1. Největší pracovní úspěch?
Je to už dávno, ale pořád si pamatuji, když za mnou po mém referátu na Karlovarských právnických dnech přišel můj někdejší školitel, profesor Hajn. Řekl mi, že mi gratuluje a že se mu to moje vystoupení líbilo. Nafoukl jsem se tehdy pýchou a došlo mi, že si nedokážu představit větší pracovní úspěch, než je uznání od učitele.

2. Kdo nebo co nejvíce ovlivnilo Váš profesní život?
Právo žije v osobnostech, a tak je vlastně i celý můj profesní život determinován osobními příklady právníků. Pokud bych měl vybrat jednoho, byl by to asi profesor Vladimír Čermák. Jeho učení a jeho osobní příklad mě inspiruje, motivuje i zahanbuje asi ze všech nejvíc.

3. Ideální dovolená?
Doma. Jako malý kluk jsem získal averzi k chatám a chalupám. A když jsem pak musel při své práci hodně cestovat, utvrdilo mě to v tom, že nejradši ze všeho jsem doma. Bude to znít úchylně, ale že teď sedíme s manželkou a synem čtvrtý týden doma, se mi, na rozdíl od nich, vlastně docela líbí.

4. Který předmět byl na studiích Vašim nejoblíbenějším a proč? A který jste naopak neměl rád vůbec?
Měl jsem rád římské právo. Líbila se mi na něm ta logická systematika a až pohádkově krystalická čistota jednotlivých institutů. Ani mi nevadilo, když jsem později zjistil, že to, co se jako římské právo od konce devatenáctého století učí, je vlastně jen umělý didaktický konstrukt. Neměl jsem rád tělocvik. Jako kluk jsem vrcholově sportoval, ale pak jsem hrozně zlenivěl. Když se zapisovaly po semestrech sporty, byl jsem líný stát ve frontě a zbyla na mě třeba jóga pro pokročilé. Když jsem si pak od známého revmatologa obstaral omluvenku na revma v rameni, potvrdilo se, že karma je zdarma, a já to revma do ramene skutečně dostal.

5. Čím Vás dokáží studenti překvapit?
Ne, že bych si o našich studentech myslel dřív něco špatného, ale vyrazilo mi dech, když jsem viděl, jak rychle, ochotně, nezištně a obětavě začali v současné krizi pomáhat. Spustili jsme na Masarykově univerzitě iniciativu munipomaha.cz a doufali v pár desítek studentů. Během necelých dvou týdnů máme přes čtyři tisíce dobrovolníků, kteří pomáhají ve zdravotnických zařízeních, při obsluze seniorů nebo třeba při hlídání a učení dětí. Pokud jsem snad někdy v poslední době měl lehký dojem, že se mezi našimi studenty daří sebestřednosti nebo sobectví, tak mě to teď řádně vyvedlo z omylu.

6. Co byste vzkázal mladým lidem, kteří uvažují o právnické profesi?
Že je to ve všech směrech naplňující práce, kterou se dá i slušně uživit. To všechno je ale za předpokladu, že člověk pracuje tvrdě a je ochoten své práci obětovat téměř cokoli.

7. Kdo Vás v životě - tom pracovním i soukromém - nejvíce motivuje?
Syn. Obávám se, že po mě asi zdědil velké nároky a malou ochotu ke kompromisu. Zrovna nedávno se to projevilo, když jsme spolu něco dělali a já mu, padající vysílením, říkal: „Janku, já už fakt nemůžu.“ Odpověď byla smrtelně motivující: „Musíš moct!“.

8. Čím byste byl, kdybyste nebyl právníkem?
Pokud by se mi chtělo dělat něco v zásadě podobného právu, byl bych určitě kuchařem. V kuchařině jde totiž v podstatě o totéž jako v právu. Je to v první řadě řemeslo a tvrdá práce, ale pokud chce člověk vyniknout, musí být i kreativní. A všechno to směřuje, nebo spíš má směřovat, k jednomu cíli – ke spokojenému člověku.

9. Kdyby pro Vás peníze nebyly vůbec důležité, co byste dělal?
Mám velké štěstí, že jsem nejdřív díky rodičům a pak díky dobré práci vlastně nikdy nemusel považovat peníze za nějak zvlášť důležité. I kdybych je nepovažoval za důležité vůbec, dělal bych tím pádem určitě to, co dělám teď.

10. Jací lidé vás nejvíce dokáží rozčílit?
Lenoši. Lezu po zdi z toho, když je někdo líný nad něčím zapřemýšlet, nebo když si lidi mezi prací a podrazem vyberou z lenosti podraz.