10 otázek pro … Michala Žižlavského
JUDr. Michal Žižlavský je advokát od roku 1991. Je vedoucím partnerem advokátní kanceláře ŽIŽLAVSKÝ a společnosti insolvenčních správců AS ZIZLAVSKY. Zaměřuje se na soudní proces, obchodní právo, restrukturalizace a insolvenční právo. Několik let působil také jako soudce. Specializuje se na strategii vedení soudních řízení a poradenství manažerům a majitelům korporací. Zastupuje klienty před soudy všech stupňů, včetně Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu.
Michal Žižlavský má praktické zkušenosti z mnoha set soudních řízení jako soudce, advokát, obhájce a insolvenční správce. Své zkušenosti využívá v legislativě a publikační činnosti. Je členem Legislativní rady vlády České republiky. Pravidelně publikuje v odborných právnických časopisech. Je spoluautorem velkého Komentáře Zákona o advokacii a Komentáře Insolvenčního zákona. V rámci profesního vzdělávání přednáší advokátům, justičním pracovníkům a insolvenčním správcům. Veřejně se vyjadřuje k praktickým otázkám fungování justice. Působí jako člen specializovaného senátu Nejvyššího správního soudu pro kárné delikty soudců. Je zastáncem transparentní a profesionalizované justice. Podporuje činnost nových médií. Michal Žižlavský získal celojustiční ocenění Právník roku 2017 pro obor Insolvenční právo.
1. Co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Byla to rada mé školitelky z doby, kdy jsem začínal. Šlo vlastně o jednoduchý návod, jak ukotvit myšlenky v právní realitě.
2. Jak ta rada zněla?
Má školitelka byla starší dáma, zkušená soudkyně, připomínající tak trochu slečnu Marplovou. Vzpomínám si, jak mě tehdy rozčiloval její zdrženlivý projev. Často používala větu, která mi dnes proběhne hlavou jako filmová smyčka, kdykoli si na ni vzpomenu. Přicházím k ní do kanceláře s návrhem řešení, který “se jí nepodobá”, jak s oblibou říkala. Zavírá oči (byla přes pečlivě kontrolované vystupování těžký cholerik), a pak je pomalu otevírá se slovy: “Michale, podívej se do zákona, já to dělám celý život, a vždy mě překvapí, co tam najdu.”
3. Co z té rady plyne?
Tehdy jsem vnímal milou slečnu Marplovou jako cvičnou tenisovou zeď, která vrací zpět mé brilantní úvahy jako tenisové míče k dalšímu, lepšímu úderu. Její drezúra nicméně přinesla své ovoce. Dnes se dívám do zákona bez předsudků a poměrně často mě překvapí, co v něm najdu.
4. Ovlivnila vás ta rada ještě něčím?
Časem jsem si povšiml jedné zajímavé věci. Hodně právníků o zákonech mluví, ale málo se do nich ve skutečnosti dívá. Čtou na internetu články, silnější povahy také judikaturu a odbornou literaturu. Z mnoha z nich se pak stane doktor Cvach, který přečetl všechny odborné statě, ale na operačním sále zkolaboval.
5. Co dělat, aby advokát nezkolaboval v jednací síni?
Stejně jako potřebuje chirurg na operačním sále ostrý skalpel, potřebuje právník v jednací síni v ruce paragraf. Ten správný paragraf! A když ho má, musí s ním samozřejmě umět pracovat. Jedni právníci (typu solicitor), jsou lepší v přípravě argumentace, druzí (typu barrister) zase v práci s argumenty v soudní síni. Já se dnes po třiceti letech justiční praxe cítím být spíše ten druhý případ.
6. Takže konkurenční výhoda vaší právní kanceláře oproti jiným je v tom, že se díváte do zákona?
Nechci se dotknout našich kolegů. Mnozí to dělají stejně. Ale ten akcent u nás je. Když naši právníci navrhují postup v kauze, musí říci, o jaké právní normy se opírají. Jiní právníci, často partneři, přemýšlejí v rámci interního brainstormingu, jestli jim to z těch norem taky plyne.
7. K čemu je to dobré?
Nejde o to, posilovat si ego, sypat naučené paragrafy z rukávu, nebo připravovat ohnivou show pro klienta. Je to o poctivém hledání té správné normy, která představuje svatý grál. Často se navzájem překvapíme, jak se naše názory nejprve rozcházejí. Až když se shodneme, teprve pak je naše řešení robustní. Když nepřesvědčíte sami sebe, nemá cenu přesvědčovat někoho jiného. My advokáti jsme lobbisté za zájmy svých klientů v mezích zákona. Jedině zákon je náš vítězný argument.
8. Zákony si prý také sami vydáváte?
Ano, je to tak. Zákony, které často používáme, si sami vydáváme jako brožury, se záložkami, aby se nám v nich dobře hledalo. Uznávám, že je to trochu obsese. Věřím ale, že když máte zákon ve svých rukou, a to nejen v přeneseném slova smyslu, ale i fyzicky, pronikne lépe do buněk vašeho těla. Stane se vaší součástí. Jste jako Limonádový Joe: S vámi přichází zákon!
9. Vnímají to soudci také tak, že s vámi přichází zákon?
Limonádový Joe je samozřejmě nadsázka. Nenosím bílý oblek. Při vší své mužské ješitnosti jsem si stále vědom toho, že soudní arénu neovládají dunivé zvuky mých bot, ale zásada Iura novit curia. Ať se mi to líbí nebo ne, platí teze, že soudce, nikoli advokát, je ten, kdo zná zákon. Přesto se musím pochlubit, že se mi nejednou podařilo překvapit soudce tím, co v tom zákoně vlastně stojí. A pak pro mne jako pro pozorovatele přichází zajímavý okamžik. Teprve v tuto chvíli se pozná, jestli je soudce padouch nebo hrdina. Padouch se nadále drží názoru, který si vytvořil předtím, než vstoupil do jednací síně. Hrdina dokáže svůj předsudek změnit pod vlivem právní argumentace, a samozřejmě dokazování.
10. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušil?
Zrušil bych je skoro všechny. Leze to do peněz, když si je sami vydáváte.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
