Arabská v Praze 6 (1978) a Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze (1982). Chtěl být soudcem, ale náhoda ho zavedla na prokuraturu v Litoměřicích. Rozhodnutím JUDr. Ludvíka Brunnera, generálního prokurátora ČR, se v roce 1990 stal krajským prokurátorem v Ústí nad Labem a po vzniku státního zastupitelství i krajským státním zástupcem, kde působil do roku 2018. Je přesvědčený, že důchodci by neměli působit ve vedoucích funkcích.
Dnes jako řadový státní zástupce působí u Okresního státního zastupitelství v Litoměřicích, kde začínal. Říká, kdo chce být dobrým státním zástupcem nebo soudcem, musí mít v sobě vysokou míru empatie a vnitřní pokory.
1. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Můj otec byl právníkem, ale na gymnáziu jsem původně uvažoval o studiu medicíny. V roce 1978 byl ale obrovský zájem o její studium, jen z mé gymnaziální třídy se hlásilo 9 spolužáků, kteří ji úspěšně vystudovali. U mě nakonec převládl zájem o filozofii, historii a mezilidské vztahy.
2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Určitě rodiče a starší bratři František a Bohuslav, se kterými jsme žili v malém bytě v Praze, tolerance a vzájemné naslouchání všech byl základ. Od 12 let jsem hrál volejbal a porozuměl výhrám a prohrám, stejně jako významu férového chování. Nakonec profesní kolega JUDr. Josef Trefil na začátku mé praxe. Byl ročník 1919, jako student zatčený 17. 11. 1939 strávil několik měsíců v Sachsenhausenu, přestože celý život strávil v první linii, byl výborný a skromný právník a tím nejlepším příkladem slušnosti a poctivosti profese, byl mi velkým vzorem.
3. Jak často Vás ve Vašem oboru něco překvapí?
Obecně platí, že překvapení s věkem ubývá. Když něco zažijete 100krát, po stoprvé vás to moc nepřekvapí. Sem tam mě překvapí některé legislativní návrhy, např. nová definice znásilnění a zarputilost, s jakou se obhajuje z jednoho úhlu pohledu. V poslední době mě překvapilo několik oznamovatelů, kteří přišli podat trestní oznámení na jinou osobu, ale z toho, co uvedli, vyplynulo, že sami jsou podezřelí z trestné činnosti. Vlastně přišli udat sami sebe.
4. Co máte na své práci nejraději?
Když se najde spravedlnost. Zní to asi naivně, ale stává se to. Když se podaří zjistit, jak vše skutečně proběhlo. Pak okamžiky, kdy jako státní zástupce přispěji k tomu, že poškozený dosáhne na morální nebo majetkovou satisfakci nebo pachatel projeví opravdovou sebereflexi.
5. Největší pracovní úspěch?
Že i po 40 letech praxe jsem neskončil ve slepých uličkách rutiny a cynismu a že jsem neztratil chuť prosazovat spravedlnost.
6. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Nejlepší by bylo, kdyby už některé připravované zákony nebyly vůbec přijaty, např. nový zákon o kárné odpovědnosti soudců, státních zástupců a exekutorů. Snad všichni autoři legislativních návrhů pro oblasti veřejného práva se dušují, že jejich přijetím dojde ke zjednodušení, že to nebude stát personální ani finanční náklady, ale opak je pravdou.
7. Ideální dovolená?
Asi 10denní pobyt v dřevěné chalupě v lese u rybníka v čase podzimu a sám.
8. Kde se vidíte za 10 let?
Bude mi 75 let. Někdo v tomto věku dokáže, a dokonce i umí ještě pracovat. Já budu důchodce, státním zástupcem mohu být jen do 70 let a abych se stal advokátem, to po mně nemůže nikdo chtít. Jen doufám, že budu ještě cestovat, hrát golf, že mě uvidíte jako skalního fanouška na fotbalovém stadionu Sparty Praha a na různých akcích.
9. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Asi lékařem. Náročná, ale krásná profese. Někdy svou profesi srovnávám s prací lékaře. Nejdůležitější v práci lékaře je stanovit správnou diagnózu, u nás zjistit, jestli se skutek stal a jestli je trestným činem, pak následuje teprve to ostatní.
10. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Seděl nebo stál někde v intravilánu s paletou barev v ruce a maloval a maloval…
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
