10 otázek pro ... Michalu Plachkou
JUDr. Michala Plachká, LL.M. je místopředsedkyní České advokátní komory. Vedle toho je managing partnerkou ostravské advokátní kanceláře PURE Legal a partnerkou daňové kanceláře TaxCounting. Zaměřuje se zejména na právo obchodních korporací, a zkušenosti a znalosti sbírala třeba na University of California, Berkeley School of Law, Oxford Brooks University, University of Southern California nebo stáží v advokátní kanceláři ve Vídni.
1. Proč jste se rozhodla stát právníkem?
Neměla jsem od začátku jasno, že bych chtěla být právníkem. Ale na právu se mi moc líbilo, jak spojuje porozumění světu, logiku a práci s lidmi. Umí sloužit jako nástroj, jak věci ovlivňovat, nejen sledovat. Právo je zároveň univerzální klíč. Naučí nás chápat pravidla světa kolem nás – a díky tomu se můžete pustit téměř do čehokoli zajímavého, smysluplného nebo kreativního. Orientace v právu není jen specializace. Je to pevný základ, který se člověku hodí prakticky kdekoliv, kam ho život zavede.
2. Jaká vlastnost je podle vás pro úspěšného právníka nejdůležitější?
Myslím, že pro právníka je skvělá vzácná kombinace: sebedůvěra a pokora. Musíme umět jednat s jistotou i ve chvílích, kdy nemáme zdaleka všechny odpovědi – a zároveň být připravení se neustále učit a přizpůsobovat. Zatímco právo a jeho okolnosti se mění, máme často tendenci se držet starých cest. Jenže ty už často nevedou tam, kam by měly – nebo na mapě úplně zmizely. Práce právníka není o tom všechno znát, zvlášť ne v dnešní době – ale o tom vědět, kde hledat podstatu, jaké přístupy využít a jak spojovat všechny linky daného případu. Když zůstáváme jen v právní lince, snadno přehlédneme to nejdůležitější. Spojit právní cit, analytiku a zdravý rozum – to je to, co z právníka dělá nedocenitelného partnera. A stejně důležitá je srozumitelnost. Klienti nepotřebují složitý elaborát, pokud nepochopí, co jsme jím vlastně chtěli říct. Potřebují jasné vysvětlení – co řešíme, jaké jsou možnosti, co dává největší smysl a proč, a jaké jsou nejlepší další kroky. Naší rolí je přeložit složitou právní realitu do praktických, lidsky pochopitelných scénářů – a přitom zachovat přesnost i odbornost. A pokud o to klient stojí, je dobré umět nabídnout i konkrétní doporučení – promyšlené a podložené zkušeností. Protože i když žádné rozhodnutí není bez rizika, a někteří kolegové se proto vlastním doporučením či sdělení osobního názoru brání, z mé zkušenosti právě tohle většina klientů považuje za klíčové. Nehledají encyklopedii možností, ale partnera, který jim pomůže se v těžkých chvílích rozhodnout.
3. Jaký největší mýtus o právnické profesi byste ráda vyvrátila?
Občas slýcháme, že právníci dělají věci složitější, než musí být. A neříkám, že to někdy nebude i pravda. Právo má tendenci nabobtnat do nesrozumitelnosti – paragrafy, výjimky, odkazy na jiné odkazy. A pokud se navíc právník snaží působit co nejodborněji, snadno uteče to nejdůležitější: smysl, logika, a často i ten nejlepší argument. Dobrý právník ale dělá pravý opak. Umí složité věci vysvětlit jednoduše. A ano – někdy klientovi na první pohled „přidělá problém“, protože ho přiměje vidět a řešit rizika, o kterých do té doby neuvažoval. Jenže právě tím ho chrání. Vidí za roh. Ne aby komplikoval, ale aby předešel zbytečným problémům. Věřím, že naše profese by měla usilovat o pochopitelnost. Ne na úkor odbornosti, ale jako její přirozený důsledek. Pokud nedokážeme i komplikovaný případ nebo radu vysvětlit jasně a srozumitelně, často bychom sami ještě měli zapracovat na porozumění jejich podstatě.
4. Jaké jsou Vaše silné a slabé stránky?
Silné? Efektivita, pozitivní přístup a pracovitost. A slabé stránky? Kromě toho, že se opakovaně (a marně) snažím přelstít čas a vmáčknout do dne víc, než je reálně možné, je to určitě i má, často asi otravná, náročnost. Mám vysoké nároky na sebe – a někdy je promítám i na ostatní. Jenže každý pracujeme jiným tempem, s jinými prioritami a jiným stylem. A já občas nedokážu úplně skrýt, že se mi zdá, že to „běží pomalu“, nebo ne dost dobře. A myslím, že můj výraz v obličeji to občas prozradí až moc jasně.
5. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Myslím, že mě profesně nejvíc ovlivnil můj táta. Kladl velký důraz na výkon, zodpovědnost a pracovitost. Zároveň mě formoval i tím, co se nyní sama snažím nastavit jinak. Třeba rozumnější rovnováhu mezi prací a vším ostatním – rodinou, přáteli i vlastním prostorem a zdravím. A pak moje děti. Ty mě naučily efektivitě tak přirozeně a nekompromisně, jak by to žádné školení nedokázalo. V čase, kdy spolu zrovna nejsme, si velmi hlídám, že dělám něco, co má skutečný význam. Pro mě a ideálně i pro svět, ve kterém vyrůstají. Odborně pak asi největší posun přišel se zahraničním studiem. Na studiích v Texasu, při práci ve Vídni a zejména na univerzitě v Californii jsem zažila, jak odlišně se dá vše chápat a učit. V Berkeley jsme místo biflování paragrafů diskutovali, analyzovali, hledali souvislosti. Neučili jsme se správné odpovědi, ale správně přemýšlet, správně se ptát a správně hledat podstatu každého problému. A to mi přijde neskutečně užitečné.
6. Největší pracovní úspěch?
Mám už za sebou několik cílů, o kterých jsem moc snila. A teď nad nimi přemýšlím i trošku jinak. Čím déle pracuji, tím víc si uvědomuji, že opravdový úspěch není jen v dosažených metách, ale i v tom, že si je dokážeme pořádně uvědomit. Máme často tendenci po každém zdolaném vrcholu hned hledět na další výzvy, další práci a další problémy, které je třeba zvládnout. A přitom snadno zapomeneme na to hlavní – že jsme už cestou minuli spoustu míst, kde jsme si kdysi přáli být. Ráda si proto opakuji větu, která mi vždycky připomene, že radost nemám odkládat až za další zvládnutý cíl, protože vždycky platí: “You have already reached goals you said would make you happy.”
7. Jaká nejkurióznější věc se Vám v praxi stala?
Škoda je, že ty nejzajímavější věci jsou nepublikovatelné, těmi se nám totiž kanceláře jen hemží. Z těch, které se sdílet dají, ráda vzpomínám na případ, kdy klient omylem poslal protistraně celý náš interní rozbor sporu. Naštěstí jsme to díky chytře postavené argumentaci zvládli nakonec otočit v náš prospěch. Byla to lekce, že i krizové situace se dají ustát – a někdy z nich i vytěžit více, než kdyby vše šlo podle plánu.
8. Je nějaký zákon, který byste nejraději zrušila?
Ne přímo zrušila, ale nepříliš dobře postavený se mi jeví AML zákon. Ne proto, že by jeho cíl nedával smysl – ale protože způsob, jakým přenáší odpovědnost na advokáty, jde proti samotné podstatě naší profese. Ochrana klienta a jeho důvěrných informací by neměla být v přímém konfliktu s tím, co po nás zákon požaduje. A přesně to se v některých případech děje.
9. Čím byste byla, kdybyste nebyla právníkem?
Pravděpodobně bych se stejně motala kolem lidí, projektů a tvoření. Možná bych psala, organizovala cokoli zajímavého, učila nebo podnikala cokoli, z čeho bych mohla čerpat pozitivní energii.
10. Ideální způsob relaxace?
Jsem hodně společenský člověk. Mám ráda lidi, rodinu, přátele, a neskutečně mě baví děti – ten jejich hravý svět, čistý, vděčný a plný radosti a humoru. Ale stejně velkou mám i potřebu být občas sama. Srovnat si myšlenky i věci okolo mě, úkoly i plány, psát, namalovat si obraz, zahrát na kytaru, zaběhat si nebo jen tak koukat na přírodu. Takové chvíle jsou pro mě hodně vzácné, a i proto je mám tak moc ráda. Obecně tedy příroda, rodina, přátelé a chvíle, kdy mě telefon, e-maily a deadliny chvilku nenajdou. Zní to obyčejně, ale právě v těchhle chvílích se rodí rovnováha. A bez té se žádná práce – ani právní – dlouho dělat nedá.
© EPRAVO.CZ – Sbírka zákonů, judikatura, právo | www.epravo.cz
