1. Co máte na své práci nejraději?
Na advokacii se mi líbí, jak je živá a pestrá, člověk každý den řeší různorodé problémy a dotazy klientů. Nejlepší pocit je úspěšně dokončená transakce nebo vyhraný spor.

2. Jak často Vás ve vašem oboru něco překvapí?
Jelikož se v kanceláři věnuji dost pestré agendě od obchodních sporů přes daňové a trestní kauzy až po převody nemovitostí, na nějaký nový problém narážím několikrát do týdne. Někdy je sice těžké „přepínat“ mezi zcela odlišnými obory, ale zase se takto člověk hodně naučí.

3. Největší pracovní úspěch?
V předchozí novinářské práci to bylo bezesporu obnovení pravidelné pondělní přílohy Právo a justice v Lidových novinách, se kterou jsem strávil přes čtyři roky života. V advokacii pak úspěšné zastupování ve sporu o daň z příjmů o více než 30 milionů korun, ve kterém jsme zvrátili zcela nespravedlivé rozhodnutí finančního úřadu.

4. Proč jste se rozhodl stát právníkem?
Na gymnáziu jsem zvažoval i jazyky nebo politologii, ale přišlo mi to těžko uplatnitelné v praxi. Když nás pak v oktávě učil úvod do práva Michal Urban, zaujalo mě to natolik, že jsem nakonec podával jedinou přihlášku – na pražská práva. Mělo to i tu výhodu, že jsem byl z domova na fakultě tramvají číslo 17 za deset minut.

5. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
K hlubšímu zájmu o právo mě přivedly hlavně ústavněprávní výjezdní semináře Honzy Wintra a Marka Antoše, díky kterým jsem poznal i profesora Jana Kyselu. Pro něj jsem pak dva roky dělal „pomvěda“, pod jeho vedením jsem napsal diplomovou práci o ústavní komparatistice a na jeho vědeckých seminářích jsem zažil asi nejlepší diskuse o právu a společnosti vůbec.

6. Zážitek z praxe, který Vám nejvíce utkvěl v paměti?
V advokacii jsem toho zatím tolik nezažil, ale díky práci pro LN jsem mohl vést podnětné rozhovory s desítkami osobností českého práva. Nezapomenu třeba na rozhovor s profesorem Jiřím Malenovským v jeho kanceláři na Soudním dvoru EU v Lucemburku nebo s profesorem Karlem Eliášem v jeho plzeňském bytě s knihovnou přes dvě celé místnosti.

7. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Pokud existuje nějaké peklo pro zákony, pár kandidátů bych měl – zákon o dani z příjmů, zákon o DPH nebo zákon o pobytu cizinců. Když otevřu každý z nich, mám chuť „úzetko“ roztrhat. Rekodifikaci by si zasloužily i občanský soudní řád a trestní řád, které prošly od 60. let stovkami novel.

8. Který zákon považujete za nejzdařilejší?
Nový občanský zákoník. Na fakultě už jsem starý zákoník z roku 1964 nepotkal a nemám tak úplně přímé srovnání, ale nový kodex mi přijde přehledný, vyčerpávající a spravedlivý. Nedovedu si moc představit, jak mohlo civilní právo fungovat třeba bez preference platnosti právního jednání.

9. Knížka, kterou jste četl naposledy?
V koronavirové krizi příhodně román Mor od Alberta Camuse.

10. Ideální způsob relaxace?
S knížkou u kamen nebo na zahradě, případně na výletě na nějakém kopci v Českém středohoří, nejlépe ve spojení s návštěvou místního vinařství.